archivní článek, informace již nemusí být aktuální

Vizuální smog dnes již není neznámý pojem. Stížností na nadměrné množství reklam ve veřejném prostoru přibývá a málokdo vlastně rozpozná, jestli to, co vidí, je reklama legální, či nelegální. Na druhou stranu jak obce, tak i soukromí majitelé stále častěji propůjčují plochy svých objektů pro velkoplošné malby, takzvané muraly. Rovněž Sedmičku zdobí několik maleb od domácích i zahraničních umělců. Jak o svém díle autoři přemýšlejí? A proč je dobré v ulicích dávat prostor tomuto umění?

Pro někoho nevkusné počmárané zdi a trapné exhibice, pro jiné vrchol moderního umění a jeden ze symbolů dnešní doby. Umění v ulicích (street art) vzbuzuje emoce a rozděluje obyvatele na dva tábory. Tzv. muralismus se v rámci street artu prosadil jako významný umělecký projev, jenž sjednotil tradiční nástěnnou malbu s moderními prvky a vnesl do veřejného prostoru legalitu. Graffiti na rozdíl od mural artu vzniklo jako forma odporu občanů (tvůrců), kteří ilegální cestou vyjadřovali osobní názory na dobové společenské trendy.

Kouzlo pomíjivosti
Velkoplošné malby mohou vylepšovat nepříliš vábné části měst, poskytovat prostor k vyjádření mladým umělcům, upozorňovat na současná společenská témata, ale také nekonvenčním způsobem promovat určitý produkt i službu. Zdobí například štíty domů v Českých Budějovicích, bezpočet jich naleznete v Plzni, a to i díky festivalu Wallz, z „brněnského Bronxu“ se jejich přičiněním pomalu stává galerie pod širým nebem, Olomouc má vlastní Street art festival a v Praze nejnovější díla vznikají i jako výsledek umělecké soutěže projektu MuralArt UM. Metropole patří k významným centrům mural artu už jen proto, že se zde pohybuje a žije řada významných osobností tohoto oboru. Stále můžeme být svědky nově vznikajících míst, která jsou zdobena velkoplošnou malbou, stejně jako míst, kde kvůli rekonstrukcím a nově realizovaným budovám muralu ubylo. Pouliční umění v sobě nese určitou míru nevyhnutelné pomíjivosti, a proto se nelze divit, že některá díla můžeme spatřit už jen díky fotografiím nebo filmovým záběrům. V metropoli vznikají nové malby také v rámci festivalů a akcí, které se snaží více přiblížit tuto formu umění veřejnosti. Jeden z prvních festivalů věnovaných dnes tolik populárnímu street artu proběhl v Praze v roce 2008 pod názvem Names. Autor koncepce Jan Kaláb pozval na čtyřicet účinkujících nejen z České republiky, ale i Německa, Japonska, Francie, USA, Itálie, Polska a dalších zemí, aby předvedli své výtvory. Díky festivalu například Vltavská získala ikonickou malbu od britského umělce vystupujícího pod jménem Mode 2, jež zachycovala několik scén ze života – líbající se dvojici, dívku s kočkou, výjevy z kavárny, hromadné dopravy i telefonní budky. Dílo postupně mizelo a jeho poslední část nadobro zastřela výsprava zdi při revitalizaci Vltavské v roce 2018. Dnes už se sem i díky výtvarné soutěži Mural Art Vltavská malba vrátila. Vítězem jejího prvního ročníku vyhlášeného v roce 2019 místní radnicí a pražským Dopravním podnikem se stal návrh umělců Pavla Duška a Josefa Šmída, jejichž mnohovrstevnatý obraz dal nahlédnout do vzdálených světů. Dílo mladých umělců o dva roky později překryla malba Jakuba Tytykala, kterou si zde můžete prohlédnout ještě dnes.

Mural Art Vltavská
Držitel ceny Art Prague Young Award Jakub Tytykalo skryl v geometrických tvarech své malby odkazy na další okolní umění ve veřejném prostoru – otiskl do ní podobu sousoší Práce a Humanita od sochaře Jana Štursy i tvarosloví blízké dvoupodlažní fontány s keramickými plastikami Faun a Vltava, jež je dílem Olgy a Miroslava Hudečkových. Záměrem Jakuba Tytykala bylo pojednat malbu tak, aby ve svém měřítku na ploše větší než 100 m2 byla funkčním vizuálním dílem jak při pohledu zdálky, tak i zblízka. Geometrické tvary se proto mísí s vlnitými liniemi a v povrchu zdi vytvářejí iluzi reliéfu. „Samotný motiv návrhu je metafyzickou vizí transformací a dějů, projekce podvědomí, která má za cíl provokovat představivost a asociace diváků. Schody vedoucí odnikud nikam, gestikulující ruce a siluety prolomené a zpochybněné geometrií odkazují na monumentální obraz Pabla Picassa Guernica,“ uvedl autor v přihlášce do druhého ročníku soutěže Mural Art Vltavská, v níž zvítězil. Dočasné umělecké intervence jsou příslibem, jak by se ne zrovna kultivovaný prostor mohl v budoucnu proměnit – a to i v souvislosti s plánovanou výstavbou nové čtvrti nebo budovy filharmonie.

