archivní článek, informace již nemusí být aktuální

Podle loňského průzkumu iniciativy Pod Svícnem a agentury Ipsos má téměř 30 procent žen a 12 procent mužů v Česku zkušenost s domácím násilím. Ve většině případů ho má na svědomí partner, u necelé pětiny obětí jde o týrání ze strany jiných členů rodiny. V čem spočívá jádro násilných vztahů? Proč v naší společnosti převládá stereotyp, že oběť si za takovou situaci může sama? Jaké mýty o domácím násilí převládají, jaké jsou první varovné signály a co v ochraně obětí může změnit nový návrh zákona o domácím násilí?

Dle dalších statistik Policie ČR každoročně vykáže přes tisíc osob ze společné domácnosti z důvodu bezprostředního ohrožení života či zdraví. Orgány sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) každoročně zasahují ve více než dvou tisícovkách rodin, kde k domácímu násilí dochází.

Tato čísla jsou však jen špičkou ledovce. Předpokládá se, že většina případů domácího násilí není nikdy ohlášena, a policie se tak dozví pouze o každém pátém případu závažného domácího násilí. Zkušenosti organizací, které pomáhají obětem, dlouhodobě ukazují, že systém ochrany obětí je v současné době nedostatečný.

Potřeba definice
Poslední větší legislativní změna v oblasti ochrany před domácím násilím byla přijata před více než 15 lety, kdy byl zaveden institut vykázání a byla zřízena intervenční centra. Policie ČR získala oprávnění vykázat násilníka z bytu nebo z domu na deset dní. „Dříve bylo domácí násilí řešeno hlavně jako ,šarvátky‘ mezi partnery. V posledních letech a především měsících cítíme výrazný posun k lepšímu. Ať v oblasti přístupu k oběti, nebo v edukaci policie. Žel to stále ještě všude není dokonalé. A ve většině případů je vystoupení oběti bráno a priori jako falešné hlášení, dokud se neukáže opak,“ říká Michaela Studená, spoluzakladatelka iniciativy Pod Svícnem.

Domácí násilí explicitně zmiňuje osm zákonů, žádný z nich jej však nedefinuje. To vede k tříštění chápání a výkladu domácího násilí ze strany policie, soudů, orgánů sociálně-právní ochrany dětí, lékařů a dalších, kteří mají obětem domácího násilí pomáhat. Pomoc je proto mnohdy nejednotná až zmatečná. Stejné situace obětí jsou posuzovány různě, často individuálně podle osobního přesvědčení jednotlivých pracovníků, kteří je řeší.


Mezery v účinné ochraně
V květnu letošního roku byla na půdě Strakovy akademie uspořádána tisková konference Odboru rovnosti žen a mužů Úřadu vlády ČR ve spolupráci se zmocněnkyní vlády pro lidská práva Klárou Šimáčkovou Laurenčíkovou, jež informovala o předložení nového zákona o domácím násilí. Návrh zákona iniciovala koalice NeNa (Ne násilí na ženách) sdružující organizace, které poskytují specializovanou pomoc obětem domácího a sexuálního násilí: proFem – centrum pro oběti domácího a sexuálního násilí, ROSA – centrum pro ženy a nezisková organizace komplexní pomoci obětem domácího násilí Acorus.

Tyto organizace poskytují komplexní specializované služby pro oběti domácího násilí, jako jsou nonstop krizové linky, specializované poradenství, krizová lůžka, azylové domy s utajovanou adresou, intervenční centra a další. „Máme s poskytováním těchto služeb už třicetiletou zkušenost a za tu dobu jsme pomohli najít cestu z násilného vztahu desetitisícům žen a dětí. Avšak bohužel i po těchto třiceti letech, během kterých bezesporu došlo k určitému zlepšení ochrany a pomoci obětem, se v praxi stále setkáváme s problémy a mezerami v účinné ochraně,“ řekla při tiskové konferenci Branislava Marvánová Vargová, vedoucí poradenského centra ROSA.

