Pandemie koronaviru nám ukazuje nejen to, jak křehké jsou naše životy, ale i jak je důležité mít ve svém nejbližším okolí lidi, o které se můžete opřít. A stejně jako nás opakované povodně vycvičily k téměř dokonalému systému ochrany, možná nás zkušenosti z boje proti epidemii navrátí zpět k dobrým sousedským vztahům a vzájemné podpoře. Každá krize je přece příležitostí pro změnu.

Kdybychom chtěli začít alespoň trochu zlehka, mohli bychom si vypůjčit starou známou pranostiku: Březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem. Ale legraci stranou. Koronavirus změnil naše životy, mnohým vzal práci, izoloval nás. Situace se mění každým dnem a lze jen těžko odhadnout, jak dlouho boj s novou nákazou potrvá a kdy se vše vrátí do normálu.

Myslete na nejstarší
Nejohroženější skupinou v souvislosti s novým onemocněním COVID 19 jsou ale jak známo především senioři. Plošně byly zakázány návštěvy v domech s pečovatelskou službou. Ostatní senioři by pak měli preventivně zůstat v dobrovolné karanténě a v bezpečí svých domovů. Někteří z nich se mohou spolehnout na své potomky, jako například třiadevadesátiletá paní Emilie z dolních Holešovic. Kvůli své nemoci je již přes deset let odkázaná na pomoc, a tak pro ni doporučení nevycházet není žádnou novinkou. „Dcera se za mnou stavuje dvakrát týdně s nákupem, někdy za mnou přijdou i vnuci,“ popisuje seniorka, pro niž jsou internet i sociální sítě přirozeně španělskou vesnicí a informace o probíhající pandemii získává prostřednictvím televize. „Je mi líto těch lidí, kteří ani tu televizi nemají, protože jim nikdo nepomohl přenastavit techniku na nový typ vysílání. To byl pro mnoho starých lidí opravdu trest. Mně to spravil vnuk,“ popisuje Emilie.

Na Sedmičce žije přes sedm tisíc lidí ve věku nad 65 let. Generace šedesátníků často ovládá počítač i nové technologie, a tak si nutné nákupy i recepty od lékaře mohou obstarat online. Ostatně firmy jako Rohlík.cz a Košík.cz nabízejí své roznáškové služby pro seniory a držitele průkazu ZTP zdarma. Ti starší, kteří se s internetem neskamarádili, jsou však zcela odkázáni na pomoc zvenčí. Právě na ně cílí dobrovolnický program, který v polovině března spustil magistrát. Zapojit se může každý člověk ve věku od 18 do 60 let, samozřejmě bez známek akutního onemocnění a bez známých kontaktů s nakaženými. Senioři, kteří potřebují pomoc, se pak mohou obracet na speciální krizovou linku 800 160 166, již připravilo město ve spolupráci s organizací Život 90 a Českým červeným křížem. „Škála dotazů je opravdu pestrá, většinou senioři postrádají informace, máme ale už i několik objednávek třeba na nevyzvednuté léky či venčení psa,“ popisuje první hodiny provozu linky Jaroslava Marková, ředitelka oblastního spolku Českého červeného kříže z Prahy 1, která má pražské dobrovolníky na starosti. Ani o ně není zatím nouze, za prvních osm hodin se jich dle informací Jaroslavy Markové přihlásilo 227. Linka je v provozu po celý den, obzvlášť večer může totiž na starší lidi padnout tíseň. Na linku se ale může obrátit kdokoliv a třeba zde upozornit na seniory ve svém okolí, kteří by mohli potřebovat pomoc.

K vzájemné podpoře vyzval i starosta Sedmičky Jan Čižinský. „Zapojte se a pomáhejte svým sousedům, abychom v této chvíli všichni v Praze 7 pocítili sílu naší sousedské komunity. Zaregistrujte se jako dobrovolníci, nechte kontakt na váš dům, aby koordinace dobrovolnické práce byla co nejefektivnější. Kdykoli se upřímně snažíme pomoci někomu jinému, pomáháme i sami sobě,“ apeloval starosta. Ideální ale samozřejmě je, když je pomoc opravdu nablízku, radnice proto zahájila sběr kontaktů na zástupce SVJ a družstev na Sedmičce, kteří by byli v případě nouze ochotni zapojit se do pomoci. Hlásí se ale celá řada dalších lidí, kteří jsou ochotni v nečekaném volnu podat pomocnou ruku. Také se na plné obrátky rozjela domácí manufaktura roušek, které radnice distribuuje všem nejohroženějším skupinám, třeba i prodavačkám v obchodech. Ostatně i tohle číslo Hobuletu k vám dorazilo právě díky ochotě dobrovolníků, Česká pošta totiž z kapacitních důvodů roznos časopisu nezvládla.

