Poslední let před spánkem
Podvečer ve Stromovce, ještě než se úplně setmí. Obloha nad rybníkem má tu zvláštní barvu, která signalizuje, že za pár minut nebude vidět na krok, a přesně v tu chvíli se nad hladinou objeví první stín. Je rychlý, nepravidelný, mizí a zase se vrací. V ruce lektorky U studánky poznání zapraská ultrazvukový detektor a najednou je slyšet to, co lidské ucho samo o sobě normálně nezachytí. Sled cvakavých impulzů, kterými se netopýr orientuje ve tmě a loví hmyz doslova poslepu, jen díky ozvěně vlastního hlasu.
Právě tak vypadala letošní podzimní vycházka za netopýry, kterou centrum pořádalo na začátku října ve spolupráci s Českou společností pro ochranu netopýrů (ČESON). „Velkým zážitkem určitě je vidět živého netopýra zblízka. Účastníci vycházky měli možnost prohlédnout si ochočeného hendikepovaného netopýra, kterého máme dlouhodobě v péči. Lidi také většinou překvapí, kolik zvuků ve skutečnosti netopýr vydává. Ty jsme si během večerní vycházky po parku mohli poslechnout pomocí ultrazvukových detektorů,“ popisuje lektorka Eva Cepáková, která program vede. „Každý druh netopýra vydává trochu jiné hlasy, liší se frekvencí i charakterem signálu. Pomocí ultrazvukového detektoru se dají jednotlivé druhy poměrně dobře odlišit, základním typem detektoru rozeznáme alespoň ty nejnápadnější z nich. Pro přesnější druhovou identifikaci je ale nutné záznamy analyzovat pomocí speciálního softwaru,“ dodává Cepáková.
Velké stěhování
Netopýři jsou jediní savci, kteří umějí létat, a podzim pro ně znamená čas přesunů. Některé druhy migrují, jiné se postupně přesouvají do zimovišť. Letní mateřské kolonie, ve kterých samice společně vyváděly mláďata, se rozpadají a netopýři hledají místa, kde přečkají chladné měsíce. Mohou jimi být sklepy, půdy, dutiny starých stromů i štěrbiny v mostních konstrukcích. Právě ty v posledních letech mapuje ČESON. Po vyhodnocení úkrytového potenciálu všech 19 pražských mostů přes Vltavu odborníci sledují, které z nich netopýři skutečně využívají. Pilíř nebo dilatační spára, kolem které denně projdou stovky lidí, tak může v létě i na podzim skrývat kolonii, o jejíž existenci nemají kolemjdoucí ani tušení.
„Některé druhy netopýrů jsou tažné, podobně jako ptáci. Ale neodlétají na zimu do Afriky. Naopak, například pro netopýra rezavého představuje střední Evropa včetně Prahy oblast zimování. Na zimu k nám přilétají jedinci ze severního Polska či Pobaltí. Netopýr rezavý využívá úkryty ve stromových dutinách a ve štěrbinách panelových domů nebo také v některých pražských mostech,“ vysvětluje Eva Cepáková a dodává: „V Praze 7 je významnou lokalitou pro netopýry rezavé park Stromovka. Zde obývají stromové dutiny v průběhu celého roku. Rizikové je pro netopýry kácení stromů během zimy, neboť v dutinách mohou hibernovat. V minulosti se i ve Stromovce občas stalo, že netopýři byli nalezeni právě během kácení. Poprvé v ČR bylo takto dokonce zdokumentováno zimování netopýra parkového ve stromě. Tento nález pochází ze Stromovky. V posledních letech naštěstí funguje velmi dobrá spolupráce
se správou parku, s pražským magistrátem a Lesy hlavního města Prahy. Odborníci z České společnosti pro ochranu netopýrů provádějí s předstihem průzkumy stromů a arboristé pak postupují co nejšetrnějším způsobem.“
Podle Cepákové navíc čím dál víc netopýrů míří přímo do měst. „Takový trend u některých druhů skutečně existuje. Říká se tomu synantropizace, tedy využívání lidských sídel jako nového domova, případně synurbanizace, tedy zvýšené využívání konkrétně městského prostředí. Hlavním důvodem je zřejmě to, že úkryty v lidských stavbách poskytují zvířatům výhodnější mikroklimatické podmínky. Bývá tam tepleji a představují lepší ochranu proti predátorům. V okolních parcích a zahradách navíc netopýři najdou dostatek potravy. Roli hraje i úbytek úkrytů ve volné krajině, listnatých stromů s dutinami je totiž v současných lesích čím dál míň,“ uzavírá Cepáková.