V praxi se právě kvůli nejednoznačné definici domácího násilí zástupci zmíněných organizací setkávají s mnoha paradoxními situacemi. V rámci trestního řízení je s obětí dle zákona o obětech trestných činů zacházeno jako s osobou zvlášť zranitelnou, čímž je chráněna před přímou konfrontací s násilnou osobou. Avšak v jiných typech řízení, kupříkladu v opatrovnickém, které mnohdy probíhá paralelně s trestním řízením, domácí násilí zohledněno není a oběti je mnohdy nařízeno účastnit se párové terapie nebo mediace s násilnou osobou. „Oběti domácího násilí jsou konfrontovány s velmi protichůdnými doporučeními a nařízeními. Na jedné straně se ukrývají v utajeném azylovém domě nebo na utajené adrese a na straně druhé je jim ve stejnou dobu doporučováno, aby s násilnou osobou komunikovaly nebo jí předávaly dítě ke kontaktu. Pokud odmítají nebo se nechtějí s násilnou osobou setkat, jsou označovány za nespolupracující a například v opatrovnickém řízení je tato skutečnost často brána jako přitěžující okolnost právě na straně oběti,“ dodává Branislava Marvánová Vargová.

Další podivný rozpor nastává v případě, kdy na domácí násilí není nahlíženo v rámci historie násilí ve vztahu, ale jsou posuzovány pouze jednotlivé „incidenty“, které bohužel mnohdy nemusí dosáhnout naplnění skutkové podstaty trestného činu a jsou řešeny pouze v přestupkovém řízení. „V přestupkovém řízení ochrana oběti absolutně chybí a pro naše klienty je to často bariéra. Nechtějí se toho účastnit, nechtějí to podstupovat. Pokud už oběť přestupkové řízení podstoupí, je to pro ni enormní psychické vypětí a není schopna svá práva hájit takovým způsobem, jako je toho schopen pachatel. Ten k řízení přichází klidný, je žoviální – a na druhé straně je náš vystresovaný klient, pro kterého je velice složité hovořit koherentně o tom, co se mu všechno stalo,“ řekla při tiskové konferenci Martina Houžvová, advokátka specializující se na pomoc obětem domácího násilí. Nutnost vidí i ve změně v přestupkovém právu v zahajování řízení i bez souhlasu oběti, a to v případě, že oběť je mladší osmnácti let anebo násilné jednání vedlo k vykázání násilné osoby ze společné domácnosti. „Jednání pachatele by mělo být už v této fázi stíháno a postihováno. Aby nevznikal dojem beztrestnosti na straně pachatelů, ale i na straně obětí, které po několikátém útoku, kdy se nic vlastně nestane, mají dojem, že nemají zastání. Požadavek na souhlas se zahájením řízení oběť velmi zatěžuje v tom, že vlastně musí učinit aktivní krok proti pachateli, kterého se bojí. Musí se rozhodovat. Musí často čelit názorům okolí v rovině – chceš to opravdu udělat, chceš mu opravdu škodit a tak podobně. Rozhodování je tak extrémně náročné,“ dodává Houžvová.


Co nový zákon změní?

Návrh zákona o domácím násilí, tedy zákon, kterým se mění občanský zákoník a další zákony v souvislosti s potíráním domácího násilí, vychází z poznatků z výzkumů, judikatury i praxe osob, které poskytují přímou péči a služby obětem domácího násilí. Není to nic neobvyklého. Domácí násilí jako trestný čin má ve svém právním řádu zakotvena řada zemí, například Bulharsko, Francie, Chorvatsko, Itálie, Kypr, Lucembursko, Malta, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Řecko nebo Slovinsko.

Kromě jednotné definice domácího násilí zákon obsahuje také novelu občanského zákoníku stanovující domácí násilí jako kritérium, k němuž musí být přihlíženo při rozhodování o svěření dítěte do péče a při rozhodování o vypořádání společného jmění manželů při rozvodu. A dále zahrnuje novelu zákona o sociálně-právní ochraně dětí, která zavádí povinnost pracovníků OSPOD podat soudu návrh na ustanovení zmocněnce v trestním řízení, v němž je obětí trestného činu dítě.

Novelou by měl projít i zákon o Policii ČR, který by prodloužil délku vykázání ze společné domácnosti v případě domácího násilí ze stávajících deseti na čtrnáct dní a zavedl by povinnost policie zabavit vykazované osobě střelnou zbraň. Novela čeká také přestupkové zákony, jež mají posílit práva obětí domácího násilí. Ty by tak měly mít právo na doprovod s důvěrníkem a právo na zabránění kontaktu s pachateli násilí.

