archivní článek, informace již nemusí být aktuální

Ve věku 88 let zemřela po dlouhé nemoci v pondělí 19. srpna 2019 zpěvačka a hvězda české dechovky – a také držitelka čestného občanství Prahy 7 – Zorka Kohoutová. MČ Praha 7 vyjadřuje svou nejhlubší soustrast všem pozůstalým. 

Zorka Kohoutová se narodila v dubnu 1931 svobodné matce Františce (1910–86). Fakt, že vyrůstala bez otce, velmi ovlivnil Zorčino mládí. Matka pracovala jako pomocná dělnice a kvůli svým velmi nízkým příjmům nemohla poskytnout své dceři odpovídající zázemí. Situaci ještě zkomplikovalo úmrtí dědečka, který by byl zřejmě svou dceru a vnučku po ekonomické stránce zajistil. Proto malá Zorka „putovala“ po náhradních rodinách, kde ovšem povětšinou citově strádala a často se jí nedostávalo ani základních materiálních potřeb. Do první třídy nastoupila na školu v Masné ulici na Starém Městě, pak navštěvovala školu ve Vršovicích, teprve poté zakotvila v rodině matčina bratra na Žižkově, kde také pokračovala ve školní docházce. Po několika letech se matka Františka provdala a odešla se svým manželem do České Kamenice, což umožnilo Zorce konečně žít se svou matkou. Vztahy v nové rodině byly velmi dobré, krásný vztah si Zorka vybudovala především se svou nevlastní babičkou. V Kamenici dokončila povinnou školní docházku a také poprvé vystupovala s místními kapelami.

Po dokončení školy se Zorka vrátila zpět do Prahy, kde začala pracovat v podniku ČKD Karlín. Kromě zpěvu ji uchvátil také tanec – stala se členkou tanečního Styl klubu a v následujících dvou letech získala spolu se svým partnerem Josefem Kubrem mnoho ocenění v tanečních soutěžích. Po krátké době získala Kohoutová práci v prestižním módním salónu Šoršová, pracovala zde jako fakturantka, ovšem její půvab jí otevřel cestu také k modelingu – předváděla konfekci tohoto studia. Z této doby také pocházejí její fotografie, které pořídil známý fotograf Erich Tylínek.

Ačkoli měla předpoklady stát se profesionální modelkou, dala přednost zpěvu, z konfekčního závodu odešla na „volnou nohu“ a vystupovala pod hlavičkou Hudební artistické ústředny (HAU). Nejdříve působila v pěveckém duu se svým prvním manželem Otou Kinským, umělecká spolupráce ani manželské soužití však nemělo dlouhého trvání. Poté se Kohoutové naskytla unikátní příležitost – v zájezdovém estrádním pořadu Oblastní varieté nahradila v jednom výstupu herečku Natašu Gollovou. Nejednalo se o zásadní roli, ovšem toto angažmá pomohlo Kohoutové udělat si jméno a získat nezbytné kontakty v umělecké branži. Další Zorčiny profesní kroky vedly směrem k pěveckému účinkování s orchestry Rudolfa Cortéze, Richarda Adama či později s ansámblem Karla Kraugartnera. Na počátku padesátých let došlo k osudovému setkání – při zájezdu do Karlových Varů se Zorka Kohoutová setkala se svým pozdějším uměleckým i životním partnerem Karlem Valdaufem (1913–1982). Po několika měsících oslovil Valdauf Kohoutovou a nabídl jí pozici konferenciérky hudebních pořadů jeho velkého orchestru, krátce nato se stala natrvalo i zpěvačkou tohoto souboru. Postupně se stala bezesporu nejúspěšnější sólovou zpěvačkou dechové hudby. Valdauf pro ni složil známé hity jako Mládí nevybouřené, Tvé vlasy kvetou a mnohé další. Jejím dvorním textařem byl dlouhá léta Sláva Nádvorník, později pro ni psal texty k písním Ladislav Jacura. V pracovní oblasti se manželům (od roku 1961) dařilo, ovšem v soukromém životě byla situace mnohem komplikovanější. Valdauf byl psychicky značně nevyrovnaný, navíc Kohoutovou stále podváděl s jinými ženami. I přesto, že manželé spolu měli dva syny Jana (*1958) a Daniela (*1966), skončilo nakonec manželství v roce 1971 rozvodem, poté samozřejmě skončila i spolupráce na poli uměleckém.

Kohoutová byla tedy nucena, kromě péče o své syny, také „restartovat“ svou uměleckou kariéru. Založila kapelu Kutilka, jejíž členové se rekrutovali především z mladých muzikantů z Posádkové hudby Praha a Ústřední hudby. Kapela získala záhy značnou popularitu, již po necelém půlroce byla pozvána na první zahraniční turné do tehdejší NDR, během let zde Kutilka absolvovala mnoho dalších turné a natočila v Lipsku řadu českých písniček, o množství televizních vystoupení ani nemluvě. S Kutilkou Zorka procestovala množství evropských zemí – tehdejší NSR, Švýcarsko, Polsko, Rakousko a mnohé další. Činnost kapely manažersky zastřešoval po celých dvacet pět let její existence Hanuš Bunzl. V Kutilce působil jako zpěvák i třetí Zorčin manžel Jaroslav Vaňátko. Bohužel ani toto manželství nevydrželo kvůli Vaňátkově přílišné náklonnosti k alkoholu. Na pozici zpěváka kapely se poté vystřídali např. Karel Gult, Pavel Zelníček, Jiří Škvára nebo Pavel Novák.

Kohoutová od počátku šedesátých let spolupracovala také s Josefem Zímou, vystupovala v mnoha epizodách oblíbeného TV pořadu „Sejdeme se na Vlachovce“. Její diskografie čítá více než 130 desek, které nahrála pro tuzemské i zahraniční nahrávací společnosti. Během své profesní kariéry se setkala i se slavnou herečkou Zitou Kabátovou, která v padesátých letech působila jako host při vystoupeních Valdaufova ansámblu. Přátelila se s Vladimírem Menšíkem, Juditou Čeřovskou, Dagmar Havlovou, Václavem Neckářem a mnoha dalšími osobnostmi z uměleckých kruhů. Po roce 1989 začala jezdit na zájezdní představení, buď sama, nebo s kamarádkou Yvettou Simonovou, například s pořadem Od Vlacha až po Valdaufa. Pravidelně pořádala koncerty po celé republice, každoročně vystupovala na výstavě Zahrada Čech v Litoměřicích.

Zorka Kohoutová žila v Malířské ulici v podkrovním bytě na pražské Letné od roku 1971. Čestné občanství obdržela z rukou starosty Prahy 7 Marka Ječménka v dubnu 2011 při koncertě, jenž byl uspořádán u příležitosti jejích osmdesátých narozenin. Součástí tohoto slavnostního večera byl i křest knihy mapující její soukromý i profesní život nazvaný Nevybouřené mládí Zorky Kohoutové, stejně jako CD výběru jejích největších hitů Zpívání, má láska.