Chytrá lednička, která si sama objedná potraviny, doporučí recept na večeři a případně nahlásí, že do ní dlouho nikdo nezavítal. Nenápadný robot, kterého zajímá, jak jste se vyspali, řekne vám, jak bude, a nadávkuje pravidelný koktejl léků. Další krabička vám přeměří krevní tlak a automaticky pošle výsledky do počítače lékaře. Dlouhé odpoledne pak zpříjemní tablet, kde můžete sledovat přednášku v blízkém komunitním centru nebo se spojit s přáteli či rodinou. I tak by mohla již brzy vypadat realita běžného seniora.
Takzvané chytré technologie jsou dnes všude kolem nás, a tak není divu, že se vkrádají i do oblasti sociálních služeb a péče o seniory. Evropa totiž nezadržitelně stárne a Česko není výjimkou. Dle prognóz statistiků by se mohl v polovině 21. století počet obyvatel ve věku 65 a více oproti současnosti zdvojnásobit, a to až na třetinu populace. Relativně nejrychleji pak přibude těch nejstarších – počet lidí nad 85 let by se mohl v roce 2060 dokonce zečtyřnásobit.
„Hodně lidí se na stárnutí dívá jako na problém, přitom je to naopak obrovský úspěch medicíny a naší společnosti jako takové,“ začíná svůj příspěvek Bjarte Bøe, vedoucí Odboru technologií v péči z norského Stavangeru, stodvacetitisícového města, které má být inspirací nejen pro Sedmičku.
Jde o projekt Triangulum, ve kterém Praha 7 ve spolupráci s Institutem plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR) spolu s dalšími pěti evropskými městy zkoumá možnosti zavedení chytrých technologií. Výstupem má být takzvaná studie proveditelnosti, tedy dokument, který nejenomže odhalí skutečné potřeby starších generací, ale také navrhne konkrétní řešení včetně financování.
Nedostatek pečujících
Používání technologií je s ohledem na stárnutí populace naprostou nezbytností. Kromě relativně soběstačných lidí přibude však i těch, kteří díky pokroku v medicíně přežijí nejrůznější úrazy a bez následné péče se neobejdou, stejně jako lidí trpících stařeckou demencí. „Bude ale také potřeba mít dostatek lidí, kteří udrží ekonomiku v pohybu, a technologie mohou být výborným nástrojem pro nepřetržitou péči. Je jasné, že nelze být s člověkem v režimu 24/7 a zároveň chodit do zaměstnání,“ upozorňuje na ekonomický aspekt Vít Janovský z Univerzitního centra energeticky efektivních budov Českého vysokého učení technického v Praze, které má na starosti výzkumnou část projektu Triangulum.
Například v Japonsku, jež je zemí s nejstarší populací na světě, bude údajně do roku 2025 chybět půl milionu pečujících. Možná právě proto se zde daří vývoji robotů, kteří se uplatní i v oblasti péče. „Četl jsem jednu studii, která odhaduje, že pokud bychom nepoužívali žádné technologie, pak bude v pečujících profesích muset pracovat každý třetí člověk,“ ilustruje Bjarte Bøe.
Doma a v bezpečí
A co tedy dnešní seniory nejvíce trápí? „Z probíhajícího šetření zatím nejčastěji zaznívá obava ze ztráty soběstačnosti, strach z pádu a nedostupnosti pomoci. Současně ale senioři svorně vyjadřují přání zůstat co nejdéle doma ve svém přirozeném prostředí,“ popisuje socioložka a další členka výzkumného týmu z ČVUT Veronika Kandusová.
Umožnit lidem zestárnout v jejich domácím prostředí je i cílem norské samosprávy. „Nejde nám o to přidávat k životu další roky, ale udělat každý rok smysluplnějším. Snažíme se, aby naši občané byli co možná nejdéle samostatní. Ptáme se například, co potřebují k tomu, aby si došli sami na nákup a tak dále. Naší prioritou je ale i jejich pocit bezpečí. Když se domů vracíte třeba jen s nohou v sádře, rázem se váš byt promění v nebezpečné místo pro život. Stačí, že uklouznete, sjede vám berle a už nevstanete,“ popisuje Bjarte Bøe.
