Psáno v kuchyni bytu U Sparty 513/12 u přijímače za střelby atd. Na barikádu mne nepustili, měl jsem bolavé, zavázané oko. Ale 8/5 jsem barikádu pomohl stavět s p. Drbalem.
Sobota 5/5 1945
V 11 hodin jsem byl u oční lékařky Reichové v Heřmanově ulici č. 48. Dal jsem recepty v lékárně v Letenské ulici (dnes Milady Horákové, pozn. red.) proti firmě Baťa. Ve 12.30 jsem si šel pro léky. Vyjda z domu, vidím, že okna krášlí praporky v našich národních barvách a lidé se zdobí stužkami – trikolorami. Rozjásané davy v Letenské ulici! Tramvaje skoro vesměs s národními praporky, německé tabulky a nápisy pryč! Na domech se firmy bílí. Ozdoby z chvojí, praporky naše, americké, anglické – sovětských málo. Bylo mi podivně: radost a pochyby! Co se stalo? Prý ve 2 hod. odpoledne přijedou Američané, nár. výbor jim má přijít v ústrety. Sláva! Konečně! Ale!
Asi o půl druhé vidím a slyším, jak protilet. děla nedaleko na Letné pálí směrem na východ, proti budovám ministerstva vnitra a novostavbám národop. muzea a technického muzea. Pod našimi okny octly se kulomety, něm. vojáci SS řvou, aby se sundaly prapory apod. Střelba kolkolem, vše utíká do krytu, u nás tedy do sklepa. Šli jsme též, malý Vláďa s kočárkem odnesen k domovníkovi. Žena „řádí“, řídí doma vše, stará se o jídlo. Radio vysílá výzvy, nechť lidé přijdou na pomoc k nim, že je Němci vraždí. Česká národní rada (ČNR, původně ilegální odbojový orgán, během Pražského povstání sehrála roli politického vedení Prahy, respektive země; tvořili ji zástupci předválečných politických stran, předsedou byl nestraník, literární historik Albert Pražák, pozn. red.) a nějaké velitelství nár. branných sil vyzývá bývalé aktivní vojáky, dělníky a každého zbraněschopného, aby se dal k dispozici nejbližším bojovým jednotkám. Tedy hlavně partyzánům, vládnímu vojsku nebo naší ozbrojené policii, četnictvu apod. Z domu u nás ale nikdo nemůže, kulomety a jednotliví střelci SS střílejí po každé kočce, která se na ulici objeví. Náš dům byl zasažen střelou z flaku, ve střeše je díra zrovna nad naší ložnicí, kus plechu – prostřelená okapová roura visí až k našemu oknu. Sokolovna Bubeneč, kde je nyní skladiště Luftwaffe, dostala 5 zásahů do střechy a 5 do rohu zdi proti nám. Z vedlejšího domu k nám do krytu přinesli raněné. 3 ženy, které byly na půdě, aby z vikýře viděly, co se děje venku. Mezi námi v krytu je lékař Dr. Vácha (novomanžel lékařky Dr. Martinkové), který ženy obvázal. Těžší zranění střepinou granátu měla jen jedna.
Očekávaní Američané se nedostavují a bojují asi jen partyzáni a [naši] lidé. Bližšího nevíme zde ve sklepě nic. Slyšíme jen střelbu! Lidé z domu snáší jen svůj majeteček připravený v kufříčkách k eventuelní evakuaci do sklepa a hledí si upravit nocleh. Já a žena jsme oblečeni spali u nás v kuchyni.
Neděle 6/5 1945
Ráno asi v 5 hodin vzbudila nás střelba z flaků a rozhlas. Ten vyzývá všechny občany dělostřelby znalé, aby se dostavili na vršovické nádraží. Dále oznamuje, že včera o 4. hod. bylo jednáno s Němci o podmínkách kapitulace, kterou sice Němci podepsali, ale nedodrželi ujednání. Léčka! Mezitím konali přípravy k výboji. Zneužili i rozhlasu, hlásíce, aby lidé cesty k Praze nezatarasovali, aby v barikádách nechali průchody apod. Proto český rozhlas oznámil, že vysílá pouze na vlně 415, což používá i české velitelství i Nár. rada. České vojenské velitelství volá rusky o pomoc, též generála Vlasova. Pak rozhlas oznamuje, že vojska generála Vlasova zajala asi 10 000 Němců (bojuje západně od Prahy). Z Londýna rozhlas podává zprávu, že zachytil zprávy o povstání v Praze. České vojenské velitelství vyzývá obyvatelstvo, aby se uchýlilo do krytu, nevycházelo na ulici a zachovalo klid. Vyjít z domů nemožno. Hlášení, že české bojové jednotky mají zastavit palbu, že ji zastaví i Němci (vyjednává se).
