„Návštěva lékaře obvykle nebývá tím nejpříjemnějším zážitkem. Snažíme se proto prostředí našeho zdravotnického zařízení oživovat zajímavým výtvarným uměním. Před pěti lety jsme začali realizovat výstavy studentů AVU ve výloze polikliniky a nyní jsme navázali spolupráci s šesti současnými respektovanými umělci, kteří již mají s podobnými projekty zkušenosti. Na šesti patrech polikliniky nyní vznikají nenápadné, hravé a originální realizace, které přispějí ke kultivaci zdejších chodeb a čekáren a návštěvníky pomohou rozptýlit od jejich aktuálních starostí,“ uvádí místostarostka Prahy 7 Hana Třeštíková a dodává, že Praha 7 se tímto způsobem vedle oživování venkovního veřejného prostoru, jako jsou sportoviště v podchodech na Vltavské, snaží zaměřovat také na prostor uvnitř veřejných budov.
„Ve světě je spojení umění a zdravotní péče poměrně běžné. Vyspělý systém mají např. newyorské nemocnice v programu Arts in medicine (Umění v lékařství), který byl vytvořen již bezmála před sto lety. Podobné projekty najdeme také v řadě evropských zemí a doufejme, že se brzy začnou uplatňovat také v českém zdravotnictví. Projekt Poliklinika umění se o takový přístup snaží a nabízí návštěvníkům tohoto zařízení možnost nechat se v každém z šesti pater budovy inspirovat, přemýšlet nad nabízeným konceptem nebo třeba jen pobavit při pohledu na umělecké instalace předních českých výtvarníků,“ říká kurátor projektu Ondřej Horák, působící od pseudonymem Fuczik.
Vystavující umělkyně a umělci
Markéta Othová (1968) vystudovala VŠUP, je laureátkou Ceny J. Chalupeckého. V minulosti upřednostňovala velkoformátovou černobílou fotografii, později začala vytvářet také soubory barevných snímků. Její zprvu intuitivní tvorbu ovlivnil archivní obrat devadesátých let. Je zastoupena ve významných sbírkách u nás i v zahraničí.
Pro prostor polikliniky vytvořila sérii velkoformátových fotografií, které zachycují z různých úhlů poletující panenku. Vílu.
Tomáš Vaněk (1966) vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze. Od roku 1999 vytváří tzv. participy – motivy vytvořené pro konkrétní místo, nastříkané sprejem přes šablonu na zeď. Každý particip má své číslo a autorův komentář a podstatná je především aktivizace a účast diváka na utváření významu obrazu. Tomáš Vaněk zastával v letech 2013–2022 funkci rektora Akademie výtvarných umění v Praze a zároveň zde vede Ateliér intermediální tvorby III.
V Poliklinice Prahy 7 najdete jeho nenápadné intervence v podobě nástěnných hodin, vypínače nebo skobiček na obrazy. Všechny jsou vytvořené sprejem přes šablony.
Markéta Hlinovská (1978) vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze. Její práce vychází z principů klasické kresby a grafiky, hranice obou oborů překračuje. Používá řadu inovativních prvků, jako je šablona, objekt, kresba na stočenou roli papíru atp. Věci zobrazuje prostřednictvím převážně jednobarevných stříkaných šablon a kreseb a chromaticky minimalizovaných akvarelů.
Markéta Hlinovská vytvořila sprejem přes šablony motivy zdravotnických pomůcek (stetoskop, zdravotnické nůžky apod.) a rozpracovala je dále do hravých abstrahovaných motivů. Ty vytváří plošnou malbu na stěně v přízemí vestibulu Polikliniky Prahy 7.
Timo (1980?) je pseudonym sprejera a writera, který tvoří přibližně od roku 1997, kdy studoval na střední škole, později vystudoval FAVU v Brně. Na veřejná místa píše krátké básničky či slogany nebo zpracovává ucelené rozměrné plochy. Jeho práce najdete ve veřejném prostoru v řadě měst po celé České republice.
Timova práce Raději naději vznikla přímo pro prostory Polikliniky Prahy 7. Další jeho textové práce je možné najít jak v čekárně v jednom z pater budovy, tak na dalších, méně viditelných místech.
Eva Jiřička (1979) vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze. Pro umělkyni je typické konceptuální uvažování, v jehož rámci osciluje na hraně různých žánrů a médií. Hlavní problematikou, kterou tematizuje v řadě svých prací, je porozumění druhým a vstoupení do jejich myšlenkového prostoru. Dlouhodobě se věnuje mezigeneračním nebo inkluzivním projektům.
V projektu Kartotéka těla popisuje pocity vztahující se k funkci těla a jeho přirozeného blaženého prožitku. Eva Jiřička vychází nejen z rozhovorů s lékaři v ordinacích Polikliniky Prahy 7, ale také s pacienty, kteří sem přichází se svými starostmi. K jejich prezentaci využila kartotékové listy, které jsou k vidění na jednom ze schodišť objektu.
Jiří Kovanda (1953) platí za jednoho z nejúspěšnějších českých autorů na naší umělecké scéně a na mezinárodním trhu s uměním. Zúčastnil se velké řady kolektivních výstav a přehlídek, svými pracemi je zastoupen v mnoha českých a zahraničních veřejných i soukromých sbírkách. V současnosti se věnuje vytváření objektových situací z běžně dostupných předmětů.
Jiří Kovanda využil fotografických reprodukcí, které se vztahují k holešovické historii a jsou součástí trvalé výzdoby polikliniky. K nim dodal fotografie různých věcí či předmětů a rozehrál tak hru s naší představivostí a fantazií.
Kurátor projektu
Ondřej Horák / Fuczik (1976) je autorem výstavních, vzdělávacích a sociálně angažovaných projektů. Za publikaci Proč obrazy nepotřebují názvy získal ocenění Magnesia Litera. Zakladatel kulturně-vzdělávací platformy Máš umělecké střevo? je autorem umělecko-sociálně angažovaných projektů Obrazy pro nevidomé (2010–11), Obrazy u seniorů (2011), Věznice: místo pro umění (2011–12), Praha – hranice (projekt s cizinci, 2018–19) nebo Nezůstaneš sám (projekt pro hospic, 2019).