Podobná nehoda vyděsila před rokem i Irenu Drahnou z Prahy 7. „Mojí mamince se jednou udělalo špatně, upadla a ležela tam chudinka až do druhého dne, kdy jsme ji našli. Když jsem nedávno spadla, celé se mi to promítlo. Zašla jsem na radnici a tam mi pomohli zařídit tísňovou péči. Mám z toho dobrý pocit, jednou týdně mi volají a mají i klíče od mého bytu, kdyby se náhodou něco stalo, jen stisknu tlačítko a pomoc přijde,“ líčí jednaosmdesátiletá seniorka. Službu provozuje organizace Život 90 již od roku 1992 a ke konci letošního července ji využívalo 829 seniorů ve 13 krajích České republiky. Jen v červenci dle interních statistik pomohla v 77 krizových situacích. Služba stojí měsíčně 400 korun a díky pomoci radnice odpadnou vysoké pořizovací náklady.
„Pomoc je určena seniorům nebo osobám se zdravotním postižením s trvalým pobytem v Praze 7, kteří žijí sami a trpí pocitem strachu nebo nejistoty. Momentálně ji využívá 26 lidí,“ popisuje sociální pracovnice z Oddělení sociální práce radnice Prahy 7 Eva Pášová, na niž se v případě zájmu o tuto službu můžete kdykoliv obrátit. Ke zprovoznění tísňové péče je potřeba mít funkční pevnou linku. Pokud vlastníte pouze mobilní telefon, pak se žádost řeší individuálně s Životem 90, který díky donátorům zapůjčí klientovi jiný druh zařízení, a aktivační poplatek opět hradí městská část.
Staří lidé si mohou pořídit i speciální mobilní telefon s SOS tlačítkem, jež umí telefon lokalizovat a odeslat nouzovou zprávu na předem zvolené kontakty. „Většina lidí se díky těmto přístrojům cítí mnohem bezpečněji už jen z toho důvodu, že nějaké takové tlačítko doma mají. Technologie a služby na nich postavené nejsou prospěšné jen pro samotné seniory, často mohou být vítaným ulehčením i pro rodinné příslušníky. Díky tomu, že odpadá potřeba neustálého monitorování a obav, zda je s maminkou či tchánem vše v pořádku, zbývá více energie na kvalitně strávený čas se seniorem, například rodinný výlet,“ upozorňuje sociální psycholog a člen výzkumného týmu při ČVUT Tomáš Vácha. A jak dokazuje norská zkušenost, odlehčí se i institucím. „Díky těmto zařízením mohou i velmi nemocní lidé zůstat doma v průměru o tři až šest měsíců déle,“ tvrdí Bøe.
I v případě tísňové pomoci a takzvaných dohledových zařízení jde vývoj neustále kupředu. Naše obýváky by se tak brzy mohly stát i vzdálenou ordinací – působištěm takzvané telemedicíny. „Naši službu bychom rádi v budoucnosti rozšířili o prověřování zdravotního stavu klienta, měření základních tělesných funkcí jako pulzu, teploty, krevního tlaku, spirometrie a tak dále. Na základě těchto informací by pak lékař mohl využívat elektronickou preskripci léků,“ načrtává vize ředitel Života 90 Jan Lorman a dodává: „Nebrzdí nás moderní technika, ale zaostalá česká legislativa.“
Život s čidly
K rozšíření technologií může přispět i fakt, že jsou čím dál tím dostupnější. Zatímco před patnácti lety byl digitální senzor luxusním zbožím, dnes jsou jimi na severu Norska vybaveny tisíce domácností. Senzory pomáhají také těm, pro něž je i obyčejné zmáčknutí tlačítka tísňové pomoci nepřekonatelným problémem. „V jednom bytě můžeme mít systém s 38 nejrůznějšími čidly – na posteli, ledničce nebo dveřích. Ta mohou monitorovat, zda se v bytě neděje něco neobvyklého. Třeba to, že se celý den neotevřela lednička, může signalizovat nějaký problém,“ popisuje Bjarte Bøe.