Chtěl jsem donést žrádlo do zahrady králíkům a slepicím zrní, což chtěla i přišlá pí Soukupová a jiní, ale sotva jsme otevřeli domovní dveře, třeskla rána z kulometu a výstražný hlas, že se tu na ulici nesmí – tedy cesta k našim zvířatům prozatím nemožná. Z okna kuchyně pozoruji na dvoře bývalého letního cvičiště Sokola čilý ruch: lidé obojího pohlaví a [všeho] věku vynáší k stavbě barikád prkna, stojany a různé součástky letadel (též celá plechová křídla). Jak rychle se ty haldy a štosy prázdní! Též má žena a zeť Seidl se té práce účastní. Vysadili jednoduše jeden díl drátěné ohrady bývalého cvičiště, aby nemusili obcházet roh našeho domovního bloku, kulomety to ohrožované cesty, a odnáší k nám prkna na pokrytí dláždění ve sklepě (lépe se spí na prknech než na dlaždicích).
V 8 hod. hlášení: státní ministr Frank z jedné strany, generál Kutlvašr a p. Kotrlý (Karel Kultvašr – vrchní velitel povstaleckého vojska a JUDr. Josef Kotrlý – zástupce sociálně demokratické strany v České národní radě, pozn. red.) zastavení boje, ale obyvatelstvo je čes. voj. velitelstvím vyzváno k stavbě barikád (nevěří v příznivý výsledek). Čekáme. Právě se hlásí: „Ministr Bertsch (Walter Bertsch – ministr hospodářství a práce protektorátní vlády, pozn. red.) s průvodem byl partyzány zajat. U Jinonic byl zastaven vlak s pancéřovým nákladem. Němečtí vojáci ho vydali i s veškerými zbraněmi.“ Jsou tedy již v českých rukou 3 vlaky s nákladem pancéřových zbraní. Máma zatím vaří oběd (skvělá ženská!). Radio řve národní písně, naše pochody, kterouž hudbu přerušují jen hlášení. Venku prší, kaluže stojí na ulici v děrách – cesty tedy rozmoklé, nebe jak pytel šedé. V bytě vyndávám vnitřní okna (vnější uzavřená) podle rozkazu čes. vojenského velitelství.
8.30 hlášení: Náš parlamentář se zavázal, že po čas jednání nebude z naší strany stříleno, zachovejte klid. Taktéž prý hlásí německé velitelství. Porušení se má hlásit nejbližší vojenské jednotce. Na tribuně na Spartě vlaje československý praporek dále. Kéž by to bylo dobré znamení! Lidé vypravují s ošklivostí o zákeřném jednání Němců, vojáků i vojaček, kteří ze zálohy neustále střílí po lidech. Mrtvoly leží nedaleko od nás, na ulici neradno vyjít.
V 8.30 projeli Plzní první anglické a americké tanky směrem ku Praze. Plzeň je Spojenci obsazena. Výzva k německým vojákům, aby neopouštěli své ubikace. Občan z našeho činžáku, mladý pan Dohnálek, telefonuje domů, že na Staroměstském náměstí stojí německé tanky s obsluhou. Kolem jsou prý naši četníci. Zatím neděje se nic.
9.30 Opět hlášení, že se vyjednává o předání agend vládních do rukou Národní rady. Nechť se z české strany zastaví veškeré bojové akce po tu dobu, ale ať všichni zůstanou připraveni na svých místech. To samé, že žádají Němci po svých lidech.
Rozhlasem byli občané poučeni, jak stavět barikády: vozidla například zbaviti kol, postavit do praktické polohy, naplnit dlaždicemi neb podobným materiálem apod.
