Obnova soužití s řekou
Znovu se učíme, jak projektovat v souladu s přírodou a vnímat vrstevnatost řeky.

V souvislosti s projektem rozšíření čistírny odpadních vod se opět začalo přemýšlet nad nivní krajinou řeky. Prvním krokem k nové Koncepci Císařského ostrova byl soutěžní workshop, ze kterého měly vzejít návrhy na zlepšení projektu Nové vodní linky, doporučení, jak řešit její okolí a návrh na revitalizaci přírodního prostředí řeky kolem stavby. Spolu s místními aktéry během soutěžního workshopu pracovalo pět týmu složených z architektů, krajinářů, dopravních a vodohospodářských inženýrů.

Projekt Nové vodní linky (nvl), rozšiřující stávající čistírnu, má mnoho technologických a provozních výhod, nachází se však na velmi citlivém místě. Zmírnění jeho vlivu na krajinu musí být řešeno v souvislostech širšího území. V roce 2015 proto zadalo vedení Prahy požadavek na vypracování Koncepce celkového krajinářského řešení Císařského ostrova a jeho okolí.

Navržené úpravy projektu Nové vodní linky kladou důraz na vztah k řece a ctí terén nivy, čímž zachovávají paměť místa a napojují se na vitalitu říčního ekosystému. Revitalizace okolí čistírny zahrnuje mělký průleh napříč ostrovem a rozšíření severního ramena. Vznikne tak více prostoru nejen pro průtok velké vody, ale i biotopy na přechodu mezi řekou a břehy.

Projektovat s přírodou znamená porozumět jejím náznakům a umožnit jim, aby se projevily.

 

Koncepce revitalizace


Odpočinek u řeky

Honosná sídla
Příroda Trojské kotliny sloužila především českým vládcům k odpočinku a povyražení. Místodržitelský letohrádek stával v Královské oboře už od 15.století, Císařský mlýn si nechal Rudolf II. přestavět na honosné letní sídlo. Trojský zámek byl postaven na sklonku 17.století jako příměstská vila Václava Vojtěcha ze Šternberka. Architekt Jean Baptiste Mathey moudře umístil budovy na hranu říční nivy, do které zasahovala pouze zámecká zahrada.

Lužní les
Lužní les na levém břehu řeky byl už od středověku chráněn coby honební revír českých panovníků. Za Rudolfa II. byly některé jeho části zahradně upraveny. Počátkem 19.století započala proměna obory v moderní romantický park, dnešní Stromovku, která si jen sporadicky zachovala svůj původní krajinný ráz.

Výlety
V 19.století se staly malebné trojské břehy spolu s přilehlou Stromovkou široce oblíbeným výletním místem. Životy místních plynuly stále v pomalém říčním rytmu. Výletní restaurace v Troji a Podhoří byly oblíbeným cílem víkendových procházek. V restauraci U Loskotů odpočívali výletníci a jedli vltavské grundle, ale také zde zasedaly místní spolky.


Trojský zámek

 


Výletní restaurace

 


Místodržitelský letohrádek


Paměť řeky
Při povodni se řeka často vrací na místa, odkud byla hrázemi a zástavbou vytlačena, a rozlévá se do někdejší nivy. Krajina má lepší paměť než lidé, kteří ji využívají.

V červnu 2013 si rozvodněný říční proud prorazil cestu skrz Císařský ostrov. Nově vzniklé koryto bylo po povodních opět zasypáno kamením, ale vzkaz, který řeka vyslala, nebyl zapomenut.

Na historické fotografii můžeme vidět pohled na Císařský ostrov (ještě bez čistírny odpadních vod) a plavební komoru v Podbabě roku 1920. Fotografie pořízená ze stejného místa zachycuje stav po povodni roku 1940, kdy řeka protrhla plavební kanál a našla si vlastní cestu skrz ostrov.

 


*1940

 


Proměnlivé říční koryto
Trojská kotlina je území vytvořené tisíciletým vývojem toku Vltavy, která se zde střídavě vinula i větvila do dalších ramen.Okolí řeky historicky tvořilo s vodním tokem jeden souvislý prostor, tzv. říční nivu—ploché území, vzniklé dávnými nánosy, pokryté loukami, lužními lesy a jezírky, které se při každoročních záplavách zalévá vodou.

