Rozvoj tělovýchovy v českých zemích a vznik Sokola v roce 1862 je neodmyslitelně spjat se jmény Jindřicha Fügnera a Miroslava Tyrše. Založení národní tělocvičné jednoty je třeba chápat v širších souvislostech. Účelem nebylo pouze „povznesení tělesných a mravných sil v lidu českém“, evidentní byla i snaha vytvořit protiváhu německým „turnerským“ spolkům (z německého slovesa turnen, cvičit), které už od roku 1849 vznikaly v místech s německým obyvatelstvem a v roce 1865 fungovalo takových spolků v Čechách již 102. Ani sokolové ale nezůstávali pozadu – v roce založení vzniklo, vedle té pražské, i dalších osm jednot mimo Prahu.
Jeden ze zakladatelů sokolského hnutí Miroslav Tyrš (1832–1884). Účast na jeho pohřbu byla jednou z prvních akcí, kterých se členové zdejší jednoty zúčastnili.
Po ochlazení zájmu v letech sedmdesátých přichází v následující dekádě obnovený zájem o činnost Sokola. V roce 1882, kdy se koná první všesokolský slet na Střeleckém ostrově, funguje v Čechách již 130 jednot. Brzy k nim přibude další – jednota Holešovice-Bubny.
Den probuzení
U zrodu sokolské jednoty v Holešovicích stál Hynek Böhm, který v květnu 1884 svolal do restaurace U Zeleného stromu v Plynární ulici své přátele a prezentoval jim svůj zájem založit sokolskou jednotu v Holešovicích. Přítomní zvolili prozatímní výbor a sestavili stanovy jednoty. Ty odeslali na c. k. místodržitelství, které mělo pravomoc schvalovat a de facto povolovat vznik spolků. Dnes už se nedozvíme, co úředníkům vadilo, ale jisté je, že stanovy byly výboru dvakrát vráceny k přepracování. Stalo se tak v rámci dalších přípravných schůzí 27. května a 8. července 1884. Na počátku července se pak v restauraci U Zeleného stromu podařilo uspořádat první neoficiální cvičení – pořadová a prostná za účasti 60–80 budoucích sokolů, které vedl bývalý cvičitel karlínského a pozdější starosta holešovického Sokola Antonín Erben. Vznikající jednotě se také podařilo získat darem stojany ke skoku a břemena, další vybavení pořídili holešovičtí sokolové na úvěr. Dne 7. srpna 1884 konečně dorazily schválené stanovy, na což zakladatelé zdejší jednoty reagovali provoláním v tisku k občanům Holešovic, ve kterém mimo jiné stálo: „Není města, městyse většího, který by se nehonosil národním spolkem Sokol. Jen obec naše, tak blízká královské matce své, tak četná nadějnými silami, zůstávala bohužel po mnoho roků ve spánku. Však i jí nastal den probuzení, i zde vzplanula touha po užším přátelském svazku, který utužen býti má zřízením jednoty sokolské.“
Provolání zřejmě zabralo, protože na ustavující valnou hromadu tělocvičné jednoty Sokol v Holešovicích-Bubnech, která se konala 28. srpna 1884 v již zmiňovaném hostinci U Zeleného stromu, dorazilo celkem 79 osob. Na schůzi byl zvolen správní výbor v čele se starostou Bedřichem Spannaglem, cvičitelský sbor vedli bratři Antonín a Bernard Erbenovi. Součástí téměř každé jednoty byl i zábavní výbor, který měl na starosti pořádání mimosportovních akcí – typicky plesů, šibřinek (sokolská tematická maškarní slavnost) apod. Z výdělku byl pak financován provoz jednoty. Nejinak tomu bylo i v případě holešovické jednoty, prvním předsedou zdejšího zábavního výboru se stal Václav Tvrz. Kromě zábavního výboru fungoval ještě tzv. dramatický odbor, jehož členové se věnovali tehdy nesmírně populárnímu ochotnickému divadlu.
Během první schůze došlo i na čtení výtahu ze stanov nové jednoty. Hned první ustanovení definuje cíle a účel založení spolku: „Účelem jednoty jest, aby pěstovala tělocvik společným cvičením, společnými výlety a šermováním. V jednotě též střelba do terče se pěstí. K oživení ducha společenského slouží přednášky a rozpravy o věcech společenských, jakož i společenské výlety, zábavy, divadelní představení apod.“
Ze stanov tedy jasně vyplývá, že činnost Sokola nelze v žádném případě redukovat pouze na tělovýchovu. Už první rok vznikla pro členy knihovna o 68 svazcích. Členové holešovického Sokola byli od začátku velice aktivní. Cvičení probíhala pravidelně třikrát týdně – v úterý, ve čtvrtek a v sobotu. Už 6. listopadu byl představen vlastní prapor jednoty, o tři dny později se šest desítek holešovických sokolů v krojích účastnilo pohřbu jednoho ze zakladatelů hnutí – Miroslava Tyrše.
