archivní článek, informace již nemusí být aktuální

„Více stromů v ulicích“ – to je oblíbený předvolební slib, který můžete slyšet snad v každé politické kampani. Vysadit strom ve městě však není tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Co všechno si výsadba zeleně v ulicích žádá a co život stromů ve městě obnáší?

Od roku 2017 vysadila radnice na území Sedmičky 194 nových stromů. Nedávným přírůstkem jsou stromy v ulici Komunardů, kde se v polovině letošního roku začne se stavbou nového sídla Nejvyššího kontrolního úřadu. Vysadit zcela nový strom ve městě ale není vůbec snadné, každé nové stromořadí je totiž vnímáno jako stavba. „Výsadba nových stromů si žádá celou řadu razítek, projektovou dokumentaci a samozřejmě i stavební povolení. A protože horní část Holešovic je památkovou zónou, je potřebné i vyjádření památkářů. To vše někdy zabere i víc než půl roku,“ vysvětluje zdlouhavý proces vedoucí Odboru životního prostředí Prahy 7 Hana Horská.

Další komplikací jsou husté sítě, které se vinou pod chodníky a silnicemi. S každým stromem je tak spojena doslova hora papírování – o souhlas s výsadbou se totiž musí požádat všichni vlastníci, což je až šedesát různých aktérů. S ohledem na spletité sítě je také náročné najít pro nový strom vhodné místo. „Nejkomplikovanější je samozřejmě vodovod a plynovod, kde je ochranné pásmo až pět metrů. Vytipovali jsme proto několik míst, kde je reálné stromy vysázet, jde například o ulice Janovského v úseku Strossmayerovo náměstí – Pplk. Sochora, Šimáčkova v úseku Bubenská – U Smaltovny. Dále pracujeme na projektech úprav ulic Ovenecká, Františka Křížka a Janovského od Pplk. Sochora,“ doplňuje Horská.

Aby se nový strom ujal, potřebuje totiž nejen vodu, ale také možnost dostat kořeny do širšího okolí a právě těsné sousedství se sítěmi má pro stromy negativní důsledky. „Výsadba stromů se provádí do tzv. výsadbové jámy, která by měla mít nepravidelný tvar, aby kořeny prorostly do stávajícího terénu. Nově se využívá strukturních substrátů a kořenových cest pro spojení prokořenitelných prostorů. V případě havárie některé ze sítí se musí provést výkop v kořenovém prostoru, což může strom trvale poškodit či snížit jeho stabilitu,“ vysvětluje Hana Pollertová ze společnosti Garpen zahradnická, kde má na starosti údržby soukromých zahrad a veřejné zeleně.

Horko jako výzva
Velkou komplikací je také čím dál tím teplejší počasí a sucho. Zatímco my se během letních veder můžeme osvěžit u několika pítek, mlžítek a opravených pump v ulicích Sedmičky, stromy tiše čekají na zálivku. Platí také, že čím větší strom, tím větší stín a samozřejmě i hlubší kořeny, které dosáhnou na hladinu spodní vody, případně využívají půdní vlhkost. Mladé stromky to tak mají o dost těžší.

Radnice pečuje jen o menší část stromů a zeleně na Sedmičce. Konkrétně jde o stromy na Ortenově nám, v parčíkách u kostelů sv. Antonína a sv. Klimenta, na dětských hřištích či v ulici U Letenské vodárny. Celkem má radnice na starosti 923 stromů, ty ostatní zhruba dva tisíce stromů patří pod Technickou správu komunikací (TSK), o zeleň v parcích, jako je Stromovka, Letenské sady a Štvanice, se pak stará magistrát.

Každopádně během loňského extrémně horkého léta vypomáhala TSK se zálivkou i radnice. Poslední suché léto totiž negativně zasáhlo do zásob spodních vod a zatím to vypadá, že ani letos se situace významně nezlepší. Pokud už náhodou zaprší, voda kvůli vyasfaltovaným chodníkům steče do kanalizace, což je další argument pro předláždění chodníků, které tak alespoň část vody zadrží. A zadržovat dešťovou vodu se radnice chystá i v rámci plánované rekonstrukce hřiště na Ortenově náměstí, kde vznikne retenční nádrž pro potřeby okolní zeleně.

Stromy totiž potřebují pravidelně zalévat. „Nejlépe velkou dávku vody, méně často s cílem promáčet půdu v okolí, a tím donutit kořeny k růstu do hloubky a dálky (příjem živin, vzduchu a vody je cca do 30 cm pod povrchem půdy, kde je jemné kořenové vlášení). V době letního sucha je to týdně až 100 litrů na menší strom, větší stromy pojmou klidně dvojnásobek. Vzrostlý strom má obvykle kořeny na hladině spodní vody, která v loňském létě klesla. Proto je potřeba prolít zem, aspoň 1 m3 a dostat vodu co nejníž, ale i do šířky – do okapové zóny stromu, což je zhruba obvod koruny,“ popisuje zahradnice Hana Pollertová.

