Trojské nábřeží od obnovené lávky po konec areálu ZOO je převážně neudržovaný inženýrský upravený břeh s úzkou cyklostezkou. Požadavek na vytvoření proti-povodňové ochrany zoologické zahrady nabízí potenciál ke zvýšení průtočnosti tímto územím, komfortu pro procházející a projíždějící a také potenciál k proměně jednolité sukcesní vegetace na mozaiku biotopů, které by v této lokalitě přirozeně existovaly.


Stepní trávníky
Výslunné trávníky na dnešním protipovodňovém valu mají převahu obyčejných rumištních druhů. Lnice květel je hezká i na sklonku léta, ale víc se sem bude hodit stepní vegetace přenesená s lomovým štěrkem, a s ní pestrá skladba suchomilných bylin jako mateřídouška a šalvěj. Už dnes by se tu takovým druhům dařilo, jenže se sem prostě v semenech nedostaly.


Suché trávníky
Nízké trávníky na štěrkových a kamenitých podkladech byly dřív podél Vltavy kolem Prahy všude. Fungovaly hlavně jako kozí pastviny.  Dnes zbyly jen tam, kde je udržuje mírný sešlap a občasné posečení. Jinde zarostou vysokou vegetací a s ní zmizí i většina lidí.   


Mokré louky
Ještě před několika lety zde byla dost fádní travní kultura, spíš pole na trávu než druhově pestrá, napohled hezká louka. Ale správný styl údržby umožnil rozvoj lučních druhů a dnes už tu vidíme porost s hojným kakostem lučním (modré květy), řebříčkem obecných, jetelem lučním a dalšími druhy.


Dřeviny mokrých biotopů
V pobřežních křovinách se mísí původní vlhkomilné druhy (zde vrba křehká) s druhy nepůvodními. Břeh pod Trojským zámkem má dnes ráz už blízký řekám ve Středomoří. Roste tu pajasan, vysoké zahradní ostružiny, špendlíky a dokonce se tu uchytila vitální populace fíkovníků (na snímku uprostřed). Nepůvodní druhy mají v příměstské přírodě své místo. Aspoň někdy a některé zde budeme tolerovat. Jednak z nezbytí (plná likvidace by byla finančně vyčerpávající). A jednak prostě z respektu vůči síle přírody i kultury. Přece bychom nechtěli likvidovat krásný fíkový keř jen proto, že tu není původní a že se mu tady tolik daří!


Chrasticové porosty
Břehy bystře plynoucích vod patří statné trávě jménem chrastice rákosová. Tvoří husté, něco přes metr vysoké trávníky, které skvěle odolávají účinkům povodní a rychlého proudu. Chrastice totiž náplav rychle osídlí, proroste ho a pokud ji další vysoká voda poválí, každé kolénko na stéble hned vyšle dolů nový kořen a nahoru roste nové stéblo. Chrastice dokáže i omezit rozvoj neprůchodných porostů kopřiv, vrbiček a ostružiní. Na snímku ji vidíme v prvních trsech mezi břehovými kameny. Jinde však po posledních povodních plošně kolonizovala celé pobřeží.


Mokré bylinné lemy
Porosty kopřiv, bodláku kadeřavého, divokého chmele a jedovatého bolehlavu plamatého jsou vysoké a většinou zcela neprůchodné. Plošný rozsah této vegetace bude třeba značně omezit ve prospěch travních porostů, které tu i historicky vždy převládaly. Bylinné lemy jsou spolu s křovinami biotopem mnoha druhů ptactva, ale podobné vegetace bude kolem Prahy i v trojské kotlině vždy dost.


Dřeviny suchých biotopů
Staré topoly černé jsou vysoko popnuty zplanělou révou a působí impozantním dojmem. Budeme se je snažit zachovat všude, kde to jen trochu půjde z hlediska povodňové ochrany. Zkušenost z podobného prostředí ve starých zámeckých parcích je, že stromům ohromně přidá na vzhledu i na životnosti, když je – spolu s tou krásnou révou –  zbavíme okolních náletových stromků a křovin a necháme je ve volných skupinách jako solitéry. Podobně vypadaly stromy podél Vltavy i před staletími – neschovávaly se v křoví, ale stály obklopeny loukami.  


Rákosiny stojatých vod
Zatímco chrasticové porosty patří k rychle tekoucí vodě v peřeji pod trojským zámkem, klidný tok Vltavy vyznačuje vegetace vysokých travin se zblochanem vodním (na snímku), rákosem a ostřicemi. Po úpravách toku s nimi počítáme na pobřežních mělčinách a kolem tůněk.