V pátek 26. června 2020 v 10:00 hodin proběhl u pamětní desky JUDr. Milady Horákové pietní vzpomínkový akt u příležitosti 70. výročí justiční vraždy doktorky Milady Horákové a nadcházejícího Dne památky obětí komunistického režimu.

Místostarostka Lenka Burgerová a další hosté položili věnce a květiny u pamětní desky JUDr. Milady Horákové (na domě ul. Milady Horákové 2) a věnovali vzpomínku všem obětem totalitního komunistického režimu.

Děkujeme všem, kteří dnes na pietní vzpomínkovou akci dorazili a také skautkám ze 45. skautského střediska Junáka Silmaril, zástupcům českých baráčníků, České obce sokolské, Konfederaci politických vězňů, Parlamentu ČR, Krajského vojenského velitelství hl. m. Prahy za účast.


„Každá totalita začíná systematickou likvidací odvážných a statečných lidí. Zítra uplyne 70 let ode dne, kdy byl vykonán rozsudek smrti, vynesený totalitním komunistickým režimem nad českou vlasteneckou političkou doktorkou Miladou Horákovou. My v Praze 7 máme tu čest, že naše nejdůležitější ulice nese od roku 1990 její jméno. Každý rok zde, u pamětní desky, vzpomínáme na doktorku Miladu Horákovou, popravenou mimořádně drastickým způsobem na dvoře pankrácké věznice 27. června 1950 v 05:35 hodin ráno. Společně s ní zemřeli strážmistr ve výslužbě Jan Buchal, filosof a historik, přeživší koncentračního tábora Ravensbrück Záviš Kalandra a právník a podnikatel Oldřich Pecl.

Milada Horáková vždy především milovala svobodu a od mládí podporovala myšlenku svobodného českého státu, což jí ještě v době gymnaziálních studií přineslo vyloučení ze školy za účast na protirakouských demonstracích. Za první republiky byla společně s Františkou Plamínkovou aktivní v přípravě legislativních návrhů, které měly řešit postavení neprovdaných žen a nemanželských dětí, zasazovala se o zlepšení postavení žen v rodinném právu a v pracovním právu, věnovala se možnostem žen skloubit pracovní a rodinný život. V letech nacistické okupace byla aktivní členkou Věrni zůstaneme a přímo se podílela na odboji a pomáhala rodinám uvězněných mužů a žen. V roce 1940 byla zatčena, tvrdě vyslýchána gestapem a prakticky celou válku až do roku 1945 vězněna. V procesu vedeném u německého soudu se hájila sama, v němčině, a vzhledem k okolnostem poměrně úspěšně – byla „pouze“ odsouzena a uvězněna.

Milada Horáková zůstala politicky aktivní i v době limitované demokracie po roce 1945, byla poslankyní parlamentu, mluvila o častých omylech lidových soudů, kritizovala snahu KSČ ovládnout veřejný prostor. Svého poslaneckého mandátu se demonstrativně vzdala 10. března 1948, v den, kdy byl Jan Masaryk nalezen mrtvý pod okny Ministerstva zahraničí. Nechtěla jako poslankyně legitimovat komunistický převrat. Přátelé jí radili, aby opustila svoji zemi, dokud je to ještě možné. Milada Horáková místo toho pomohla emigrovat některým předním demokratickým politikům. Sama zůstávala v Československu a ve stále nebezpečnější situaci pomáhala udržet demokracii a rychle se vytrácející ideály Masarykovské republiky. Ohrožovala tak legitimitu převzetí moci komunisty a byla jedním z mála viditelných, antikomunisticky zaměřených politiků. 27. září 1949 zatčena a ve vykonstruovaném procesu Případ Milady Horákové byl v rámci akce „Střed“ včleněn do vykonstruovaného procesu, který se odehrál v režii sovětských poradců. Tato žena, která přes zřejmé ohrožení svého života už podruhé pod tlakem totalitního režimu odmítla mlčet, tato odvážná politička, právnička a matka byla pro komunistický režim tak nebezpečná, že se rozhodl ji zavraždit bez ohledu na mezinárodní potupu, kterou tím na sebe uvalil.

Milada Horáková, zůstala věrná svým zásadám až do samotného konce. Jako jediná z odsouzených odmítla podat žádost o milost. Její promluva  „Jdu s hlavou vztyčenou – musí se umět i prohrát. To není hanba. I nepřítel nepozbyde úcty, je-li pravdivý a čestný. V boji se padá, a co je jiného život, než boj…“, jejíž začátek jsme otiskli také na plakátech připomínajících 70. výročí její popravy, je asi nejvýstižnější výpovědí o této odvážné a hrdé ženě, kterou se nepodařilo zlomit ani nacistům, ani komunistům.

Naše vzpomínka patří dnes doktorce Miladě Horákové a stovkám lidí zavražděných v procesech nebo zastřelených na hranicích, tisícům zemřelých ve vězení, statisícům uvězněných pro své názory nebo vyhnaných ze země. Je třeba si tyto počty neustále opakovat, abychom nikdy nedopustili, že se něco podobného stane znovu.“

Lenka Burgerová

místostarostka Prahy 7