Kolo je stále oblíbenějším dopravním prostředkem, a to navzdory četným mýtům o cyklistice v Praze. Jak se dnes jezdí na Sedmičce a co se zde k zlepšení podmínek pro cyklistiku chystá?

Nad nábřežím Kapitána Jaroše, nad cyklotrasou naproti budově radnice Prahy 7 se nachází nenápadná technická instalace, o které skoro nikdo neví. Malá krabička tu denně sčítá cyklisty. Jen za květen zde naměřila víc než 14 tisíc cyklistů. Podobných sčítačů je po celé Praze umístěno celkem 25 (tři z toho v Praze 7) a jejich údaje jasně potvrzují trend stále rostoucího počtu cyklistů v centru města.

Podle posledních údajů Technické správy komunikací (TSK) zaznamenaly cyklosčítače za loňský rok v Praze celkem 3,8 milionu jízd na kole, což znamená 24% nárůst oproti roku 2013. Jen v ulici Dukelských hrdinů přibylo podle TSK loni 30 % cyklistů.

Rychleji a veseleji

Pro většinu kratších cest – do 5 km – je kolo ve městě totiž nejrychlejším dopravním prostředkem. Odpadá čekání na tramvaj, případné přestupování či čekání v zácpě a nekonečné hledání parkovacího místa.

„Na kole jezdím od mládí, byl jsem sportovní cyklista,“ popisuje projektový manažer Vojta Vlček z Letné. „Když se nám narodila dcera, zjistil jsem, že mám mnohem méně času na své sportovní aktivity, a tak jsem začal do práce jezdit na kole,“ dodává. Spojil si, jak říká, příjemné s užitečným a dnes se po Praze pohybuje především na kole. „Pracuji v Karlíně a na kole tam jsem rychleji než MHD nebo autem,“ vypráví manažer. „Občas si cestu prodloužím a zpříjemním jízdou přes Stromovku,“ dodává. Cyklistiku popisuje jako „šťastnější dopravu“. Do práce přijede v pohodě, plně probuzený a s dobrou náladou.

To oceňuje stále více firem, které pro své zaměstnance začínají zřizovat sprchy či bezpečnou úschovnu kol. Jednou z nich je i společnost Etnetera Group, která sídlí v Praze 7. Vedení to vidí jako investici do zaměstnanců. „Kolegy to zkrátka baví, tak jim chceme vytvořit odpovídající podmínky. Cyklistu nejenže nezdržují dopravní zácpy (takže dorazí včas), ale hlavně přijíždí s dobrou náladou, psychicky odpočatý a radostně se vrhá do pracovního dne,“ vysvětluje Jan Pastyřík z vedení společnosti.

I přesto je však celkový podíl cyklistů na dopravě v Praze stále nízký, pohybuje se mezi 2–3 %, například v Hradci Králové jezdí na kole až 15 % lidí. „Bohužel stále nejsme braní jako běžní účastníci provozu,“ stěžuje si cyklista a ilustruje to chováním mnoha řidičů, kteří většinou v Praze – na rozdíl od měst, jako jsou Londýn nebo Kodaň – nejsou zvyklí na cyklisty a nepočítají s nimi v běžném provozu. Mezi časté problémy cyklistů s řidiči patří blokování cyklopruhů ze strany řidičů v dopravní špičce, nedávání přednosti, agresivní předjíždění či neochota uvolnit cyklistům průjezd v dopravní zácpě.

Vzpruha pro drobné živnostníky

Zatímco Vojta Vlček vozí na kole často svou malou dceru, Iva Pohanková převáží v košíku svého malého pejska. Iva, která vyrostla na vesnici na Moravě a na Praze 7 žije blízko Strossmayerova náměstí, do své práce ve dvou neziskovkách jezdí buď na Žižkov, nebo k Výstavišti. Na kole ve městě jezdí od svého pobytu v New Yorku. „Jezdila jsem denně z Brooklynu na Manhattan, tam jsem se i naučila řídit v provozu,“ vypráví Iva.

Právě New York již několik let aktivně podporuje cyklistiku a celkové zklidnění dopravy. Opírá se především o ekonomické výsledky této dopravní politiky, podle kterých v místech se zklidněnou dopravou rostou tržby malých obchodů. Zmizely hlučné ulice a kavárny mohly využít prostoru na chodníku, zvýšit kapacitu a tržby. Zklidnění ulic totiž vedlo nejen k nárůstu počtu cyklistů, ale i chodců, a tedy i zákazníků. A podpora cyklistiky má i širší celospolečenské důsledky včetně pozitivních dopadů na veřejné finance. Společně s nízkou cenou cyklistické infrastruktury se výhody vracejí i ve zvýšeném zdraví obyvatel.