11 hod. Výzva, aby českým parlamentářům Dr. Morávkovi a Jar. Stoklasovi byla poskytnuta veškerá pomoc občanstvem. Jejich auta jsou označena čs. vlajkou. Legitimace občanská. Rusky: Nechť rudá armáda přispěchá Praze na pomoc. Spojenecká vojska, Amerikáni a Angličané, mají obsazenou Plzeň a jejich špičky jsou na cestě do Prahy, někde u Rokycan. Němci nedodržují smlouvu, střílejí na domy. V Jindřišské ulici zase Češi pálí na Němce, mají ihned přestat. Vyjednává se. Plzeň hlásí své osvobození. Čela amerických pancéřů jsou asi již u Zdic, hloubkoví američtí letci bombardují německé pancéře západně od Prahy. – Nám teče stropem do bytu, žena nestačí vytírat vodu. Na půdě jsme položili desky a umístili vaničky. Prší neustále. Radio též hraje neustále. Obědváme v naší kuchyni – oběd chutná!
Od jihu a jihozápadu postupují k Praze jednotky generála Vlasova. Bojují proti Němcům. Mají stejné uniformy jako Němci. Budou-li napadeni, budou se bránit. Našemu kanárovi je to vše patrně fuk, právě se rozezpíval. Tedy: hudba i zpěv.
Přes veškerá ujištění Němců porušili tito své ujednání a zahájili útok na Prahu. Pražané, do zbraně, do boje! Neustupujte, Prahu musíme ubránit. K zabránění krveprolití bylo zahájeno jednání u K. H. Franka, nejsou známy výsledky. Černínský palác, který byl vyklizen, byl obsazen jednotkami SS a v oknech si udělali kulometná hnízda, tedy pozor! Od Zbraslavi a Berouna postupují na Prahu oddíly generála Vlasova. Na levých rukávech mají 3 velká písmena POA, nestřílet na ně, bojují proti Němcům. Vrchní velitelství čs. armády vyzývá občanstvo, aby odvedlo velitelům příslušných úseků, pokud se tak již nestalo, pancéřové pěsti nebo jiné protipancéřové zbraně. Dále sestra Červeného kříže Schönfeldová vyžádala si rozhlasem slovo k německým vojákům: „Před třemi dny jsem byla naplněna radostí, že je Praha prohlášena lazaretním městem, a dnes se v ní bojuje. Mluvím k vám jménem zde ležících raněných kamarádů, jako matka a jako sestra, též s poukazem na tisíce civilních soukmenovců v Praze žijících: Zastavte boj, jinak se nedostane těm ubohým i z vás raněným léčebných prostředků. Budou uvrženi v bídu!“
Opětné hlášení Angličanům a Američanům ohledně bojových jednotek generála Vlasova, aby na ně nestříleli. Mají stejnou uniformu jako Němci, jen na levém rukávě POA. Též na ruské vojsko totéž hlášeno.
Dále: „Pražané! Několik málo hodin nás dělí od vysvobození Prahy spojeneckými vojsky. Praha musí být naše! Vytrvejte v boji! Celý svět se na vás dívá!“
12.45 Spojenečtí letci jsou nad Prahou! Občané vytrvejte, hodina vysvobození se blíží! Kde němečtí vojáci nestřílejí, nestřílejte. Kde se ale ozve výstřel, odpovězte tvrdě! Vzpomeňte, že jste národ Žižkův a Masarykův! Vyjednává se, výsledky neznáme!
A naší mámě je dlouhá chvíle, tak si našla práci: vytáhla žehlicí prkno a již to jde. Vnouče, které ji jinak zaměstnává, je s mámou Mirkou v krytu u domovníka. Houkají rány z flaků – hloubkoví letci jsou tu. Rozhled ale špatný, prší neustále a nám teče stropem do bytu!
Bylo 13.15, když zase začali Němci pálit z rychlopalných děl. Odnesla to zase sokolovna. Šli jsme do krytu, rány se blížily k našemu domu. V krytu pestrá směsice, též radio. Je tam ale chladno, nohy zebou, i když je člověk zabalen do dek. Jednání se vleče. Rozhlas vyzývá k vytrvalosti v obraně, každou minutou jsme blíže ke svobodě, záchrana se blíží. Též si v čes. rozhlasu jistý něm. hejtman a příslušník wehrmachtu vyžádal slovo, aby promluvil k německým vojákům a SS: Složte zbraně, boj je ztracen, neprodlužujte bídu a krveprolívání atd. Střílí se dál, prší neustále. Hodiny se vlečou, čas neutíká. Ve 3.30 byli vyzváni pekaři, uzenáři, zahradníci atd., aby přispěli pro kuchyň ke stravování obránců Prahy.