 

Pomoc přes ulici
Samozřejmě, že palčivou situaci neprožívají jen senioři. Mnozí rodiče musí řešit hlídání dětí, navíc se zcela nejistým horizontem návratu do škol. Mateřské školy sice Sedmička zatím neuzavřela, nechat ale školáka prvního stupně doma samotného není úplně možné a poslat děti k prarodičům, tedy nejrizikovější skupině, také není ten nejlepší nápad. I zde tak mohou zaskočit sousedé.

„Dobrý den, pracuji ve školství a vzhledem k situaci, která nyní nastala, mám spoustu volných chvil. Nabízím tedy příležitostné hlídání. Bydlím v ulici Janovského, mám pedagogické vzdělání a čtyři roky praxe na vedoucí pozici ve státním školském zařízení, pro více informací mě kontaktuje,“ napsala nedávno na facebookové skupině Sousedé Janovského Annie Ellen Kučerová. Skupina asi sto dvaceti sousedů z této sedmičkové ulice si vzájemně pomáhá již od podzimu 2018, a to nejen vir-
tuálně. „Už víme, že si dokážeme zalévat kytky při dovolené, uspořádat bojovku ve Stromovce, krmit dočasně opuštěné kočky a želvy, poradit při malování bytu nebo nakoupit v nemoci,“ vypočítává formy vzájemné pomoci jedna ze zakládajících členek spolku Michaela Šormová, která současně pracuje i jako koordinátorka seniorské politiky pro radnici Sedmičky.

Právě starší generace by měla být dle jejích slov aktivní součástí sousedského spolku, a to i přesto, že se často nepohybuje v online prostoru sociálních sítí. „S ohledem na aktuální situaci kolem šíření koronaviru je řada seniorů coby nejohroženější skupina v úzkých. Magistrát je sice například prostřednictvím organizace Život 90 propojuje s dobrovolníky. Když se ale můžete obrátit na někoho přímo ve vašem domě nebo v ulici, je to vždycky nejlepší. Pomoc je rychlá a ani nebolí. Nakoupit někomu po cestě z práce a donést to jen pár kroků od vašeho domu vás nijak neznaví,“ popisuje výhody místních spolků Šormová, která ráda předá své know-how všem potenciálním zájemcům z dalších ulic Sedmičky.

Záštitu a ochrannou ruku chce nad podobnými neformálními iniciativami brzy převzít i radnice. „Dobré sousedské vztahy a výpomoc samozřejmě nemůže radnice nařídit, velmi rádi ale pomůžeme všem, kteří mají chuť se ve svém okolí více angažovat. Jde nám primárně o pomoc pro starší a nemocné sousedy. Připravujeme například webovou aplikaci, která zájemcům o založení takového spolku pomůže. Naše koordinátorka může navíc předat zkušenosti ze svého spolku v ulici Janovského,“ doplňuje radní Sedmičky pro sociální oblast Jakob Hurrle.

Vzpruha pro sociální systém
Sousedé by se tak mohli stát přirozenými spojenci pro naše starší spoluobčany ve chvíli, kdy již potřebují nějakou základní výpomoc, a mohli by znatelně ulehčit oficiálním sociálním službám. „Jsou situace, které se složitě řeší profesionální službou a naopak překvapivě snadno a rychle právě cestou neformální. Jen si potřebujeme zvyknout, že říct si o pomoc je taky normální. Zatím je to pro nás mnohem obtížnější než pomoc ostatním nabízet,“ popisuje osmadvacetiletý grafik a zakladatel spolku Janovského Vojta Rybář.

Jaký je potenciál spolku právě v sociální oblasti, si jeho členové už dlouho před epidemií vyzkoušeli v praxi. „Na Strossmayeráku jsem potkala paní uvízlou na přechodu. Dva lidé ji podpírali pod paží, ale ona nebyla schopna pohnout nohama. Ukázalo se, že má roztroušenou sklerózu a dochází dvakrát denně na terapii k čínské lékařce. Cesta trvající běžně pět minut jí zabrala dvě hodiny. Neměla nikoho, kdo by jí tu pomáhal,“ popisuje Michaela Šormová, která má sama zkušenosti s péčí o nemocného otce. Michaela mobilizovala spolkový tým, a nemocnou tak každé ráno někdo převezl k lékaři a odpoledne zpět. Jedna ze sousedek jí pak nabídla i ubytování, paní totiž bydlela mimo Prahu. „Nikomu to nepřidělalo moc práce, snad akorát radost z pomoci. Paní z Prahy odjížděla s představou, že takhle to na Sedmičce chodí běžně,“ vypráví s úsměvem Šormová.