Plán prevence
Kromě legislativních změn byl vládě v červnu předložen (a nyní je v meziresortním připomínkovém řízení) také nový akční plán prevence genderově podmíněného násilí. Ten přináší sadu opatření zaměřených na prevenci domácího násilí a zlepšení dostupnosti služeb pomoci obětem, kupříkladu dětem, které vyrůstají v násilných rodinách. „Děti jsou na tom nejhůře, protože mají pouze velmi omezené možnosti, jak uniknout z násilné domácnosti. Přitom jakékoliv násilí se nejvíce podepisuje právě na nich. Ať je to násilí mezi rodiči, nebo ta horší varianta – násilí přímo na dětech. A koho bychom jako stát měli chránit především? Pokud se na děti vykašleme, bude se stále točit koloběh transgeneračního přenosu násilí. Tedy děti si tyto vzorce budou promítat do svých vztahů v dospělosti. Mysleme si, co chceme, ale přísná výchova s hranicemi by neměla být o násilí, ať už fyzickém, či verbálním. To ve zdravých vztazích nemá co dělat,“ dodává Michaela Studená.

Akční plán také obsahuje opatření zaměřená na vzdělávání profesí, které s oběťmi domácího násilí přicházejí do styku za účelem nastavení citlivého a profesionálního přístupu. Pozornost je věnována i tématu prevence kybernásilí a prevence násilí na seniorech a seniorkách.


Jádro násilných vztahů

Nově navržená definice směřuje k podchycení v praxi nejčastějších projevů domácího násilí. Klíčovým aspektem přitom je, že jde o vzorec chování, jenž je využíván zejména k získání kontroly nad druhou osobou. Terminologií občanského práva se domácím násilím rozumí takové jednání, které zasahuje do duševní nebo tělesné integrity, svobod nebo důstojnosti, a to zejména v pohlavní oblasti, vážnosti, cti nebo soukromí oběti. Možná nám tato slova připadají abstraktní, ale tento výčet zahrnuje v praxi se objevující formy domácího násilí, a to násilí fyzické, psychické, sexuální, ekonomické a i tzv. kontrolující jednání. „V praxi vidíme, že jako domácí násilí bývají vnímány spíše fyzické formy násilí, přičemž další formy, jako je násilí psychické nebo ekonomické, bývají často přehlíženy. Proto je velmi důležité, že návrh definice poukazuje také na kontrolující a nátlakové jednání, které tvoří jádro násilných vztahů. Základem domácího násilí je totiž právě zneužívání kontroly a moci, což je umožněno izolováním oběti a používáním různých forem násilí, které v oběti vyvolávají pocit strachu. A právě skrze tento strach pak násilná osoba ovládá život oběti,“ upřesňuje Branislava Marvánová Vargová.

Čtyři stěny neplatí
Návrh zákona také definuje okruh osob, vůči nimž je možné se domácího násilí dopustit. Oběti mohou být jak osoby ve společné domácnosti, tak i ty, které spolu nežijí, včetně bývalých blízkých osob. Může jít o rodiče společného dítěte nebo osoby, jež s původcem domácího násilí společně vykonávají rodičovskou povinnost, ale v jedné domácnosti nežijí. Toto široké vymezení reflektuje, že domácí násilí nenastává jen mezi manželi žijícími společně v jedné domácnosti, ale jeho oběťmi a pachateli mohou být druhové a družky, jejich děti nebo senioři, nehledě na to, zda spolu žijí nebo žili ve společné domácnosti.

Iniciativa Pro bezpečný domov (sdružující politiky, odborníky, neziskové organizace a firmy, kteří společně prosazují novelu zákona o domácím násilí) dodává, že s ohledem na vývoj společnosti, společenských vztahů a jejich dynamiky je potřeba pod pojem domácího násilí zahrnout nejen jednání odehrávající se tzv. mezi čtyřmi stěnami, ale je potřeba chránit též oběti agresorů, kteří svou oběť pronásledující, napadají, manipulují jí a šikanují ji i poté, co oběť společnou domácnost opustila.

