archivní článek, informace již nemusí být aktuální

Vrabce domácího, rorýse obecného či rehka domácího dnes mimo zástavbu stěží pohledáme. Ani laik nepřehlédne ve městech všudypřítomné holuby skalní, kavky obecné či kosy černé. A ptačích novousedlíků přibývá. Proč se ptáci městům nevyhýbají, ale někdy je dokonce upřednostňují? Co tady dělají? Je pro ně město past, anebo dobré místo k životu?

Ptáci žili v naší krajině dávno předtím, než člověk začal stavět první obydlí, osady, vesnice a města. Mohli se těšit z čisté vody, slepých ramen řek, jezírek, mokřadů, křovisek, později i polí a luk, lesů i rybníků, ale hlavně z hojnosti potravy, bezpečných skrýší a míst k hnízdění. Hromadné osidlování, vzrůstající počet lidí a zvyšování jejich nároků vyvolávají v původní krajině rozsáhlé změny, většinou pro ptáky nepříznivé. Tomuto procesu se obecně říká zvyšování kulturnosti krajiny a není kulturnější krajiny než té, které říkáme město. Proč se tedy ptáci městům nevyhýbají, ale někdy je dokonce upřednostňují?

Peklo řepky
Lesním ptákům se v blízkosti lidských sídel zalíbilo. Městské prostředí je k původně lesním druhům přívětivé: vždy je co jíst, kde se napít a osvěžit. Netrápí je predátoři v čele s dravci a mezi budovami je i v zimě teplo. Město jim poskytuje kromě parků, zeleně a zarostlých vnitrobloků ještě jednu výhodu – jsou jí výklenky staveb vhodné pro hnízdění, jež dobře slouží i jako ochrana před nepřízní počasí. Za přibýváním druhů ve městě stojí tedy na jedné straně pohodlnější život, na druhé straně jde o důsledek toho, že se pro ptáky stává okolní krajina místy neobyvatelnou. Zemědělská půda s lány řepky nebo kukuřice působí na opeřence jako poušť, dobře se necítí ani v průmyslových zónách na okrajích měst. Tam jim chybějí stromy, na nichž by se dalo postavit hnízdo, i pestrá nabídka hmyzu pro mláďata. Evropská zemědělská krajina je dnes přírodě vzdálena více než extrémní městské prostředí. Město, zvláště rezidenční okrajové čtvrtě, představuje pestrou mozaiku biotopů a hnízdních příležitostí. Zda se ptákům jeví toto prostředí uživatelsky příjemnější, záleží na tom, s čím jej srovnávají. Dnešní městské prostředí je sice horší než tradiční rolnická mozaikovitá krajina, ale je pořád lepší než současné zemědělské „industriálno“. Ptáci si mohou vybírat pouze z toho, co je k dispozici.

Jak vypadá městský pták?
Přesný počet druhů vyskytujících se ve městě ornitologové neznají. „Pokud bychom za město považovali pouze domy s přilehlou zelení, došli bychom k mnohem menšímu číslu, než kdybychom zahrnuli i vodní plochy ve městech, velké parky a zahrádkářské kolonie. Právě ty totiž mnohdy poskytují ptactvu skvělou možnost k hnízdění a hledání potravy. I díky tomu mohou v Praze hnízdit desítky druhů včetně těch nejvzácnějších a kriticky ohrožených, jako je sokol stěhovavý, který k hnízdění využívá speciální budky na komínech tepláren a dalších budov,“ říká Věra Sychrová z České společnosti ornitologické (ČSO). Díky různorodosti biotopů města nabízejí mnoha různým druhům ptáků vhodné možnosti k zahnízdění. Z podrobného monitoringu víme, že v Praze pravidelně hnízdí asi 100 druhů ptáků, což je polovina počtu ptačích druhů, které hnízdí v Česku.

Některým druhům se líbí ve městech natolik, že v nich zdomácněly a divoké přírodě se vyhýbají. Vrabec, rorýs, rehek nebo holub skalní městské prostředí jednoznačně upřednostňují. Poletují uprostřed nejhlučnějšího centra mezi davy lidí a tramvajemi, pochutnávají si na zbytcích lidské potravy a nedaleké parky víceméně ignorují. Když si chtějí vybudovat hnízdo, vyberou si k tomu třeba i váš balkon. Obecně platí, že ptáci zahnízdí tam, kde najdou dostatek potravy pro svá mláďata.

