V rámci rozhovoru pro rubriku Zaostřeno jsem se sešla s vedoucí Centra duševního zdraví pro děti a adolescenty Michaelou Hanykýřovou. Nevyčerpatelnost palčivých témat a nedostatek času pro tak hlubokou diskuzi přesně zrcadlí současnou situaci v oblasti duševního zdraví dětí a adolescentů nejen na Sedmičce, ale vlastně v celé České republice. Lékařů je málo, adekvátní pomoci nedostatek. Nabídka psychiatrické péče pro děti je plně vyčerpaná a navíc nedostačující. Nejmladší CDZ pro děti a adolescenty v ČR, které je umístěno právě v Praze 7, tak vzniklo především v reakci na neutěšenou situaci. Mělo by saturovat péči, jež jinde chybí, zajistit komplexní přístup, kterého se dětem obvykle nedostává, a zároveň funguje jako jakýsi stabilizační přístav, v němž je možné zmapovat situaci dítěte i dalších členů rodiny. Klienti by z péče multidisciplinárního týmu měli odcházet s doporučením a jasnou představou, jak v nelehké životní situaci postupovat dál.
Stigma duševních onemocnění
Pilotní centra obdobného typu, jakým je CDZ na Sedmičce, vznikala v rámci programu reformy psychiatrické péče v roce 2013. Tato reforma cílila na proměnu vnímání duševních chorob a za cíl si kladla především destigmatizaci a deinstitucionalizaci psychických onemocnění. Nedostatečná kapacita lékařů a nemocnic totiž není jediným problémem současné doby. Velkou překážkou, jíž musí zaměstnanci centra často čelit, je i přístup rodičů ke stavu svého dítěte. Ačkoliv sedmičkové CDZ nabízí také preventivní péči, většina klientů se do centra dostane, až když už je jejich stav akutní a jeho projevy začínají být viditelné, tedy ve chvíli, kdy se dítě například nekontrolovatelně klepe, má sebevražedné myšlenky, panické ataky nebo nezvladatelné úzkosti. „Pokud by lidé byli schopni řešit situaci včas, bylo by to pro všechny zúčastněné naprosto ideální,“ konstatuje vedoucí centra.
Na vině obvykle bývá právě strach ze stigmatizace společností. Rodiče si nechtějí neblahý stav dítěte připustit, bojí se ho řešit a podle Michaely Hanykýřové rovněž mívají obavy z případné medikace. To všechno může vést k tendenci nasazovat si klapky na oči a nechat situaci dojít až do kritického stavu. „Duševní zdraví je stále ještě podceňované. Pokud má dítě zlomenou nohu, tak ho na ten sportovní kroužek prostě nepošlou. Jenže duševní onemocnění není vidět,“ dodává.
Klíčová role rodiny, důležitá role školy
Ve chvíli, kdy se dítě dostane do péče odborníků v Korunovační ulici nedaleko Letenského náměstí, naráží tým CDZ velice často na další bariéru. Rodiče, kteří jsou v rámci uzdravování dítěte neopominutelnou součástí procesu, situaci zlehčují a zdráhají se aktivně spolupracovat nebo nemají dostatek času. „Nechtějí slyšet, že to není jen o tom, že nám dítě dovedou, pak si ho vyzvednou a všechno bude v pořádku. Když uzdravujeme dítě, bez rodiče nelze k něčemu dojít,“ zdůrazňuje Michaela Hanykýřová.
Rodičovská role je zásadním specifikem léčby duševních onemocnění u dětí a dospívajících oproti obdobné práci s dospělým člověkem, který za sebe již zodpovídá sám. Děti jsou na rodičích závislé, jsou jimi výrazně ovlivněny, žijí v jejich prostředí a musí respektovat určitá pravidla. Vstupním krokem u všech příchozích rodin je proto sezení s rodinnou poradkyní, jež zmapuje rodinnou anamnézu a společně s celým týmem navrhuje další kroky. V rámci tří až šesti měsíců, které jsou každému klientovi vymezeny, se s dítětem a dalšími členy rodiny pracuje jak individuálně, tak skupinově a cílem je vždy spokojenost a spolupráce všech. Nepostradatelnou úlohu v celém procesu hraje také speciální pedagožka, která funguje jako most mezi CDZ a školou. Škola je totiž pochopitelně dalším místem, jež psychický stav dítěte přímo ovlivňuje. Děti často psychicky nezvládají ústní zkoušení, zažívají šikanu nebo je omezuje, že se nemohou jít během hodiny vydýchat ven na chodbu. Tlak rodičů, tlak doby a zaměření na výkon – to je nebezpečná kombinace požadavků, které nepříznivou situaci dítěte výrazně zhoršují.