Každý má co nabídnout
I přes opakované snahy oslovit starší sousedy tvoří sousedský spolek z ulice Janovského zatím stále především mladé rodiny. Spolek funguje na principu dobrovolnosti a sdílení – jednou využijete pomoci ostatních a jindy pomůžete zase vy. Černí pasažéři, kteří by z výhod spolku jen těžili, mezi nimi prý nejsou. „Náš spolek je prakticky komunikační kanál – síť nových vztahů a kontaktů. Čím jste aktivnější, tím více vám může přinášet. Osobně považuju za hodně důležité zaměřit se na to, co každý z nás od spolku opravdu chce a potřebuje. Tím povzbuzujeme ostatní, aby udělali totéž. O nabídky pomoci není nouze,“ popisuje fungování skupiny Vojta Rybář.

Navíc opravdu platí, že každý z nás má co nabídnout, a to i ta nejstarší generace. „Já bych moc uvítala radu nějakého filatelisty. Mám doma po tátovi sbírku známek a vlastně vůbec nevím, zda je to cenné, nebo to mám dát dětem na hraní,“ říká Šormová. Svůj pokus o začlenění starší generace tak spolek nevzdává. „Myslím, že potřebujeme více příležitostí pro vzájemné setkávání tváří v tvář, nejenom online. Postupně tak budovat důvěru a opravdové živé vztahy, abychom v situacích, jako je ta současná, měli kolem sebe dost lidí, na které se můžeme bez obav obrátit,“ doplňuje Rybář.

Soused – přítel
Možná namítnete, že podobná pomoc a sdílení funguje i v rámci většiny skupin na sociálních sítích. Omezit se na svou ulici či nejbližší okolí má však nejen výhodu v rychlosti pomoci, ale umožňuje vztahy dále rozvíjet a budovat potřebnou důvěru. „Pokud daruju nepotřebný stůl někomu z druhé strany Holešovic, šance, že toho souseda opět potkám, je velmi malá. S lidmi z Janovského se ale potkávám opakovaně. Když na sebe třeba jen máváme, ulice je najednou příjemnější, přátelské místo,“ vysvětluje Rybář.

Jak je důležité mít se o koho opřít, cítíme v současné výjimečné situaci mnohem intenzivněji. Fungující sousedská platforma je ale fajn i v časech zcela poklidných, které se snad již brzy navrátí. Pokud máte pocit, že takový neformální spolek by dával smysl i ve vaší ulici, máte skoro vyhráno. Oslovte známé, ti budou znát další. Naplánujte si první schůzku – za současné situace třeba pouze online, vytvořte skupinu a pomáhejte si. Pokud nemáte ambice pořádat akce, které by byly výdělečné, nemusíte spolek oficiálně registrovat jako právnickou osobu a je možné fungovat zcela neformálně. O založení spolku pak určitě informujte i radnici, která vám může pomoci s umístěním spolku na web Prahy 7, poradí s žádostí o grant, seznámí vás s ostatními sousedskými koordinátory a zprostředkuje spoustu užitečných rad a zkušeností. „Pokud by se spolky ujaly i v jiných ulicích Sedmičky, v což pevně doufám, mohla by být časem v infocentrech k dispozici databáze s telefony na jednotlivé zakladatele. Pak by pomoc dosáhla i na ty, kteří v online světě nejsou vidět,“ uzavírá Šormová. Nenastal právě teď dobrý čas si podobnou komunitu vytvořit i ve vaší ulici?


Kde vám pomohou?

Linka pomoci pro osamělé seniory
800 160 166, nonstop

Infolinka pro občany Prahy 7
734 521 840 všední dny od 8 do 16 hodin, linka slouží k poskytování obecných organizačních a provozních informací k přijatým opatřením dotýkajícím se Sedmičky a k žádostem o pomoc v naléhavých situacích


Plánujete založit spolek ve vaší ulici?

Spojte se s Michaelou Šormovou, sormovam@praha7.cz, 777 482 466, nebo až se zase vše vrátí do normálních kolejí, můžete se pro radu zastavit i osobně v Dělnické 44, vždy úterý
a čtvrtek od 9 do 12 hodin. Více informací najdete již brzy na webu radnice – www.praha7.cz/sousedskespolkyprahy7