Kdy jste byli naposledy ve francouzském nebo americkém divadle? Už si ani nevzpomínáte? Nikdy? Potom se v první půlce června určitě vydejte na Výstaviště. Konat se tu bude čtrnáctý ročník Pražského Quadriennale (PQ), tedy festivalu scénografie ze 79 zemí a setkání světových špiček tohoto divadelního oboru. Vedle toho nejzajímavějšího, co přinesly poslední roky na světových scénách, se tu můžete nechat okouzlit fantazijními světy i nejmodernějšími technologiemi ve službách umění, být svědky vystoupení, která se už nikdy nebudou opakovat, nebo se inspirovat kreativním využitím naprosto obyčejných předmětů a materiálů. Bohatý program je připraven také pro děti, studenty, seniory a lidi, kteří si prostě jen chtějí užít letní Prahy. Co tedy bude k vidění?

Tajemný sliz, jehož původ na první pohled neodhalí ani oko zběhlého divadelního profesionála. Vytvořit takovou rekvizitu si předsevzaly scénografka Jana Špalová a kostýmní výtvarnice Aneta Grňáková při práci na scéně pro mravenčí národ Attas v rámci české expozice PQ. Ta bude mít letos podobu obrovského adaptačního centra pro čtyři mimozemské kmeny, které před časem požádaly o azyl na planetě Zemi. Tři večery během PQ tato instalace navíc ožije a stovkám diváků nabídne osmihodinový vhled do každodenního života centra a jeho obyvatel. A během nočního představení se mimozemšťanům přihodí i věci nečekané a dramatické.

Složit kompletní příběh tohoto CAMPuQ, jak se tábor i instalace nazývají, ale bude na publiku. Jedná se totiž o takzvané imerzivní divadlo, které kurátor projektu Ivo Kristián Kubák označuje také jako divadlo divácké účasti. „Divák si při něm sám vybírá svou cestu příběhem. Může se i účastnit situací a stát se součástí alternativního světa, který pro něj vytvoříme. Současně je to ale divadlo, v němž není vždy jasné, co se stane, protože není možné se připravit na všechno. A proto se nikdy neodehraje stejný příběh.“

Na projektu, jehož příprava trvala bezmála dva roky, se podílejí čtyři režiséři, devět scénografů a dva architekti, čtyři scenáristé, tři dramaturgové a přes sedmdesát herců ze čtyř divadelních souborů. Režijně celou instalaci, která bude na rozdíl od ostatních expozic PQ umístěna na ostrově Štvanice, zaštiťuje umělecká šéfka Divadla Letí Martina Schlegelová, která současně vede činohru Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Sekundovat jí budou režiséři Ivo Kristián Kubák, jenž je zároveň kurátorem scénografické expozice PQ, Petr Hašek a Tomáš Loužný.

Navzdory rozsahu této události, která v historii českého divadla nemá obdoby, se na ni Jana Špalová a Aneta Grňáková víc těší, než aby z ní byly nervózní. Běžně totiž jejich práce sice tvoří gros divadelních představení, nesmí však na sebe strhávat přílišnou pozornost, a je tak (často doslova) v pozadí. Tady dostala mnohem větší prostor. „Claudia Cedó (autorka scénáře o tomto mimozemském kmeni – pozn. red.) napsala nejprve hrubý příběh Attas a my jsme potom měly skoro volnou ruku v tom, jak bychom ho zpracovaly. V rané fázi vývoje textů jsme se všichni autoři a scénografové sešli na Štvanici, povídali si o nich a měli možnost ovlivnit uvažování autorů, jak se bude příběh odvíjet dál. Takže scénografie je tady ve hře už od počátku procesu. To se nestává vždy,“ přibližuje nadšeně Jana Špalová tvůrčí proces CAMPuQ.

Kdo je tady scénograf
Scénografové jsou na plakátech k divadelním představením uvedeni tučným písmem jen málokdy. Přitom nevhodné kulisy nebo nedomyšlené kostýmy mohou celou inscenaci naprosto pohřbít. Jaká je tedy dnes role scénografů a co jejich práce obnáší?