Ostřelováním poškozený dům č. p. 512 v ulici U Sparty
Vlna 415: Plzeň hlásí, že spojenecké tanky odjely směrem Praha v 8.30 ráno. Žena mně ukazuje prostřelené tabule v okně a díru od střely ve stěně. Střela byla určena jí. Sundávala záclonu, po které stékala voda na podlahu. Patrně bylo vystřeleno z tribuny Sparty. Neradno se ukázat u okna. Ty prostřelené tabule – nestane-li se nic více – zůstanou u nás jako upomínka na boj o Prahu! Silné detonace v blízkosti: asi vyhozená trať do vzduchu, aby nemohly pancéře přijet drahou na pomoc! V 16 hod. přestává pršet, uplakané sluníčko prodírá se mraky. Snad se na nás usměje. Volá Praha: Pověsti o otrávení pražské vody nejsou ničím podložené. Přesto ale nabádá k opatrnosti. Státní rada čes. průmyslu cukrovarnického nabádá k hájení cukru. Obráncům se má poskytovat cukr zdarma. Podepsán Kašpar, předseda. Volání o ruskou pomoc radiem se opakují – pomoc nepřichází. Ale: letci jsou zde, slyšet jejich známý hukot! Též detonace.
16.30 Oznámeno, že stanice Liblice je dosud v německých rukách a hledí různými hlášeními klamat české posluchače. Národní rada česká zmocnila jen 415 hlásit správná hlášení. Vyjednávání je dosud neskončeno. Nabádání k vytrvalosti a pokračování ve vnuceném boji. Ten má úspěch, Němci se na mnoha místech vzdali.
Česká národní rada a voj. velitel: Vysílací stanice Liblice a Mělník jsou ještě německé a hledí [nečitelné] české obránce. Ty zprávy jsou vylhané. Situace je dobrá, Prahu uhájíme, Vlasovovy oddíly jsou již na periferii Prahy a američtí letci bombardovali již letiště v Ruzyni.
16.40 Zpráva čes. voj. velitelství v Praze do Košic vládě Čs. republiky a žádost o pomoc Praze. Stálé detonace. Vyzývají se ošetřovatelky, aby se přihlásily do Všeobecné nemocnice (ministr vnitra Dr. Veselý). Ústřední svaz lékárníků vyzývá lékárníky, aby bojujícím v daném případě vydali léky a obvazy zdarma. Vysílací stanice Jeneč je v našich rukou. Hlášení pak řídké. Šli jsme do sklepa. Byla tam zima, šli jsme s mámou do bytu, kde jsme nocovali. Střelba stále! Máme prostřílená okna v obou pokojích, od jedné skříně urazila střela roh. V pokoji 6x průstřel oken, 2 střely zasáhly knihovnu. Omítka na protilehlé zdi prostřelena, pancéřové střely jsme našli v pokoji. V knihovně prostřelené knihy, hlavně mé atlásky.
Pondělí 7/5 1945 ráno
Oblačno, slunce prosvítá, neprší.
O 4. hod. jsme byli probuzeni střelbou. Střecha od sokolovny naproti má asi 15 zásahů, hlavně ve střeše. Hlášení ještě včera večer: V Pařížské ulici hoří, aby se mohlo hasit, zastavte střelbu, Němci též nebudou pálit. Ráno o 5. hod. oheň naproti na Spartě: hoří část západní tribuny. Hasí se, oheň se zdolává.
6 hod.: Štáb generála Vlasova vyzývá německé jednotky k okamžité kapitulaci. Praha je vlasovovými vojsky obklíčena, další odpor je marný.
6.25 Hlásí se: Amer. a angl. vojska na cestě do Prahy obsadila Příbram, Písek, Strakonice, Klatovy, Rakovník, Beroun. Rozhlas žádá sovětská vojska o pomoc (rusky).
6.45 Praha volá ruskou a spojeneckou armádu o pomoc. Němci zahajují útok na Prahu, je ostřelována děly, bombardují ji i letecky. Pošlete nám též zbraně a munici (podepsána Čsl. národní rada a voj. velitelství).