Dalším zlepšovákem je malá mašinka, která vám pravidelně připraví přesné dávky vašich léků. Uvítají ji všichni, kteří na svůj přísun pilulek tu a tam zapomenou. Špatné užívání léků je velmi častým problémem u seniorů, především těch, kteří trpí stařeckou demencí. Ti také často vyrážejí na neohlášené výlety.
Ve Stavangeru používají pro tyto případy přístroj, který pomůže seniora lokalizovat. „Útěkům z domova“ umí předcházet opět díky čidlu na dveřích, které vyšle varovnou zprávu, kdykoliv se v nočních hodinách otevřou. „Systém čidel je velmi flexibilní. Volbou konkrétního času jej můžete přizpůsobit individuálním potřebám. Zvolit lze také to, komu se v případě nouze vyšle signál,“ popisuje Bøe.
Další technologií, kterou v Norsku již nyní používají, je kamerový snímač, který se zapne pouze v určitou hodinu. Pracovník pečovatelské služby nebo rodinný příslušník tak může seniora zkontrolovat na dálku. Mohli byste namítnout, že tohle už trochu připomíná sledování velkého bratra. „Nepořizujeme ani neukládáme žádné záznamy, jen se v určitou hodinu přesvědčíme, že je v domácnosti vše v pořádku,“ ohrazuje se Bøe.
Přesto je obava ze ztráty soukromí jednou z častých výhrad starých lidí ve vztahu k technologiím. Navíc takový člověk s Alzheimerem si s nějakým přístrojem také dvakrát notovat nebude, a obecně není počítačová gramotnost současné starší generace nijak závratná. „Ty přístroje jsou velmi často těžko ovladatelné. Platí, že kdo přístroj zvládne ovládat, ten jej de facto nepotřebuje. Obecně si myslím, že méně je více. Senioři potřebují hlavně rychlou a flexibilní integrovanou péči,“ zdůrazňuje přední český gerontolog Zdeněk Kalvach.
Vzdálené světy dvou ministerstev
Právě integrace je jedním z úskalí péče o seniory v Česku. Neexistuje tu totiž propojení sociálních a zdravotních služeb. „Tyto oblasti spadají do gesce dvou různých ministerstev. Chybí i základní tok informací. V mnoha případech nemají sociální služby tušení o tom, kdo se v jejich čtvrti zrovna vrátil z nemocnice. Problém je také v nedostatečné informovanosti rodin i seniorů o nabídce služeb. Přitom jsou to propojené nádoby, které se doplňují. To je jedna z věcí, které by měl chystaný projekt změnit,“ slibuje Jakob Hurrle, radní pro sociální oblast Prahy 7.
Sedmička chce navázat intenzivnější spolupráci se zdejšími praktickými lékaři a podpořit jejich častější docházení do bytů pacientů. „Pro těžce nemocného člověka s omezením pohybu představuje i obyčejná lékařská kontrola velký problém,“ upozorňuje radní Hurrle, jehož cílem je vytvořit i platformu pro bezpečné sdílení informací mezi službami a lékaři. Výhledově by měla na Sedmičce vzniknout i nová pozice takzvané komunitní zdravotní sestry, která by osobně dohlížela na klienty a zajistila propojení všech poskytovatelů služeb. Zrovna tahle pozice se ve Stavangeru dlouhodobě osvědčila.
Samostatnou kapitolou je pak samozřejmě i veřejný prostor. „Konkrétně v kontextu Prahy 7 je často zmiňován problém s cestováním po městě a bezpečností, kdy například některé zastávky postrádají ostrůvky na nastupování, a obecně je málo míst, která jsou řešena bezbariérově,“ připomíná Veronika Kandusová z ČVUT.
Přístupný a bezbariérový prostor je i prioritou jiného projektu Prahy 7 s názvem Obec přátelská seniorům. V jeho rámci proběhne v listopadu série setkání, během nichž budou senioři odhalovat problematická místa na ulicích Sedmičky jako třeba chybějící lavičky. Na programu je i celá řada zajímavých workshopů a přednášek, které budou probíhat v novém centru Přístav 7, více informací najdete na straně 8 v tomto čísle Hobuletu.