Ve městech je také o několik stupňů vyšší průměrná teplota než ve volné krajině. „Jednoduše řečeno – jaro tu začíná dříve. Díky tomu je tu i delší vegetační sezona a ptáci mohou zahnízdit dříve a v některých případech stihnou v jedné sezoně i několik snůšek,“ říká Sychrová. Samozřejmě ne všichni ptáci si do města troufnou. Můžeme ale v přímém přenosu pozorovat, jak se z některých druhů, které byly dříve plaché a výhradně lesní, stávají druhy městské. Krásným příkladem je holub hřivnáč. Původně lesní pták se začal přesouvat do měst – konkrétně parků a parčíků mezi domy. Tento risk se hřivnáčům vyplatil a díky tomu posílili svou populaci. Za posledních 30 let se v Česku početnost hřivnáče zvýšila o více než 60 %. Nyní se hřivnáči odváží hnízdit i na nejrušnějších místech Prahy, přičemž hnízdí nejenom na stromech, ale i na budovách. A dokonce tu někteří ptáci i zůstávají přes zimu. Dříve hřivnáči odlétali zimovat do oblasti Středomoří, nyní víme, že někteří jedinci zůstávají zimovat v Praze a Brně, protože se tu uživí.


Holubí dům

Holubi mají mezi městským ptactvem výsadní postavení. Člověku slouží již od starověku. Kvůli jejich orientačním schopnostem a rychlosti začali lidé holuby využívat pro přenos krátkých textových zpráv. Za své služby dostali čisté a suché hnízdo, do nějž nelezl žádný predátor. Tak vzniklo spojenectví, které trvalo dlouhá léta. Dnes je náš pohled na holuby jiný. Města s nimi vedou otevřenou válku. Holubi ozobávají fasády památek a své okolí pokrývají vrstvou trusu (jeden holub za rok vyprodukuje zhruba 10 až 12 kilogramů trusu, přitom v Praze jich žije více než 100 tisíc). Lidé s nimi proto bojují osazováním ostnů na parapetech, napínáním krycích sítí a někdy také plošným hubením. Existují ale i humánnější metody, jak populaci holubů ve městě regulovat. V centru Prahy nedaleko radnice na Mariánském náměstí vznikl holubník, kam se vejde asi 150 holubů. Toto zařízení ptákům poskytne podmínky ke hnízdění a zároveň městu umožní šetrným způsobem alespoň částečně omezovat jejich počet. Když mají holubi k dispozici vhodný prostor se zdroji potravy a vody, přirozeně zde zahnízdí a budou čas trávit uvnitř místo toho, aby se zdržovali na místech, kde je jejich výskyt nežádoucí, jako jsou například parapety či střechy památek. V holubníku lze navíc odebíráním části vajec regulovat jejich počty a tím zmenšit velikost hejna. Holubník provozuje Záchranná stanice hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy.

Slyšíme se?
Jestli ptákům vadí šrumec města, nevíme. Jisté ale je, že některé druhy ho dokážou tolerovat a hnízdit v bezprostřední blízkosti lidí. Patří mezi ně například jiřičky obecné, které se odváží i do center měst, tedy tam, kam už si jiní ptáci netroufnou. Jiřičky jsou na města plně vázané a hnízdí v rozích oken, pod římsami a ve výklencích, pod balkony. Jen málokterý pták si troufne hnízdit takto blízko lidí. „Bohužel, jiřičkám se to mnohdy stává osudné, když jim lidé znemožňují hnízdit anebo jim dokonce hnízda, a to i s vejci či mláďaty, shazují. Jedná se přitom o porušení zákona. Nutno také dodat, že jiřičky nemají jinou možnost, kde by zahnízdily. S člověkem hnízdí již od středověku,“ říká Sychrová.

Zpívat postaru, neboli tak, jak byli zvyklí v divoké přírodě, by se ptákům v hluku metropole nevyplácelo. Ostatní ptáci by je zkrátka neslyšeli. A tak když ptačí samec potřebuje hájit své teritorium a zároveň lákat samice, což jsou hlavní důvody, proč se ptačí zpěv ozývá, musí doslova zvýšit hlas. Ptáci si tak vyvinuli speciální městské melodie, které spočívají v tom, že původní melodie pěvci přetransformovali do vyšší, pronikavější a rychlejší verze. A nejde jen o parametry zpěvu. Celoroční světelné znečištění umožňuje i jiné jevy v přírodě nevídané, jako je zimní zpěv a pravidelný noční zpěv druhů, které běžně v noci nezpívají.

