Fotbalový klub Loko Vltavín je tu s námi od roku 1898. Část zakladatelů pocházela z rodin holešovických starousedlíků, část z řad dělníků železničních dílen v Bubnech a studující mládeže. Než se v roce 1955 klub usídlil na hřišti Na Plynárně, ponejvíc hrával ve Stromovce poblíž divadla Urania.
„Narodil jsem se na Sedmičce a jako dítě jsem si na hřiště chodíval zakopat. Před deseti lety jsem se šel podívat na synův trénink. Bylo hrozné vedro, a tak jsem si koupil pivo. Karel Vodička, současný člen širšího vedení klubu, tam trénoval pár kluků a vypadal žíznivě. Nabídl jsem mu, zda se nechce napít a pomoct s tréninkem. Na oboje souhlasně kývnul. Tak začala moje spolupráce s Lokádou,“ říká s úsměvem Petr Bartoň, šéftrenér mládeže. Když v klubu začínal, trénovali s pár chlapci, teď jich v zelenobílém dresu čutá okolo dvou set. Poslední členové do klubu přišli při dubnovém náboru. Dřív pod svá křídla brali každého, kdo se přihlásil, teď už mezi sebe přijímají jen ty, u nichž spatří něco málo talentu.
Petr Bartoň je s fotbalem srostlý už odmala. Jako dítě se věnoval i plavání, ale v patnácti letech od něj upustil. „Ráno jsem chodil na bazén do Fučíkárny (dnes Výstaviště) a odpoledne do hotelu Axa. Fotbal jasně vyhrál, už jen proto, že plavání bylo náročné,“ dodává se smíchem.
Než se před několika lety dostal do současné pozice, intenzivně spolupracoval s bývalým šéftrenérem Michalem Maximčukem. „Neuvěřitelně jsme si rozuměli, už třeba v pohledu na způsob trénování. Je důležité, aby trenéři v klubu spolupracovali a pomáhali si. Tyhle vztahy máme i nyní a jsem za to velice rád.“ Stejnou měrou je rád i za intenzivní spolupráci se Spartou Praha, pro kterou jsou jedním z partnerských klubů na úrovni mládeže. „Trenéři chodí na různé stáže a především u těch mladších je vidět, jak díky tomu neuvěřitelně rostou.“
Trenér hráče připravuje nejen po fyzické a dovednostní stránce, ale musí pracovat i s jejich povahou. „Co si budeme povídat, někdy je to složitější, zvlášť u puberťáků. Ale všechny vedeme k tomu, aby se na hřišti chovali slušně. Emoce k fotbalu patří, proto jej mám rád, ale vše musí být s mírou. Zároveň je i učíme, aby se vzájemně podpořili v zápasech, když třeba prohrávají o jeden gól. Výčitkami se nic nevyřeší. Vztahy máme dobré, respektují nás.“
Mládež trénuje takzvaným španělským systémem. „Mladší přípravky hrají v systému 4+1 hráč, pak se jejich počet postupně zvyšuje. Prospívá jim to. Jsou víc na balonu, v kontaktu mezi sebou a nebojí se hrát.“ Spousta kluků, které na Lokádě vychovali, již kope za jiné týmy, ale najdou se prý i srdcaři, kteří odejít nechtějí.
Úspěchů klubu Loko Vltavín je nesčetně – jedním z těch, které Petr Bartoň s hrdostí vypichuje, je postup mladšího dorostu (ročník 2006–2007) do přeboru. „Začínáme si vykopávat ty lepší soutěže, které jsme v minulosti ztratili, což je skvělé. Především mladším klukům to přináší obrovskou motivaci.“ Tedy i těm, kteří uspějí během náboru v září.