Projekt Obec přátelská seniorům počítá i se vznikem takzvané Seniorské rady – poradního orgánu Rady Prahy 7, jenž by se měl podílet na dalším rozvoji Sedmičky. „Slyšet názor seniorů na řadu otázek je pro nás zásadní, ostatně dřív nebo později se do seniorského věku dostaneme všichni,“ připomíná Hurrle.
Rozptýlení v samotě
Seniorská rada by se měla stát i platformou pro samotné seniory. Pro řadu z nich je sociální kontakt s vrstevníky klíčový. Často se stává, že ovdoví, žijí sami, rodinu mají daleko nebo nechtějí být na obtíž. Nabídka aktivit pro seniory je sice relativně pestrá, ale někdy člověku není dobře nebo se zkrátka na výpravu do tělocvičny či knihovny necítí. I na tyhle situace v Norsku myslí. „Momentálně testují videoportál, který funguje na televizi či tabletu. Jeho prostřednictvím můžete komunikovat se svými blízkými, pečovatelskou službou či zdravotní sestrou lékaře nebo se na dálku můžete zúčastnit přednášky či semináře. Kromě toho zde senioři najdou celou řadu užitečných informací a videí, jak se udržovat fit nebo jak trénovat paměť. Něco takového by se nám na Sedmičce také líbilo,“ říká Marcela Janečková, předsedkyně sociálně-zdravotní komise a koordinátorka projektu za Prahu 7.
Někdy ale stačí obyčejný tablet připojený k internetu. „Je naprosto skvělé, když se člověk, kterému zbývají tři dny života, může spojit se svými blízkými třeba v Kanadě,“ upozorňuje Martina Pojarová, nová ředitelka Pečovatelského centra Prahy 7, která v minulosti pracovala v oblasti paliativní péče. Internet je ale velkým pomocníkem i pro ty, kteří se starají o své blízké. „Neexistuje asi víc sociálně izolovaný člověk než právě pečující. Nemocnou maminku totiž do kočárku na sraz s kamarádkami opravdu nevezmete, ale můžete se s nimi spojit aspoň videohovorem. Díky videím na YouTube se pak i laik může naučit, jak se starým člověkem zacházet, jak s ním manipulovat tak, aby to neodnesla jeho záda, a tak podobně,“ poznamenává Pojarová.
Roboti místo pečovatelů?
Lidský kontakt ale žádná technologie nenahradí. „Umím si představit robota, který bude suplovat domácího mazlíčka. Ostatně v Japonsku už ho nabízejí. Ale z toho na mne zároveň padá hrůza. Obávám se technokratického přístupu, že obklopíme člověka zázračnými krabičkami a budeme chtít, aby se i on v jednu takovou proměnil. V žádném případě nemůže technika nahradit lidský kontakt. Může nám pouze pomoci,“ apeluje Jan Lorman, ředitel Života 90.
A co nám v oblasti péče přichystají další dekády? „Nanomateriály jsou čím dál tím běžněji využívány například k cílenému transportu léčiv. Je už jenom otázkou času, kdy nám v těle budou kolovat nanoroboti a budou schopní ,opravit‘ naše neduhy. To je ta daleká budoucnost, ovšem reálně si dokážu představit, že o vás ,systém‘ bude vědět vše a bude se vás snažit motivovat ke zdravému životnímu stylu. Například vám lednice sama doporučí vhodnou svačinu v 21 hodin večer s přihlédnutím k vašemu zdravotnímu stavu a aktuální aktivitě,“ uzavírá Vít Janovský z laboratoře Personalizované telemedicíny při ČVUT v Praze. Nechme se překvapit.
Tísňová péče Areíon
Zůstali jste sami a trápí vás někdy nejistota a pocity strachu? Využijte nabídky radnice a připojte svůj byt prostřednictvím telefonu k dispečinku tísňové péče. Systém doplňuje i prostorové čidlo, které pravidelně kontroluje pohyb v bytě a dokáže přivolat pomoc. Služba je provozovaná nonstop, a odborný personál je tedy 24 hodin denně na dosah. Zařízení lze využít i na hlídání bytu v době vaší nepřítomnosti. Počáteční investici hradí radnice, provozní náklady ve výši 400 Kč měsíčně pak platí klient.
V případě zájmu kontaktujte Evu Pášovou, tel.: 220 144 096, email: pasovae@praha7.cz.