7.15 Hlášení: Němci rozšířili falešné zprávy, že mají být barikády odstraněny. Barikády ale mějte v pořádku.
7.30 Ohledně zásobování obyvatelstva, hlavně bojujících. Lístky trvají neustále. Pyrotechnici a dělostřelci, hlaste se (Mikulandská 25).
7.45 „Němci se hromadně vzdávají“ „Škola v Jindřišské ulici rozesílá pod vlajkou Červeného kříže munici. Vojáci ji vozící, mávají vlajkou červeného kříže, palte po nich!“ Vlasovova vojska odzbrojují německé vojáky.
Hlášení: K. H. Frank při jednání s našimi delegáty uznal naši výhodnou situaci, ale žádal, aby mu byl ponechán boj proti Sovětům. Jednání bylo včera odpoledne přerušeno, poněvadž naši delegáti na tuto žádost nepřistoupili a poněvadž Frank porušil vícekrát společné ujednání. – Předtím jsem byl ve sklepě, donutila mě k tomu žena, poněvadž ve vedlejším domě SS hledali nějakého partyzána, který tam prý zanesl kulomet, a zameškal jsem zprávy.
Prý bylo hlášeno, že Vlasovovo vojsko jedná „na vlastní pěst“. Čes. voj. velitelství nemá s ním žádné úmluvy.
10.10 Hlásí se, že podle nařízení Mezinárodního červeného kříže se musí střelba na nemocnici Bulovka ihned zastavit (Bulovka stojí pod ochranou Mezinárodního červeného kříže). Kolem 17 hod. ohlášeno, že Německo bezpodmínečně kapitulovalo. Mír nastane (oficiálně) 9/5 ve 24 hod. Pražské německé vojenské velitelství ale se snad chce udržet na věky a pálí se dál. Škody jsou veliké. Náš dům se otřásá až do základů. Sedíme dosud v krytu v našem domě, ale byli jsme vyzváni velitelem zdejších okolních jednotek, které bojují na okolních barikádách, abychom se připravili k přemístění do ulice Na Výšinách, kde nám bude připraveno umístění v krytech tamějších domů. Naše domy bude asi nutno energicky hájit, tudíž německá palba na ně bude intenzivnější. Průchody do sklepů v našem bloku domů byly probourány, tím cesta do domu č. 3 ve Škroupově ulici (dnes Jana Zajíce, pozn. red.) umožněna. Zde za barikádou při ústí Škroupovy ulice do ulice U Sparty možno přejíti na druhou stranu, tam do sklepních krytů, které jsou spojeny s kryty v domech v ulici Na Výšinách. Asi ve 21 hod. jsme tedy šli. V krytu ve sklepě jsme však nenocovali, nýbrž byli jsme totiž žena, já, Mirka s děckem a její muž (Seidlovi) přijati rodinou pana Drbala, dámského krejčího, kde MUC. Mirka Semíková – nyní pí Seidlová, učila se šít jak řádně zapsaná učednice. Zde jsme tedy nouzově přespali. Zaplať Pánbůh, bylo to dobré. Mezi tím, ještě ve starém krytu, uslyšeli jsme zprávu, že amer. a snad i angl. obrněná auta opatřena a označena řádně jako parlamentární přijedou do Prahy do Černínského paláce, který mezitím byl odevzdán členům naší vlády. Což se též stalo a v 1 hod. byla tam podepsána kapitulace zdejších německých jednotek. Poněvadž ale v tu dobu nebyl přehled o pozicích německých bojových oddílů, nemohly tyto být vyrozuměny a střelbu z děl – často velmi rušnou – bylo slyšet celou noc.
Dům č. p. 513, ve kterém žil autor vzpomínky Matěj Semík, po květnových bojích
Úterý 8/5 1945
Ráno je klid. Vyšel jsem i na ulici – svítí sluníčko. Ulice Na Výšinách plná střepin skla a tašek, též opadané omítky. Dům č. 22, kde jsme byli, byl též zasažen. Odneslo to průčelí u půdy. Vedlejší dům má zásah v 1. patře, okna úplně beze skla. Hodiny na bývalé vodárně rozbity. Ciferník sloužil asi za terč dělostřelců. V různých částech města se ještě bojuje. Nemocnice U Milosrdných hoří. Vojenské jednotky jsou vyzývány, aby nestřílely a umožnily hasičům přístup a zdolání požáru. Oheň přeskočil asi ze zasaženého lazaretu v bývalé sokolovně Praha I. Žena šla na výzvědy různými cestičkami do našeho domu U Sparty. Bytu se již nic dalšího nestalo.