Řeka se chová v zásadě trojím způsobem: meandruje, (A) větví se, (C) nebo se zahlubuje. Záleží na tom, jestli teče z hor nebo nížinou, na jak tvrdé podloží při své cestě narazí a jak často a silně v průběhu roku prší. Podoba říčního koryta může také odrážet působení více procesů najednou. (B)

Dobové plány zachycují proměnu říčního koryta od poloviny 18.do poloviny 19.století. Živelné vznikání a mizení štěrkových ostrůvků v době záplav odedávna doprovázely lidské zásahy —stavění jezů a náhonů, zpevňování břehů i ostrovů.


Historické proměny

 


Meandry

 


Řeka jako živobytí

Člověk řeku odedávna využíval ke svým potřebám. Po řece se dopravoval náklad, rybářům zajišťovala obživu, v úrodní nivě se pásl dobytek a vodní mlýny a první fabriky poháněl říční proud. 

Pastviny, zahrady, vinice
Úrodná říční niva byla už od raného středověku využívána hlavně k pasení dobytka a pěstování plodin, jak je vidět ještě na mapě pražských zahrad v 1.pol. 19.století. Na trojských svazích se rozkládaly vinice a především ovocné sady, které zasahovaly až do říční nivy. Například Podhoří bylo vyhlášeno svými třešněmi.

Doprava
Řeka byla mimo jiné využívána k dopravě nákladu na lodích tažených koňmi. Ke „koníčkování“ sloužily hráze, jejichž zbytky můžeme na březích Vltavy spatřit dodnes.

Mlýny a fabriky
Na každém břehu řeky pracoval jeden mlýn: tomu na pravém břehu se říká Trojský, na levém stál mlýn Císařský. Oba mlýny stály v úrovni dolního okraje trojské peřeje, kde měl proud řeky podpořený jezy největší spád. Mlýny byly jedinými stavbami, které tradičně ležely přímo v nivě. Až v novověku byly do nivy vytlačeny i domy chudých rybářů, které musely být uzpůsobeny na pravidelné záplavy. Říční vodu využívala i brusírna drahokamů, která vznikla v části Císařského mlýna za Rudolfa II., a posléze v 19. století textilní manufaktura a první strojní papírna.

Mapa pražských zahrad

 


Doprava

 


Fabriky na levém břehu


Spoutaná řeka

Na konci 19.století bylo rozhodnuto o splavnění Vltavy a Labe z Prahy do Ústí nad Labem. Úpravy umožnily vydatnější říční plavbu a snazší urbanizaci nivy, ale zároveň rozvrátily původní vodní režim říční krajiny. O řece se začalo uvažovat jako o kanálu.

V rámci splavňování Vltavy zde na přelomu 19.a 20. století vzniklo zdymadlo Troja-Podbaba, jehož součástí je i tříkilometrový plavební kanál, který si prorazil novou cestu skrz Císařský ostrov. Změnil tak jeho obrys a odříznul z něj sady v někdejší Královské oboře, dnešní Stromovce.

Splavněná řeka nebyla využívána jen k dopravě. Její vodu a energii potřebovaly i fabriky, které vyrostly na levém břehu — papírna, textilky a také čistírna odpadních vod.

Železnice ve 40.letech 19.století jako první protnula původní záplavovou nivu a zahájila tak éru moderního využívání trojského údolí, které si povahy řeky a jejích příběhů všímalo jen málo. Na mapě vlevo z období let 1836—52 je vidět ještě meandrující říční rameno, podél něhož vede česko-saská státní dráha. Rameno bylo o něco později zaslepeno při stavbě plavebního kanálu, zbylo z něj jen parkové jezírko na kraji Stromovky, známé jako Malá říčka.


Zdymadlo Troja – Podbaba a plavební kanál

 


Zaslepené rameno po stavbě železnice

 


Meandrující řeka před zásahem železnice


Velká voda

Součástí života Trojské kotliny byla odedávna také velká voda. Starousedlické domy tomu byly přizpůsobené — v přízemí se nacházely dílny nebo obchody, bydlelo se v patře s pavlačí. (A) V obležení vody lidé mnohdy strávili i několik dní, jako například v březnu 1940 obyvatelé Trojského mlýna. (B) Technické úpravy toků v povodí Vltavy přispívají k rychlému odtoku vody z krajiny, což může vést k ničivým záplavám. Při povodni v roce 2002 zmizel pod hladinou celý Císařský ostrov, (C) voda zalila i zahrady Trojského zámku. (D) Hráze sice chrání majetek, s každou další se však zároveň zmenšuje místo pro průtok vody během povodní. (E)

Novodobé protipovodňové úpravy se dotkly také lokality u Trojské lávky, jak můžeme vidět na panoramatických snímcích pořízených ze stejného místa s odstupem téměř sta let.

