archivní článek, informace již nemusí být aktuální

V poslední dekádě se mnoho starých industriálních budov a areálů proměňuje v nová kulturní centra, která se s větší či menší úspěšností snaží povznést volný čas místních obyvatel. Po době stagnace dnes zažívá novou éru i areál bývalé pekárny ve vnitrobloku nedaleko Strossmayerova náměstí. Kdo se pustil do revitalizace chátrajícího objektu, koho zde můžete potkat a co tu uvidíte?

Nenápadný objekt bývalé pekárny v ulici Dukelských hrdinů nepatří a ani nikdy nepatřil mezi ikony industriální architektury, jaké známe například z Ostravy. Přesto se Nadace pro současné umění Praha rozhodla areál od soukromého vlastníka zakoupit a vybudovat zde centrum kultury a své nové sídlo. Vlastní cestou tak následují příklady konverzí budov, kterých je u nás stále víc – připomeňme zónu pro umění 8smička v Humpolci, Automatické mlýny v Pardubicích nebo holešovický DOX, jež pro sebe využívají technické památky, které již ztratily původní účel svého fungování.

Dělnické pekárny
Archivní prameny prozrazují, že výměrem Královského hlavního města Prahy ze dne 21. května 1910 bylo uděleno živnostensko-právní povolení ke zřízení pekařské provozovny a konírny k pekařskému závodu v novostavbě, jež se nachází na stavebním pozemku v Bělského třídě 469. Tato třída, která byla jedním z hlavních bulvárů Prahy 7 a propojovala původní Píseckou bránu na Malé Straně a Královskou oboru, dnes nese jméno Dukelských hrdinů. Povolení bylo uděleno panu Josefu Sochorovi, staviteli v Praze VII. Podle podrobných stavebních plánů datovaných 23. dubna 1910 stavitelem Sochorem měl patrový objekt budoucích pekáren tvar písmene U. V přízemí byly zakresleny celkem čtyři pece, místnosti označené jako předpecí, kde pečivo kynulo, dvě motorem poháněná mísidla, dílny, kancelář, sociální zázemí s umývárnou a také skladiště a stáj pro čtyři koně. Patro sloužilo především jako skladiště a kanceláře, ale nacházel se zde také malý byt vedoucího dílen.

Dokončenou pekárnu od stavitele Josefa Sochora koupilo za částku 227 500 korun Výrobní družstvo pekařských dělníků v Praze a začalo zde péct, jak hlásala reklama, chvalně známé velejemné pečivo a domácí chléb. V letech 1912–1913 došlo ke sloučení tohoto družstva s dalšími dvěma pekařskými družstvy – Výrobním družstvem košířské dělnické pekárny v Košířích a známějším Výrobním družstvem dělnické pekárny v Praze a policejním obvodu pražském, o kterém se více dočtete v samostatném boxu. Proces sloučení vyvrcholil na valné hromadě 17. listopadu 1912 a sloučená družstva nadále nesla jednotný název Dělnické pekárny v Praze.

Po druhé světové válce se pekárnám nevyhnulo znárodnění. Přičleněny byly k národnímu podniku Odkolek a v roce 1952 je převzal národní podnik Pražské pekárny a mlýny. K 1. lednu 1953 byl zřízen Pražský pekárenský trust a Dělnická pekárna byla vyčleněna z Pražských pekáren a mlýnů za vzniku podniku Holešovické pekárny v Praze 7, aby se od roku 1958 opět všechny pekárny sloučily do Pražských pekáren a mlýnů, n. p.