Srdce, které tluče pomalu
Na přelomu října a listopadu přichází další fáze podzimního stěhování. Netopýři se přesouvají do vybraných zimovišť, do úkrytů, které jim zajistí stálou nízkou teplotu a vysokou vlhkost, a upadnou do hibernace, kdy se jejich tělesná teplota i tep srdce prudce sníží a metabolismus se téměř zastaví. V takovém stavu vydrží celou zimu, aniž by potřebovali potravu.
Z některých českých zimovišť přitom existují údaje už od roku 1969. Dnes se každoročně sleduje 600 až 800 zimovišť po celé republice a odborníci mohou porovnávat, jak se početnost jednotlivých netopýřích druhů v čase mění. Díky tomu dokážou zachytit i to, jak na netopýry doléhá měnící se klima nebo ubývající množství hmyzu, tedy jevy, které by jinak zůstaly skryté stejně jako sami netopýři.
Když netopýr zabloudí
S podzimním stěhováním se pojí i méně příjemný jev. Během migrace mohou netopýři zabloudit do bytů nebo chodeb domů. K proniknutí dovnitř jim přitom může stačit jediná otevřená ventilačka. V Praze jde většinou o jedince, nikoli o hromadné výskyty. I tak se může stát, že netopýr zaletí přímo do vašeho bytu. Řešení je jednoduché a rychlé: zhasnout světlo, otevřít dokořán okno nebo dveře vedoucí ven a na chvíli odejít z místnosti. Netopýr se orientuje podle otevřeného prostoru a tmy, a jakmile dostane šanci, najde si cestu ven sám. Odchyt holýma rukama se nedoporučuje. Nejen kvůli stresu pro zvíře, ale i proto, že netopýři mohou, byť velmi vzácně, přenášet vzteklinu. Odborníci se ale shodují, že reálné riziko je při běžném kontaktu minimální a strach z nákazy bývá výrazně přehnaný. Opatrnost je namístě hlavně tehdy, pokud dojde k přímému kousnutí nebo poškrábání.
Pokud je netopýr zraněný nebo se z místnosti sám nedostane, je nejlepší kontaktovat záchrannou stanici přes celostátní dispečink. ČESON také dlouhodobě oceňuje majitele domů, kteří netopýrům při rekonstrukcích střech a fasád vědomě ponechávají nebo dokonce budují nové úkryty. V rámci projektu Náš soused je netopýr už společnost předala přes sto šedesát pamětních plaket majitelům budov od rodinných domů až po zámky.
Pavouci, kteří jen hledají partnerku
Zatímco netopýři se ukládají ke spánku, u pavouků právě vrcholí období, kdy je v bytech vídáme nejčastěji, na nějakého možná narazíte ještě dnes. Každý podzim se v pražských bytech objeví o něco víc pavouků, než jsme zvyklí, a s tím se vrátí i stejná otázka, kterou si kladou generace jejich obyvatel: Odkud se najednou vzali?