Tiché svědkyně
Opakovaně zaznívá, že je nutné, aby systém pomoci poskytoval ochranu všem obětem již od počátku, a dařilo se tak předcházet eskalaci násilí a jeho vážným dopadům. To se však úplně nedaří a počet vražd motivovaných osobními vztahy stále roste. Organizace ROSA každý rok při Mezinárodním dni proti násilí na ženách 25. listopadu mapuje případy zavražděných žen, o nichž informují česká média, a sdílí příběhy těchto obětí. ROSA případy sleduje od roku 2003, kdy se přidala k projektu Tiché svědkyně (The Silent Witness), který v roce 1990 odstartovala v americkém státě Minnesota iniciativa umělkyň, jež prostřednictvím instalace s červenými dřevěnými siluetami žen v životní velikosti připomínaly 26 žen zavražděných svými partnery. V České republice v roce 2022 rukou svého nejbližšího – manžela, bývalého manžela či partnera – zemřela více než dvacítka žen.


Femicida
Zmíněné číslo jistě není úplné. Právě média jsou ale jediný zdroj, ze kterého se o vraždách žen z důvodu pohlaví můžeme jako veřejnost dozvědět. Vražda ženy, spáchaná kvůli jejímu pohlaví, dostala označení femicida. „Stát obecně data o femicidách v podstatě nesleduje, v rámci policejních statistik eviduje informace o vraždách, ale femicidy tam nejsou nijak označované,“ říká vedoucí právních služeb organizace proFem Petra Presserová. V mnoha případech vražd tak média a následně veřejnost ani nevědí, že se jednalo o partnery. „Dnes ze statistik zjistíme pohlaví a to, jestli oběť a pachatel byli v příbuzenském stavu, ale nejde z nich udělat jednoznačný závěr, jestli šlo o partnera nebo partnerku. Bylo by potřeba doplnit statistiky o ukazatel, který by to takto označil,“ dodává Jitka Poláková, ředitelka organizace proFem.

I když se ale informace o příbuzenském stavu objeví, čin, při němž muž zabije svou partnerku nebo dokonce několik členů rodiny, je ve veřejném i mediálním prostoru často označovaný jako „roztržka“ nebo „vyústění sporů“. Taková pojmenování naznačují, že vztah dvou osob, z nichž jedna zavraždila druhou, byl rovnocenný. Navíc tím dochází k zamlžení kontextu, ve kterém byla femicida spáchána. Veřejnost si pak těžko může spojit, že takovým vraždám ve většině případů předcházelo dlouhodobé týrání, fyzické či psychické násilí, stalking nebo výhrůžky. „Ze světa známe případy dobré praxe, které počty partnerských vražd prokazatelně snižují. U nás ale panuje přesvědčení, že takovým činům předcházet nelze. Opak je přitom pravdou: nejde o náhlé, impulzivní činy, ale o vyústění dlouhodobé situace opakujícího se násilí a výhrůžek, které skončí vraždou nebo pokusem o ni. Ze statistik například víme, že velká většina obětí femicidy vyhledala v předchozím roce lékařské ošetření v důsledku napadení pachatelem. Jednou ze strategií je proto vzdělávání lékařského personálu v rozpoznání úrazů v důsledku domácího násilí a možnosti jejich intervence. Takových konkrétních opatření je hned několik – ale zdá se, že u nás k nim není vůle,“ říká Pavel Houdek, kriminolog a instruktor moderní sebeobrany, který se dlouhodobě věnuje boji proti sexuálnímu obtěžování a násilí.

