„Když jsem asi jako osmiletá potkala přítele své sestry, který měl na rameni vytetovaného válečníka, byla jsem naprosto fascinovaná. Od puberty jsem si čmárala fixami po rukou, aby to bylo co nejvíc vidět, a mí rodiče si postupně zvykali na mou přeměnu z princezny na pankáče,“ vzpomíná tatérka Elis, která lidská těla zkrášluje už sedmým rokem.
První tetování jí v šestnácti vytvořila její kamarádka, která se to teprve učila. „Tehdy se tetovalo podle předloh z katalogu, vybrala jsem si motiv, obtisklo se to na krk a pak už následovala jen hodina bolesti. Dodnes si to pamatuju.“ Na své tělo si pak přidávala další obrázky.
„Ve dvaadvaceti jsem to rozjela ve velkém a nechala si potetovat celou ruku. Postupně došlo na všechny končetiny,“ glosuje Elis, která tím tenkrát chtěla dát společnosti jasně najevo, že patří jinam.
Dnes je podle Elis tetování ohromný trend a mezi mladými jsou skoro výjimkou lidé, kteří žádnou kérku nemají. „Skoro bych řekla, že je víc tatérů než klientů. V tetovacích potřebách si můžete pořídit jehličku s barvou a udělat si tetování sama na koleně,“ směje se. Své zákazníky ale od kresbičky na kůži občas odrazuje. „Nerada tetuju nějaké symboly, se kterými úplně nesouzním – to radši doporučím jiný salon. Často se také snažím rozmluvit určité texty či oduševnělé citáty. Ty jsou totiž většinou produktem nějakého aktuálního duševního stavu, třeba melancholie nebo smutku, a to si připomínat celý život fakt nechcete,“ vysvětluje.
Nefandí ani motivům dětských tváří, které si hrdí rodiče občas nechávají na svá těla zvěčnit. „Realistika mě nebaví, tudíž mi ani nejde. Kdyby se to nepovedlo, nechtěla bych být u toho. Kresba navíc po pár letech vybledne a stane se z ní nevzhledný flek. U nás to umí opravdu jen pár lidí. Nedávno jsem tetovala kamarádce na stehno Al Pacina a podle mě je to spíš Mickey Rourke, ale jí se to líbí,“ směje se. Nejoblíbenějším místem pro tetování je podle Elisiných zkušeností vnitřní strana zápěstí. Výjimkou nejsou ale ani různé linky v obličeji – takovou práci však Elis odmítá. „Obličej už je na mě moc, přeci jen tam malůvky pod žádné tričko neschováte.“ Nejbolestivějším místem jsou pak žebra, záda v okolí páteře a podkolenní jamka. „Mám sice různé oblbováky, ale podle mě bolest k tetování prostě patří. Je třeba si ho zasloužit, takže to opravdu není pro každého.“
Občas se ale setkává s odsuzujícími pohledy. „Řada lidí má tetování stále spojené s kriminálem a občas se na mě v tramvaji někdo mračí. Někdy ale i spontánně zapředou hovor a zajímají se. Před pár lety si u mě dokonce nechala starší dáma na ruku vytetovat iniciály svých vnoučat. Když jsme to poskládaly, vzniklo z toho slovo pako. Druhý den přišla pro něco podobného i její kamarádka,“ líčí s úsměvem Elis, která svými kresbami zdobí celou rodinu. „Děda mého přítele si přál kérku k narozeninám, tak ji má.“