Tak zní slogan z kampaně ke 100 letům Českého červeného kříže (ČČK), který vyjadřuje jeho nejdůležitější poslání – pomáhat ostatním. Nejenom o pomoci jiným se rozhovořila Zuzana Dufková, ředitelka sedmičkového oblastního spolku, a přiblížila i mnohé další aktivity, jež zde pro své klienty zajišťují. Za stolem se Zuzana tísní se třemi elektrickými vozíky, které zapůjčují seniorům. Na gauči sedí dvě nácvikové figuríny a tiše čekají na další školení první pomoci. Regály podél zdi přetékají krabicemi se zdravotnickým materiálem, jenž se místním hodí při poskytování zdravotnických asistencí. „Kromě vzdělávání se primárně věnujeme sociální činnosti. Jde především o výdej potravinových balíčků, provozování ošacovacího centra a dopravy pro seniory,“ uzavírá dlouhý seznam aktivit místního spolku ČČK Zuzana.
Aktivní ženu do spolku přivedla soutěž, při které mladí zdravotníci měří své znalosti v poskytování první pomoci. „Škola nás vyslala do přípravných kurzů Červeného kříže a už jsem zde zůstala. Chodila jsem do kroužku první pomoci, pak se stala jeho instruktorkou a nakonec se dostala až na post ředitelky oblastního spolku.“ Administrativy si při své práci užije dost, ale Zuzanu častěji potkáte v terénu, třeba při shánění potravinové pomoci pro 170 klientů, kteří jsou na pomoci závislí. „Jde o seniory nebo matky samoživitelky z Prahy 7. Pro potraviny jezdíme do jednoho obchodního centra na Andělu, kde dostáváme potraviny před lhůtou spotřeby. Jsme opravdu rádi za cokoli, co nám kdo dá. Dárců ale bohužel ubývá.“
Jednou z dalších aktivit ČČK je oceňování bezpříspěvkových dárců krve. Nejčastějšími dárci jsou členové složek integrovaného záchranného systému, zbylou část tvoří lidé, které do odběrných center přivede pocit zodpovědnosti. „Někteří si na oceňování přivedou děti, aby viděly, že dárcovství váhu ve společnosti stále má. Procentuálně ale dárců rapidně ubývá.“ Důvodů, proč tomu tak je, vidí Zuzana několik. Jedním z nich je zdravotní stav populace, dárci také nemohou užívat některá léčiva a jistě je za tím i obava, že bude odběr bolet nebo že se dárci udělá špatně. „Musíme si ale uvědomit, že krev nejde nahradit, vytvořit ji uměle. Přitom při jedné velké operaci se spotřebují dva či tři litry krevních derivátů.“
Každý se dárcem krve stát nemůže, ale rozhodně by každý měl mít povědomí o první pomoci. Spousta lidí se však bojí, že udělají něco špatně. Ovšem spíše hrozí postih za neposkytnutí první pomoci. „Je prokázáno, že děti, které jsou v tomto bezprostřední, jsou schopny poskytnout první pomoc daleko lépe než dospělý. Dítě neřeší, jestli mu hrozí právní postih, jestli se může nakazit infekcí nebo jestli může být napadeno. Důležité je zavolat 155. Dispečeři záchranky jsou proškoleni, aby vás vším provedli. V okolí se také vždycky najde někdo, kdo bude vědět, co dělat. Nejdůležitější je ale nebýt lhostejný,“ uzavírá rozhovor Zuzana Dufková.