Fotografie z roku 1924 zachycuje rybářskou osadu Rybáře (vlevo) a Císařský ostrov (místními zvaný spíše Trojský). Můžeme zde vidět výstupní místo přívozu s budkou pro převozníka, který o víkendech převážel davy Pražanů proudící ze Stromovky přes ostrov dále do Troji. Výletníky na ostrově lákalo několik zahradních restaurací s výhledem na řeku a viniční stráně.

Dnes jsou domy v někdejší rybářské osadě na trojském břehu jsou chráněny nejen památkově, ale také před povodní — mezi nimi a řekou se táhne čtyři metry vysoká protipovodňová zeď.

 


Krajina řeky

1. Krajina řeky

Během staletí nám řeka nepřestala sloužit. I když jsme její nivu proměnili k nepoznání, svoji odvěkou podstatu si řeka stále uchovává. 

Řeku si nosíme v sobě. Promítá se v písních, symfoniích, malbách, fotografiích, literatuře, rčeních, anekdotách, argotu, vůních. Ale co náš současný vztah k řece?

 Zveme vás k procházce po březích řeky. K zamyšlení, spočinutí, přemýšlení o krajině. Nejde o vzpomínání na staré zlaté časy, kdy se na břehu pásly ovce a řeka nebyla „ověnčena“ propustmi a povodňovými zátarasy. Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. Jde o soužití s řekou teď a tady. 

Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy ve spolupráci s hlavním městem Prahou postupně tvoří vizi, jak ke krajině citlivě přistupovat. V roce 2014 vznikla Koncepce pražských břehů, která chápe prostor řeky jako celoměstsky významný veřejný prostor a navrhuje, jak jej konkrétně rozvíjet. Pro příměstské oblasti údolní nivy Trojské kotliny a soutoku Vltavy a Berounky připravujeme demokratické nástroje místní správy území. V širším dialogu jsme se dopracovali k podrobnějším řešením, o kterých bychom vám rádi řekli víc. A možná bychom vás rádi inspirovali k novému pohledu na vše, čím nás řeka obohacuje. Výstavu chápeme jako jeden z kroků k hledání odpovědného chování vůči krajině řeky.

Mapa řeky

2. Řeka břehem nekončí

Naše krajiny jsou výsledkem činnosti řek. Svým působením Vltava určila charakter Pražské kotliny a kaňonů na severu a jihu. Barva a lesk vody, hrubost štěrků a písků, hutnost bahna, kolísající průtok vody při deštích i během sucha, to vše váže řeku ke krajině jejího povodí. Nejblíž řece je její niva, plochý kus země, kam se řeka rozlévá, kde se větví a meandruje.

Vltava a Berounka byly v Praze klidnými řekami, v jejichž nivě se ukládaly sedimenty. Řeka s rybami a vodními živočichy v proudech i tišinách, s písčinami a náplavami, které hostí vodní ptactvo. Řeka s bujnou vegetací na březích a lužními háji v ploché nivě. Pozůstatek lužního lesa prostřídaný bohatými nivními loukami se nám částečně zachoval například ve Stromovce.

3. Obývání není dobývání

Člověk i v minulosti řeku upravoval ke svému užitku. I tak byla obydlená krajina stále provázaná s říčním ekosystémem a forma tohoto soužití se po staletí neměnila. Otevřený prostor pastvin a luk. Mohutné solitérní stromy. Náhony mlýnů, poříční rybníky. Drobné stupně a jezy. Zahrady s úrodnou půdou. Výhonové tůně, brody a mosty. Staré cesty kopírují hranu nivy.

Devatenácté století přineslo nové možnosti. Nahrazením říčního koryta umělým kanálem jsme získali kapacitní dopravní cestu a také nové území pro průmysl, bydlení a zemědělství. Ekosystém řeky tím ale značně utrpěl. Řeka již neumí pojmout povodně, proto stavíme nové protipovodňové valy. Zdá se však, že se náš vztah k řece mění, a tak je to všude po světě. Přibývá příkladů celostního přístupu ke krajině řeky.