Proč neodejdou?
Ve výzkumu agentury Ipsos a iniciativy Pod Svícnem, jehož se mezi 5. a 11. dubnem 2022 zúčastnilo 1041 respondentů z reprezentativního vzorku internetové populace ČR starší 18 let, každý třetí dotazovaný uvedl, že si oběť občas za situaci, v níž se nachází, může sama. Toto přesvědčení převládá spíše u mužů, a to ve více než 41 %. Proč se tento stereotyp v naší společnosti udržuje? Podle Michaely Studené je jednodušší si v hlavě racionalizovat to, že když se domácí násilí někomu stalo, mohl si za to sám. „Pak lidé získají pocit, že jim se nic takového stát nemůže. A nemusí zároveň ani nikomu pomáhat. Je to tak pro veřejnost a někdy i blízké okolí oběti snazší,“ doplňuje. „Z terénu víme, že právě toto mentální nastavení okolí přispívá k nenahlašování trestných činů a celkově k nízké motivaci obětí svou situaci řešit. S tzv. druhotnou viktimizací se setkáváme poměrně často především v diskuzích. V tomto případě platí, že slova mohou ublížit podobně jako činy,“ doplňuje výsledky průzkumu Barbora Urbanová, poslankyně a spoluzakladatelka iniciativy Pod Svícnem. „Bezpochyby je jedním z velkých důvodů sebeochranný psychologický mechanismus. Domácí násilí se může týkat každého; žádný násilník se tak neprojevuje na prvním rande. To by se opravdu každá žena otočila na podpatku a odešla. Součástí domácího násilí je manipulace; ve vztahu se objevuje plíživě a pomalu. A z výzkumů víme, že se týká všech společenských vrstev. Jeho obětí se může stát stejně tak dělnice v továrně jako špičková manažerka nebo známá zpěvačka. Ale to si nechceme připustit. Chceme žít ve světě, kde se násilí týká těch druhých. Těch, kteří udělali chybu. Těch, co pijí alkohol, žijí na okraji společnosti atd. Tvoříme si iluzi, že nás se týkat nemůže. A pak je to tím, že tohle téma je pořád ve společnosti tabu. V poslední době se o něm naštěstí mluví víc, ale to, co potřebujeme, je vytvořit takovou společenskou atmosféru, kde bude tabu domácí násilí – a ne to, o něm mluvit,“ dodává Pavel Houdek.


Chybějící důvěra
Zmíněný výzkum dále uvádí, že sedm z deseti obětí domácího násilí se někomu se svými problémy svěřilo. Nejčastěji se obracejí na někoho z rodiny (47 % případů). Na policii se obrátil téměř každý pátý člověk a podobná data platí i pro odbornou pomoc. Skoro třetina obětí však vypověděla, že si tuto zkušenost nechala pro sebe. Velmi se také liší chování jednotlivých pohlaví. Zatímco ženy se nejčastěji svěřovaly někomu z blízkého okruhu rodiny či přátel, muži obvykle tyto věci s nikým neprobírali. „Od začátku projektu nás odborníci upozorňovali na fakt, že oběti nemají ke svému okolí příliš velkou důvěru. A jak čísla napovídají, odhady se nemýlí. Jak jsme se od obětí dozvěděli, často také řeší trauma až ex post, tedy v době, kdy už se z patologického vztahu s partnerem či partnerkou vymanily,“ doplňuje Michaela Studená.

Kdy odejít?
Průměrná doba, kterou člověk stráví ve vztahu, kde se vyskytuje domácí násilí, je 8 let. „Je potřeba si uvědomit, že domácí násilí nezačne z ničeho nic. Pachatel oběť dlouhodobě ,zpracovává‘. Na začátku vztahu je to často výjimečně pozorný a hodný partner. Ale postupem času začíná oběť omezovat, odřezávat ji od kamarádek, rodiny a dalších vztahů – ale také od zdrojů. Přesvědčuje ji, že za nic nestojí, že bez něho je nula. A dělá to tak dlouho, až tomu oběť sama uvěří. Druhým důvodem je, že pachatel dlouhodobě pracuje na tom, aby oběť fakticky neměla možnost odejít – aby neměla k dispozici peníze ani kontakty (kamarády), na které se obrátit pro pomoc. Pokud jsou ve vztahu děti, je takový odchod ještě složitější. A konečně: domácí násilí neprobíhá pořád, ale v cyklu. To znamená, že po incidentu násilí přichází fáze ,líbánek‘. Pachatel se omlouvá, sype si popel na hlavu, je znovu pozorný, nosí oběti dárky. Ta se tím zpravidla nechá obměkčit. Ale pak zase narůstá tenze, dojde k násilí – a v momentě, kdy by to oběť třeba už chtěla řešit, přijde opět fáze ,líbánek‘, “ konstatuje Pavel Houdek.

Kdy je tedy na čase už odejít? Podle Michaely Studené je to už při prvních výstražných signálech – partner omezuje vaši svobodu, bere vám peníze, uráží vás, ponižuje nebo si vynucuje sex. Pavel Houdek výstižně dodává, že pokud začnete uvažovat nad tím, jestli nejste obětí domácího násilí, tak jí pravděpodobně jste. Pokud máte pochybnosti už teď, vězte, že časem to bude ještě horší.

