Pražané mají v centru svého města naprostý unikát, o který se ale až donedávna dokázali skoro unikátně nestarat. Nyní se zdá, že se blýská na lepší časy. Co Výstavišti pomohlo? To, co pomáhá vždycky: dobrá vůle, spousta práce a hodně, opravdu hodně peněz.

Kdyby urbanistické areály měly svůj příběhový žánr, ten, který zatím odžilo Výstaviště, by nejspíš připomínal něco mezi dramatickou ságou a mýdlovou operou. Romanticky ambiciózní a veleúspěšná období se střídají s pompézními propady, nečekanými ranami osudu, spouští způsobenou do nebe volající lidskou lhostejností a hloupostí, i znovuzrozením a povstáním z popela (už třikrát doslova) díky lidské houževnatosti a obětavosti.

My jsme se na Výstaviště vydali za dne, který nesluší snad žádnému městskému zákoutí: sychravo, šedo a deštivo. Na první pohled by to v téměř liduprázdném areálu mohlo působit jako v dávno opuštěných filmových kulisách, v nichž se natáčelo tak trochu sci-fi, tak trochu historické drama, tak trochu pohádka a tak trochu lidová komedie. To nemá být výsměšná poznámka! Naopak – i v tak nelichotivém světle, jaké poskytuje nevlídný zimní den bez malebné sněžné pokrývky, si člověk uvědomí, v jak unikátních prostorách se ocitl, kolik architektonických stylů – a tedy historických epoch – se kolem něj nachází a jak neuvěřitelné je, že přes množství budov a projektů je zde místo i pro přírodu, veřejný park a v dnešním městě téměř nedostižný pocit prostoru a volného prostranství. V tu chvíli je těžké ubránit se povzdechu, proč na tak jedinečném místě tak zřetelně vítězí entropie nad krásou a funkčností.

Jenže stačí se dívat trochu pozorněji a začne být jasné, že nehybnost a liduprázdnost místa jsou jen zdánlivé. Tu se za budovou Průmyslového paláce objeví skupinka dělníků, kteří si odskočili na cigaretu, tu po schodech u bývalé Rychty vycupitá pár administrativních pracovníků, kteří si běží pro brzký oběd do moderně a svěže působícího bistra Artyčok, tu z jednoho z Křižíkových pavilonů vyjde celá třída teenagerů, kteří zde evidentně byli na výstavě Cosmos Discovery… Pomalu vám začne být zřejmé, že i když skořápky budov působí často ještě zchátrale, uvnitř už se plánuje, opravuje, kutá a zvelebuje, navíc často za nepřerušeného chodu. Když si pak povídáte s marketingovou ředitelkou Výstaviště Praha Milenou Mauricovou a její kolegyní Terezou Hajduchovou, potvrdí se vám naděje, že ačkoliv to veřejnost ještě nemůže zcela vidět, Výstaviště se za poslední rok a půl měnilo zevnitř. A už brzy bude připraveno vylézt z kukly a představit se veřejnosti jako znovuzrozený moderní motýl s širokými křídly, která pokryjí široký záběr zájmů a potřeb. „Komunikačně je Výstaviště tak trochu noční můra,“ směje se Milena, „protože když se ptáte, jaká je jeho cílová skupina, odpověď je: všichni. Plánujeme vytvořit zde takový multifunkční areál, který přitáhne a osloví lidi všech věkových kategorií od malých dětí po teenagery, studenty, mladé rodiče i babičky a dědečky. Pokrýt chceme i velmi široké spektrum zájmů od sportu po kulturu, volný čas, ale také byznys. A také od honosnějších, vysokoprofilových akcí až po divočejší koncerty a párty jako třeba festival Metronome. Unikátností tohoto místa je, že se jedná o tak multifunkční prostor, navíc v centru města, kam dojdete pěšky, dojedete na bruslích, na kole, tramvají i autem. Na co si vzpomenete, to je tento areál schopný pojmout.“

K Výstavišti patří také tradiční Matějská pouť, která letos začne 22. 2. a potrvá do 13. 4. Podle Mileny Mauricové je pro mnoho lidí právě Matějská zástupným symbolem celého areálu, což je představa, ze které by marketingový tým Výstaviště rád vysvobodil. „Pouť k nám samozřejmě patří, ale rádi bychom, aby různé generace měly mnoho důvodů se k nám podívat, nejen vzít sem děti na Matějskou. Velká a teď už i viditelná změna, která zde proběhla a probíhá, je právě v tom, že sem lidé nebudou chodit jen na konkrétní akce, ale že se Výstaviště stane prostorem, kam se budou těšit kdykoli, jen tak, za celou řadou volnočasových aktivit od sportu po relaxaci.“