Pekařina, jasná volba
Dalším provozovatelem areálu byly od roku 1992 Michelské pekárny, přičemž objekt zároveň sloužil jako učňovské zařízení Středního odborného učiliště Uranie. V druhém pololetí roku došlo k zahájení nočního provozu, na nějž obyvatelé okolních bytů reagovali četnými stížnostmi na neúnosný hluk. I přes snahy o nalezení smíru muselo být soužití s pekárnou ve vnitrobloku nesnadné. Čerstvé pečivo k snídani bylo vykoupeno hlukem pekařských strojů. O dva roky později byla část pekárny upravena na výrobnu cukrovinek pro učňovské středisko, zároveň byl ve dvoře již provozován prodejní stánek s pečivem. Dodnes dochované zastřešení dvora pochází z roku 2005. Ve stejné době zde v pravé části přízemí začala fungovat prodejna potravinářského zboží se zaměřením na pekařskou a cukrářskou výrobu.

Pečeme spolu!
Současným vlastníkem areálu je Nadace pro současné umění Praha (NSU), která zde již sedmým rokem buduje nezávislou platformu pro umělce a umělecké instituce. „Tohle místo jsem našel vlastně náhodou. Jednou jsem viděl inzerát na prodej bývalé učňovské pekárny, která již svůj původní účel neplnila a fungovala jen jako skladiště. V tu dobu jsem se hledání nového sídla nadace věnoval intenzivně a nakonec volba padla na tenhle prostor. Jednou z jeho výhod byla i letenská adresa, kousek od AVU a Veletržního paláce,“ prozradil ředitel Centra pro současné umění Praha (CSU) Ondřej Stupal.

Pro objekt zadali vypracování architektonické studie, která vznikla v ateliéru Tři architekti. „Příběh ‚Pekárny‘ je dokladem mnohovrstevnatosti letenské čtvrti. Veřejný život pronikne tu a tam do vnitrobloku a vytvoří tu svébytný kout, kde se rodí nové myšlenky, přátelství, vztahy. Při projektování konverze bývalé pekárny pro nové kulturní účely jsme se snažili posílit jemné kouzlo jednoho letenského dvorku, nezanášet místo designem. Oprášit, nechat žít a vyprávět svůj příběh,“ prozradil záměr jeden z autorů studie architekt Michal Fišer.

Do míst, kde dříve bylo možné nakoupit čerstvé učňovské pečivo, jak hlásil název nevzhledného prodejního stánku, byla přesunuta Galerie Jelení. Ta od roku 1999 vystavuje díla začínajících umělců či ještě studentů vysokých uměleckých škol. Název nese podle původního sídla NCSU v Jelení ulici na Hradčanech. První výstava „v novém“ zde byla zahájena 23. února 2016. Svébytná umělkyně pocházející ze Slovenska Ladislava Gažiová pro nový prostor připravila výstavu Oblak v kalhotách. Od té doby se daří v galerii pořádat osm až deset výstav ročně. Mnozí z vystavujících jsou dnes již plně etablovaní na tuzemské výtvarné scéně, jako Petr Dub nebo Barbora Kleinhamplová.

Z hlediska postupné rekonstrukce nových prostor byl rok 2016 v mnoha ohledech přelomový. Po renovaci části objektu bylo možné pronajmout prostory dalším nezávislým uměleckým organizacím, přičemž některé z nich zde sídlí dodnes, jako poradna Fair Art zajišťující právní pomoc a vzdělávání umělcům a uměleckým organizacím nebo Společnost Jindřicha Chalupeckého (SJCH). SJCH ve spolupráci s řadou partnerských institucí v České republice i zahraničí organizuje výstavy, programy pro veřejnost, rezidence pro umělce a kurátory, edukační a publikační projekty. Od roku 1990 uděluje Cenu Jindřicha Chalupeckého pro vizuální umělce do 35 let. „V budově NCSU, aneb ,Pekárny‘, jak jí říkáme společně s kolegyněmi a kolegy z dalších (nejen) kulturních organizací, se kterými tento skvělý pracovní prostor sdílíme, máme kancelář a pracovní zázemí. Zde se pravidelně schází náš tým a plánujeme tu všechny výstavní a další aktivity, které naplňují náš celoroční program. Od doby, kdy byl zrekonstruován interiér auditoria v přízemí budovy, kde je také oblíbená kavárna Acid Coffee, zde pořádáme krátkodobé akce pro veřejnost – tiskové konference, workshopy či přednášky zahraničních kurátorek a kurátorů navštěvujících Prahu v rámci naší programové linie Café Chalupecký,“ prozradila kurátorka Veronika Čechová.