4. Celostní přístup k řece

Jeden z hlavních principů udržitelného rozvoje spočívá v tom, že projekty i správa nemohou být udržitelné, pokud neřeší zájmy ostatních, což může být zájem správce toku, ochránce přírody nebo historika. Činnost by neměla být odborně jednostranná, ale měla by sdílet cíle a být otevřená novému poznání a spolupráci. Důležitá je krajinářská architektura, která ví jak dosáhnout společné formy v souladu s povahou místa i jeho ekologií.

Příměstský park je v Evropě osvědčeným nástrojem rozvoje příměstské krajiny, který překračuje správní hranice a sdružuje místní aktéry. Není zaměřen pouze na ochranu a péči o krajinu, ale jako lokální organizace má přinášet vizi území, koordinovat a participovat, budovat identitu, rozvíjet komunity a také vzdělávat. Jestli přinese ovoce také v Trojské kotlině a na Soutoku? To brzy uvidíme.

5. Příměstský park Soutok

Zemědělská nivní krajina kolem soutoku Berounky a Vltavy má velký podíl soukromého vlastnictví půdy a protíná se zde mnoho protichůdných zájmů. 

Malebná krajina s přirozeně meandrující řekou nemá sdílenou vizi rozvoje a trpí nadměrnou fragmentací. Naštěstí představitelé dotčených městských částí společně s městem Černošice a hlavním městem Prahou roku 2015 podepsali memorandum o spolupráci na rozvoji a budoucím využití území. Následně vznikla platforma „Společně na soutoku“, pro kterou IPR Praha pořídil katalog projektů a záměrů v území a generel ekosystémových služeb. 

Nyní se pracuje na územní studii, ve které se skloubí požadavky místních s koncepcí příměstského parku. Nejde o obnovu původní přírody ani o přeměnu území na velkoplošnou rekreační oblast. Cílem je postupný vznik různorodé, přehledné a prostupné krajiny s živou, proudící řekou, která bude integrovat ekonomické a rekreační aktivity místních aktérů. 

V současné chvíli se zakládá Příměstský park Soutok, který zajistí diskuzi o využití území a bude partnerem pro tvorbu územně plánovací dokumentace. Od roku 2019 by měl mít park svého ředitele, který dohlédne, aby se dohodnutá vize stala skutečností.

Příměstský park je v Evropě osvědčeným nástrojem rozvoje příměstské krajiny, který překračuje správní hranice a sdružuje místní aktéry. Není zaměřen pouze na ochranu a péči o krajinu, ale jako lokální organizace má přinášet vizi území, koordinovat a participovat, budovat identitu, rozvíjet komunity a také vzdělávat.

6. Příměstský park Trojská kotlina

Trojská kotlina je jedno z nejhodnotnějších přírodních území Prahy. Její páteř tvoří nesplavněné rameno Vltavy. Ke krajině patří cenné svahy, vinice, louky. 

O zdejší krajině se opět začalo přemýšlet v souvislosti s projektem rozšíření čistírny odpadních vod. Prvním krokem k celostnímu řešení krajiny je koncepce Císařského ostrova. Roku 2015 jsme uspořádali soutěžní workshop, ze kterého vzešly návrhy na zlepšení projektu Nová vodní linka a doporučení, jak řešit okolí, a návrh na revitalizaci přírodního prostředí řeky kolem stavby. D

Do workshopu se zapojila řada aktérů s různými zájmy. Městské části požadovaly zachovat přitažlivou krajinu, ochránci přírody respekt k přírodním hodnotám, Povodí Vltavy průtočnost a zoo dopravní dostupnost. Zvítězil návrh, který klade důraz na vztah k řece a ctí terén nivy, čímž zachovává paměť místa a navazuje na vitalitu říčního ekosystému. 

V roce 2017 Praha přijala koncepci a akční plán Císařského ostrova. Společně s městskými částmi a Povodím Vltavy podepsala memorandum o spolupráci, budoucím využití a správě Trojské kotliny. 

Příměstský park je v Evropě osvědčeným nástrojem rozvoje příměstské krajiny, který překračuje správní hranice a sdružuje místní aktéry. Není zaměřen pouze na ochranu a péči o krajinu, ale jako lokální organizace má přinášet vizi území, koordinovat a participovat, budovat identitu, rozvíjet komunity a také vzdělávat.

 

7. Co pro člověka dělá řeka

Řeka ve městě nabízí bezprostřední kontakt s přírodou. Zkušenost našich smyslů s šuměním větru v korunách stromů, se studenou vodou v řece a kyprou půdou pod bosýma nohama má prokazatelný pozitivní vliv na fyzické a mentální zdraví člověka. Skrze tělesnou smyslovou zkušenost navíc pociťujeme spřízněnost s živočichy, rostlinami a ostatními přírodními fenomény a rozvíjíme tak vědomí zodpovědnosti za svět kolem nás.