Každý druh si našel svoji cestu, jak být slyšet – aby se odlišily, volí sýkory vyšší frekvenci zpěvu, kosi zpívají hlasitěji a červenky ve městě spustí ráno třeba o hodinu dřív než ty obývající divokou přírodu. Nejodvážnější městští kosové prozpěvují své árie i v jednu hodinu v noci a nebojí se zazpívat i mimo obvyklou sezonu, třeba v lednu.

Britský biolog Simon Watt také vypozoroval, že ptáci, kteří se shromažďují ve městech, mají kratší křídla. To jim dává schopnost lepšího manévrování, i když by se jim hůře letělo při delším letu, jejž však už tolik nepotřebují. Navíc mají delší zobáky, kterými se lépe dostanou k potravě v krmítkách. „Pokud někdo bude chtít v našem světě hledat stopy evoluce, nemusí jezdit do divočiny, ale měl by se podívat do našeho městského prostředí. Tady se dějí daleko překotnější změny ve vývoji,“ shrnuje Watt.

Vraždy sklem
Přestěhováním do města se ptáci sice zbavili predátorů, ovšem vražednou pastí jsou zde pro ně veškeré skleněné plochy – okna, zasklené lodžie, skleníky apod. Přesná data, kolik opeřenců uhyne kvůli nárazu do skla, sice neexistují, ale kvalifikovaný odhad ČSO vyrazí dech. „Odhadujeme, že takto v Česku ročně zahyne milion ptáků,“ uvádí Sychrová. Jen málo lidí se ovšem s ptákem zabitým o sklo setká. U velkých moderních budov je odklízejí úklidové čety, v dalších případech zraněné nebo zabité ptáky odnesou například kočky nebo jiní predátoři, pro které jsou snadná kořist.

Ptáci narážejí do průhledných nebo zrcadlících skel proto, že tuto překážku nevidí. Je tedy důležité jim ji zviditelnit. Ideálně polepem se souvislým motivem drobných prvků, které ale od sebe nejsou vzdáleny více než 10 centimetrů. Také je možné použít jednotlivé samolepky, přičemž na tvaru ani velikosti nezáleží, opět ale maximálně 10 centimetrů od sebe. Pokud by byly samolepky dál, pták by se mezi nimi snažil proletět. Naprosto nevhodným a také nefunkčním způsobem je nalepení jedné černé siluety dravce, která nemá na ptáky žádný efekt. Pták ji vnímá pouze jako pevný objekt, kolem kterého se snaží proletět, a narazí do skla o kousek dál.

Situace se v posledních letech sice zlepšuje, ale do ideálu má i tak daleko. Jako příklad dobré praxe mohou posloužit nové zastávky MHD, které jsou v současné době instalovány na celém území metropole. Bezpečnost pro ptáky byla jednou z podmínek výběrového řízení na novou podobu mobiliáře, v němž uspělo studio Olgoj Chorchoj. Na první pohled vypadají skla čirá, při detailním pohledu je však patrný nenápadný vzor, který je pro ptáky lehce rozpoznatelnou překážkou.

Rodiče si ho najdou
Čas od času se stane, že v ulicích nebo parcích narazíte na opuštěné mládě. „Především je potřeba říci, že jen velmi malá část ptáčat, která najdeme, potřebuje naši pomoc,“ připomíná Sychrová. Mnohdy se jedná o mláďata, jež jsou již vylétlá z hnízda a pouze čekají na rodiče, kteří jim někde shánějí potravu. Takže jsou opuštěná jen zdánlivě. Proto pokud není ptáče v bezprostředním ohrožení života (nenachází se na silnici, cyklostezce, chodníku, v blízkosti psa nebo kočky) a není viditelně zraněné, není potřeba zasáhnout. „Pokud je ptáče v ohrožení, stačí ho vzít a dát o kousek dál na bezpečné místo – třeba na větev nebo do keře. Rodiče si ho najdou,“ radí Sychrová. Když je ale pták na první pohled zraněný, voláme záchrannou stanici.


Ne vždy je sůl nad zlato

Dnes jsme už příliš daleko od původní přírodní rovnováhy, a proto i člověk by měl být tím, kdo alespoň podá pomocnou ruku těm, kteří přežili jeho zásahy a přizpůsobili se změnám.