11 hod. Rozhlas oznamuje, že po ohlášení kapitulace něm. vojsk v Praze ustal boj, ale na mnohých místech německé jednotky na vlastní pěst vraždí české obyvatelstvo. Proto stavte nové barikády a odpovězte těmto banditům tvrdými údery. Postarejte se o to, aby se každá zbraň dostala do rukou bojovníka! Do boje!
Naše matka dospává, vedle leží vnouče Vláďa a též klidně spí. Já spát nemohu a něco čtu. Je mi zima. Němci se vzdávají v hloučkách. Kde se objeví tanky, jsou našinci vyřizovány pancéřovou pěstí. Vytrvejte v boji!
Ráno k nám byly přinešeny zprávy – též telefonem – že americké tanky byly u Národního divadla, též u Hlávkova mostu. Co s nimi dále se děje, nevíme. Občas zahoukne dělová rána, jinak je klid.
15 hod. Střelba se občas stupňuje. Rozhlas vybízí k vytrvání v boji. Pomoc nejde. Situaci celkovou neznáme. Nálada mizí. Na Bulovku Němci střílí též, vzdor důtklivé výzvě Mezinárodního červeného kříže.
16 hod. Mluvil Churchill, ovšem jsme tomu nerozuměli. Byl-li český překlad jeho řeči, nevím, zhaslo elektrické světlo, asi byla zasažena elektrárna. Všeobecný úlek, sháňka po náhradním svítivu. Žena se odvážila do bytu u Sparty pro petrolejovou lampu a petrolej. Mezitím ale světlo znovu „oživlo“ – porucha odstraněna.
17 hod. Rozhlasem voláni američtí hloubkoví letci na pomoc Praze. Střílí se na vše. Němci nelitují ani vlastních lazaretů. Mezinárodní červený kříž stále vyzývá, aby nestříleli na Bulovku atd. Neušetřeny ani jiné nemocnice, též dětská nemocnice, porodnice. Hoří prý městská knihovna, Starom. radnice, týnský kostel.
V našem okolí zesilují se barikády – pomáháme všichni. Hájí je mladíci 17letí i snad mladší. Starších vidím zde málo. Dělají to ale dobře.
20 hod. Stále výzvy Němcům, aby složili zbraně. Konečně američtí i angl. parlamentáři, velitel našich „vojsk“ a velitel pražské německé branné moci podepsali akt bezpodmínečné kapitulace. Mezi podepisujícími je dobrý známý pplk. Bürger (František Bürger-Bartoš – důstojník prvorepublikové armády, organizátor vojenských struktur v rámci odboje, pozn. red.). Smlouva obsahuje 9 bodů: odzbrojení obou stran do rukou Spojenců, zásobování a ochrana Němců atd. Kdo bude ještě bojovat po 8/5 24 hod., bude potrestán podle stanného práva. Mluvil i anglický král.
Obránci barikády v tehdejší Škroupově ulici
Středa 9/5 1945
7.30 Rozhlas: Buďte stále připraveni.
Venku krásně.
Spali jsme ještě u Drbalů – ovšem nouzově. Po 1 hod. mne probudila střelba. Jak jsme pak z rozhlasu slyšeli, napadali nacisté kryty, vyhnali ženy a děti na ulici, kde do nich vjely jejich tanky. Jestli tu může ještě někdo míti trochu sympatie k Němcům?
9 hod. Rusové jsou v Praze – zde! Sovětské tanky drtí v Praze odpor. Rychle pronikají Prahou. Průchody v barikádách připravit. Přivítat.
Pražané! Čs. rozhlas uvítá slovutnou Rudou armádu – vypněte rozhlas (tlampače budou mluvit naplno!).
9.30 Na Mezinárodní červený kříž se mají hlásit všichni ranění, kteří potřebují lékařské ošetření.
9.45 Do rozhlasu se dostavil ruský podplukovník a prohlásil, že přišli osvobodit Prahu. Prahu si budeme moci spravovat pak podle svého. Nezatěžujte síť zbytečnými telef. hovory. Mezinárodní červený kříž žádá o mléko.