Stejná „poučka“ platí i v případě, kdy uvažujeme nad tím, že někdo z našich blízkých je pravděpodobně obětí domácího násilí. Samozřejmě pokud jde o bezprostřední ohrožení zdraví nebo dokonce života – z bytu vedle se ozývají údery, nářek, volání o pomoc nebo dokonce přímo vidíte fyzické napadání, volejte 158. Pokud máte podezření, ale nic výše popsaného se neděje, můžete udělat jedinou věc: nabídnout oběti podporu a pomoc a být tu pro ni. Říct jí, že kdyby něco potřebovala, může se na vás obrátit s tím, že cokoliv, co vám řekne, u vás bude v bezpečí. A pak to samozřejmě dodržet. Pokud se vám svěří, že domácí násilí zažívá, můžete jí pomoci zkontaktovat se s organizacemi, které v této oblasti působí. Na ty se můžete obrátit i vy sami, pokud si nejste jisti, jak postupovat. Rádi vám poradí. „Připravte se ale na to, že je to dlouhý a únavný proces. Budou chvíle, kdy oběť bude těsně před odchodem, už bude mít s vaší pomocí všechno nachystané, ale pak couvne a vrátí se. Přeruší s vámi kontakt. A pak ho zase naváže. Ale pokud tu pro oběť nebudete přes těžkosti vy, pak tu pro ni možná nebude nikdo,“ uzavírá Pavel Houdek.

Jak mohu pomoci?
Buďte oporou a mějte pochopení. Neodsuzujte, nezlehčujte danou situaci, naopak ji pomozte správně pojmenovat, ptejte se, ale především naslouchejte. Člověk, který k vám získá důvěru, se nebude bát mluvit o svých problémech. Právě důvěra k druhému člověku je jednou z věcí, o něž lidé v násilném vztahu přišli, a důvěra k vám a následně k lidem, kteří mohou pomoci, může být prvním krokem z domu, kde bydlel strach.


MÝTY O DOMÁCÍM NÁSILÍ

Nikdo se nechová násilně jen tak bez důvodu – můj bratranec byl agresivní asi proto, že jeho partnerka udělala něco, co ho rozčílilo.
→ Pro domácí násilí neexistuje žádná omluva. Násilné osoby se často pokoušejí uplatňovat svou kontrolu skrze zastrašování nebo fyzické násilí. Oběť není za násilí zodpovědná. Pouze ten, kdo se násilí dopouští, jej může mít pod kontrolou.
→ Osoba, která zažívá násilí, nemůže být obviňována za to, co se jí děje. Násilí ve vztahu, včetně jakékoli formy emocionálního násilí nebo kontroly, není nikdy ospravedlnitelné.

Na dětech domácí násilí nezanechává následky.
→ Děti jsou zvýšeně ohroženy dopady domácího násilí, i když jsou mu pouze přítomny a fyzické násilí na nich není pácháno.
→ Děti potřebují ochranu, jelikož jsou nejvíce zranitelné a důsledky domácího násilí si nesou do dospělosti. Nabídněte jim svoji pomoc a kontaktujte odborníka.

Není moc pravděpodobné, že by domácí násilí zažívali i starší lidé, kteří se svým partnerem žijí dlouhodobě, zejména pokud jeden z nich pečuje o druhého.
→ Domácím násilím může být dotčen kdokoli, bez ohledu na věk. Obecně platí, že starší oběti zažívají násilí po dvakrát delší dobu, než vyhledají pomoc, než oběti mladší 61 let. Pokud si všimnete jakýchkoli varovných signálů, je důležité je brát velmi vážně. Ti, o něž se stará partner nebo jiný člen rodiny, jsou ve skutečnosti násilím ohroženi, protože to často zůstane nepovšimnuto.
→ Starší lidé musí při vyhledání pomoci často překonat mnohem větší bariéry než mladší lidé. Tím, kdo je týrá, může být i ten, kdo o ně pečuje, a tak je pro ně mnohem těžší získat informace a pomoc.

Moje kamarádka a její partner jsou na tom finančně dost dobře a vypadají, že jsou šťastní. Všimla jsem si sice, že měla na rukách a nohách modřiny, ale domácí násilí to nebude – to se v takových rodinách neděje.
→ K domácímu násilí může docházet v jakékoliv rodině, bez ohledu na její finanční situaci. Vaše kamarádka může potřebovat okamžitou pomoc, zejména pokud žádnou nevyhledala.