V zimě řada lidí ptákům chystá krmítka, čímž jsme užiteční konkrétním jedincům, kteří na krmítko chodí, a opravdu jim tak můžeme zachránit život. „Musíme mít ale na paměti, že umístěním krmítka na svou zahradu, do vnitrobloku nebo na balkon či parapet okna na sebe bereme zodpovědnost a ptákům můžeme v případě nesprávného krmení paradoxně ublížit,“ varuje Sychrová. Pozor je třeba dát na pečivo a sůl, jíž bývá posypané. Ta je pro malé ptáčky typu čížka jedovatá, usmrtit ho může i jedno jediné zrnko soli. Krutou pastí se mohou stát i běžně prodávané lojové koule v síťce, do níž se ptačí pařátek snadno zachytí, ale už se nevyprostí. Podle odborníků bychom měli ptáky přikrmovat, nikoli překrmovat. Vhodná jsou slunečnicová semena, proso a pšenice. Jednoznačně by se v krmítku neměly objevovat kuchyňské zbytky, které ptákům mohou způsobit zažívací potíže, leckdy i smrt. Ze své kuchyně jim můžeme nabídnout strouhanou mrkev, vařené brambory či rýži, ovesné vločky nebo strouhanku z nesoleného pečiva.

Jestliže v okolí není zdroj vody, je možné hlavně v období sucha přidat i misku s vodou. Nejlépe mělkou a trochu širší, aby se v ní ptáci mohli třeba i koupat. Názory na to, zda je vhodné přikrmovat i na jaře a v létě, se různí. Část ornitologů varuje, že krmítkem ptáky rozmazlujeme a bude pro ně pak těžší opatřit si samostatně potravu, jiní jsou smířlivější. Obecně platí, že pokud přikrmujeme, tak hlavně v zimním období při nízké teplotě a sněhové pokrývce, kdy je pro ptactvo nejtěžší najít dost potravy. Mimo zimní období hrozí vyšší riziko přenosu chorob, ptáci mají jiné potravní nároky a přikrmovat tak, abychom omylem neublížili, je mnohem obtížnější.

Krmítková past
Krmítka jsou místem, kde se opeřenci shlukují, a snadněji se mezi nimi šíří případné nemoci, například trichomonóza, které se také přezdívá krmítková choroba. Důležitou roli hraje prevence – správným výběrem krmítka (ideální je menší, které se dobře čistí) a jeho pravidelným čištěním můžeme chorobám předcházet. Pokud se nemocní ptáci (typické projevy chorob: načepýřenost, malátnost, apatické posedávání v blízkosti krmítka) u krmítka objeví, je třeba zakročit a zabránit dalšímu šíření choroby. „Okamžitě přestat krmit, abychom chorobu mezi ptáky neroznášeli, nepřipravovali jim smrtelnou past,“ nabádají ornitologové.

Umístěním krmítek v blízkosti domů hrozí ptákům dvojí nebezpečí – predátoři v podobě domácích koček a skleněné plochy. Proto je důležité jejich umístění dobře promyslet a volit klidná a dobře přehledná místa daleko od nezabezpečených skleněných ploch, nejlépe ve stínu, odkud mají ptáci rozhled a mohou včas uniknout před případnými predátory.

Jak tedy opeřencům pomoci a neublížit? Ideálním řešením by bylo uzpůsobit své okolí tak, aby v něm ptáci našli dostatek přirozené potravy a úkrytů. Pomůžeme tak i hmyzu, nejenom ptákům.

Nic netrvá věčně
A to ani život okřídlených krasavců. Ptáci ve městech umírají z různých důvodů, a proto pokud se s uhynulým ptákem setkáme, je dobré nejdříve se pokusit vyhodnotit, z jakého důvodu zahynul. Náraz do skla, střet s autem nebo vlakem, ulovení predátorem, ptačí choroba apod. V případě nálezu jednotlivých kusů uhynulých ptáků se doporučuje hygienicky rozumným způsobem ptáka odstranit, tedy zabalit do pytle a vhodit do popelnice. Při nálezu většího počtu uhynulých ptáků (nad pět kusů) nebo i jednotlivých uhynulých vodních ptáků vždy kontaktujte veterinárního lékaře místně příslušné krajské veterinární správy nebo městskou policii. „Česká společnost ornitologická zároveň žádá, aby nálezci vložili informace do naší databáze na webu Birds.cz. Na základě dat od veřejnosti mapujeme nebezpečná místa, kde se ptáci zraňují a umírají,“ říká Sychrová. Výjimečně se lze setkat s ptákem, který se stal obětí traviče nebo pytláka. V tomto případě je potřeba volat policii a také informovat ČSO, která se zabývá vyhledáváním otrávených návnad a jejich obětí.