Odpověď je prozaičtější, než by se čekalo, a nemá nic společného s dušičkovou mystikou. Od začátku září do konce října mají naši pavouci období páření, a tak samci opouštějí svá obvyklá stanoviště – kouty za skříněmi, sklepy nebo zahradní kůlny – a vydávají se hledat partnerky. Cesta za nimi přitom často vede přímo přes práh bytu. Pavouků tedy nepřibývá, jen jsou najednou vidět ti, kteří tu byli celou dobu, jen o poznání skrytěji. Svou roli podle Jakuba Radoše, lektora programu Pavouk není padouch, může sehrát i počasí. Nečekejme prý žádné hromadné nájezdy, ale někteří pavouci se v bytech mohou objevovat víc kvůli nepřízni počasí venku.
Mýty, které se drží dodnes
Kolem pavouků koluje víc mýtů než kolem jakéhokoli jiného tvora v naší domácnosti a řada z nich je opravdu zažitá. Není ale pravda, že nám pavouci ve spánku lezou do úst. Ve skutečnosti se lidem instinktivně vyhýbají, vibrace dechu a tep je spíš odpuzují, než přitahují. Stejně tak neplatí, že nám kladou vajíčka pod kůži, to je čistá městská legenda bez jediného doloženého případu. Navíc naprostá většina druhů, které v Česku potkáme, nedokáže lidskou kůži ani prokousnout, protože jejich kusadla na to nejsou dost silná a dost velká.
Na otázku, jestli je v Praze nějaký pavouk, kterého by se člověk měl reálně bát, odpovídá Jakub Radoš jasně: „Za mě určitě ne. V Česku obecně žije jen pár druhů pavouků, kteří mohou způsobit bolestivější kousnutí a mírnější zdravotní potíže, a s těmi se v Praze běžně nesetkáme. Sedmička rozhodně není místo, kde by na vás doma mohl čekat nějaký nebezpečný pavouk.“
V centru U studánky poznání Radoš se školními skupinami probírá stavbu pavoučího těla, lovecké strategie pavouků i rozdíly mezi jednotlivými druhy – žáci si prohlížejí živé i preparované pavouky, zkoumají jejich svlečky pod binokulární lupou a prostřednictvím pohybových aktivit si vyzkoušejí, jak pavouci loví. Někteří pletou sítě a čekají, jiní aktivně pronásledují kořist jako drobní lovci s výborným zrakem. Možná i proto mýty o pavoucích – třeba že je ve spánku polykáme, že jsou agresivní nebo že se nám zabitý pavouk pomstí prostřednictvím svých druhů – slýchá častěji od dospělých než od dětí.
Užiteční spolubydlící
V lidové tradici se drží pověra, že zabít pavouka přináší smůlu. Možná je na tom něco pravdy v tom smyslu, že pavouci jsou docela užiteční spolubydlící. Živí se hmyzem, kterého bychom se jinak museli zbavovat sami, a v přírodě i na zahradě udržují rovnováhu mezi jednotlivými hmyzími druhy. „Určitě platí, že pavouci jsou pro nás i naše domácnosti mnohem větším přínosem než hrozbou. Zbavují nás much, molů i komárů, a když je necháme na pokoji, dělají nám tak trochu domácí deratizaci zdarma,“ doplňuje Radoš.
Když se pavouka v bytě přesto chcete zbavit, nejšetrnější cesta je přiklopit ho sklenicí, podsunout pod ni tužší kus papíru, otočit a vynést ven. Zabíjení není nutné, a jak jsme si řekli, ani rozumné.
Proč se pavouků a netopýrů bojíme
Strach z pavouků i netopýrů má hluboké kulturní kořeny. Netopýři byli po staletí spojováni s temnotou, smrtí a nadpřirozenem. Ostatně krev sající netopýry z Jižní Ameriky označili evropští přírodovědci jako „upíry“ už v 18. století, dlouho před Stokerovým románem Dracula z konce 19. století. Ten ale představu upíra coby netopýra v populární kultuře upevnil a rozšířil do širokého povědomí. Evropské druhy přitom s upíry nemají nic společného, zdejší netopýři se živí téměř výhradně hmyzem.
