Halušky s brynzou, bramborové pirohy, perkelt, povidlové perky se sladkou strouhankou nebo lokše – pokrmy inspirované nejen drsnou tatranskou krajinou za jihovýchodní hranicí naší země, ale i dalšími vlivy okolních států. Jozef „Joží“ Majirský, vedoucí podniku Skô, který na přelomu tohoto a minulého roku vnesl do haly 28 v Tržnici pořádnou porci slovenské kuchyně, hned zkraje rozhovoru říká, že „presne definovaná slovenská kuchyňa neexistuje“.

Joží pochází z východního Slovenska, šéfkuchař Skô Tomáš z jihu. A právě na nich dvou je dobře vidět, jak rozmanitá může být kuchyně této nevelké země. „Na to, aké je Slovensko malé, je jeho kuchyňa veľmi pestrá. Každú jej časť ovplyvňuje geografická poloha, typ krajiny aj vplyvy okolia.“ Na východě se víc vaří z brambor, jih je zase díky nížinám zeleninovější. Do slovenské kuchyně se propsali Maďaři, Rakušané, Poláci, Rusíni i Židé. A samozřejmě Češi. „Štýl kuchyne neurčujú hranice, ale región,“ říká Joží.

Rozmanitost potvrzují i hosté. Občas se ozvou, že „moji rodičia to tak nerobili“ nebo že „starí rodičia pripravovali to isté jedlo trochu inak“. Není divu. Třeba prívarok, hustý pokrm ze zeleniny, smetany a dalších surovin, může být kyselejší i sladší, s vejcem nebo masem. Každý zná jinou variantu.

Když vejdete dovnitř Skô, vážně na vás dýchne Slovensko, a především jeho živelnost. Vaši pozornost okamžitě upoutá oheň, dřevo i pracovní oděvy připomínající slovenský kroj. Najdete tu modranskou keramiku a obrazy slovenských umělců. Výrazný barevný interiér navrhl architekt Josef Pleskot tak, aby si ho člověk zapamatoval – restaurace, kde se vaří na otevřeném ohni a víno teče proudem.

Ve Skô se snaží slovenskou kuchyni vařit pro všechny. Původní degustační menu nahradilo jídlo à la carte a můžete sem přijít na večeři nebo jen na langoš či halušky po práci. Ty jsou ostatně nejprodávanější. V restauraci je připravují z celozrnné mouky mleté na kameni a jsou ručně „hadzane“, v bufetu pak v rychlejší variantě a z klasické mouky. „Nechceme tradičné jedlá úplne prekopať. Inovácia pre nás spočíva hlavne v kvalite surovín.“ Některé vozí ze Slovenska – brynzu, sýry, mléčné výrobky nebo med –, pro jiné si chodí do haly 22. „Nejlepší life hack,“ směje se Joží.

V nabídce najdete čepovaná vína od slovenských vinařů, slovenské alko i nealko pivo a lokše od Zuzany – Slovenky, která žije v Praze už dvacet let. A protože je Skô spolu s cukrárnou Myšák a řeznictvím Naše maso takovým ostrůvkem gastropodniků Ambiente uprostřed Tržnice, bere maso nebo těsto i od sousedních podniků a společně s nimi pořádá nejrůznější komunitní akce.

A proč vlastně Skô? „Názov nemá žiadny presný význam. Znamená to všetko a nič. Dôležité bolo slovenské ô, výrazné písmeno, ktoré dodáva názvu jeho zvuk a priamo odkazuje na odlišnosti slovenčiny.“ Stejně jako samotnou kuchyni tak ani Skô nejde snadno přeložit nebo zařadit. Je to prostě slovenské, jedinečné a své.