Sociální sítě jako dvojsečná zbraň
Dalším strašákem bývá internet. Díky webovému propojení skrze sociální sítě a nejrůznější internetové aplikace mohou děti a dospívající sdílet své zážitky a zkušenosti, mohou se vzájemně podporovat. V důsledku dostupných zdrojů potřebných informací je mladší generace v oblasti duševního zdraví výrazně erudovanější a současně také na rozdíl od generace rodičů nevnímá duševní onemocnění jako nálepku „outsidera“ do konce života. Na druhou stranu, profily dokonalosti podporované sociálními sítěmi rovněž bývají častou příčinou úzkostných stavů, podceňování sebe sama a pocitů marnosti a bezmoci.
Bezpečný prostor pro ventilování emocí
Průměrný věk klientů sedmičkového centra se pohybuje mezi 12 a 15 lety. Nejčastějšími příčinami jsou silné úzkosti, deprese, sebevražedné myšlenky a sebepoškozování, mezi další, méně časté důvody spolupráce s centrem patří například mentální anorexie. Multidisciplinární tým CDZ se ve všech těchto případech snaží vytvořit bezpečný prostor pro ventilování emocí svých klientů a za aktivní spolupráce rodičů hledá cestu a východisko z nelehké situace.
I když CDZ bývá spíše přestupní stanicí před další léčbou, terapií nebo svěřením do rukou psychiatrických lékařů, najdou se i takové případy, ve kterých se klienti i během krátkodobé pomoci dokážou postavit na vlastní nohy a z Centra duševního zdraví odcházejí spokojenější a s určitými vyhlídkami do budoucnosti a jasnou vizí. Ve většině případů rovněž následuje spolupráce s dalšími přidruženými centry Domu tří přání, aby se klientům dostalo i služeb, na něž během stabilizace v CDZ není prostor. Patří mezi ně například rodinná terapie, která je často velice žádoucí.
Potřeby dítěte na prvním místě
I přesto, že léčba vždy zohledňuje zájmy celé rodiny a její fungování jako celku a rozhodně se nejedná o jednostrannou pomoc, na prvním místě jsou vždy potřeby dítěte. Vedoucí centra zdůrazňuje, že se rodiče nikdy nesnaží přesvědčit o tom, aby kompletně ustoupili od svých zásad a výchovných metod, zároveň ale vytrvale apelují na snížení přemrštěných nároků a skutečně hluboké pochopení situace. Členové rodiny jsou nuceni přijmout fakt, že pokud je dítě nemocné, některé věci zkrátka dělat nemůže a jeho uzdravení musí být absolutní prioritou.
Abychom ale nebyli jen pesimističtí…
Ačkoliv hektičnost a nevyzpytatelnost dnešní doby neblahou situaci v oblasti duševního zdraví dětí a adolescentů výrazně podporují, nedá se říct, že je všechno jen černé. Podle vedoucí centra se situace jak na straně (ne)spolupracujících rodičů, tak na straně škol začíná viditelně zlepšovat. Ještě donedávna neproniknutelné školské struktury se na některých místech začínají znatelně rozvolňovat, žáci ve spolupráci se speciálními pedagogy získávají potřebný prostor pro zlepšení situace, učitelé jsou vědomější a informovanější a také rodiče ve většině případů nakonec pochopí závažnost situace a efektivně spolupracují. „Děti se nám někdy doslova mění před očima,“ dodává s úsměvem vedoucí CDZ.
Centrum duševního zdraví sice nemá patent na uzdravení, kromě poskytnutí základních copingových strategií a technik pro zvládání akutních psychických stavů však nabízí „lék“ nejcennější, a tím je bezpodmínečné přijetí. Pracovníci centra se svých klientů při prvním sezení například ptají, jak si přejí, aby byli oslovováni, a celkově dbají na to, aby se u nich dítě cítilo bezpečně. I proto někdy po vzájemné spolupráci dojdou k tomu, že zpočátku hrozivě působící stav není zdaleka tak špatný, jak se zdálo na začátku.
