Pokud platí latinské rčení nomen omen, pak pro Stanislava Veselého platí dvojnásob. Mistr světa v šermu, neúnavný dobrodruh a milovník historie svým životem skutečně odjakživa skotačí s radostí, lehkostí a určitě o něm lze říci, že dostál svému jménu. Narodil se jako přístavní dítě v německém Hamburku a jako produkt mezinárodního manželství Španělky a Čecha byl od narození tak nějak předurčen k pestrému a netradičnímu životu.
K šermu se dostal, jak už to tak bývá, čirou náhodou (pokud v ně tedy věříte) díky jednomu ze svých výjimečných spolužáků, potomkovi českého šlechtického rodu Františku Kinskému. Ten za ním jednoho dne přišel a povídá: „Hele, Stando, já budu chodit na šerm, nechodil bys tam se mnou?“ Na otázku „Proč?“ se od šlechtického synka odpověď přímo nabízela: „Protože každý šlechtic by měl jezdit na koni, šermovat a studovat nějakou vědu.“ Stanislav Veselý mu dal za pravdu a začal s ním skutečně docházet na hodiny šermu. Jen s tím rozdílem, že jeho kamarád to po dvou měsících vzdal, zatímco Stanislav u této vznešené staromilecké disciplíny zůstal dodnes.
V šermu se postupně vypracoval až na profesionální úroveň, díky svému specifickému profesnímu zaměření procestoval kus světa a na vrcholu kariéry se stal v San Marinu mistrem světa v historickém šermu. Na kontě má kromě téměř padesáti převážně zahraničních filmů (jmenujme například francouzský historický velkofilm Luca Bessona z roku 1999 Johanka z Arku nebo spolupráci se slavným představitelem Vinnetoua Pierrem Bricem) také řadu známých českých pohádek: Z pekla štěstí, Lotrando a Zubejda nebo Ať žijí rytíři! a především moře nevšedních, nezapomenutelných a ničím nenahraditelných zážitků.
Ačkoliv se na popud svého praktického otce vyučil autoklempířem, spíše bohémská povaha ho dovedla k divadlu, kde dělal nejprve jevištního technika, později jevištního mistra a nakonec se, opět „náhodou“, dostal k herectví. Jakmile se spojilo divadlo, film, koně a možnost pobavit obecenstvo zábavnou show, bylo o celoživotním směřování rozhodnuto. Z filmové scény a divadelního jeviště se Stanislav Veselý nakonec čas od času přesouval i k psaní scénářů a režii westernových her nebo výuce mladých nadějných šermířů. I když právě o ty je podle něj v dnešní době velká nouze, protože se současná mladá generace moc nechce hýbat a nemá vztah k historii.
Do šermu je dle jeho slov nutné vnést jak um, tak vášeň: „Na mistrovství světa za námi vyběhl člen poroty a řekl: Chlapi, já měl na chvíli pocit, že vás vážně vypustili z 16. století. A to byla obrovská poklona.“ Sám o sobě Stanislav Veselý tvrdí, že má navzdory svému zápalu pro práci rád pohodu a klid a jeho zvláštní fluidum přitahuje podobně laděné lidi. Možná i díky tomu všemu je tak dobrým nositelem svého jména a především ho takový život stále nepřestává bavit.