11.45 Prohlédl jsem si okolí z domu č. 22 Na Výšinách, a sice z půdy. Náš dům č. 12 U Sparty, průčelí proti hřišti skýtá smutnou podívanou: můj byt zvenčí je dost v pořádku, jen díra ve střeše nad obývacím pokojem svědčí o dělostřelbě. Otlučená hrana u okna je odstřely menšího kalibru. Ustřelená a prostřílená okapová roura visí jako dekorace přes naše okno. Hůře je to s domy dalšími! Ochoz hřiště Sparty k silnici shořel. Taktéž hlavní tribuna utrpěla ohněm. Flaky, které v sobotu, neděli a pondělí tak zhoubně bily do protějších domů, jsou opuštěny, některé byly přemístěny. Stojí tam dva. Ubikace německých žen-vojaček, pak policejního oddílu Böhmen (býv. studentské baráky) jsou opuštěny. „Molochov“ má rozbitá okna. Němci jsou pryč. Jest hlídán a prohlížen, nejsou-li tam ještě „zbytky“.
Rusové pokročili v čs. území, obsadili Teplice-Šanov, Most, Duchcov, od Prahy jsou 70 km. Já hlídám děcko Vláďu, zatím spí. Žena zmizela s několika zavazadly. Šla do našeho bytu a – půjde-li to – podívá se do zahrádky. Zeť Seidl šel se hlásit k nastoupení služby u vojska. Pan Pohl, bývalý čs. legionář, se zde rozplakal: My jsme vítězi, ale poraženým Němcům dostává se všeho. Vybavují se zásobami, odchod jejich jest chráněn mezinárodními útvary atd. – a nás zde mordují nacisté!
11.50 Rozhlasem se hlásí, že Nymburk a Mělník byly bombardovány německým letectvem. Volají se spojenečtí letci na pomoc a obecenstvo nechť se zdržuje poblíž krytu.
Redakční poznámka: Záznamy pana Matěje Semíka, kromě drobného zkrácení, nejsou nijak upravené, pouze jsme je v několika případech opatřili vysvětlujícími poznámkami, které se týkají místních názvů nebo personálií. Jde o autentický text pamětníka, jenž vznikal v průběhu hektických dnů Pražského povstání, některé uvedené informace pochopitelně nelze s odstupem času považovat za relevantní, respektive přesné.
Redakce děkuje panu ing. Janu Seidlovi za možnost publikovat vzpomínky jeho dědečka Matěje Semíka, stejně tak i za poskytnutí fotografií.
Matěj Semík (1869–1961)
Narodil se 25. 5. 1869 v prostém stavení v Heřmanicích u Nové Paky, byl posledním dítětem 70letého rolníka a tkalce. Když bylo Matějovi 6 let, otec zemřel a chudá matka neměla prostředky, aby synovi po absolvování obecné a měšťanské školy mohla poskytnout další vzdělání. Již v Praze se od roku 1883 vyučil zlatníkem, a tak se zdokonaloval i v kreslení a krasopise. Byl aktivním členem Sokola. V roce 1890 byl odveden k 74. pěšímu pluku v Jičíně. Po roce byl povolán do Vídně do výcviku v kartografickém odboru c. k. vojenského zeměpisného ústavu, stal se kresličem terénu. V roce 1914 odešel na frontu jako válečný topograf na jižním bojišti. Po konci války byl spoluzakladatelem Vojenského zeměpisného ústavu (VZÚ) v Praze a byl pověřen získáním a shromážděním mapových podkladů z Rakouska-Uherska pro budoucí činnost ústavu v ČSR. Již jako major v roce 1919 se stal přednostou kartografického odboru VZÚ v Praze, jímž byl až do roku 1928, kdy odešel do výslužby, ne však na odpočinek. I pak stále pracoval ve svém oboru, ale již pro civilní potřebu tvořením map školních a turistických, například jeho oblíbených Krkonoš. Do konce života byl i literárně činný, psal články a přednášel. Už ve Vídni se stal členem několika národních spolků, v Praze se angažoval hlavně v Sokole a Klubu českých turistů, 30 let byl funkcionářem v krajanském spolku rodáků a přátel města Nové Paky a okolí.
Matěj Semík
Text a foto – rukopis vzpomínek i přiložené fotografie pocházejí z archivu RNDr. Jana Seidla