Podle umělecké ředitelky Pražského Quadriennale Markéty Fantové, která je sama mezinárodně úspěšná scénografka, musí tato profese umět přetvořit v podstatě jakýkoli prostor v divadelní prostředí, jež pak zapůsobí na vizuální i emocionální vnímání diváka v souladu s celkovým záměrem daného představení. Tento úkol se během dlouhé divadelní historie v podstatě neměnil. Co je však charakteristické pro dnešní dobu, jsou jednak rozmanité prostory, s nimiž scénograf musí pracovat, a jednak technologický pokrok, který do oboru rychle proniká. Scénografové tak již musejí mít alespoň povědomí o možnostech různých technologií a spolupracovat se spřízněnými obory, jako je světelný a zvukový design nebo videomapping.

„Technologie nebo speciální projekce ale nikdy nebude těžištěm divadelního představení. Je třeba o ní přemýšlet v širším kontextu žádaného dramatického tvaru,“ upozorňuje před Vilou Štvanice Jana Špalová. Její spolupracovnice Aneta Grňáková zase podotýká, že každý scénograf si buduje svoji databanku vjemů a materiálů, do níž musí ve vhodnou chvíli sáhnout, aby v divákovi vyvolal kýžený dojem či náladu.

Obě mladé tvůrkyně v tomto ohledu hodnotí Pražské Quadriennale jako jedinečnou a skvěle dostupnou přehlídku nejnovějších postupů a technologií, jakožto i bezednou studnici kreativity a inspirace. „Člověku to vlije čerstvou krev do žil. Máme možnost vidět práci jiných kolegů, což je impulz k tomu, abychom v té svojí neustávaly,“ říká kostýmní výtvarnice Grňáková.

Demotivace nebo vyhoření totiž může lehce potkat i scénografa. V Česku navíc třeba z ryze existenčních důvodů – obor je, podobně jako celé divadelnictví, podfinancován. Jana Špalová se ale na tento rys českého divadla dívá pozitivně: napjatý rozpočet aspoň scénografa nutí jít jen po podstatě věci a vyvarovat se přílišné dekorativnosti, která ve výsledné inscenaci vytvoří de facto jen vizuální smog. Málo peněz divadelníkům podle ní také vynahrazuje neutuchající, ba rostoucí, divácký zájem a množství divadel a představení, která tu ročně vznikají.

Centrum na Výstavišti
Třináctý ročník PQ (2015) se konal na různých místech historického centra Prahy. Různorodost jednotlivých lokací a historických paláců však nenabídla ústřední prostor, kde by se po výstavách, přednáškách a workshopech mohli všichni setkávat a dále o scénografii a současném divadle debatovat. „To je vlastně pro PQ velice důležité, důležitější než to, co je na Quadriennale vidět,“ vysvětluje současná umělecká ředitelka Markéta Fantová.

Že by se čtrnáctý ročník konal na Výstavišti, zpočátku nepředpokládala. Když ovšem před více než třemi lety začala se svým týmem hledat prostory pro další PQ, ukázalo se, že je velký problém uzavřít smlouvu pro akci těchto rozměrů na tak dlouho dopředu. „Výstavišti jsme říkali hřbitov výstavní architektury, protože nám připadalo jako hrozný slepenec,“ 
vzpomíná Markéta Fantová. „V jednu chvíli nám to ale vlastně přišlo pro scénografii příhodné a rozhodli jsme se tento poloodumřelý, ale zajímavý prostor oživit.“ Dalšími faktory hovořícími pro byla dobrá dostupnost hromadnou dopravou, blízkost Stromovky a v neposlední řadě kulturní podhoubí Prahy 7, sjednocené pod oficiální značku Art District.

