„Rodinnou firmu jsme založili s manželkou Danielou ihned po revoluci, a nemyslím Velkou říjnovou,“ říká se smíchem Svatopluk Nebeský, majitel stejnojmenných cukrovinek. Jako chlapec chodíval na roh třídy Dukelských hrdinů v blízkosti Strossmayerova náměstí obdivovat sladkosti ve výloze podnikové prodejny Orionu. Ani té se nevyhnula malá privatizace a jednoho dne se při veřejné dražbě stal právě Svatopluk jejím novým nájemcem. Po čase mu však smlouva vypršela, a tak se začal poohlížet po novém prostoru. „Chodívala k nám jedna paní, která měla v protější ulici krámek a ten pronajímala. Jenže nájemce jí neplatil, a tak se musel vystěhovat. No a já si vzpomněl, že ve stejných místech byla dříve prodejna dárkových košů. Už jako malý jsem rád mlsal sladké, takže jsem o ní dobře věděl.“ Přesunuli tedy své cukrovinky do těchto míst, kde fungují dodnes, ale zároveň také nabízený sortiment rozšířili o dárkové koše s lesknoucími se mašlemi, balíčky v třpytícím se celofánu, jiné ozdobné prezenty, ale třeba i netradiční kytice vázané z bankovek, lízátek nebo maďarských klobásek. Z čeho je libo. Jednu takovou měla jejich kamarádka dokonce jako svatební kytici.
Sám o sobě Svatopluk Nebeský říká, že je Holešovičák kovaný a křtěný Vltavou jako poleno. Jeho dědeček postavil v Jablonského ulici činžovní dům, kde Svatopluk vyrůstal. Dům dnes bohužel již nestojí, byl stržen kvůli výstavbě metra. „Z okna mého pokoje jsem koukal na svoji základní školu, která se později stala sídlem Učňovské školy obchodní, kde jsem se vyučil prodavačem elektrozboží.“ Po vystudování tří vysokých škol se do stejné budovy opět vrátil, ale už jako učitel zbožíznalství, chemie a tělocviku. Kromě lásky ke sportu je také zapáleným kapelníkem, kytaristou a zpěvákem v jazzswingové kapele Crazy Boys of Prague, v níž působí již 25 let. Později se stal ředitelem odborného učiliště v ulici U Uranie. „Když jsem nastupoval, řemeslu se tam učili jen pekaři. Postupně jsme ale otevřeli i další obory, pro kuchaře, číšníky a nástavbové studium s maturitou. Byly to hezké časy,“ vzpomíná s nostalgií a hrdostí, jelikož za své zásluhy dostal po revoluci i státní vyznamenání.
S pedagogickou kariérou se zdárně rozloučil a nyní jej tak můžete třikrát týdně potkat v obchodě. U Nebeských nekonkurují velkým společnostem a asi o to ani nestojí. Jde o rodinnou firmu v tom dobrém slova smyslu, znají svého zákazníka a váží si ho. Zákazník zná často také je a jejich mottem je, že každý koš je originál, který si zákazník sestaví dle svého přání. Nicméně i oni musí jít s dobou, a tak jako novinku pro příští rok plánují rozvážky svého zboží po území celé Prahy a část prodeje také přesměrují do online světa. „Chceme být jiní, proto si třeba necháváme dělat nugát od jihočeských cukrářů z poctivých oříšků, ne ze sóji jako v době komunismu,“ zakončuje s úsměvem pan Svatopluk.