Moje kamarádka se ke svému partnerovi chová velmi manipulativně a citově ho ponižuje, ale to neznamená, že by se chovala násilně. Prostě taková je.
→ Zneužívat někoho emocionálně nebo někým manipulovat není nikdy v pořádku a může to způsobit skutečnou újmu.
→ Psychické násilí je velmi škodlivou formou domácího násilí. Psychické násilí může být obzvlášť zraňující, protože oběť může získat pocit, že to, co se děje, je její chyba. Pokud je někdo, koho znáte, psychicky týrán, oslovte ho a nabídněte mu svou podporu.

Moje sestra řeší s partnerem finanční krizi. Její partner je z této situace vystresovaný a začal ji psychicky ponižovat a fyzicky napadat. Ale jsem si jistý, že se tak chová jen teď, než se věci srovnají.
→ Finanční problémy nejsou důvodem k násilí. Osoba v této situaci by měla vyhledat odbornou pomoc.

Stalking není nic vážného.
→ Stalking je závažný problém, který může být velmi nebezpečný. Násilný partner nebo bývalý partner může svou oběť pronásledovat fyzicky, posílat jí nevyžádané dárky, obtěžovat ji a vyhrožovat jí on-line nebo telefonicky. Stalking může osobě, která ho prožívá, způsobit velký stres, a musí se brát velmi vážně.

Nakonec to zase dají dohromady a usmíří se. Kdybych nějak zasáhl, mohlo by se to podepsat na našem vztahu.
→ Pokud se domníváte, že je ve vašem okolí někdo obětí domácího násilí, nebuďte k tomu lhostejní a nabídněte mu svou pomoc. Osoba, která je vám blízká, může být velmi zranitelná, stydět se nebo se bát požádat o pomoc. Oslovte ji a zjistěte, co by jí v dané situaci pomohlo.

Pokud by šlo opravdu o násilí, oběť by ze vztahu odešla.
→ Odejít z násilného vztahu je velmi těžké. Mnoho lidí ve vztahu zůstane, protože věří, že se jejich partner může změnit. Oběť domácího násilí také může být vyděšená a cítit se v neustálém ohrožení.

Abychom mohli rozeznat různé formy násilí ve vztazích a nabídnout podporu, je důležité těmto běžně rozšířeným mýtům nevěřit a dále je nerozšiřovat. Ze zkušeností obětí vyplývá, že pro ně byla podpora ze strany jejich rodiny a přátel nedocenitelná. Pokud podporujete někoho, kdo zažívá domácí násilí nebo sexuální zneužívání, je důležité naslouchat mu bez jakéhokoliv odsuzování, hodnocení, předsudků a dát oběti najevo, že jí věříte.

zdroj: Bright Sky


POTŘEBUJETE POMOCI?

ROSALIN bezplatná krizová linka pro ženy, oběti domácího násilí, po–ne 8–20, tel.: 800 60 50 80, www.rosacentrum.cz
Linka pomoci obětem kriminality a domácího násilí 24 hodin, 7 dní v týdnu, tel.: 116 006, www.116006.cz
Acorus telefonická linka pro oběti domácího násilí, 24 hodin, 7 dní v týdnu, tel.: 283 892 772, www.acorus.cz
Magdalenium odborné poradenství a pomoc obětem domácího násilí, po–pá 7–19, tel.: 776 718 459, www.magdalenium.cz
proFem telefonní linka pro oběti domácího a sexuálního násilí, po–pá 9–15 (út 12–15), tel.: 608 222 277, www.profem.cz


DESATERO BEZPEČNÉHO ODCHODU
KOALICE NENA

Cítíte strach ze svého partnera? Zvažujete, že od něj odejdete? S bezpečným odchodem vám může pomoci následující desatero.

1. O tom, že chcete odejít, partnerovi neříkejte
Násilná osoba si bude chtít udržet svoji kontrolu a moc a násilí může eskalovat, případně se může pokusit vám v odchodu zabránit. Období okolo rozchodu je z hlediska závažných forem násilí jedno z nejrizikovějších.

2. Odejděte, až partner nebude doma
Pokud to není možné, zajistěte si přítomnost dalších osob, které vám poskytnou podporu.

3. Pokud je to možné, neodcházejte bez dětí
Partner by mohl takové situace využít a vykreslit vás tak, že o děti nemáte zájem, nebo jim ublížit.