Před čtyřmi lety tolik postrádaný centrální prostor k setkávání a diskuzím tedy letos vznikne v prostorách Křižíkovy fontány, kde bude PQ také slavnostně zahájeno. Najdete tu zónu s kvalitním občerstvením a odpočinkovou lounge s ambientní hudbou. V přilehlém pavilonu je umístěna sekce PQ dětem. V šesti boxech propojených tunely vznikl labyrint se zastávkami vytvořenými různými umělci. Přichystán je animátorský kurz pod vedením lektorů z Aeroškoly a workshopy s hlavní hvězdou letošního PQ, britskou grafičkou Olivií Lomenech Gillovou, která ilustruje knihy J. K. Rowlingové. Speciální program nabízí PQ i pro školní třídy a jiné skupiny dětí nebo mládeže.

V dalším pavilonu u Křižíkovy fontány se budou každý den konat PQ Talks o současné scénografii, jejích trendech a její budoucnosti. Světové hvězdy oboru, jako již zmiňovanou Olivii Lomenech Gillovou nebo italského režiséra a scénografa Stefana Podu, letos dále doplní výrazné zastoupení osobností německého designu a scénografie. Na programu jsou také teoretické a historické přednášky a odborné diskuze.

V nedalekém Lapidáriu je potom připravena výstava Fragmenty, která představuje legendy světové scénografie prostřednictvím jediného objektu ze souboru všech, které daný autor vytvořil. Jedná se v podstatě o informačně napěchovanou vzpomínku: objekt nese příběh svého tvůrce, daného divadelního představení a společensko-politické atmosféry, v níž se odehrálo. Vzpomínky a paměť, respektive reflexe, jsou totiž pro fungování jevištního výtvarnictví klíčové. „Scénografie probíhá v cyklickém procesu. Cílí na zážitek a emocionálno, ale důležité je jejich kolektivní prožívání. To nás odlišuje od ostatních oborů vizuálního umění,“ říká Markéta Fantová. „Nápad (Imaginace) se musí přetavit (Proměny) do něčeho konkrétního, a to musí proběhnout před diváky. Jinak to, co děláme, nebude existovat. Pak vznikne nějaká kolektivní paměť (Reflexe) a ta nastartuje další cyklický proces,“ vysvětluje Fantová a odhaluje tím původ letošních tří tematických okruhů přehlídky.

S pamětí souvisí i silnější zaměření na seniory, pro které má PQ letos vstup zdarma. Snahou organizátorů je nejen nabídnout jim vhled do dnešních možností scénografie, ale také si od nich vyslechnout vzpomínky na divadlo v dobách jejich mládí a názory na změny, které se od té doby v českém divadelnictví udály.

Naopak nejmodernější podobu scénografie mohou diváci spatřit v Malé sportovní hale. Interaktivní a experimentální projekt 36Q° s instalací Blue Hour a projekty Light a Sound Spot kombinuje technologie s uměním a vybízí k diskuzi o jejich dalších možných spojeních.

Náměstí před Průmyslovým palácem potom ovládnou performeři v rámci choreografického projektu Formace, který reaguje na možnosti a záludnosti umění v městském veřejném prostoru. Na prostředí, v němž se divadelní počin odehrává, se také zaměřuje sekce Site-specific festival. Ta obsadí architektonicky nesourodá prostranství a zákoutí kolem Průmyslového paláce a přilehlou Stromovku. Součástí těchto performancí šitých na míru konkrétnímu prostoru je i projekt Emergence, v němž scénografové reagují na politicko-kulturní podmínky různých evropských oblastí. „Smyslem je oživit paměť evropských míst, která není úplně pohodlná,“ doplňuje Markéta Fantová a uvádí konkrétní příklad: doněcké centrum moderního umění Izoljacija (Izolace), které se muselo kvůli válce na Donbasu přesunout do exilu do Kyjeva.

Srdce přehlídky
Tradiční jádro Pražského Quadriennale tvoří tři soutěžní sekce: Výstava divadelní architektury a prostoru, Studentská výstava a Výstava zemí a regionů. Všechny se soustředí v Průmyslovém paláci.