V parčíku u Sv. Antonína funguje automatická závlaha, kdy se zdejším stromům dostává zálivky z natažených hadic v brzkých ranních hodinách. Nové stromy také bývají vybaveny plastovou hadicí, která pomáhá odvést vodu hlouběji. „Lidé nám občas volají, ať ty plastové hadice odstraníme, nám to ale pomáhá dostat vodu přímo ke kořenům,“ vysvětluje Daniela Karasová z Odboru péče o veřejný prostor z úřadu Prahy 7. Správcovská firma 7U, která se stará o zeleň v Praze 7, letos pořídila zavlažovací vaky, které zálivku nových stromů zjednodušují a hojně se používají například ve Švédsku. „Vak pojme přibližně 55 litrů vody a k jednomu stromu jich můžeme umístit více, celkově urychlí a zlevní práci údržby. Během několika minut načerpáte do vaku vodu, která pak postupně prokapává až ke kořenům. Máte tak jistotu, že strom skutečně dostal dostatečné množství zálivky,“ dodává Karasová.

Možná vám to taky nedá a budete chtít vadnoucím stromům ve svém okolí pomoci. Hana Pollertová to kvituje. „I když lidé neuzalévají celý strom, ale jen horní vrstvu půdy, zachrání tak bylinné patro, což zastíní půdu a sníží prohřívání a odpar. Pro zálivku se dá využít i recyklovaná, tzv. šedivá voda – třeba když vytřete podlahu, samozřejmě bez saponátu. Vybrat vanu už chce dost zapálení pro věc, dále se dá zadržovat dešťovka nebo použít kondenzát z klimatizace. Nicméně ani zalévání stromu vodou z kohoutku by nemělo být plýtváním vodou.“

Nejefektivnější klimatizace
Pokud se i letos budou opakovat horké a suché letní měsíce, měli bychom si stromořadí obzvlášť hýčkat. Stromy totiž fungují jako extrémně tiché a navíc velmi levné klimatizace (více viz box). Sami se o tom můžete na vlastní kůži přesvědčit – ve Stromovce či v Letenských sadech je o poznání snesitelnější klima než na rozpálených ulicích. Dostatečně zalité stromy také fungují pro městské klima lépe než kropení ulic. „To, co loni předvádělo město s projíždějícími kropicími vozy, nám zahradníkům moc neimponovalo. Tolik vody na asfalt? Kropení mělo význam, když byly prašné cesty, ale dnes je to přežitek. Kdyby se tahle voda nalila ke stromům, bude se odpařovat postupně a nebude za pět minut pryč,“ míní Pollertová a dodává, že snahu dostat více stromů do ulic nelze vnímat jinak než pozitivně, nicméně mělo by jít spíš o kvalitu než kvantitu.

Stromy ve městech totiž nemají zrovna na růžích ustláno. Pokud odhlédneme od již zmíněných sítí, mezi které nesmí zapustit kořeny, musí vzdorovat vandalismu, hektolitrům lidské i psí moči, podkuřujícím autům, v zimě se musí vyrovnat se zasolováním chodníků i vozovek. Ne každý druh je proto do města vhodný. Rozhodující je podle odborníků velikost koruny a právě tolerance k výfukovým plynům, zasolení a suchu. „Pro výběr se dnes využívá dlouholetá zkušenost, nové kultivary s menšími korunami, s malými plody, sterilními květy. Je také potřeba myslet na choroby a škůdce, jejichž šíření se dá zamezit například střídáním jednotlivých druhů stromů – 
co blok, to jiný druh,“ upozorňuje Pollertová. Z ulic měst tak postupně mizejí tradiční lípy, javory nebo jasany, které nahrazují nepůvodní dřeviny jako jerlíny a akáty.

Vzhledem ke ztíženým městským podmínkám se tu strom dožije mnohem nižšího věku než jeho kolega v lese. „V přirozeném prostředí se strom dožívá 100 až 200 let, ve městech můžeme počítat jen s 30 až 40 lety, maximálně 60 lety, a proto je potřeba plánovat častější obnovu,“ zdůrazňuje Pollertová. V celé čtvrti tak probíhá pravidelný dendrologický průzkum. Nemocný strom může být pro své okolí nebezpečný a radnice by coby vlastník stromu nesla za případnou škodu zodpovědnost. I proto musí právě z bezpečnostních důvodů občas přistoupit k pokácení stromu. „Pokácení každého stromu vždy velice pečlivě zvažujeme a k tomuto řešení přistupujeme jen tehdy, když je to opravdu nevyhnutelné,“ ujišťuje radní pro strategické plánování, veřejný prostor a životní prostředí Jiří Knitl.