SLOVNÍČEK POJMŮ
stigma = statut odlišnosti s negativním sociálním dopadem
destigmatizace = snaha o redukci nebo odstranění negativního pohledu společnosti na odlišné jednotlivce nebo skupiny, akceptování odlišností a zajištění potřených práv
deinstitucionalizace = přechod od institucionální (ústavní) péče k léčbě umožňující zachovat přirozené prostředí klienta
copingové strategie = metody zvládání stresových situací (například dýchací cvičení, fyzické aktivity, poslech hudby, přijetí smutku, relaxace a další)
JAK POZNAT, ŽE MOJE DÍTĚ POTŘEBUJE POMOC
- přestává se zajímat o aktivity a lidi, o které se dříve zajímalo
- zanedbává péči o sebe a své věci (např. nezvládá uklidit si pokoj, nechce se sprchovat)
- nechce chodit do školy, výrazně se mu změní školní prospěch
- uzavírá se do sebe, tráví čas o samotě, straní se společnosti
- výrazně se změní jeho emoce (např. méně se směje, je smutné, nebo naopak přestává emoce projevovat)
- svěří se nám se strachy, úzkostmi, nepříjemnými pocity
- cítí se jako zbytečné, mluví o tom, že by nikomu nechybělo
- často je mu zle, má potíže se spánkem, špatně se stravuje
- tráví hodně času v on-line světě
CO DĚLAT
- vytvořte dítěti bezpečné prostředí, kde může uvolnit emoce
- naslouchejte a dejte mu dostatečný prostor
- přijměte situaci a podpořte sebe i své dítě v řešení
- situaci rozhodně nezlehčujte a berte vážně signály, které dítě vysílá
- obraťte se na odborníka, třeba na CDZ pro děti a adolescenty Praha 7
PRINCIPY CENTRA DUŠEVNÍHO ZDRAVÍ PRO DĚTI A ADOLESCENTY
- důraz na zájmy a potřeby dítěte
- individuální přístup
- podpora aktivního a samostatného fungování členů rodiny
- multidisciplinarita a komplexnost
- kompletní přijetí klienta
- nestigmatizace
- podpora klientů v jejich přirozeném prostředí
ČLENOVÉ TÝMU
- Dětský psychiatr – vyšetří psychický stav dítěte, zjistí, co dítě trápí, doporučí a určí další odborníky, kteří se mají s dítětem potkat, případně předepíše léky.
- Zdravotní sestra – setkává se s dítětem a s jeho rodinou, v průběhu spolupráce posuzuje zdravotní stav, edukuje o psychohygieně a o případné medikaci.
- Psycholog – provádí psychologická vyšetření a nabízí psychoterapii.
- Rodinný poradce – spolu s rodinou hledají způsoby a možnosti, jak dítěti pomoci.
- Sociální pracovník – na pravidelných (individuálních) schůzkách mluví s dítětem o tom, jak se dítě cítí a co potřebuje, zajišťuje aktivizační individuální i skupinové programy.
- Speciální pedagog – pomáhá se vzdělávacími a výchovnými problémy dítěte. Provází rodiče, aby dokázali dítě v jeho potížích podpořit, může být v kontaktu se školou.
KDO A JAK MŮŽE O SLUŽBY ZAŽÁDAT?
Centrum může přijímat pouze klienty, kteří mají trvalé bydliště v Praze. Smlouvu má ovšem pouze s některými pojišťovnami. Formulář pro doporučení do péče CDZ je ke stažení na www.dumtriprani.cz a na e-mail cdz@dumtriprani.cz ho může zaslat ošetřující lékař (psychiatr, praktický lékař), pracovník OSPOD, pracovník pedagogicko-psychologické poradny nebo střediska výchovné péče, výchovný poradce, školní psycholog, sociální pracovník nebo po dohodě s CDZ i sám rodič.
CENTRUM DUŠEVNÍHO ZDRAVÍ PRO DĚTI A ADOLESCENTY PRAHA
Korunovační 103/6, 170 00 Praha 7 – Bubeneč
Tel.: 608 173 556
E-mail: cdz@dumtriprani.cz
Web: www.dumtriprani.cz
Veškeré služby jsou poskytovány bezplatně. I proto si vážíme každé další finanční podpory, ať už od firemních či individuálních dárců, která nám umožní pokrýt chybějící náklady na provoz a mzdy pracovníků našich center a umožní zkvalitnění a větší dostupnost našich služeb. Různé možnosti pomoci jsou na: www.dumtriprani.cz/podporte-nas.
MAPA OHROŽENÉ DÍTĚ
On-line mapa sloužící k rychlému vyhledání adekvátní odborné pomoci v nejbližším okolí dítěte.
APLIKACE NEPANIKAŘ