Členové rodiny Dvořákových se sklenářským pracím na Sedmičce věnují již téměř 20 let. Než se sklenářství usadilo v domě na rohu Ortenova náměstí a ulice Plynární, několik let sídlilo na Bubenském nábřeží. Michael a jeho tatínek se učili za pochodu, bok po boku, protože ani jeden z nich není sklenářem „papírově“ vyučen. Po desetileté spolupráci se Michael na několik let odstěhoval do zahraničí. „Když mi táta říkal, že chce odejít do předčasného důchodu a firmu zrušit, rozhodl jsem se vrátit. Byla by to škoda,“ říká Michael Dvořák. Firmu sám převzal v březnu, ale rodinným podnikem zůstávají i nadále. Ve svém volném čase do dílny chodí pomáhat nejen jeho tatínek Pavel, ale i bratr. „Je to super, táhneme za jeden provaz. Člověk potřebuje podporu. Já ji mám, jak od rodiny, tak od své přítelkyně.“
V Torontu, kde Michael pracoval také ve sklenářské firmě, se podílel na zakázce, na kterou vzpomíná nejraději, a tou je vitrína ze speciálního skla pro Stanley Cup – slavnou hokejovou trofej, která se uděluje vítěznému týmu NHL. On sám před 15 lety v Praze založil hokejový tým HC Reunited. Po svém návratu do Česka se do týmu vrátil a letos si potěžkání vítězného poháru pražské hokejové ligy okusil na vlastní kůži, když tým poprvé od svého založení ligu vyhrál.
Michael s úsměvem přiznává, že práce je mnoho a stále přibývá. Každý den tráví dopoledne na montážích a druhou půlku dne v dílně, kde prý dokážou udělat téměř všechno, co se dá udělat rukama. Prostor, v němž dílna sídlí, má však své limity a velké stroje z fabrik by se tam nevešly.
„Mám rád materiály, které se dají nějakým způsobem tvarovat, přeměnit. Myslím si, že veškeré řemeslné práce jsou jen o tom nebát se a učit se. Já se učím každý den, každá zakázka je zkušenost a to je na té práci pěkné.“ Rád kreativně přemýšlí, a kdyby mu zbýval volný čas, tvořil by zrcadlový design. Kromě tradičních věcí, které si všichni pod pojmem sklenářství představíme, jako je zasklívání špaletových oken či rozbitého automobilového zrcátka, se Michael dostane i k zajímavějším zakázkám. Minulý měsíc kupříkladu vyráběl vyleptaná probarvená zrcadla do jedné nové restaurace v centru Prahy. Tuto speciální techniku moc lidí nedělá a k podobným zakázkám by chtěl firmu postupně posouvat.
Léta zkušeností ve sklenářství jej naučily nejen rychlosti a snaze vyhnout se kupení zakázek, ale i určité tematické pravidelnosti během roku. „Pomalu se blíží čas Vánoc, takže dojde na různé opravy a dodělávky, na něž přes rok nebyl čas, a co si budeme povídat, před rodinnou sváteční návštěvou chtějí mít všichni vše v pucu,“ dodává s úsměvem.