Zatímco se New York věnuje ekonomickému dopadu, cyklisté v Praze mají pocit, že musí neustále odpovídat na stále stejné dotazy a znovu a znovu vyvracet mýty a předsudky. Mezi nejčastější argumenty proti jízdě na kole v Praze patří věty typu „V Amsterdamu se jezdit dá, ale Praha je na kolo moc kopcovitá.“ anebo „Cyklisté jsou bezohlední a chovají se nebezpečně.“.

Agresivní cyklista

Bohužel image cyklistů je opravdu u mnoha lidí negativní. Mají za to, že cyklisté jsou často agresivní, jezdí na chodníku nebo na sdílené stezce příliš rychle. Otázkou ale zůstává, do jaké míry to je opět symptom toho, že cyklisté nejsou v Praze bráni jako běžná součást dopravy. Opravdu cyklisté porušují dopravní předpisy častěji než například řidiči aut? Anebo jsme si na to u řidičů aut již zvykli a rezignovali, zatímco u cyklistů to víc vnímáme? „Cyklisté jsou normální lidi. Pokud se někdo chová agresivně v autě, bude se bohužel chovat agresivně také na kole anebo jako chodec. Důležitá je vzájemná ohleduplnost,“ říká k tomu Vojta. To, že většina lidí bere kolo stále ještě primárně jako sportovní náčiní, pak může způsobovat i to, že někteří cyklisté neumějí v dopravě zvolnit a mentálně přesednout ze závodního kola na městské.

Skutečnost, že mnoho cyklistů jezdí rádo po chodníku, pokud se tím vyhnou rušné silnici, nepřehledné křižovatce nebo nebezpečnému povrchu vozovky, by měla naopak sloužit jako důkaz toho, že podmínky pro cyklistiku nejsou úplně nejlepší. Podle statistiky TSK to ale vypadá, že situace se začíná lepšit: v loňském roce klesl počet nehod zaviněných cyklisty o 10 %, a to přesto, že počet cyklistů vzrostl. Podle statistik TSK došlo v roce 2014 k 191 nehodám s cyklisty (jen 8 z nich bylo těžce zraněno), což odpovídá 1 % všech nehod a je tedy v souladu s podílem cyklistů na celkové dopravě.

Mezi oblíbené stereotypy patří argument nevhodného terénu, i ten lze však snadno vyvrátit. Zaprvé Praha není nijak mimořádně kopcovitá. Po celém světě je mnoho měst, ve kterých je podobný terén jako v Praze anebo více kopcovitý, a i přesto mají tato města větší podíl cyklistů. V britském Bristolu, kde převýšení do 100 m není výjimkou, je na kole vykonáno 14 % všech dopravních cest. Ve švýcarském Bernu je to víc než 11 %, oproti 2–3 % v Praze.

Navíc podle průzkumů drtivé většině cyklistů terén našeho města nevadí. Když se iniciativa Auto*Mat v roce 2012 v rámci kampaně Do práce na kole zeptala více než tisíce účastníků, co jim na jízdě na kole v Praze vadí, označilo kopcovitý terén jako problém méně než 10 % cyklistů, přestože mohli zaškrtnout neomezený počet odpovědí. Každodenní cesta Ivy na kole ze Strossmayerova náměstí na Žižkov to ilustruje. „Když je kopec moc strmý, tak buď kolo vytlačím, kopec objedu nebo zvolím delší trasu, která je méně strmá,“ říká.

Tak co tedy brání Praze v tom, vyrovnat se v počtu cyklistů právě Bernu nebo Bristolu, anebo alespoň Vídni, kde je podíl cyklistů okolo 8 %? Podle výsledků již zmíněného dotazníku z roku 2012 je hlavní překážkou většího používání kol hustý automobilový provoz, nebezpečně řešené ulice a nedostatečná infrastruktura pro jízdní kola.

Křižovatka smrti

Jen o kousek dál od sčítače cyklistů na nábřeží Kapitána Jaroše se nachází druhý objekt, který je symbolem městské dopravy na kole – na stožáru veřejného osvětlení je upevněné kolo otočené směrem do nebe. Pomník umělce Kryštofa Kintery připomíná zemřelého cyklistu Jana Bouchala, který na křižovatce zahynul v roce 2006 cestou domů. Bouchal byl významným propagátorem městské cyklistiky a spoluzakladatelem iniciativy Auto*Mat, která usiluje o lepší prostředí pro kvalitní život ve městě, mimo jiné i vytvořením bezpečných podmínek pro nemotorovou dopravu.