Elektrický generátor
Funkcionalistická budova někdejších Elektrických podniků, nyní Bubenská 1, dostala po rekonstrukci novou tvář. Vlastník budovy CPI Property Group a komunikační skupina WPP jako hlavní nájemce se rozhodli upravit i nejbližší okolí, a proto oslovily mladého výtvarníka Petra Sokola alias Lefthendra, aby svojí malbou pojednal schodiště, kterým si mohou chodci zkrátit cestu k metru Vltavská. Vytvoření detailní malby na ploše téměř 200 m2 zabralo desítky a desítky hodin práce. Výsledné propracované ilustrace zobrazují důležité stavby v Praze 7 i historii a budoucnost Bubenské 1. „Srdcem grafiky je elektrický generátor, který rozvádí energii do dalších míst podchodu – do lázní, které v budově bývaly v suterénu, kantýny, původních počítačů, jež mají vtipně zakomponované funkční průduchy, ale hlavně do ikonických budov Holešovic, které se nacházejí na horním ochozu schodiště,“ popisuje své dílo Lefthendr. Mezi vyobrazenými budovami naleznete řadu funkcionalistických vil, ministerstvo vnitra, Bio Oko, Centrum DOX se vzducholodí Gulliver, Národní technické muzeum nebo budovu České pošty na Letenském náměstí. „Mým cílem bylo vzdát hold Holešovicím a funkcionalismu, protože jsou spolu nerozlučně propojeny a tento architektonický styl dává čtvrti nezaměnitelnou podobu,“ dodal Lefthendr.


Zjevení
Novou malbu míjejí od letošního roku také lidé, kteří procházejí či projíždějí zatáčku v ulici Komunardů u Pražské tržnice. Jejím autorem je Ondřej Vyhnánek aka X-Dog (zastupitel P7 Pavel Vyhnánek není v žádném příbuzenském vztahu s umělcem, pozn. red.). Umělec prošel domácí graffiti scénou a následně dospěl ke svému originálnímu stylu nejen na poli malby, ale také plastiky. Ve Vyhnánkově díle je zjevný vliv komiksu, světa superhrdinů, pop-artu či naivního umění. Jeho holešovická malba nese jméno Zjevení, navazuje na sérii Plagiátor plagiátor, v níž umělec rozkopírovává různé slavné komiksové charaktery a jiné popkulturní symboly. „Na malbě jsem pracoval přibližně 10 dní. Mural obsahuje pět fragmentů a vždy ten další je plagiát toho předchozího. Zajímá mě proces mutace a deformace při kopírování,“ prozradil Vyhnánek. K malbě připravuje její autor ještě rozšířenou realitu – animace se spustí po načtení QR kódu na mobilním telefonu nebo tabletu. Vyzkoušejte a uvidíte, co se vám ukáže na pergamenu vyobrazeném v malbě. Nápovědou je název muralu. Zeď je nyní pod patronací spolku umělců ArtWise, malba v uliční galerii se mění třikrát až čtyřikrát do roka. Ta současná zde vydrží do dubna letošního roku, pak ji přemaluje zase jiný oslovený umělec.

Nemluvit jen tak do zdi
Od roku 2020 zakrývá velkoplošná malba také boční fasádu domu Pečovatelského centra v ulici Tusarova 42. Připomíná vznik hnutí Solidarita v roce 1980, spolupráci polského a československého disentu a cestu střední Evropy ke svobodě v roce 1989. Autory grafického návrhu jsou mladí čeští a polští výtvarníci. Zvláštností je, že jednu polovinu malby naleznete v Praze a druhou ve Varšavě v ulici Sienna 45. Vzniku muralu předcházela polsko-česká studijní cesta. „Právě návštěva gdaňské loděnice, kde začaly první stávky, pro mě byla nejdůležitější. Stejně jako to, že jsme na celku spolupracovali s dalšími autory z Polska, podívali se na street art v Gdaňsku i v Praze,“ řekl výtvarník Marek Kulhavý, jeden z autorů návrhu. Na české straně umělecký návrh tvořily ještě Aliona Baranova a Barbora Idesová, na polské pak pracovali Olga Fedirko, Kinga Offert, Kasia Majewska a Karol Banach. Koláž z jejich návrhů připravilo a malbu během čtyř říjnových dnů realizovalo studio Good Looking. Mural v Tusarově vznikl díky přičinění Polského institutu v Praze.