A podobně je to s pavouky. Arachnofobie, tedy chorobný strach z pavouků, patří mezi nejčastější specifické fobie a odborníci se stále přou o to, proč tomu tak je. Jedna z teorií hledá její původ v dávné opatrnosti před jedovatými druhy, jiná upozorňuje na nepředvídatelný, trhavý pohyb pavouků, který v nás může vyvolávat instinktivní neklid. Jisté je, že náš strach často neodpovídá skutečnému nebezpečí, které pro nás pavouci (ne)představují.
V české lidové tradici měli netopýři pověst zvířat spojených s něčím tajemným a zlověstným – věřilo se, že netopýr v domě věští neštěstí nebo smrt, a lidé se proto snažili zabránit mu v přístupu pod střechu. Pavouci na tom byli paradoxně o něco lépe: v některých krajových pověrách znamenal pavouk v domě naopak štěstí a požehnání, a věřilo se, že zabít ho přináší smůlu. Rozdíl mezi oběma zvířaty tak nebyl v lidové představivosti zdaleka tak jednoznačný, jak by se mohlo zdát – obě byla opředena pověrami, jen každé trochu jinými.
Kdo ještě má rád tmu
Netopýři a pavouci ale nejsou jediní sousedé, kteří v Praze 7 ožívají, když ostatní usínají. Ježci prospí den schovaní v houští, po setmění se vydávají na lov slimáků, hmyzu a dalších zahradních škůdců. Hledají přitom hromady listí, kompost nebo klidné zákoutí zahrady, kde se na konci podzimu uloží k dlouhému zimnímu spánku. Najdete-li tedy v okolí svého domu v listopadu neuklizenou hromadu listí, možná v ní právě někdo přespává a stojí za úvahu nechat ji do jara na pokoji. „Pokud na podzim potkáme ježka, není automaticky potřeba mu pomáhat. Zdravý, aktivní ježek si většinou poradí sám. Zpozornět bychom měli, pokud je viditelně zraněný, apatický, velmi malý nebo se pohybuje venku za mrazivého počasí. V takovém případě je nejlepší poradit se se záchrannou stanicí. Ježka, který už bezpečně zimuje, bychom měli nechat až do jara v klidu,“ vysvětluje Kristýna Nováková, ředitelka centra U studánky poznání.
Za soumraku se ke slovu dostává také puštík obecný, který sídlí v korunách stromů. Sovy dokážou lovit i za naprosté tmy díky sluchu tak citlivému, že zaslechnou třeba hraboše pohybujícího se pod vrstvou spadaného listí nebo lehkého sněhu. Kolem pouličních lamp krouží noční motýli, přitahovaní světlem, jímž se odjakživa řídili podle měsíce a hvězd. Umělé osvětlení měst je pro ně matoucí past, na kterou příroda nebyla připravená. A právě u těchto luceren se často uzavírá kruh celé té noční směny. Netopýři totiž brzy zjistí, že svítící lampa funguje jako prostřený stůl, a začnou kolem ní pravidelně lovit dezorientovaný hmyz.
Proč zrovna tma
Vycházky za netopýry i program Pavouk není padouch pořádá centrum U studánky poznání v Ovenecké ulici. Centrum od roku 2023 provozuje Česká koalice pro ochranu biodiverzity a navazuje tím na svůj starší vzdělávací program pro školy. Strach ze tmy a jejích obyvatel patří mezi témata, se kterými se lektoři centra při práci nejenom se školními skupinami setkávají nejčastěji. „Lidé se nočních zvířat bojí zbytečně, ale poměrně často. Netopýři nebo pavouci mají pořád trochu tajemnou pověst a bojíme se jich hlavně proto, že je málo známe. Když ale lidem ukážete, jak žijí a jak důležitou roli v přírodě mají, strach se často rychle promění ve zvědavost,“ říká Nováková. Podle ní si lidé v posledních letech všímají městské přírody čím dál víc. „Zajímá je, co se kolem nich děje po setmění a s jakými živočichy vlastně město sdílíme. Pořád je ale co objevovat a vysvětlovat, třeba že i pavouk za oknem nebo netopýr ve Stromovce je přirozenou součástí města,“ dodává.