Zpřístupněné přízemí objektu kromě zmíněného auditoria, kavárny a Galerie Jelení doplňuje od roku 2017 další galerie – Kurzor, jež nese také charakteristické označení „prostor pro začínající kurátory“. „Naším záměrem je poskytnout po dobu jednoho roku vybranému kurátorovi či kurátorce zázemí – produkční, výzkumné, ale i finanční – včetně nemalého výstavního prostoru na ploše 166 m2, pro který bude moci připravit ucelenou výstavní dramaturgii a doprovodné programy, jako třeba přednášky či diskuzní panely,“ doplňuje Stupal. Obdobný projekt na tuzemské galerijní scéně těžko dohledáte. Formát, téma výstav i přístup k nim jsou plně v gesci kurátora, přitom každý rok vybírá NCSU nového kurátora nebo kurátorský tým. První, kdo se ujal tohoto specifického úkolu, byl Václav Magid, který zde mezi lety 2017 a 2018 představil projekt sedmi tematicky provázaných skupinových výstav se zastřešujícím názvem Podmínky nemožnosti.

Kromě galerií NCSU na tomto místě provozuje také veřejnou odbornou knihovnu s více než třemi tisíci tituly. Nejvytíženějším prostorem je v současné době ovšem auditorium, kde pořádá přednášky či křty uměleckých publikací, ať již vydaných vlastním nakladatelstvím nebo nově ve spolupráci s nedalekým knihkupectvím Page Five. Konají se zde i performance či projekce. Centrum rovněž vytváří a průběžně doplňuje databázi současného českého umění Artlist.cz, která představuje největší online databázi tohoto druhu v ČR.

Kynuté umění
Kompletní rekonstrukce prostor stále není dokončena. Její financování probíhá z prostředků nadace, do které plynou i příjmy za pronajaté prostory. S rostoucím počtem nájemců i jejich aktivit se začíná areál na ploše 1200 m2 postupně naplňovat. Domov zde našlo hned několik dalších nezávislých institucí. Jednou z nich je koalice Za snadné dárcovství, což je síť 35 českých nevládních organizací, které se na profesionální úrovni věnují individuálnímu fundraisingu. „Naše priority jsou ve sdílení zkušeností mezi členskými organizacemi, networkingu a vedení komunikační kampaně Závěť pomáhá. Sdružení celkově přispívá k profesionálnějšímu a důvěryhodnějšímu filantropickému prostředí. Členy koalice jsou například Člověk v tísni, Auto*Mat, Hnutí Duha, Cesta domů, UNICEF a další,“ prozradil ředitel koalice Honza Gregor.

Svůj domov v bývalé pekárně našlo také vzdělávací a poradenské sdružení Tudytam, České centrum fundraisingu, Fórum mobilních hospiců nebo Nadace Neziskovky.cz, jež získává a rozděluje prostředky na podporu občanské společnosti a profesního rozvoje pracovníků neziskových organizací v České republice. Provozuje online platformu Svět neziskovek, která vytváří prostor pro spolupráci, výměnu know-how a sdílení zkušeností napříč tématy mezi lidmi z neziskových organizací. „Pořádáme pro ně vzdělávací akce a workshopy, propojujeme je s odborníky a konzultanty. Fundraiserům šetříme čas unikátním online nástrojem Grantový diář. Pomocí aktualit a rozhovorů z neziskového světa přibližujeme práci dobročinných organizací společnosti,“ doplnila ředitelka Nadace Neziskovky.cz Karolína Kratochvílová.

Z uměleckých organizací se sídlem v bývalé pekárně jsme nezmínili ještě spolek Cena Věry Jirousové, jenž od roku 2013 organizuje samostatné ocenění určené mladým začínajícím i již etablovaným kritikům a kritičkám výtvarného umění, vydavatelství časopisu pro výtvarné umění, architekturu, design a starožitnosti Art Antiques nebo informačně-kulturní server Jlbjlt.net.