Křižovatka na nábřeží Kapitána Jaroše nesla mnoho let přezdívku Křižovatka smrti. V roce 2012 konečně došlo k její opravě, přibyly semafory pro cyklisty a došlo k celkovému zklidnění místa. Dnes křižovatka slouží jako důkaz toho, že zlepšená infrastruktura je právě tím, co cyklisté v Praze nejvíc potřebují. „Po rekonstrukci tam došlo k výraznému skoku v počtu cyklistů,“ vysvětluje redaktor webu PrahouNaKole.cz a dopravní expert iniciativy Auto*Mat Vratislav Filler.

Jeho slova potvrzuje i Tomáš Cach, dopravní urbanista se specializací na cyklodopravu, který na Praze 7 žije od narození a na přípravě přestavby této křižovatky se intenzivně podílel. Právě sedmá městská část je podle Cacha pro cyklistickou dopravu stejně důležitá jako pro ostatní druhy dopravy, protože přes ní proudí tranzit ve směrech sever–jih a východ–západ. Zároveň je ale Praha 7 v tomto ohledu specifická, protože dopravní vazby přetíná jak rozvojové území okolo nádraží Bubny, tak i magistrála.

 

Problémy na Praze 7

Cach a Filler na území Prahy 7 vidí dvě velké překážky – nedořešenou stezku podél Vltavy a bariéry v podobě křižovatky u zastávky Vltavská a železnice, která odděluje dolní Holešovice od zbytku Prahy 7. Trasa podél Vltavy je obzvlášť důležitá, protože právě tudy vede páteřní levobřežní cyklotrasa A1 ze severu na jih, která celé Holešovice objíždí. Cestu podél této trasy však narušuje neprůjezdnost břehu Vltavy u plynárny v oblasti nádraží Holešovice, poté úzká vozovka kolem tržnice, podjezd pod Hlávkovým mostem, který ve večerních hodinách není nijak příjemným, a pak cesta po vozovce na nábřeží Kapitána Jaroše a Edvarda Beneše, jejichž stav cyklistům také moc nepřeje. Většina cyklistů se proto dolním Holešovicím vyhýbá a raději směrem do centra volí trasu na druhém břehu řeky, přes Libeň a Karlín.

Jako problém to vidí i Jiří Štěpán, jeden z aktivních cyklistů společnosti Etnetera. „Pokud si člověk nechce udělat zajížďku, tak se od západu do Holešovic na kole prakticky nedá dostat. Zkušený městský cyklista si poradí, ale pro jakéhokoliv začátečníka je to nepříjemný a odrazující zážitek,“ popisuje problematickou trasu.

Souhlasí s ním i zástupce starosty Ondřej Mirovský, který má v Praze 7 dopravu na starosti. Problematická je podle jeho názoru celá oblast dolních Holešovic, kde paradoxně bydlí hodně cyklistů. „Jsou zde například cyklostezky, které sice vypadají pěkně, ale nedá se na nich dobře jezdit, jako v Argentinské, kde je to samá boule od stromů.“ Podle Mirovského chybí v podstatě funkční spojení mezi Libeňským mostem a Stromovkou. Ideální by podle něj bylo, aby se cyklotrasy vedly na silnicích, což je jednodušší a levnější. Bude ale zároveň nutné, aby si řidiči na cyklisty zvykli a například neblokovali cyklopruhy a pouštěli cyklisty.

Vývoj infrastruktury pro cyklisty v posledních letech podle Mirovského neodpovídal rapidnímu nárůstu cyklistů v městské části. Pro něj je to proto jedna z hlavních priorit. Společně s radní pro rozvoj Lenkou Burgerovou plánují zřízení průjezdu okolo bývalé betonárky v severní části Holešovic, který by pomohl vytvořit cestu vedoucí podél Vltavy do centra. Zároveň však připomíná, že možnosti městské části jsou v tomto ohledu omezené. I jednoduché namalování takzvaného „piktokoridoru“ – tedy opakovaného symbolu cyklisty na okraji vozovky – vyžaduje souhlas dopravní policie a odboru dopravy a příprava může trvat relativně dlouho. K dalším opatřením je často nutná i součinnost magistrátu.

Zóny 30 a cykloobousměrky

Kromě páteřních cyklotras a cyklostezek existuje však mnohem jednodušší možnost, jak městská část může cyklistickou infrastrukturu a zároveň dopravu jako takovou zlepšit – a to skrze dopravně zklidněné zóny. V rezidenčních částech Prahy 7 lze podle Cacha poměrně jednoduše zavést zóny 30, ve kterých pak není nutné budovat cyklopruhy, protože snížená rychlost aut umožňuje jednodušší jízdu na kole.