Možná je právě tohle to hlavní, co se dá z pražské podzimní noci vyčíst. Většina z těch, kterých se bojíme, nám dělá nemalou službu. Netopýr za jedinou noc dokáže ulovit stovky komárů. Pavouk drží na uzdě populaci much a molů. Ježek se v noci stará o slimáky, kterým by se jinak na zahradě dařilo až moc. A Dušičky jsou možná ta nejlepší příležitost připomenout si, že ne všeho, co je skryté, je potřeba se bát. Někdy stačí posvítit si na to ultrazvukovým detektorem, binokulární lupou nebo aspoň troškou zvědavosti.
→ Netopýři v číslech
- V Praze žije podle odhadů odborníků kolem patnácti druhů netopýrů – nejčastěji se dá potkat netopýr hvízdavý a netopýr rezavý.
- ČESON monitoruje úkryty netopýrů ve všech 19 pražských mostech přes Vltavu.
- Monitoring zimujících netopýrů v Česku probíhá nepřetržitě od roku 1969 – jde o celosvětově unikátně dlouhou řadu dat.
- Ročně se v rámci zimního sčítání zkontroluje 600 až 800 zimovišť po celé republice.
- Přes 160 majitelů budov v Česku dosud získalo pamětní plaketu Náš soused je netopýr za citlivou péči o netopýří úkryty při rekonstrukcích.
→ Co dělat, když…
… vám netopýr vletí do bytu: Zhasněte světlo, otevřete dokořán okno nebo dveře a odejděte z místnosti – když má netopýr klid, většinou po chvíli odletí sám. Snažit se ho vyhnat nebo odchytit naopak nepomáhá, ve stresu spíš zaleze do nějaké skrýše nebo zaletí ještě hlouběji do bytu. Pokud k vám netopýr zalétá opakovaně, pomůže instalovat do oken sítě proti hmyzu. Musíte-li ho přesto vzít do ruky (třeba když ho najdete přes den), nikdy ho neberte holou rukou – přikryjte ho silnějším hadrem nebo rukavicí, přesuňte do papírové krabice a večer vypusťte venku. Je-li zraněný nebo se sám nedostane ven, kontaktujte záchrannou stanici přes celostátní dispečink (774 155 155), případně přímo ČESON (737 121 672).
… najdete zraněného ježka: Nejbližší záchrannou stanici pro živočichy kontaktujte na celostátním dispečinku 774 155 155 (kdy je to skutečně potřeba, popisujeme v textu).
Poznej živočichy ve Stromovce
Odbor ochrany prostředí pražského magistrátu připravil pro návštěvníky Stromovky edukační projekt Poznejte živočichy, který představuje pestrý život v parku, pilotně na dně bývalého rybníka. Na vzniku projektu se podíleli specialisté, kteří provádějí průzkumy ptáků, netopýrů, hmyzu, obojživelníků a motýlů v parku Stromovka. Vydejte se do nitra Stromovky, pozorujte a všímejte si, kdo v parku přebývá a kde se ukrývá. Mapu si můžete stáhnout na stránce: www.praha7.cz/poznejte-zivocichy-v-parku-stromovka nebo si ji v tištěné formě vyzvedněte v Čítárně ve Stromovce.
→ Mezinárodní noc pro netopýry
Každoroční celorepublikový festival desítek akcí pro veřejnost pořádá ČESON zpravidla od srpna do začátku října. Letošní ročník je už za námi, přehled najdete na netopyrinoc.cz – a příští se dá čekat zase na konci léta.