Aby ve městech vznikala zajímavá místa, která budou vyhovovat jejich současným obyvatelům, není vždy nutné bourat starou zástavbu a pouštět se do budování novostaveb. Náročnější, ale pro město přívětivější je jakákoli forma rekonstrukce nebo rehabilitace již stojících budov, které nejsou využívány nebo dokonce chátrají. Takových objektů je kolem nás stále dostatek. Areál bývalých pekáren přeměněný na sídlo NCSU je důkazem, že i původně nepříliš vzhledný prostor se může proměnit v něco, kam se budou lidé – v tomto případě milovníci kultury – vždy rádi vracet. 


Kdo je zde doma?

Nadace a Centrum pro současné umění Praha
→ www.fcca.cz

Společnost Jindřicha Chalupeckého
→ www.sjch.cz

Cena Věry Jirousové
→ www.cenavj.cz

Art Antiques
→ www.artantiques.cz

Fair Art
→ www.fairart.cz

Jlbjlt
→ www.jlbjlt.net

Vzdělávací a poradenské sdružení Tudytam
→ www.tudytam-vzdelavani.cz

České centrum fundraisingu
→ fundraising.cz

Koalice za snadné dárcovství
→ www.snadnedarcovstvi.cz

Fórum mobilních hospiců
→ www.mobilnihospice.cz

Nadace Neziskovky.cz
→ www.neziskovky.cz


Výrobní družstva 
Vznik areálu je úzce spjatý s dělnickou minulostí Holešovic a především s potřebou tvrdě pracující obyvatelstvo dobře nasytit. Během čtyřicátých let 19. století bylo pražské dělnictvo odkázáno na úvěrový nákup potravin, u kterého bylo běžné šizení zákazníků. Kvůli tomu přicházely snahy zavést prodej, kde dostanou dělníci kvalitní a nepředražené zboží. Začali tedy zakládat dělnické potravní spolky. Na počátku devadesátých let 19. století se objevily první snahy o založení družstevních výroben a prodejen chleba, založeno bylo První výrobní družstvo pekařské v Praze, jehož členy nebyli jen pekařští dělníci, ale například i knihaři, truhláři či soustružníci kovu. Chléb z této pekárny se prodával různě po Praze, hlavně u členů družstva či jeho sympatizantů. Družstvo vydrželo fungovat pouhé dva roky, ale o několik let později bylo založeno Výrobní družstvo dělnické pekárny v Praze. Ustanovující valná hromada tohoto družstva se sešla 21. dubna 1897 v hostinské místnosti U Moravana na dnešní Veletržní třídě č. p. 591. Za jeho členy se tehdy přihlásilo 27 pražských dělníků. Výrobní družstvo dělnické pekárny v Praze a policejním obvodu pražském, zapsané společenstvo s ručením omezeným, bylo u krajského soudu zaneseno 26. července 1897. Nové družstvo neváhalo a jeho prvním krokem byl nájem pekárny, jež sídlila na Veletržní třídě. S pečením se zde začalo už 28. dubna 1897. Po pečivu se vždy zaprášilo, a tak si družstevníci uvědomili, že by bylo dobré zvýšit kapacitu výroby. K tomu jim měla dopomoci nová akvizice, takže hned rok po první pekárně se začalo péct i ve druhé. Ta sídlila na nynější třídě Milady Horákové č. p. 513. Ani toto řešení však nebylo zcela optimální. Nakonec se družstevníkům podařilo v roce 1902 získat v Bubnech prostornější pekárnu se dvěma velkými pecemi a stájemi pro koně. Družstvo prosperovalo, i když muselo svádět konkurenční boj s tehdy již zavedenými firmami Odkolek, Zátka nebo Cicvárek. Podnik získával stále lepší pověst a postupně nabýval na ekonomické síle. Zlatá éra Dělnických pekáren se začala psát po roce 1903.