A na kolik nový strom vlastně přijde? Cena se odvíjí od stavebních úprav, které si výsadba vyžádá, dále záleží na velikosti a druhu stromu. Jeden nový strom a jeho výsadba bez stavebních úprav přijde radnici přibližně na deset tisíc korun. Jeho reálná hodnota je ale mnohem vyšší. „Nejde jen o nákupní cenu. Za vysazením stromu jsou někdy roky práce úředníka či celého týmu. Do ceny by se ale měly započítat i náklady spojené s následnou péčí – řezy, zálivkou, hrabáním listí, kontrolou a odborným ošetřením. Původní cena výpěstku při nákupu 1–5 tisíc korun je pak rázem někde na 100–150 tisících Kč. Pokud dojde k poškození dřeviny, pak by tyto náklady měly být vyčíslitelné a vymahatelné. S připočtením morálních hodnot, ekologického a ekonomického přínosu prostoru se pak dostaneme ke zcela jiným číslům,“ vypočítává Pollertová.

Zelená fasáda
Sečteno, podtrženo – vysázet nové stromy ve městě se slíbí velmi snadno, v realitě je však celá záležitost mnohem složitější. I proto některé městské části řeší výsadbu stromů osazením velkých květináčů. Jak to vnímají experti? „Moc to nefunguje. Květináč vyžaduje enormní péči, v horkém létě by to bylo na zálivku každý den a ani to nezaručí přežití. Ale abych nekřivdila, když nejde sázet do země, tak aspoň do mobilních nádob, jen nelze očekávat, že tam strom vydrží i s dobrou péčí déle než 10 až 15 let. Možná by bylo lepší sem namísto stromů sázet raději vzrostlé keře – muchovníky, svitel latnatý, javor amurský, javor tatarský, babyku,“ doporučuje Pollertová.

A pak je tu ještě jedna možnost, jak dostat více zeleně do našich ulic. V západních zemích se občas můžete setkat se zelenými fasádami, které představují inovativní využití těchto obrovských ploch. Hana Pollertová s nimi má osobní zkušenost. „Když jsme se nastěhovali do domu, interiér se prohříval na 27 °, s popínavkami na pergole a fasádě jsme na 24 °C, v tom už se dá v létě žít.“ Další výhodou je cena rostliny – malou popínavku pořídíte do 200 korun a nároky na výsadbu jsou také nízké. Dům ani fasádu navíc popínavky údajně neohrozí. „Pokud je izolace dobře provedená, nepolezou kořeny do stavby, nemají důvod, nic tam nenajdou. Naopak je-li podmáčeno, vodu vytáhnou. A pro obzvlášť bojácné stavbaře existuje fólie proti prorůstání kořenů,“ uzavírá Pollertová.


Skvělá klimatizace
Strom s korunou o průměru pět metrů vypaří při dobrém zásobení vodou denně cca 100 litrů vody a tím ve svém okolí také snižuje teplotu. Na výpar 100 litrů vody spotřebuje přibližně 70 kWh (250 MJ) sluneční energie, o něž ochladí své okolí. V průměru je tak schopen chladit deset hodin výkonem 7 kW, a ve srovnání s klimatizačními zařízeními (výkon cca 2 kW) v hotelích je tedy mnohem výkonnější. Navíc je zde ještě jeden podstatný rozdíl. Klimatizace totiž stejným výkonem, jakým v domě chladí, ohřívají své bezprostřední okolí. U stromu se naopak teplo uvolňuje na chladných místech, a to formou kondenzace a tvorby rosy. (Čerpáno z článku Jana Pokorného Co dokáže strom na stránkách obecně prospěšné společnosti Enki o.p.s.)


Jaké druhy stromů najdete na Sedmičce?
V uličních stromořadích převládají akáty (Strossmayerovo náměstí, Komunardů), lípy (Ovenecká, U Průhonu, Na Maninách, Osadní), jerlíny (např. Tusarova, Řezáčovo náměstí), břestovce (Milady Horákové, Jateční), dřezovce (např. U Letenské vodárny, U Průhonu), jasany (v ul. Korunovační, Jana Zajíce, Kostelní), hrušně (v ul. U Uranie), lísky (Dukelských hrdinů a Bubenské nábřeží), javory (např. v ul. Kostelní, Jana Zajíce). Narazit můžete také na jírovce, různé druhy slivoní, katalpy, muchovníky, ambroně a jeřáby.