O osudech obou popravených mužů na místech jejich posledního bydliště pohovořili historici Prokop Tomek a Petr Mallota, kteří se jejich případy zabývali. Odhalení tabulky Jaroslava Borkovce se zúčastnili také poslanec a starosta Prahy 7 Jan Čižinský, senátor za Prahu 7 Václav Hampl a ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Zdeněk Hazdra. Odhalení tabulky Karlu Strmiskovi se zúčastnili i potomci, Strmiskova dcera a syn, kteří se poprvé od osudných událostí v roce 1952 setkali s Janem Králem, majitelem domu a přímým pamětníkem událostí, jehož rodina byla v důsledku známosti se Strmiskou taktéž perzekvována.
Jaroslav Borkovec se za války zapojil do protinacistického odboje a byl vězněn tři roky za velezradu. Osudným se mu stal komunistický režim, který jej v rámci rozsáhlé akce Anton spolu s mnoha dalšími obvinil z protistátní činnosti směřující k provedení státního převratu. Ilegální organizace chystající převrat skutečně existovala, ale údaje o její činnosti máme převážně z vyšetřovacích spisů, o rozsahu organizace a její práci jsou tedy informace zkreslené, neboť vyšetřovaní byli podrobeni brutálním výslechům. Jaroslav Borkovec měl v rámci skupiny působit jako politický poradce.
Odbojová činnost Karla Strmisky zase spočívala v pomoci při organizování tajné finanční sbírky na pomoc rodinám politických vězňů. V září 1951 byl zatčen a podroben surovým výslechům, při kterých byl přinucen podepsat vykonstruovaná a předem připravená přiznání. Důvodem byla údajná příprava státního převratu. Strmiska byl popraven v srpnu 1952.
Projekt Poslední adresa je původně ruskou občanskou iniciativou, která od roku 2014 připomíná oběti sovětského represívního systému, které zemřely v důsledku represí komunistického režimu – byly popraveny či zemřely ve věznicích a táborech. Na místo jejich posledního bydliště je instalována kovová pamětní cedulka.