Když tato vysoká blonďatá vichřice s výraznou rtěnkou promluví, je těžké ji přehlédnout. Ne proto, že by chtěla být slyšet za každou cenu, ale protože mluví otevřeně, dynamicky a její slova jsou plná emocí. Linda Antony, PR manažerka Výstaviště a nyní také Holešovické tržnice, je jednou z těch lidí, kteří se oboru public relations (vztahy s veřejností) nejen věnují, ale hlavně mu věří. „Já jsem v PR proto, že mě baví lidi. A komunikace je pro mě úplný základ pro přežití,“ říká.
V oboru se pohybuje víc než dvacet let. Začínala na přelomu tisíciletí, v době, kdy se PR v Česku teprve rodilo. Do „komunikačního rybníčku“ skočila rovnýma nohama hned po střední škole a zůstala v něm dodnes. „Když jsem tehdy řekla, že dělám v PR, nikdo nevěděl, co to je. Babičce jsem to vysvětlovala tak, že mým cílem je, aby se o klientech psalo zadarmo.“ Dnes se tomu směje – obor se podle ní zásadně změnil. PR se propojilo s marketingem, inzercí i lobbingem a bez spolupráce s médii i investicemi už nefunguje.
Linda má za sebou práci pro různorodé značky, ale se Sedmičkou je propojená už dlouho. Pracovala v letenském Expu 58, a místní prostředí tak znala dávno předtím, než se stala jeho hlasem. Dnes ji nepotkáte jen na tiskovkách, ale vlastně kdykoli, když se na Výstavišti nebo v tržnici něco děje. A dít se toho má hodně: dokončení rekonstrukce Průmyslového paláce patří k největším milníkům, které Výstaviště čekají. „První významnou akcí po znovuotevření má být říjnový Designblok,“ dodává Linda. Na Výstaviště nastoupila krátce po příchodu nového vedení a z liduprázdného areálu se mezitím stal plnohodnotný volnočasový prostor pro všechny generace. Podobnou proměnou prochází i tržnice, kde se vedle tradičního tržiště rozvíjí kulturní, gastronomický i komunitní program.
Příjmení Antony je trochu zavádějící, je totiž indického původu, ale to je, jak Linda říká, dávná minulost. Nyní je už pár let jejím druhým domovem Řecko, kde má přítele. Létá tam pravidelně a místní temperament jí rozhodně není cizí. Ostatně, když přijde na komunikaci, umí být velmi razantní. „Třeba na letišti v Soluni nechtěli pochopit, že prostě odletím, i když se jim nelíbila moje taška na kočku, se kterou létám pravidelně. Tak jsem je seřvala a myslím, že se bavilo celé letiště,“ směje se. Výsledek? Odletěla. „Lidi pak většinou pochopí, že je lepší se se mnou nehádat.“
Linda má ráda staré pořádky – klasické knihy, osobní setkávání a poctivě napsané texty. K umělé inteligenci je obezřetná: „AI může být pomocník, ale člověk je v komunikaci pořád nezastupitelný.“ Technologie nechává kolegům, sama se řídí intuicí a zkušeností. „Říkají mi madam chaotik, ale já se v tom svém chaosu velice dobře vyznám,“ vysvětluje. Výstaviště i tržnici bere jako práci snů. Nejen kvůli rozmanitosti, ale hlavně proto, že zde může věci pojmenovat tak, jak jsou. „Nikdo mě tu nenutí hrát nějaké hry. Říkáme věci na rovinu – a to je v komunikaci obrovsky osvobozující.“