Popovodňová revitalizace
Možná vás napadlo, že nadpis této kapitoly jsme zapomněli z nějakého hodně starého článku, když téma popovodňových úprav vytahujeme s více než patnáctiletým zpožděním. Pravda je bohužel taková, že předešlý nájemce areálu, společnost Incheba, po ničivých povodních jen nechal vodu vsáknout zpátky do země, a tak se s pracemi na odstranění škod začalo až pod novým vedením. Obnovit zelené plochy spodního parku znamenalo mimo jiné třeba odvozit neuvěřitelné množství nepoužitelné bahnité půdy a navézt naopak dostatek vhodného substrátu. Doplněno bylo propojení se Stromovkou, kompletně se zrekonstruovaly více než 2 kilometry komunikací a chodníků včetně 12 000 m2 travnatých ploch. Zanedbaná oblast o velikosti téměř šesti fotbalových hřišť se tak postupně mění na příjemnou venkovní plochu určenou pro aktivní odpočinek i relaxaci. Náklady na revitalizaci této zóny, včetně výstavby hřišť, herních prvků a nového gastropavilonu, dosáhly výše téměř 54 milionů korun. „Jsme rádi, že se tolik věcí podařilo dotáhnout do konce a veřejnost změny konečně opravdu uvidí,“ říká Milena Mauricová.

Práce za provozu
Tereza Hajduchová, která zde působí služebně déle než její kolegyně, hodnotí současnou situaci z pohledu zaměstnance: „Konečně je zde nové vedení, které táhne za jeden provaz. Nastala teď vzácná shoda působení magistrátu, vedení akciové společnosti Výstaviště Praha a zaměstnanců a ta koncepčnost a dobrá vůle jsou na výsledcích znát. Snažíme se za čtyři roky stihnout to, co se neudělalo za dvacet let.“

Předsedou představenstva Výstaviště Praha, a. s., je Tomáš Hübl, pro něhož je možná výhodou, že nepřišel z politického prostředí, ale z oblasti kultury. Podle něj „přebírat a rozvíjet takto rozsáhlý areál je velká výzva. Zvlášť v situaci, kdy kamkoli se podíváte, vidíte další a další úkoly. Proto jsem moc rád, že se nám za první rok našeho působení podařilo rozpracovat plán rozvoje na dalších pět let a začali jsme ho postupně naplňovat. Jedním z prvních bodů byla revitalizace venkovního areálu ve spodní části Výstaviště, jeho propojení se Stromovkou a vybavení volnočasovými aktivitami, aby mohl sloužit sportovcům, seniorům i rodinám s dětmi, kteří tu mohou trávit svůj volný čas. Dalším úkolem bylo zahájení oprav důležitých budov. Všechny práce probíhají za plného provozu tak, aby co nejméně narušily chod celého areálu.“

Milena Mauricová vysvětluje, proč je důležité během revitalizace udržet prostory funkční: „Hledáme kompromis mezi tím, aby se areál Výstaviště opravoval a modernizoval, ale zároveň zůstal přístupný veřejnosti. Napravit chyby za chodu je však samozřejmě mnohem těžší. Mohli bychom všechno zavřít, opravit to do ideálního stavu a pak sem teprve slavnostně vpustit návštěvníky, ale to bychom opustili naši hlavní prioritu: aby Výstaviště konečně zase sloužilo a patřilo Pražanům.“

I proto se prý některé opravy, jako například oprava plaveckého bazénu, dělají na několikrát, takže veřejnost může získat mylný dojem, že to bylo špatně naplánované, když se po dvou letech nějaká budova zase na pár měsíců zavírá. Opak je pravdou – systém postupných oprav vyžaduje mnohem pečlivější plánování právě tak, aby objekty sloužily veřejnosti co nejvíc, i když občas s přestávkami.

Na vlastních nohách
Výstaviště rozhodně nemá být jen výdělečným podnikem, ale především má sloužit lidem nejen z okolí, ale z celé Prahy. Mnoho z toho, co nově nabízí, je k dispozici zdarma, případně za mírný poplatek (jako například pronájem elektrických grilů pod stromy v parku). Nová fitness zóna, lanová stezka pro děti, cyklokrosová minidráha, megapískoviště s leknínovým jezírkem, parkourové hřiště i zdánlivá samozřejmost jako pítka s vodou jsou občanům již k dispozici nebo budou během jara. Nicméně náklady na provoz a rekonstrukce jsou obrovské a vedení Výstaviště nechce spoléhat jen na městskou pokladnu.