4. Připravte si vše důležité
Doklady, důležité smlouvy, veškeré důkazy, které prokazují přítomnost domácího násilí, osobní věci, peníze, bankovní karty – to vše mějte u sebe. Zvažte také založení vlastního bankovního účtu.

5. Pořiďte si fotodokumentaci
Díky fotodokumentaci bytu před a po stěhování můžete předejít obvinění, že jste odcizila partnerovy věci.

6. Odejděte do bezpečí
Teprve pak obeznamte partnera, že jste odešla. Také kontaktujte OSPOD a oznamte, že jste i s dětmi odešla od partnera kvůli domácímu násilí.

7. Vše dokumentujte
Po odchodu s partnerem komunikujte pouze písemnou formou a komunikaci si uložte. Z bezpečnostních důvodů se s ním nescházejte a nesdělujte mu, kde se nacházíte.

8. Informujte školku/školu/kroužky/zaměstnavatele
Novou adresu sdělte pouze lidem, kterým opravdu důvěřujete. Nezapomeňte o své situaci informovat zaměstnavatele i školku či školu a zájmové kroužky, kam chodí vaše dítě.

9. Řekněte si o pomoc
Kontaktujte některou ze specializovaných organizací (např. ROSA, proFem, Acorus). Provedou vás dalšími kroky pro život bez násilí.

10. V případě ohrožení okamžitě volejte tísňovou linku policie 158


POD SVÍCNEM
Iniciativa Pod svícnem vznikla v roce 2022 s cílem edukace společnosti a změny legislativy v oblasti domácího násilí. Za jejím vznikem stojí poslankyně Barbora Urbanová a politoložka Michaela Studená za podpory osobností odborné a kulturní sféry. Název iniciativy vychází z přísloví, které říká, že pod svícnem je největší tma.

Iniciativa koncem června spustila novou kampaň s heslem Pomozme dělat z obětí hrdiny. První spot ke kampani natočili sami hrdinové, bývalé oběti domácího násilí a podporovatelé iniciativy. Jejím cílem je právě zvýšit všímavost okolí. „Snažíme se upozornit na fakt, že oběti domácího násilí, jak my říkáme hrdinové, potřebují důvěru a do jisté míry i pomoc okolí, aby dokázali z neustále se opakujícího se kolotoče domácího násilí vystoupit,“ říká Barbora Urbanová. pod-svicnem.cz

Podcast Pod svícnem mapuje prostřednictvím rozhovorů reálné příběhy, v nichž hrají hlavní roli ti největší hrdinové – bývalé oběti domácího násilí. Hosty jsou nejen lidé, kteří zažili domácí násilí, ale také odborníci a aktivně činné osoby, kteří se problematice domácího násilí věnují. Podcast vychází ve spolupráci s Novinky.cz. Všechny díly naleznete na webu Novinek v záložce Pod svícnem. V letošním ročníku soutěže Podcast roku na základě hlasování odborné poroty získal podcast Pod svícnem ocenění Objev roku.


APLIKACE BRIGHT SKY
Bright Sky je bezpečná a snadno použitelná mobilní aplikace od Vodafone, která nabízí praktickou podporu a informace, jak reagovat na domácí násilí. Slouží každému, kdo se cítí sám nebo má obavy o někoho, kdo by mohl být touto problematikou ohrožený, aby dokázal situaci správně zhodnotit a našel bezpečnou cestu
k pomoci. Webová stránka www.bright-sky.org je určena především těm, kdo si nemohou či nechtějí stáhnout mobilní aplikaci. Poskytuje stejné funkce jako mobilní aplikace, jen z ní nejde rovnou volat třeba do center pomoci obětem násilí.

Aplikace nabízí:
12 otázek pro posouzení nebezpečí ve vztahu
Příklady domácího násilí
Deník pro uchovávání důkazů
Průvodce českými zákony
Typy bezplatné pomoci
Kontakty nejbližší pomoci
Na co nezapomenout při odchodu z násilného vztahu

Aplikace a web jsou v Česku dostupné od února 2020 a na jejich vzniku se kromě Nadace Vodafone podílely zástupkyně organizace ROSA, Policie ČR a Ministerstvo vnitra. Aplikaci si do března 2023 stáhlo více než 9180 uživatelů a web navštívilo přes 81 322 lidí.
www.bright-sky.org