Dá se říct, že kutí odmalička. „Svépomocí jsem si opravil chatu. Šťourám se vlastně ve všem. Jsem trochu držgrešle, a tak než abych si hned volal řemeslníka, zkusím to rozložit na prvočinitele. Naposledy jsem opravoval švagrové čistič koberců,“ popisuje s úsměvem Robert Machata, který vystudoval strojní průmyslovku a v obchodě domácích potřeb na Milady Horákové pracuje již 23 let. Vyzná se takřka ve všem a rád poradí podobným nadšencům, kteří si chtějí zkusit opravit třeba ucpaný odpad nebo jiný zádrhel v domácnosti. „Za zkoušku nic nedáte. Dneska navíc na internetu najdete spoustu rad a tipů. A řemeslníka si koneckonců můžete zavolat vždycky.“
Ani Robertovi se však opravy svépomocí pokaždé nezdaří. „Posledně jsem takhle rozebral do šroubku pračku a stejně jsem tomu nepřišel na kloub. Opravář jen pootočil dvířka, kde byl mikrospínač, vzal si několik stovek a pračka fungovala,“ popisuje prodavač v obchodě, kde co se domácnosti týče, seženete prakticky všechno. Co nemají, pro to rádi nasměrují na konkurenci, byť krámků tohoto druhu v centru Prahy ubývá. „U Rotta na tržnici to už není, co bývalo, a obchod U Krále železnic na nábřeží letos bohužel skončil. My se držíme jen tak tak. Pokud by se ale měla opakovat ta kompletní karanténa, jako byla letos na jaře, brzy by nás to položilo. Už s opětovným zavedením roušek je ten pokles zase znát,“ posteskne si.
Na své stálé zákazníky ale nedá dopustit. „Chodí k nám stařenky z okolí pro nějakou tu drobnost a vždycky se zastaví i na kus řeči. Poklábosíme a je to moc fajn. Občas nám přinesou bábovku nebo koláč. Na Vánoce nám pak jedna paní nosí pravidelně karton piva. Je to tady takové sousedské,“ libuje si Robert. Sám je z Prahy 8, která mu přirostla k srdci. „Myslím, že bohnické sídliště je to nejkrásnější v celé Praze. Ať se vydáte na jakoukoliv stranu, jste do pěti minut v lese. Rád vyrážím se svými syny do přírody, třeba na kole, takže Bohnice jsou pro nás ideální. Krásná je vyhlídka na celou Prahu i cyklostezka u Vltavy.“
Ostatně ještě donedávna jezdil Robert na kole i do práce. „Je to moc fajn cesta přes Stromovku, jen ten krpál nahoru do Bohnic jsem už přestal dávat,“ směje se. Pro své kutilské záliby si v domě, kde bydlí, pronajal i sklepní prostor. Tam má své království – dílnu s velkým ponkem. Ve volném čase si totiž přivydělává jako hodinový manžel. „Absolutně nestíhám, klidně bych mohl zaměstnat další dva lidi. Řemeslníků je dneska opravdu málo. Člověk se tím uživí možná i mnohem lépe než s nějakou střední školou. Vůbec to není špatná volba. Moji kluci k řemeslu zatím moc netíhnou, i tak se jim ale snažím něco předat, aby si dokázali poradit.“
Když neprodává, neopravuje a nekutí, rád si s kolegy z práce zajde na pivo. Systematicky totiž mapují pražské hospůdky, a tak si z obchodu můžete tak jako já odnést i tip na skvělou pivnici.