>Úspěšný holešovický stavitel

Praha 7 vyniká celou řadou architektonicky zajímavých staveb, o osudech jejich autorů toho však mnoho nevíme. Jedním z nich je i majitel stavební firmy Josef Vaňha (1876–1913).

Josef Vaňha se narodil 23. května 1876 v Holešovicích na statku svých rodičů. Hospodářství se nacházelo ve starých Holešovicích, které zanikly po necitlivém asanačním zásahu koncem 50. let 20. století. Paradoxem tak je, že Vaňhův rodný dům (na snímku) stále existuje. Jedná se o dům s fialovou fasádou v areálu bývalé holešovické panelárny. Dům je dobře vidět z nástupiště nádraží Holešovice.

Vaňhův otec Karel (1853–1927) byl váženým občanem – kromě péče o vlastní hospodářství provozoval přívoz mezi Holešovicemi a Trojou a obchodoval s rybami. Josef byl nejstarším z dvanácti dětí. Do obecného povědomí se však dostali i další sourozenci. Bratr Antonín byl akademickým malířem, další bratr Jindřich vlastnil velkoobchod s rybami a založil známou rybí restauraci na Václavském náměstí.

Josefova cesta ke kvalifikaci vedla přes obecnou školu, tři třídy gymnázia a následné absolutorium na c. k. státní průmyslové škole. První ostruhy v oboru získával na stavbě Ústředních jatek v Holešovicích pod vedením stavitele a starosty Smíchova Ing. Aloise Elhenického. Poté se podílel na stavbě jednoho z pavilonů v areálu c. k. všeobecné nemocnice na Karlově náměstí. Pracoval zde pro dalšího významného „developera“, karlínského stavitele a poslance Zemského sněmu Václava Nekvasila. Během tohoto angažmá se Vaňha oženil se slečnou Růženou Bukovskou z další staré holešovické rodiny – její děd Jindřich býval starostou Holešovic-Buben. V manželství se jim narodily dvě děti: Josef (*1898) a Zdeňka (*1900).

 

Sokolovna i kostel
Po této praxi a úspěšném složení zkoušek se stal v roce 1903 zednickým mistrem a o rok později získal stavitelskou koncesi. První zakázky na sebe nenechaly dlouho čekat. Již v roce 1904 realizoval Vaňha samostatně několik menších adaptací soukromých obytných domů. První větší zakázkou byla novostavba továrny na likéry Vladimíra Horejce v Troji, zastavěná plocha činila 300 m². První významnou veřejnou stavbou, která proběhla ve Vaňhově režii, byla zdejší sokolovna U Studánky otevřená v roce 1906. Po více než dvaceti letech existence jednoty se tak holešovičtí sokolové dočkali vlastního důstojného stánku. „Nejen povinnost to byla, ale i láska, která mi byla povzbuzující pomocnicí při této práci,“ uvedl Vaňha při slavnostním předávání novostavby.

V následujícím roce (1907) postavila Vaňhova firma obecnou školu na Proseku. Svou stopu zanechal v tomto roce také v areálu Prvního měšťanského pivovaru v Holešovicích – vybudoval zařízení požahovny (místo, kde se pivní sudy zbavují nečistot a dochází k jejich vysmolení) a tovární komín. K oblíbenému lidovému divadlu Uranie, které stálo v pivovarské zahradě, přistavěl levé křídlo. Ve stejné době (1907) si stavitel vybudoval i vlastní dům v ulici U Uranie.

Zvlášť úspěšným byl pro Vaňhovu firmu rok 1908. Čtyři výstavní činžovní domy (č. p. 967, 968, 971 a 972) postavila firma dle Vaňhova návrhu na jedné z hlavních holešovických tříd – Dukelských hrdinů (tehdy Bělského), další pak v Čechově ulici v Bubenči. Z průmyslových objektů lze jmenovat například továrnu na hrací přístroje Diega Fuchse ve Vysočanech nebo železářskou dílnu Josefa Tůmy. Prestižní záležitostí byla i možnost podílet se na stavbě pavilonu strojnictví pro Jubilejní výstavu obchodní a živnostenské komory. V roce 1908 byla také zahájena dlouho odkládaná výstavba chrámu sv. Antonína Paduánského na Strossmayerově náměstí, Vaňhova firma vybudovala základy, poté ale byly práce z důvodu nedostatku finančních prostředků přerušeny. Každopádně s autorem návrhu kostela, kolegou holešovickým architektem Františkem Mikšem, spolupracoval Vaňha i o dva roky později, kdy dle jeho návrhu vystavěl budovu katolického pedagogia v Bubenči.

 

Továrny a domy
V dalších letech sice poklesl počet realizovaných staveb, investoři však Vaňhovi zadávali větší a významnější zakázky – kupříkladu na obecnou a měšťanskou školu v Bubenči podle návrhu architekta Václava Orta nebo kamenickou dílnu pro firmu Gabriel a Rujal. Zdaleka největší zakázku však přinesl rok 1910, kdy Společnost akciových mlýnů v Praze svěřila Vaňhovi stavbu hospodářských budov při automatickém parním mlýně nedaleko holešovického přístavu. Areál bývalého mlýna můžeme obdivovat dodnes, nedávno prošel velmi podařenou konverzí.

Další zakázky obdržela Vaňhova firma například od továrníka Adolfa Pleskota na stavbu objektů továrny na vodoměry (v ulici Komunardů) nebo obchodní dům c. k. dvorního krejčího Františka Matějovského na Národní třídě. Velice zajímavou a v kontextu Holešovic poměrně netradiční stavbou je činžovní dům č. p. 1069 v ulici V Háji vystavěný podle návrhu známého architekta Bedřicha Bendelmayera. Se stejným architektem spolupracoval Josef Vaňha i při stavbě pozdně secesního Paláce Hvězda (později známého jako Melantrich) v letech 1911–12, jenž je bezesporu nejvýznamnější stavbou, na které se holešovický stavitel podílel.

 

Úspěšná firma
O velikosti Vaňhovy firmy svědčí i informace o počtu jejích zaměstnanců. V roce 1913 pracovali v sídle firmy v ulici Dukelských hrdinů 3 stavitelé, 1 inženýr, 11 kresličů, 2 účetní,

3 správci a 7 polírů (stavební dozor). Stavební dělníci nepatřili mezi kmenové zaměstnance, na každou stavbu byli najímáni dle aktuální potřeby. Je tedy evidentní, že Josef Vaňha vybudoval za necelých deset let činnosti skutečně velkou a úspěšnou firmu, zvlášť vezmeme-li v úvahu, že konkurencí mu jen v Praze 7 bylo dalších 21 koncesovaných stavitelů.  

Další prestižní zakázkou bylo i Vaňhovo angažmá při stavbě kostela sv. Antonína v Praze 7. Firmě bylo po přerušení prací na kostele v letech 1909–1912 svěřeno provedení zednických prací. Tuto zakázku už ale Josef Vaňha nedokončil, v únoru 1913 umírá náhle uprostřed práce v necelých sedmatřiceti letech. Jeho rodina tak zůstala bez živitele a následně se s obtížemi vyvázala z finančních povinností, které vyplývaly z Vaňhovy účasti v mnoha rozestavěných projektech.

Ačkoliv se dnes se jménem Josefa Vaňhy v architektonických lexikonech nesetkáme, jeho přínos k rozvoji Prahy 7 je nezpochybnitelný. Ostatně jeho dílo zanechalo dodnes patrný otisk ve tváři naší čtvrti.