Za loňský rok se na Výstavišti Praha uskutečnilo 114 akcí, které do pokladny přinesly více než 100 milionů korun včetně pronájmů budov. Poptávka potenciálních nájemců po prostorách je podle Mileny Mauricové veliká, přesto však koncepce Výstaviště Praha, a. s., směřuje k tomu, aby si areál na svůj provoz vydělal co nejvíce a alespoň zčásti svými výnosy pokryl náklady na již provedené i chystané rekonstrukce. „Do budoucna chceme být pořadateli mnohem více akcí, které se zde uskuteční, ne jen pronajímateli,“ vysvětluje paní Mauricová. Investice do areálu jen v roce 2019 totiž přesáhly 130 milionů korun. „Letos se budou investice na Výstavišti pohybovat v řádu stovek milionů korun. Část půjde na zahájení obnovy Průmyslového paláce, další část na obnovu ostatních objektů v areálu, například bývalé restaurace Bohemia, divadla Spirála nebo Křižíkových pavilonů. Rozvoj Výstaviště se tak v letošním roce posune výrazně kupředu,“ sdělil Hobuletu náměstek primátora a radní hlavního města pro oblast financí a rozpočtu Pavel Vyhnánek, pod jehož gesci patří nejenom Výstaviště, ale i areál Pražské tržnice.

Na otázku, zda existuje nějaká podobná instituce jinde v republice nebo v zahraničí, k níž by mohli vzhlížet a případně se u ní inspirovat, odpovídá Milena Mauricová: „Inspiraci můžeme hledat jedině po kouskách, v malých zónách a úsecích. Výstaviště v Letňanech je velké – ale funguje skoro výhradně jen jako výstaviště. Vítkovice v Ostravě se také pyšní unikátním ambientem a Colours of Ostrava fungují jako něco víc než jen hudební festival, ale i tak je to neporovnatelné. Podobně kusou inspiraci můžeme najít v cizině. My bychom se moc rádi poučili u jiných, ale bohužel není kde. V rozsahu a multifunkčnosti je Výstaviště Praha coby kulturní park uprostřed města pravděpodobně naprostá rarita.“

Takže až příště budete chtít spojit zábavu s pobytem v přírodě, trochou sportu a dobrým jídlem, vydejte se Stromovkou rovnou na Výstaviště, kde si prohlédnete některou z výstav (jen v březnu se chystá Vegan Expo, Jarní trhy či festival Evolution). Poté necháte děti, ať si pohrají venku pod stromy, zatímco vy si s přáteli připijete u vaší vlastní grilovačky. Suroviny nemusíte nosit s sebou – bude možné si je koupit v bistru Artyčok či v gastropavilonu. Nebo využijete některého ze sportovních zařízení, která se v areálu Výstaviště nacházejí (čerstvě opravený plavecký bazén se sousedící venkovní boulderovou stěnou, halu se třemi badmintonovými kurty a stolním tenisem v Křižíkově pavilonu D, Malou sportovní halu, kde si lze v zimě zabruslit), a pak se odměníte něčím lahodným v jednom z bister nebo restaurací. To nezní špatně, což?


Relax zóna
Ve spodní části se areál propojil se Stromovkou, takže do nové relax zóny se dostanete pohodlnou procházkou z jednoho parku do druhého. Některá stanoviště jsou již hotova a plně k využití, jiná čekají kosmetické úpravy, nicméně od května 2020 se relax zóna otevře již ve své plné kráse. K dispozici tu je nová fitness zóna, kde můžete cvičit na nářadích pracujících převážně s vaší vlastní vahou. Hned vedle fitness zóny je pítko. Děti ocení zcela novou lanovou stezku, malou cyklokrosovou dráhu a obří pískoviště s leknínovým jezírkem. Ve stínu vzrostlých stromů si lze pronajmout „chytré“ elektrické grily (i zde je k dispozici pítko), které si bude možno rezervovat online. Velkou chloubou Výstaviště by mělo být největší parkourové hřiště v České republice. Kromě toho za plaveckým bazénem přibyla venkovní boulderová stěna na lezení.

Nové gastronomické příležitosti
Během první půlky roku by se měl veřejnosti otevřít i zcela nový gastropavilon, kam bude možné přijít i ze Stromovky díky nové bráně, která na tomto místě vzniká. Přesný koncept se ještě dolaďuje, ale měl by připomínat ve světě nyní velmi populární food halls. Italské bistro Artyčok o kousíček výš své hosty s radostí vítá už od června, takže lidé si patřičně užili jeho velkou devízu: letní zahrádku. Bistro na zákazníky nezanevřelo ani v zimě a zůstalo otevřené, dokonce nabízí pár míst k sezení i v teplíčku uvnitř. Dobře funguje také zrekonstruovaná restaurace Pražan, kde najdete bohatou obědovou nabídku. I zde se v létě využívá úžasných venkovních prostor nejen k posezení, ale též pro kulturní akce.

