Slavnost sloučení Holešovic-Buben s Prahou konala se včera velmi okázale, za velkého účastenství obecenstva pražského, jakož i obyvatelstva obou zmíněných obcí. Holešovice i Bubny oblekly se v roucho slavnostní, vyjma několika továren, jich majitelé jsou přívrženci německých nacionálů, vlály se všech domů i továren mohutné prapory barev národních a rakouských, ano i strážní domky státní i buštěhradské dráhy vyzdobeny byly praporečky barev českých a rakouských. Velmi nádherně byla okrášlena budovy obecného úřadu. Průčelí zastřeno bylo červenobílými draperiemi, vchod upraven v slavnostní bránu, nad níž se vyjímal imposantně mohutný český lev s korunou sv. václavskou. Průjezd i schody pokryty byly koberci. U schodiště zřízen byl z vysokých exotických květin velký záhonek, z jehož středu vypínalo se sádrové poprsí císaře. Také schody byly ozdobeny květinami. Velmi okázale a znalecky ozdobena byla ušlechtilejšími vysokými a vzácnými exotickými květinami zasedací síň. Také mnohé soukromé domy v Bubnech i Holešovicích okrášleny byly nádherně červenobílými drapériemi, chvojovými pletenci atd. Zábavní spolek „Kos“ vystavil před hostincem „U lva“ vkusnou slavobránu; ze soukromých domů vynikaly bohatou dekorací zejména hostince „U koruny“, „U lva“, „Na kovárně“, dům pana Roubalíka atd. V předvečer slavnosti bylo v obou bocích velmi živo. Davy obecenstva hrnuly se ulicemi, jimiž procházely hudební kapely, hrajíce národní písně. Včera již k 6 hodině ranní bylo v Holešovicích a bubnech velmi živo. Četní dělníci zaměstnáni byli od časného rána upravováním jízdní dráhy, po které děl se pak výjezd slavnostní.
Po 9. hodině ranní odebraly se za zvuků hudebních sborů živnostenské, zábavní a zpěvácké spolky, tělocvičná jednota „Sokol“ v plném počtu, hasiči z Holešovic i z okolních obcí, vojenští vysloužilci atd. vesměs v stejnokroji a s prapory před radnici holešovickou, kde rozestavivše se po obou stranách, utvořili špalír. V 9 hodin odjela ve fiakrech do Prahy deputace členů obecní rady holešovické, která byla uvítána starostou p. dr. Černým a členy městské rady v primátorské síni. Před radnicí shromáždili se členové jízdní eskadrony sboru ostrostřeleckého, dále ozbrojený sbor granátníků s praporem a hudbou, členové sboru ostrostřelců a pěchoty a velké množství obecenstva, jež utvořilo nepřetržitý špalír v Železné i Havířské ulici a na Příkopech. V prvním voze jel starosta p. Dr. Černý s p. Bukovským, starostou obce Holešovice-Buben, v druhém náměstek starostův p. Vališ se starostou obce Buben p. Burešem a v ostatních členové městské rady a sboru obecních starších. Před povozy i po obou stranách jeli na koních členové jízdní eskadrony. Když v povozech přibyli až v pivovaru v Bubnech, začali se koně v povoze náměstka starosty p. Vališe plašiti, vzpínali se a vybočili z dráhy. Z četného obecenstva přispíšilo ihned více mužů ku pomoci, koně musili býti vypřaženi a teprve když po chvíli se utišili, pokračovalo se v slavnostní jízdě. Hosté projeli ulicemi Buben i Holešovic, načež u bohatě ozdobeného obecního domu sestoupili, byvše uvítáni posledními starosty Holešovic a Buben s p. Bukovským a Burešem, členy obecní rady, zastupitelstva, úřednictva i učitelstva a doprovázeni do nádherně ozdobené zasedací síně.