Úsloví „prkna, která znamenají svět“ tu získává i doslovný význam. Návštěvníci totiž mají možnost seznámit se s realizovanými scénickými návrhy z více než sedmdesáti zemí – od Francie a skandinávských zemí přes Afriku, Čínu a Tchaj-wan až třeba po Trinidad a Tobago. Každá země dostala volnou ruku, jak představit to nejzajímavější, co se v jejích divadlech za poslední léta událo, a ukázat směr, jímž se tamní divadelnictví ubírá. Ve výsledku to znamená, že u některých stánků uvidíte spíše tradiční počiny jevištního výtvarnictví, zatímco jiné budou vyžadovat interakci a pohrají si s vaší fantazií. To vše v kulisách více či méně exotických kultur.

Výstava divadelní architektury a prostoru je pojatá formou dialogu tvůrce a uživatele daného divadelního prostoru na ploše čtyřminutového filmu. Mezi nejzajímavější prostory vybrala mezinárodní porota z téměř padesátky přihlášených i holešovické Centrum současného umění DOX.

Studentská výstava spadá spíše do tematického okruhu Imaginace – vystavované návrhy totiž nemusely být realizovány. „Nápady jsou tu velice pestré a některé diváka za zážitkem přivezou,“ slibuje poněkud tajuplně Markéta Fantová.

Tím se dostáváme zpět k české expozici letošního PQ zmíněné v úvodu tohoto článku. Od českého stánku (jehož podobu vytvořili Kamila Polívková a Antonín Šilar) v Průmyslovém paláci totiž budou návštěvníky do CAMPuQ na Štvanici vozit autobusy. „A už při nástupu do nich začne hra,“ láká neméně tajnosnubně Karolína Macáková, tisková mluvčí CAMPuQ.

Blízká setkání scénografického druhu
Když má umělecká ředitelka Fantová odpovědět na otázku, komu je tedy Pražské Quadriennale určeno především, jen se zasměje: „Spíš snad komu není?“ I když ve světě probíhají i další scénografické festivaly – například kvadrienále World Stage Design, PQ mezi nimi díky svému rozsahu jasně vyčnívá. Jeho dlouholetá tradice, široké tematické a stylové rozkročení, nekonečná pestrost dnešních divadelních prostor a hojná mezinárodní účast z něj totiž dělají unikátní labyrint zážitků a emocí, v němž se příjemně a inspirativně ztratí umělci a umělečtí tvůrci, diváci, studenti, senioři, děti, politicky angažovaní Evropané nebo knižní autoři a publicisté.

„Vytváříme prostředí pro zážitek, to je podstatou letošního ročníku,“ shrnuje Markéta Fantová. Zážitek člověka, který v životě v divadle nebyl a jen si přijde posedět na Křižíkovu fontánu na osvěžující drink a dobré jídlo, se prý počítá jako stejně hodnotný.


Program a vstupenky
Pražské Quadriennale se koná ve dnech 6.–16. 6. 2019 na Výstavišti a ostrově Štvanice. Kompletní program najdete na stránkách pq.cz. Program na míru, včetně rezervace míst na akcích PQ, nákupu vstupenek a ubytování si pak návštěvníci mohou vytvořit pomocí platformy my.pq.cz.

Vstupné: jednodenní vstupenka na všechny výstavy stojí 350 Kč, snížené vstupné 150 Kč platí pro studenty a rodiče doprovázející děti. Děti do 15 let, senioři nad 65 let a návštěvníci ZTP mají vstup zdarma. I oni si však musejí na pokladně vyzvednout vstupenku opravňující je ke vstupu do areálu na všechny výstavy.

