Komu patří veřejný prostor? Skutečně všem? A co všechno je veřejný prostor? V ideálním světě či městě hledá skloubení zájmů všech participativní proces. Žel, ideální svět není vždy po ruce, a tak se stává, že někteří z prostoru, na němž se odehrává každodennost, vypadnou – protože tam pro ně zkrátka není místo.
Nenechte se mýlit, soužití je složité a cílem rozhodně není bezbřehost. Cílená pravidla a strategie však mohou pomoci zpřístupnit lokalitu skutečně pro mnohé. Žít v hyperprotektivním a výběrovém prostředí je totiž snazší, ochuzuje nás to ale o základní dovednosti, jako jsou empatie nebo solidarita, které v dnešním komplikovaném světě mohou rozhodovat o tom, jak dlouho tu ještě jako lidstvo budeme.
Začalo to v Paříži
V roce 2015 vznikla v Paříži první síť podniků Le Carillon pomáhajících lidem v nouzi řešit jejich základní potřeby. Od roku 2019 se pak píše historie obdobné iniciativy v Praze, dnes Místní místním propaguje dvě desítky podniků, kde si můžete, nemáte-li jinou možnost, nechat natočit vodu, odskočit si na toaletu, někde vám dokonce ohřejí vaše jídlo či zalijí instantní pokrm horkou vodou. Zapojily se však i podniky, které nabízejí lidem v nouzi tzv. zavěšené, tedy předplacené jídlo a pití. Studio Hrdinů touto formou kupříkladu distribuuje i divadelní vstupenky. Někde lze takto přijít i k oblečení, jinde je možné využít lékárničku, popřípadě jen tak posedět. Nepřekvapí potom, že v solidární síti najdete podniky jako družstevní veganské bistro Střecha, Café Therapy, restauraci Mlsná Kavka nebo žižkovský Prostor 39, zaměstnávající znevýhodněné. Nově se ale dokonce připojily i pobočka Městské knihovny Jezerka či Skautský institut v Rybárně. Na Sedmičce se do programu zapojily kromě zmiňovaného divadla ve Veletržním paláci také Knihkopec, Restart Shop a Přístav 7.
Komunitně
Eufemismem lidé v nouzi se většinou označuje bezdomovectví. Nejde ale jen o spoluobčany bez střechy nad hlavou. Nouze a s ní související vyloučení může mít i podobu osamělého života ve stáří, může schovávat lidi obtížně zvládající splácení nájmů. Takzvané skryté bezdomovectví pak ukrývá lidi pod střechou jiných, dočasně, bez smlouvy, na dobré slovo, popřípadě nájemníky ubytoven. Ti všichni žijí život ze dne na den, v nejistotě, někdy v osamění, bez sociálních vazeb.
Hodně se dnes hovoří o komunitě a komunitách. Zdá se, že tento pojem spíše odpovídá vesnické pospolitosti, popřípadě společenství sousedů v činžáku, maximálně v ulici, než aby seděl na obyvatele města nebo i čtvrti. To je už prostor příliš veliký k utvoření sociálních vazeb. Ale právě ony jsou přitom předivem každodenního života a toho, jak přijímaní a radostní se v něm cítíme.
Nejde jen o toalety
Třebaže mít si kam odskočit na záchod je základní potřeba stejně jako možnost natočit si z kohoutku pitnou vodu, nejde zdaleka jen o výše jmenovanou nabídku solidárních podniků sítě Místní místním. Právě sociální vazby, fakt, že nejste jen stafáž postávající na rohu, ale člověk, s nímž někdo prohodí v kavárně slovo, je důležitý v čase, kdy vám nic nevychází, nic nejste a nic neznamenáte.
Solidární síť si neklade za cíl léčit zanedbávané strukturální nerovnosti ani fušovat do řemesla sociálním pracovníkům a pracovnicím, s nimiž mimochodem čile spolupracuje, a tak její služby propaguje Armáda spásy, Naděje i Charita. Iniciativa se snaží nabídnout mosty mezi lidmi, ukázat jim přívětivou tvář – a vedle toho také třeba informovat potenciální klientky a klienty o pomoci poskytované sociálními službami.
Covidové bagety, muzika i malování
Místní místním ale nejsou jen zavěšené kávy a podnik, kde vám kavárník či kavárnice dobije telefon. Spolek organizoval potravinovou pomoc lidem bez domova v časech propuknutí covidové pandemie, kdy byly gastropodniky zavřené a lidem na ulici se obecně snížil přístup k pomoci.
Pomohl vzniknout také uměleckým besedám, jejichž členky a členové mají zkušenost se životem na ulici. Místní umělci je sdružení výtvarníků a výtvarnic a fotografů a fotografek, kteří navzdory obtížným podmínkám tvoří a vystavují díky iniciativě a vzájemné podpoře své práce na veřejnosti. Kapela bez domova je zase hudební těleso, věnující se rozličným žánrům, kterému Místní místním v roce 2019 dokonce uspořádali turné. Být bez každodenní jistoty je svízelné, ve spojení s druhými je ale síla a dost možná i pomoc.
Jak solidarita funguje
Do sítě podniků se může zapojit kterákoliv kavárna či restaurace, popřípadě obchod nebo organizace. Netřeba také nabízet kompletní vějíř služeb, je pochopitelně možné přizpůsobit podporu lidem v nouzi konkrétnímu prostoru a jeho fungování. Místní místním přitom pomohou s nastavením fungování pomoci – za roky poskytování podpory se ustálily funkční principy, které umožňují poskytovat služby tak, aby byly ke spokojenosti všech. Pomoc je založena na vzájemném respektu, není tedy například možné přijít si pro podporu ve stavu, který se neslučuje s provozem podniku. Někdy je také třeba na pomoc vyčkat, má-li obsluha plné ruce práce se zákazníky a zákaznicemi. Zkušený personál pak dovede návštěvníky či návštevnice odeslat do sociální služby, není-li v jeho moci být nápomocný. Týká se to například poskytnutí hygieny, šatstva či odborného poradenství. Zapojené podniky tak fungují i jako zprostředkovatelé širší sítě pomoci. To ale není vše – spřátelené (ale nejen ony) podniky také mohou uspořádat koncert Muzikantů bez domova či výstavu Místních umělců, místní je možné oslovit a propojit také debatou či přednáškou o bezdomovectví, se kterou spolek pomůže.
Solidární mohou být samozřejmě i ostatní – zakoupením zavěšeného občerstvení, vstupenky či dobrovolničením pro organizaci. V neposlední řadě je také možné spolek podpořit finančně. Seznam zapojených podniků a další informace najdete zde.
Knihkopec, Tusarova 25a, po–ne 15–22 h
Restart Shop, Komunardů 14, po–pá 10–16.30 h
Přístav 7/Plovárna, Jankovcova 8b, po–čt 9–17 h, pá 9–14 h
Studio Hrdinů, Dukelských hrdinů 47, út–čt 16–19 h