Jako Den připomínky vyhlazení Romů a Sintů ustanovil 2. srpen polský sejm v roce 2011. V roce 2015 Evropský parlament uznal toto datum jako Evropský památný den holokaustu Sintů a Romů.
Památný den však nemusel připadnout právě na 2.srpna – nacisté se o vyhlazení tzv. cikánského tábora v Osvětimi pokusili již dříve, zabránila jim v tom vzpoura romských vězňů. Doposud se předpokládalo, že vzpoura proběhla 16. května 1944, tento den bývá také označován za Den romského odboje, nejnovější studie však uvádí, že k ní došlo již začátkem dubna téhož roku.
Navíc studie zveřejněná Osvětimským památníkem a muzeem uvádí, že se Romové aktivně bránili i v srpnu 1944. „Díky nové rešerši dnes víme, že pasivní odpor v romském táboře v Březince se odehrál nikoli 16. května, nýbrž na začátku dubna roku 1944. Aktivní odpor proběhl během likvidace tohoto sektoru v srpnu, kdy bylo zavražděno více než 4200 Romů,“ uvádí studie.
Během 17 měsíců existence tzv. cikánského rodinného tábora (od února 1943 do července 1944) v něm bylo vězněno na 23 tisíc žen, mužů a dětí. Přibližně 21 tisíc romských a sintských vězeňkyň a vězňů v táboře zahynulo. Další Romové byli zavražděni v koncentračních táborech především v Chełmnu, Treblince, Majdanku, Sobibóru a Bełżcu. Jiní, jejichž počet se jen těžko odhaduje, byli postříleni a pohřbeni do masových hrobů v lese. Vyhlazovací politika nacistického Německa vedla podle odhadů ke smrti až 0,5 miliónu Romů a Sintů z celé Evropy. Některé odhady uvádějí až 800 tisíc obětí, což činí asi čtvrtinu až polovinu romské předválečné populace.