Zde shromáždili se již dříve náměstek místodržitelství šlechtic Friedl z Fridensee s některými místodržitelskými úřadníky, nejvyšší maršálek království českého kníže Jiří z Lobkovic s několika rady zemského výboru, policejní ředitel rytíř Stejskal, členové okresních zastupitelstev z Karlína, Smíchova a Vinohradů, deputace obecních zastupitelstev z Karlína, Žižkova, Vršovic, Vinohradů, Smíchova, Libně, Bubenče, Podbabí atd., členové obecní školní rady karlínské, učitelstvo z Holešovic-Buben, světící biskup p. Schwarz s duchovenstvem, tak že byla zasedací síň hosty přeplněna. Když starosta, p. dr. Tomáš Černý vstoupil s náměstkem a členy městské rady i obecního zastupitelstva pražského do síně, byl uvítán starostou holešovickým p. Bukovským následující řečí: „Vysoce vážení hosté! Slovutný pane starosto! Vítám Vás všecky upřímně a srdečně k dnešní slavnosti. Dostavili jste se k nám, abyste oslavili spolu s obyvatelstvem zdejším památný den toužebného sloučení našich obcí s královskou Prahou, matičkou měst českých, v obec jednu. Vřelé, nelíčené díky Vám všem za vzácné a hojné účastenství. Prosím zároveň o laskavé vyslechnutí příslušného zákona.“ (Na to přečetl JUC. Ant. Tomášek zákon česky a německy, načež starosta Bukovský, pokračoval). „Poněvadž zákon nabyl již své plné platnosti, odevzdávám Vám, vysoce slovutný pane starosto všech měst pražských, jakožto poslední starosta obce holešovicko-bubenské obce tyto obyvatelstvo jich v budoucí ochran, péči a správu Vaši a zároveň pečetě, jimiž utvrzovány bývaly listiny a závaznosti obcí zdejších. Připomínaje, že již r. 1846 byl jsem konšelem a na potom více než 12 roků starostou obce holešovicko-bubenské, opouštím s pocitem blaženým tento svůj úřad a vnáším k vám slovutný pane primátore měst pražských, jedinou a konečnou prosbu, abyste v budoucnosti bedlivě a starostlivě chránil a opatroval obec holešovicko-bubenskou. Za vedení správy královskou Prahou, nechť v brzku mohutně rozkvete obec Holešovice-Bubny ku slávě a lesku naší zlaté, slovanské Prahy.“
Řeč tato byla doprovázena bouřlivým potleskem a voláním „Sláva slovanské Praze!“ načež starosta p. Bukovský odevzdal starostovi p. dru. Černému veškeré klíče. Místní starosta obec Buben p. Bureš, měl na to následující řeč: „Velectění pánové! Budiž mně jako v řadě poslednímu místnímu starostovi osady Malých Buben dovoleno dáti výraz citům, které dnes ovládají srdce mé. Mám za to, že dobře tlumočím, pravím-li, že tytéž city naplňují srdce všeho obyvatelstva naší osady, by snad jednou historik z mlčení našeho nedovozoval chybný závěrek, že dnešní velká událost přešla přes osadu naší bez povšimnutí. Jsou to city radosti, jenž plní nitro naše. Malé Bubny již nejsou malými, malá ta dcerka mezi českými osadami pozvednuta k hlavě království a sloučena jsouc s touto celek nerozlučný. Uznání tím za hodnou býti částí obce v království první a největší. Za ctnost občanskou pokládá se, když z povznešení a rozkvětu obce radují se její občané. Proto se s hrdostí a bez obavy, že by sobeckost nám mohla býti vytknuta, můžeme hlásati a hlásáme, že nás radost pojala, že osada naše jest s přední obcí království českého. Neméně však radujeme se i z toho, že sloučením Holešovic-Buben s Prahou usnadněn jest naší Praze úkol, jejž jí samostatný statut ukládá, a že umožní jí provedení všech opatření, kterých doba naše pro zdraví a pohodlí obyvatelstva i pro krásný vzhled zevnější u velkoměsta žádá. Největší radost jímá však nás, že přivtělením našich předměstských osad přiložen opět jeden kámen k zmohutnění naší slovanské bašty proti návalu nepřátelských vln a že zlatá naše Praha rozšířením obvodu svého bude tím bezpečnější a nezvratnou hradbou naší národnosti pro všecky věky budoucí. A proto milerád odevzdávám tu malou místní správu a vše co naše osada svým nazývá, v ruce slovutného starosty měst pražských a vyslovuji přání, aby ta naše radost, se kterou své sloučení slavíme, pobídla k sloučení i ty obce, které dosud ještě váhají tak učiniti. Provolávám naší drahé matičce Praze „Na zdar“!“