Nositelka identity
V krajině Vltavy je dnes zapsáno tisícileté soužití člověka s řekou. Každý kámen, strom i most má svůj důvod. Řeka je nositelkou paměti. Člověk potřebuje žít ve vztazích k druhým lidem a také k místům, které obývá. Díky krajině řeky se můžeme dotknout historie, která není pouze abstraktním pojmem z učebnice, ale umožňuje nám budovat vztah a sounáležitost s místem, ve kterém žijeme.

Škola pod širým nebem
Přírodní ekosystémy řeky jsou otevřenou učebnou a živou laboratoří zároveň. Nabízí nám nepřeberné možnosti a atraktivní formy vzdělávání v bezprostředním kontaktu s řekou. V učení nám pomohou informovaní rodiče, lektoři nebo budování informačních systémů přímo v místě. Díky porozumění krajině řeky můžeme teprve rozvíjet odpovědné chování vůči ní.

Odpočinek u řeky
Řeka je cestou i místem k odpočinku. Zve nás ke hře, k brouzdání, posezení s přáteli nebo procházkám či sportování. Cesty kolem Vltavy nás také vedou do práce nebo do školy. Je velmi příjemné, když se taková cesta navíc citlivě vine proměnlivou krajinou nivy. Vybudovali jsme mnoho bariér, přibližme se nyní k řece, kde to je ještě možné, propojme břeh v souvislou nit a řeka nám to mnohokrát vrátí.

8. Řeka chrání a reguluje

Nivy řek a potoků umí regulovat povodně. Přírodní nivy jsou územím, kde se toky zpomalují meandrováním, rozlévají se, zasakují a skrze vegetaci odpařují. Regulacemi jsme jim ale tuto vlastnost vzali a nyní se potýkáme s důsledky. V Praze již existují první vlaštovky revitalizací na Rokytce, v Šáreckém údolí a také plány na revitalizaci, jako je projekt Divoká Vltava u Císařského ostrova.

Niva je dokonalou klimatizací, vegetací se vypařuje velké množství vody, tím ochlazuje a zvlhčuje rozpálený městský vzduch, také zachycuje prach i jímá CO2 . Je účinným filtrem čistícím zasakující vodu, zachytává živiny, které jsou znovu dostupné v její úrodné půdě. Ptáci a hmyz, které niva hostí, regulují výskyt škůdců na polích a zahradách. Za takové služby bychom se nedoplatili.

9. Životodárný zdroj

Řeka je nositelem biodiverzity, fotosyntézy a půdotvorných procesů. Zdravá řeka je navíc vždy mozaikou řady biotopů táhnoucích se podél toku – je přírodní páteří okolní krajiny. Díky dostupné vodě představuje velmi výkonný ekosystém, který nemá v české krajině srovnání.

Krajina řeky je stále zdrojem mnoha produktů. Může to být čerstvě ulovený pstruh, medvědí česnek nebo miska z lužního dubu. Nivní půda také přeje zelenině a obilninám. Na vlhkých pastvinách se pasou krávy a ovce. Toho všeho lze šetrnou cestou dosáhnout. Jen velmi pomalu se obracíme k místním potravinám z ekologického zemědělství. Proměna krajiny začíná u každého z nás.

10. Právo na krajinu

Řeka nám dala skutečnou krajinu. Svět radostí, osobních vzpomínek. Dala nám prostor, který nás spojuje s ostatními lidmi. S těmi, co žijí i nežijí. A nejen s lidmi. Řeka nás spojuje s živou přírodou. A právě na takovou krajinu máme právo. K takové krajině máme i povinnosti. Před 14 lety se k ní přihlásil i náš parlament a podepsal Úmluvu o krajině. Nivní prostor řeky je dar, na který mají obyvatelé právo.

Dobře fungující krajinu v okolí řeky si nelze představit bez společenské dohody. Různorodé zájmy, práva a zodpovědnosti nemusejí být překážkou, existujeli shoda na dlouhodobém cíli a vůle spolupracovat. Inspirací pro úspěšnou dohodu jsou tzv. amsterdamské principy: „Začněte v malém, nevylučujte nikoho, ukliďte zbraně, soustřeďte se na obsah, sdílejte příběhy, kontrolujte své emoce, buďte zvědaví, zapojte se.