„Když chceš pomoct něco vybrat nebo najít, když máš jakoukoliv otázku k fungování knihovny nebo když máš na srdci cokoli jiného – ať už by to znělo sebehloupěji, stav se za jedním z nás a my se na to podíváme s tebou!“ Tohle poselství by rád vtiskl do povědomí svých čtenářů knihovník Jakub Holubkov, který spolu s kolegyní Klárou vede už třetím rokem letenskou pobočku Městské knihovny v Praze. O malý prostor v horní části ulice Milady Horákové se Jakub stará s velkým zápalem, a i když tu dominuje dětská literatura a agenda s ní spojená, nezapomíná se ani na dospělé – tři regály po levé straně od vchodu patří právě jim.
Za okny se skrývá malé pódium určené pro školní besedy. Ty nejsou pouhým předčítáním, ale interaktivními setkáními, kde si děti mohou povídat třeba o dezinformacích, emocích, zákonech – nebo i o tom, proč zubři nespí, zatímco medvědi ano. Knihovna má ovšem i jinou, možná méně viditelnou roli: „Jsme krom jiného také jakási ‚zbytková‘ organizace – hlavně lidé v důchodovém věku k nám často přicházejí nejen pro knihy, ale také pro pomoc s e-mailem nebo si prostě popovídat,“ vysvětluje Jakub. Práce knihovníka přímo na pobočce mu umožňuje soustředit se na knížky a na lidi, protože katalogizaci zajišťují specialisté v ústřední knihovně na Mariánském náměstí.
Nejčastějším a nejzábavnějším momentem je podle něj situace, kdy rodič přivede dítě s poznámkou, že nečte. „V tu chvíli je důležité rodiče z rovnice na moment vyšoupnout a dát nastávajícímu čtenáři najevo, že knížka nemusí být povinnost, ale může to být zábava,“ směje se. Klíčem je podle Jakuba energie a chuť přepálit to tak, aby dítě cítilo, že je v knihovně vítáno a je tu prostor hledat, ptát se a diskutovat. A hlavně – dítě musí vědět, že knihu může bez výčitek vytáhnout z regálu, prolistovat a klidně zase odložit. „Dospělí a učitelé mají utkvělou představu, že když tady děti pod jejich dohledem knížky rozházejí, tak se to mě nějak osobně dotkne. Ale tak to není, pobočka je tu právě od toho, aby žila – jasně, dát na knížky pozor, ale nebát se je vzít do ruky!“ zdůrazňuje.
Jakubova vášeň se však neomezuje jen na knihovnickou práci. Baví ho pozorovat rozmanitost žánrů – od promyšlených dětských detektivek přes chytré komiksy, jež povedeně kombinují dějovou a naučnou linku, až po knihy o emocích – i neustálý vývoj jazyka v dětské literatuře. „Sám jsem zkusil napsat knížku pro děti, ale zatím ji mám v šuplíku. Je to totiž těžší, než jsem si myslel – před autory, které tady na stránkách potkávám, smekám, protože upoutat malého čtenáře, aniž by byl jazyk moc infantilní, nebo naopak příliš složitý, je vážně umění,“ přiznává.
A i když malá letenská pobočka nemá kapacitu velkých knihoven, její poslání zůstává stejné: být bezpečným útočištěm. Prostorem, kam neprší, kde můžu bez vysvětlování v klidu číst nebo psát úkoly se spolužáky. A především místem, kde knížky nezůstanou v regálech.