Možné je též pořídit si jedno- či vícedenní akreditaci. Kromě výstav se díky ní může návštěvník zúčastnit i přednášek a diskuzí PQ Talks nebo performancí v rámci PQ Studio: Festival. Jednodenní akreditace stojí v předprodeji 475 Kč a 550 Kč na místě, třídenní 1000/1200 Kč, plná akreditace 2400/2900 Kč. Studenti mohou využít studentské akreditace za snížené ceny. Více na http://www.pq.cz/cs/2019/02/20/akreditace/.


Česká expozice: CAMPQ
Fantazijní adaptační tábor pro čtyři kmeny mimozemšťanů, které na planetě Zemi požádaly o azyl. Přes den „běžná“ výstava a po tři večery (6., 8. a 10. června) také sedmihodinová imerzivní inscenace pro dospělé. Tak bude letos vypadat česká expozice v rámci Pražského Quadriennale. Odborná porota vybrala v konkurzu tento projekt jako ukázku současného českého nezávislého a imerzivního divadla, které se v poslední době těší velkému 
zájmu diváků.

CAMPQ, jak se instalace a inscenace nazývají, nazkoušely čtyři divadelní soubory: Divadlo Letí, Tygr v tísni a činohra a Malé divadlo Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Autory scénáře jsou David Košťák, Marie Nováková a Katalánci Claudia Cedó a Juan Yagó oslovení v rámci evropské scenáristické sítě Fabulamundi. Playwriting Europe. Více o expozici a vstupenkách na představení na www.campq.cz.


Kde se vzalo PQ
Pražské Quadriennale scénografie a divadelního prostoru vzniklo v roce 1967. Jeho zrodu předcházela úspěšná výstava v rámci československé výpravy na bienále v brazilském São Paulu, která připomněla významné počiny českého a slovenského scénického výtvarnictví z let 1914–1959. Autorem výstavy byl František Tröster, zakladatel katedry scénického výtvarnictví na pražské DAMU a dědeček současné ředitelky PQ Markéty Fantové.

Cílem PQ bylo a je shromáždit to nejlepší z divadelního designu, scénografie a divadelní architektury a představit dění v tomto oboru profesionálům, studentům i laické veřejnosti. Neméně důležitým cílem PQ je umožnit mezinárodní divadelní komunitě setkat se, společně diskutovat a navzájem 
se inspirovat a ovlivňovat.

První ročník PQ se konal v Bruselském pavilonu převezeném z Expa 58 na Výstaviště (tehdy Park kultury a oddechu Julia Fučíka). Zúčastnila se ho dvacítka zemí. Založena zde byla i hlavní cena festivalu Zlatá triga, kterou napoprvé získala Francie. Ta dříve světové scénografii významně udávala tón; ostatně francouzština byla i hlavním dorozumívacím jazykem prvních ročníků Pražského Quadriennale.

Na Výstavišti se konaly i další ročníky PQ, v roce 1991 se přehlídka přesunula do Paláce kultury. Poté se opět vrátila do Prahy 7. Další stěhování zažila v roce 2015, kdy byla rozprostřena do různých míst historického centra Prahy. Kde se bude konat patnáctý ročník (2023), organizátoři zatím nevědí. Připouštějí variantu střídání: tedy jeden ročník koncentrovaný na Výstavišti, další rozkročený mezi více objektů a prostor ve vnitřní Praze.


PQ pro seniory
PQ společně s platformou Máš umělecké střevo (MUS) a radnicí Prahy 7 připravilo komentované prohlídky pro seniory. Jedná se o kurátorský výběr z Výstavy zemí a regionů, Studentské výstavy či výstavy Fragmenty, ale i z živých akcí, jako jsou Site specific festival nebo choreografické Formace. Zájemci o nové technologie mohou navštívit i audiovizuální instalaci 36Q°.

Devadesátiminutové prohlídky v areálu Výstaviště Praha Holešovice pod vedením odborného lektora jsou pro seniory 65+ zdarma, jejich kapacita je 20 osob. Nutná rezervace na tel.: 224 809 102 nebo emailu: info@pq.cz. Termíny: 10. 6., 11. 6., 12. 6., 13. 6. od 10 hodin.