Metropolis
Průčelí fasády domu v Dělnické 36 naproti Paralelní Polis změnil na velkoformátovou malbu polský streetartista Nawer. Pod názvem Metropolis byla představena veřejnosti v rámci doprovodného programu výstavy Polish Urban Art v červenci 2017, která v Trafo Gallery nabídla ukázku toho nejzajímavějšího z polské streetartové scény. „Nawera jsme vybrali jako nejvýraznější hvězdu polské scény posledních let, aby nám svou pouliční abstrakci předvedl i v Čechách. Mural vznikal dvakrát tak dlouho, protože nám do mokré černé podmalby zapršelo a celá se roztekla po fasádě, ale byli jsme nadšení, že majitelé malbu povolili a že tam svítí dodnes,“ zavzpomínala Blanka Čermáková, programová ředitelka Trafo Gallery. Malba přináší do prostředí Sedmičky i celé metropole ne tolik typickou abstraktní formu mural artu.

Báseň o lásce a odloučení
Nejnovější mural v Praze 7 vytvořila telavivská dvojice Dede Bandaid a Nitzan Mintz v rámci své měsíc trvající umělecké rezidence v Česku. Ta je pilotním projektem kulturního centra JCC Prague, kulturní organizace hl. m. Prahy Kreativní Praha a Velvyslanectví Státu Izrael, jehož cílem bylo vytvořit všem přístupné umělecké dílo ve veřejném prostoru. Zdobí fasádu budovy na rohu ulice Komunardů a U Průhonu. Mural vznikal přibližně padesát hodin v průběhu sedmi dní. Dvacet metrů vysokou a dvanáct metrů širokou malbu tvoří báseň Nitzan Mintz, která je doplněná o Dedeho velkoplošnou malbu. Ta zobrazuje obřího opeřence sestaveného z různých malých objektů inspirovaných městem a jeho proměnou. „Návrh byl vytvořen na míru pro tuto zeď a reflektuje geometrickou fasádu budovy. Vznikal ale částečně na dálku, díky online konzultacím a virtuálním prohlídkám přes Google Maps, aby umělci mohli začít tvořit hned po svém příjezdu. Vzhledem k ročnímu období jsme chtěli maximálně využít příznivého počasí na konci letošního října,“ prozradila z příprav malby ředitelka JCC Prague Pavlína Šulcová. Nitzan báseň napsala během pandemie a lockdownu v Izraeli a odrážejí se v ní její pocity z odloučení. Na vytvoření malby umělci použili pětadvacet kilogramů bílé a o pět kilogramů více černé akrylové barvy a ještě šest bílých a stejný počet černých sprejů Molotow. „Dede a Nitzan jsou tvůrčí i životní partneři. Jejich společná díla začala vznikat spontánně, náhodným umístěním ve studiu nebo v rámci instalace výstav. V případě této malby se jedná již o výsledek dlouholeté spolupráce, kdy se vzájemně a záměrně doplňují,“ doplnila Pavlína Šulcová. Oba umělci se do Prahy vrátili po pěti letech, v té době vytvořili dvě malby pro Žižkov (naleznete je na budově nakladatelství Argo a divadla Ponec). Jejich díla je možné vidět zejména v Tel Avivu, ale kromě Prahy také v New Yorku, Berlíně, Lodži nebo v Mexico City. Vystavují i v mezinárodních galeriích, jako Zemack Gallery, MT Art Gallery London nebo Art Miami.

Samurai
Výrazným českým muralistou, i když s kanadským původem, je David Strauzz. Na ulicích ho nejlépe poznáte pro jeho osobité zpracování portrétů. „Jde o moji vlastní techniku, tudíž ji nelze přiřadit ke konkrétnímu stylu. Dělám poloabstraktní portréty, které jsou složeny z textů, jež si sám vymýšlím. Když se na malbu podíváte zblízka, opravu uvidíte jen nápisy. Ovšem zdálky nebo tehdy, když se na dílo podíváte přes mobilní telefon, spatříte jasné tváře,“ popsal svůj styl David Strauzz. Jedním z míst, kde si můžete prohlédnout jeho tvorbu, je i prodejní sklad společnosti Samurai Shot v ulici Partyzánská 1. Malba je inspirovaná postavou Kikuchiya z filmu Sedm samurajů režiséra Akira Kurosawy, jenž byl ve slavné legendě jedním z hrstky odvážných, kteří se postavili na stranu bezbranných. „Malbu jsem vytvořil tak, aby byl portrét viditelný, když jsou vrata obchodu zavřená i otevřená. To podle mého komentuje dualitu psychologického stavu postavy Kikuchiya ve filmu, jeho vnitřní konflikt. Poslední vrstva malby je pak tvořena textem – pojmy, které popisují nápoje, jež Samurai Shot vyrábí,“ doplnil Strauzz. Další umělcovo dílo, které vytvořil na budově bývalého podniku Tesla Holešovice, je dokladem pomíjivosti mural artu. Okolní industriální prostory oživovala jeho malba zachmuřené dívky pouze na několik měsíců, než ji překryla velkoformátová reklamní plachta. Za zmínku stojí, že dílo, které si dnes můžeme prohlédnout již pouze na fotografiích, bylo namalováno speciálními minerálními barvami fungujícími na principu fotokatalýzy, díky nimž čistilo okolní ovzduší od škodlivých látek.