Podobnou zónu 30 zavedla před několika lety Praha 8 v Karlíně. Pro Prahu 7 existuje studie na zklidnění dopravy, jejíž principy podporuje v Německu i autoklub ADAC, již mnoho let. „Ta studie skončila za předchozího vedení v šuplíku,“ vysvětluje zástupce starosty Ondřej Mirovský, který chce zóny na Praze 7 brzy zavést. „Na Letné to v podstatě už existuje, protože profil silnic a přednost zprava stejně neumožňují rychlejší jízdu,“ říká Mirovský. Formální zavedení zóny dopravního zklidnění plánuje nejprve na Letné a vidí k tomu i silný mandát voličů. „Jak trojkoalice, tak i PRAHA 7 SOBĚ měly zóny ve volebním programu,“ připomíná. Ostatně celá řada radních včetně starosty se po městské části pohybují hlavně na kole, očekávání cyklistů jsou tak samozřejmě velká.

Dalším pozitivním opatřením je zavedení takzvaných „cykloobousměrek“, tedy jednosměrek, ve kterých mají cyklisté povolenou jízdu v opačném směru. „To by hodně pomohlo, protože bych se mohla vyhnout rušným silnicím,“ podporuje tuto myšlenku cyklistka Iva Pohanková. V současné době se na Sedmičce chystá zavedení tří cykloobousměrek, mimo jiné v ulici Osadní.

Podle Mirovského cyklisté na Sedmičce brzy uvidí další výsledky – nové značení v ulici Veletržní, které směrem nahoru bude končit u stávající cyklostezky v Ovenecké a směrem dolu bude vedeno piktokoridorem. Kromě toho by mělo v ulicích přibýt i co nejvíce stojanů na kola. 


Jak jezdit ve městě a bezpečně?

Také byste si rádi zkusili jízdu na kole do práce či na nákupy, ale nejste si jisti, jak ve městě správně jezdit?

Jízda na kole po městě není sportem, není třeba jezdit o závod, naopak cyklisté musí – stejně jako všichni – dodržovat silniční předpisy. Pokud v autě pravidla porušujete, na kole toho nechte. Jízda na kole má být pohodlná a pozitivní.

Je dobré si nastudovat pokyny, jak například křížit silnice, jezdit mezi auty, bezpečně na kole odbočovat vlevo či jak se chovat na společné stezce s chodci.

Alkohol nepatří ani za volant, ani na kolo.

Máte doma skvělé horské kolo? Do provozu ho musíte určitě adaptovat. Jízda bez světel či zvonku je nebezpečná. Pokud nemáte na kole povinné vybavení, do dopravy s ním nelezte.

S helmou či bez? Helma sice není povinná, ale při úrazu chrání životy.

Dobrá volba trasy je nezbytná. Na webu Prahou Na Kole si trasu můžete naplánovat a vybrat si tu nejklidnější či nejrychlejší.

Kupte si dobrý zámek a nechávejte kolo na co nejviditelnějším místě. Je to jediná opravdová ochrana proti krádeži.

Ve veřejné dopravě jsou cyklisté do jisté míry tolerováni. V metru je možné přepravit dvě kola v každé soupravě. V tramvaji je přeprava kola povolena výjimečně na vybraných trasách. V autobusech je zakázána.

 


Jak vidí cyklistiku na Sedmičce opozice?

ČSSD

MČ by měla cyklistiku podporovat. Díky množství cyklistických tras, které se nachází v Praze 7, je vhodné věnovat se nejen údržbě a rozšiřování těchto tras, ale i preventivně působit na cyklisty v otázkách bezpečnosti. Tady je místo pro preventisty na školách, u městské policie i v odboru dopravy ÚMČ Praha 7, který by mohl problematiku cyklistiky koordinovat se školami a městskou policií. Cyklistika a další sporty si určitě podporu zaslouží.

Mgr. Daniel Štěpán, předseda OVV ČSSD Praha 7

ODS

Cyklistiku považuji především za rekreační sport a přesně s touto optikou by na ni měla městská část pohlížet. Nemyslím si, že je třeba ji podporovat více než jiné sporty. Z tohoto pohledu jsou podmínky v Praze 7 dobré, stávající cyklostezky je třeba dále udržovat a určitě i v rozumné míře rozvíjet. Neztotožňuji se ale s myšlenkou, že by cyklistika měla nahrazovat běžnou dopravu po městě a omezovat tak chodce nebo vytlačovat používání automobilů. Nemůžeme přeci chtít po Pražanech, aby každý den v potu tváře šplhali na pahorky kolem Vltavy. 

MUDr. Tomáš Kaštovský, zastupitel za ODS