V únoru 1887 se pak holešovická jednota administrativně připojila k středočeské župě. Poměrně zásadním problémem bylo pro vznikající sokolské jednoty hledání vhodného místa pro cvičení. Holešovičtí využívali sály v hostincích – nejčastěji v hostinci U Zeleného stromu nebo v hostinci Na Zátorách. Ideálem a snahou (nejen) zdejších Sokolů byla ale samozřejmě vlastní sokolovna. Z toho důvodu vzniklo 9. června 1888 Družstvo pro vystavění tělocvičny Sokola v Praze VII., kam sokolská jednota věnovala celou svou dosavadní hotovost – 562 tehdejších korun. O tom, že si družstvo vytklo skutečně ambiciózní cíl, svědčí i fakt, že po osmnácti letech fungování mělo na svém kontě „jen“ 16 200 korun, což představovalo cca 10 % částky nutné pro výstavbu sokolovny.
Záběr z cvičení dorostenců na III. všesokolském sletu na Letné v červnu 1895. Holešovickou jednotu zde reprezentovalo 55 mužů, 49 dorostenců a 36 žáků
Sleva pro veřejné blaho
Na přelomu června a července 1891 se několik desítek členů holešovického Sokola účastnilo II. všesokolského sletu, který se u příležitosti Jubilejní zemské výstavy konal na improvizovaném cvičišti ve Stromovce.
Holešovičtí sokolové předvedli 24. června na veřejné zkoušce sletovou sestavu, na sletu o několik dní později vystoupilo 36 cvičenců z Prahy 7 zformovaných do čtyř družstev. Holešovičtí sokolové se účastnili nejen veřejných vystoupení v rámci župy (od roku 1891 Pobělohorské), ale udržovali kontakty i se vzdálenějšími kolegy. V červnu 1893 se pak malíř Josef Hübsch a pozdější náměstek pražského primátora a zemský poslanec Ing. Eustach Neubert zúčastnili sjezdu francouzských gymnastů v Nancy. Vzhledem k narůstajícímu počtu členů (v polovině 90. let 19. století přesáhl tři stovky) se do popředí znovu a znovu dostávala otázka vlastního prostoru pro aktivity. V červnu 1894 tak představitelé jednoty požádali pražskou městskou radu o zapůjčení tělocvičny v letenské chlapecké škole. Cvičit se ve školní budově v Letohradské ulici začalo v zimě 1894, ovšem zdejší „azyl“ fungoval jen 5 měsíců, pak se sokolové přesunuli opět do sálu hostince U Zeleného stromu. V srpnu 1896 bylo mimořádnou valnou hromadou rozhodnuto zakoupit od pražského magistrátu parcelu na stavbu nové sokolovny. K uzavření smlouvy došlo 24. září 1898, jednota pořídila pozemek v lokalitě U Studánky o výměře 1100,2 m² za 3059 korun. Prodávající zcela jistě přizpůsobil (rozuměj: snížil) cenu s ohledem na veřejnosti prospěšný účel budovy, která zde měla vyrůst. Holešovičtí sokolové to komentovali: „Za vzácnou blahovůli městské rady veleobce Pražské buďte vzdány srdečné díky.“ V rámci jednoty vznikl stavební odbor, který měl na starosti přípravu stavby. Jeho členy byli mimo jiné i zmíněný Eustach Neubert nebo budoucí projektant kostela sv. Antonína František Mikš.
Významný člen Sokola Holešovice, II. náměstek pražského primátora a zemský poslanec za Prahu 7 Ing. Eustach Neubert (1858–1907)
Přípravami na stavbu ale aktivity zdejšího Sokola rozhodně nekončily. V březnu 1898 založili vzdělávací odbor, který měl na starosti pořádání přednášek a další edukativní aktivity. Z četných akcí lze zmínit například přednášku o životě zakladatele hnutí Jindřicha Fügnera, kterou 7. listopadu 1903 pronesl samotný šéf hnutí dr. Josef Scheiner. Zcela v duchu poněkud nesmělého emancipačního hnutí pak vznikl v říjnu 1898 i ženský odbor. O velkém zájmu svědčí, že hned v prvním roce se cvičení průměrně účastnilo i pět desítek sokolek.
V jubilejním dvacátém roce existence holešovického Sokola byl starostou jednoty zvolen Jan Sýkora, který vedl již 350 aktivních členů. Probíhají přípravy ke stavbě vlastní tělocvičny, dobrovolníci pracují ve správním výboru, cvičitelském sboru, zábavním výboru, vzdělávacím odboru, ženském odboru nebo pěveckém kroužku. Jednota také vydává výroční almanach mapující dvě dekády činnosti spolku, který končí přáním do budoucnosti: „Buď obětavost a nezištnost minulých vzorem budoucím, kteří nechť snaží se dovésti jednotu k úplnému rozkvětu, zmohutnění a síle! Na zdar!“
Starosta holešovické sokolské jednoty v letech 1891–1909 Jan Sýkora