Křižíkovy pavilony a Křižíkova fontána
Když František Křižík konstruoval tehdejší podobu osvětlené fontány, asi netušil, že vytvoří jednu z nejpopulárnějších atrakcí tehdejší Prahy (voda stříkala do výše několika desítek metrů a záři světelných zdrojů bylo vidět až ze Starého Města). Fontána byla nějakou dobu pro veřejnost zavřená, teď je však opět volně přístupná a postupně se sem vrací společenský život. Funguje také jako pódium pro nejrůznější akce od sportovních po hudební produkce (zahraje zde slavný DJ Carl Cox nebo skupina Tatabojs, jejíž člen Milan Cais bude i autorem scény na fontáně pro festival Metronome). V plném proudu je příprava postupné kompletní rekonstrukce všech budov Křižíkových pavilonů, která začne v letošním roce. Vzniknou tak moderní prostory pro výstavy, konference a celou řadu dalších akcí, jež budou fungovat i jako reprezentativní prostory v době oprav Průmyslového paláce.

Průmyslový palác
Průmyslový palác je ve správě tak trochu kapitola sama pro sebe, protože jeho rekonstrukci řídí přímo magistrát hlavního města. Po pohnuté historii (včetně požáru levého křídla a poškození střechy větrem) a vleklých sporech s předcházejícím nájemcem, společností Incheba, by se jeho osud měl letos konečně pohnout k dramatickému zlepšení. Magistrát získal v loňském roce stavební povolení a nyní má být vyhlášena veřejná zakázka na stavební firmu. „Průmyslový palác je nádherná stavba, které nyní, více než jedenáct let po zničujícím požáru, můžeme konečně vrátit její původní krásu a navíc ji doplnit o nejmodernější technologie. Díky nim vznikne v obou křídlech a střední hale plně vybavený multifunkční prostor nejen pro veletrhy, ale i další živé společenské akce,“ říká náměstek primátora Pavel Vyhnánek, do jehož kompetence Výstaviště spadá.

Tato budova, kterou v historizujícím stylu navrhl v letech 1890–1891 Bedřich Münzberger, rozhodně za záchranu stojí, protože je v ní kus české vlastenecké i umělecké historie. Kovové konstrukce tehdy postavilo 150 montérů za pět měsíců (celý areál se u příležitosti Jubilejní zemské výstavy podařilo vybudovat za rekordní dobu jednoho roku). Do postranních průčelí Průmyslového paláce byla zasazena okna zachycující Průmysl a Vědu podle návrhu Mikoláše Alše, na jejichž výrobu se spotřeboval milion barevných skleněných tabulek. Na kopuli paláce byla umístěna replika královské koruny v podobě té svatováclavské. V době, kdy se areál jmenoval Park kultury a oddechu Julia Fučíka, ji nahradila pěticípá hvězda. Nyní by se koruna měla na kopuli zase vrátit.

Divadlo Spirála
V rámci rozsáhlého (a neúspěšného) výstavního projektu Jubilejní výstavy, uspořádané na pražském Výstavišti v roce 1991, byla provedena velkorysá přestavba bývalého panoramatického Kruhového kina na divadelní scénu. Objekt divadla, vyznamenaný několika architektonickými cenami, sestává ze dvou základních částí: mohutného černého válce a zvenčí téměř neviditelných obslužných prostor. Nosným prvkem je spirálová rampa (odtud název divadla). Povodně v roce 2002 budovu zcela poničily a od té doby je mimo provoz. Díky novému vedení Výstaviště by se v průběhu tohoto roku mělo začít s rekonstrukcí, na níž se podílí i původní architekt budovy Tomáš Kulík. Vznikne tak moderní multifunkční sál pro celou řadu hudebních a divadelních akcí, konference nebo třeba akce typu talk show. Praze by se tak vrátila další zajímavá divadelní scéna. Zatím se odsud odvezlo cca 300 tun stavebního odpadu a cca 130 tun železa.

Bohemia
Jedna z nejzanedbanějších budov v celém areálu původně sloužila jako restaurace. Dnes je z ní v podstatě jen skořápka. Letos je v plánu začít s její rekonstrukcí na reprezentativní prostory, které díky velkému sálu mohou sloužit pro plesy, honosnější akce nebo jako výstavní prostory pro akce, pro něž by Průmyslový palác byl zbytečně velký.

Bývalá Rychta
Tato budova je již po rekonstrukci a momentálně se pro ni hledá nejvhodnější náplň.