Obchod Drogerie Barvy Laky se za dobu své působnosti třikrát přestěhoval, vždy jen o pár set metrů v rámci ulice Komunardů. Miroslav Landa začínal podnikat v 90. letech s kamarádem z fotbalu, nakonec se osamostatnil a ve službě (nejen) holešovickým zákazníkům se našel. Lidé k němu nechodí jen tak nakupovat, přijdou se poradit, obstarat jinde nedostupné výběrové zboží, popovídat si nebo nasát atmosféru osobitého a lidského maloobchodu plného odshora až dolů zboží, které má kvalitu a možná dokonce i duši. „Lidé ke mně prostě chodí rádi. Není to chvástání, ale stane se vám, že přijde cizí paní, otevře pusu a říká: Ježíš, takový krámy miluju. A těch už je strašně málo.“ A bude jich ještě méně, protože zákazníky oduševnělých drobnoobchodů polykají megalomanské velkoobchodní řetězce. „Když jsme začínali, tak jsme se celý den nezastavili. Dokonce jsme měli otevřeno soboty dopoledne, to dnes rozhodně nehrozí. Měli jsme od sedmi do šesti, teď mám od osmi do pěti, ale taky se stane, že vám třeba dvě hodiny nikdo nepřijde.“
Jakkoliv nevesele to může vyznít, pro obchody, jako je ten pana Landy, se věci zkrátka mění jen k horšímu. Nejen postcovidový konzum internetových nákupů na jedno kliknutí, antiparkovací sloupky nebo náhradní autobusová doprava, která obchod s drogerií a barvami objíždí obloukem – to všechno je podle něj překážkou, aby obchod šlapal tak, jak šlapal kdysi. „Nechci si stěžovat, ale nemůžete porovnávat, nesmíte se otáčet dozadu. Dřív se nám o krámě zdálo, dneska jen čekáme, čekáme a prodáváme,“ vysvětluje s úsměvem podbarveným lehkou nostalgií majitel v důchodu. Ve zrychlené a odosobněné době bohužel nepomáhá ani skutečnost, že pan Landa zkrátka není typ, který by holdoval marketingu nebo se chtěl prezentovat na sociálních sítích.
Ovšem dokud se prodává, ještě se „neumřelo“. A stále je z čeho vybírat. Ať už hledáte specifickou českou drogerii, kterou v DMku nebo Rossmannu nenajdete ani s lupou, červenou leštěnku Diava na tmavý nábytek, pastu na parkety nebo skutečně účinného pomocníka k čištění ucpaného odpadu, od Miroslava Landy určitě neodejdete s prázdnou. A co nemá, spolehlivě a s krátkou dodací dobou objedná. „Řekl bych, že jsme taková zlatá kaplička, jedna z posledních,“ doplňuje s nadsázkou. A není nouze ani o netradiční příběhy. „Jedna slečna sháněla černou barvu, se kterou si chtěla vymalovat ložnici. Za tři měsíce přišla, že to chce přemalovat. Taky k nám chodí paní s fialovým přelivem a ta chce všechno fialový – zubní kartáček, šňůru na prádlo…“ směje se pan Landa. Co zákazník, to originál, ale každý, kdo vezme za kliku, nakonec odchází s úsměvem. V rámci jarního úklidu se návštěva u pana Landy vyloženě nabízí. Tak to zkuste a určitě nebudete litovat…