Veřejnost může být ornitologům prospěšná ale i jinak. Zapojit se může do programů ČSO, jako je sčítání ptáků na krmítkách, sledování čapích hnízd nebo registrace hnízdišť jiřiček, rorýsů a kavek. A především – veřejnost může být nejen ornitologům prospěšná tak, že bude ptáky ve svém okolí tolerovat a nebude jim ubližovat ani jim komplikovat život. „Bohužel se stále setkáváme s tím, že lidé ve svém okolí ptáky nechtějí, považují je za škůdce a snaží se je vystrnadit. Chápu, že ne každý má ptáky rád. Ani nemusí. Stačí pouhá tolerance těchto našich okřídlených sousedů, kteří nám jaro zpříjemňují zpěvem a zbavují nás tisícovek much, komárů či housenek,“ vyzývá Sychrová.

Ptačí árie
Mnoho studií již prokázalo, že ptačí zpěv má pozitivní vliv na dobrou náladu člověka a celkovou psychickou pohodu. Kontakt lidí s přírodou se ve městech děje právě především prostřednictvím ptačího zpěvu. A proto se i díky němu formuje vztah člověka k přírodě. Pokud ve svém okolí slýcháme ptačí árie, je pravděpodobnější, že se aktivněji zapojíme do ochrany přírody.

Za ptačími koncerty nemusíme cestovat daleko. Stačí se na jaře zaposlouchat v místě bydliště. Zpívající sýkory koňadry nám oznamují, že přichází jaro, večerní zpěv kosů znamená, že dny už jsou teplejší, a když se začnou ozývat i jiřičky, je jasné, že jaro je v plném proudu. Pro mnoho lidí potom k létu naprosto neodmyslitelně patří pronikavý hvizd rorýsů. Však také povykování a cvrlikání ptáků patří k jaru stejně tak jako dlouhé dny a vůně rozkvetlých keřů.  


POSLOVÉ JARA
V těchto měsících začíná ptačí migrace ve velkém. Na jaké letce se můžeme ve městech těšit? „V březnu se začínají vracet jiřičky obecné, které jsou typickými posly jara,“ odpovídá Sychrová. Z dalších pěvců můžeme ve městech vyhlížet pěnici černohlavou, která ráda zahnízdí v zahradě nebo křovinách. Častým druhem je také budníček menší, drozd zpěvný, špaček obecný. Setkáme se také například s rehkem domácím. V Praze naopak nehnízdí oblíbený čáp bílý. Sice by tu našel místa, kde postavit hnízdo, ale neuživil by tu sebe ani mláďata. Praha a okolí neposkytuje čápům vhodné možnosti, kde lovit potravu, protože tu není dostatek mokřadů ani šetrně obdělávaných polí.
 
JAK ZAČÍT S POZOROVÁNÍM PTACTVA?
Zúčastnit se můžete některé z mnoha vycházek, které v průběhu celého roku pořádá ČSO. Na každé z nich se setkáte se zkušeným ornitologickým průvodcem, který vám poradí, jak s pozorováním ptáků začít. Také si přitom můžete vyzkoušet ornitologický dalekohled. Kromě toho se můžete začíst do časopisu Ptačí svět, jehož archiv je zpřístupněný zdarma na webu Birdlife.cz, nebo tamtéž sledovat on-line pořad Ornitolog na drátě, kde se ve již třech desítkách odvysílaných dílech věnují různým ptačím tématům. A potom už můžete vyrazit do terénu za ptáky sami. V Praze 7 je naprosto ideálním místem Stromovka, kde najdete desítky druhů ptáků včetně kavek, holubů hřivnáčů, špačků, několika druhů šplhavců, ledňáčka či mnoha druhů kachen.
 
CHYTROLÍNI
Raritu mezi inteligentními druhy ptáků představují například japonské vrány, které se naučily čekat u přechodu na zelenou. Dočasné zastavení dopravy využívají k tomu, aby na přechod nanosily ořechy. Jakmile naskočí na semaforu pro chodce červená, vrány vzlétnou a počkají, až se proud automobilů opět zastaví. Pak se snesou zpátky a vyzobou jádra z těch ořechů, jejichž skořápky praskly pod koly aut. Nerozdrcené ořechy vrány posunou o kousek jinam v naději, že tentokrát už auta svoji práci odvedou lépe.
 
ZVÍŘE V NOUZI
Kde hledat pomoc při nálezu zraněného ptáka? Zavolejte Pražskou zvířecí záchranku. Tel. 774 155 185
→ www.zvirevnouzi.cz