Provolání toto bylo bouřlivě opětováno. Slova ujal se na to starosta měst pražských Dr. Tomáš Černý a mluvil asi takto: „Odevzdáním pečetí dříve samostatných obcí Holešovic-Buben byl na vždy svazek jich a královskou Prahou za souhlasu a všeobecné radosti zajisté všeho obyvatelstva. Královská Praha byla po drahná léta obehnána těsně svírající páskou, byvši odloučena od sousedících s ní obcí. Po dlouhých letech páska tato byla konečně odstraněna tak, že Praha mohla na prospěch svůj k sousedním obcím přilnouti. Dnešním dnem přání po těsném sloučení vašich obcí konečně vyplněno. Ještě před 100 lety byla jednotlivá města pražská odloučena od sebe hlubokými příkopy a vysokými hradbami. Tehdy panoval směr odlučovací, kdežto nyní převládá směr vesměs slučovací. Dnešní den jest významný a velepamátný pro královskou Prahu samu. Koná se právě druhé připojení předměstí ve prospěch zmohutnění a rozšíření Prahy, k němuž původ dán vzájemnou láskou obyvatelstva, jež tvořilo dříve samostatné obce. Doufám pevně, že slavnost tato není poslední a že nebude dlouho trvati, že příkladu toho budou následovati i jiná předměstí. Sloučení Holešovic-Buben stalo se s jednohlasným schválením zemského sněmu, veškerých korporací a bylo korunováno sankcionováním samého panovníka. Se všech stran i s rozhodujících bylo spojení toto všemožně podporováno. Sloučením poslouženo jak obci Holešovic-Buben, tak i královské Praze samé, která mileráda poskytne vám kromě výhod hmotných i svého historického lesku, jemuž se v plné míře těší i další působnost její přejde také úplně na vás. Přijímaje obce vaše ve svazek obce královské Prahy, těším se zejména z toho, že na prostranné vaší pláni vzkvétati budou velké závody průmyslové, jichž velké Praze jest taktéž nezbytně zapotřebí. Sloučením tímto odchová se občanstvo ku vzájemné snášenlivosti k žádoucímu pokroku. Obec pražská bude po sloučení od obcí vašich vždy dbáti i místních zájmů vašich a bude stále o to pečovati, aby záhy i zde v každém ohledu takový pokrok, jemuž se již královská Praha těší. Heslem Prahy bude stálý pokrok a stálé zdokonalování. Prosím, abyste k nám zachovali i na dále tutéž lásku a náklonnost, s jakou jste nám až dosud přicházeli vstříc, jakožto synové společné naší vlasti. Byť by snad někdy naskytly se překážky a neshody, při vzájemné snaze a dobré obapolné vůli mohou býti snadno překonány a odstraněny k úplnému uspokojení všech. Slavnostní tento okamžik nemohu jakožto starosta královské Prahy oslaviti vhodnějším způsobem než provolám-li tomu, jenž potvrdil sloučení obou obcí vašich s Prahou, totiž vznešenému císaři a králi slávu!“
Obrácen na to k nejvyššímu maršálkovi knížeti Jiřímu Lobkovicovi, pravil p. starosta dále: „Račtež, nejvyšší pane maršálku království českého, přijmouti nejvřelejší díky jménem královské Prahy, že za Vašeho spolupůsobení sdělán i schválen byl zákon o sloučení obcí těchto slavným sněmem zemským“. Za hlučného provolávání obecenstva „Sláva“ a „Na zdar“ a za zvuků písně „Kde domov můj“ ubírali se pak hodnostáři a deputace do nedaleké školní budovy, do exhortní síně, kde přítomni byli bohoslužbám. Po ukončení bohoslužeb předčítán byl pamětní spis, týkající se dějin obcí Holešovic a vyjednávání o sloučení atd. Do pamětní knihy této zanesli svá jména veškeří přítomní hodnostáři, čímž slavnost ukončena, načež starosta i členové městské rady a sboru obecních starších i ostatní hodnostáři cestu nazpět do Prahy nastoupili. Kolem povozů jeli opětně členové ozbrojeného sboru ostrostřelců. V různých hostincích byly uspořádány mimo to oslavu sloučení různé zábavy.
Tomáš Černý – primátor Prahy