Graffiti je problém všech měst. Pokud se pozorněji rozhlédneme, na počmárané fasády narazíme skoro v každé ulici v jakékoliv městské části. Jde o nepochopený umělecký projev, nebo čiré vandalství? A je možné proti němu bojovat?

Pokud jste se nedávno ocitli v ulici Komunardů, nemohli jste přehlédnout barevnou fasádu lemující zatáčku u Pražské tržnice. A možná jste si i položili otázku, co to vlastně je. Umělecké dílo? Netypické graffiti? Sprejování přes šablonu na něčí zakázku? Odpověď je ano, ano a částečně ano. Malba je dílem výtvarníka Jana Kalába, vznikla v rámci jeho výstavy v Trafo Gallery a je epitafem umělce Filipa Crháka, který zde v roce 2017 havaroval a svým zraněním později podlehl. Dnes čtyřicetiletý malíř a sochař Jan Kaláb se graffiti věnoval v počátcích své tvorby a po studiích na VŠUP a AVU přešel k abstraktní malbě. Zmíněné dílo je vlastně ukázkou jednoduššího muralu, tedy velkoformátového graffiti ve veřejném prostoru. Nejde ale o žádné vandalství. Stěna v ulici Komunardů je totiž jednou z legálních ploch určených pro streetartové umění a jejím zřizovatelem je magistrát hlavního města.

Právě legální plochy jsou jedním z možných způsobů, jak se město může s problémem sprejerství vypořádat. MČ Praha 7 však oficiálně ve své správě žádnou legální plochou nemá. „Většina majetku, kde by se na Sedmičce dalo uvažovat o legální stěně, je ve správě Magistrátu hl. města Prahy, Dopravního podniku hl. města Prahy, Technické správy komunikací či Správy železniční dopravní cesty. Všichni jsou ale otevřeni jednání. Důležité je proto najít majitele a s ním následně komunikovat,“ říká radní pro kulturu, sport a sousedské vztahy Prahy 7 Hanka Třeštíková.

Sprejeři – frajeři?
Legální plocha ovšem u graffiti komunity mnohdy není alternativou pro její počínání v šedi města. Ilegalita je lákavá, má v sobě projev vzdoru vůči společnosti a v určitém slova smyslu je i jedním ze základů graffiti.

Za jeho prapočátky lze považovat pravěké petroglyfy  – obrazy na skalách vytvořené opracováním povrchu kamene. Nejčastěji se jednalo o zobrazení krajiny s výraznými body ulehčující  ostatním cestování nebo o vyznačení kmenových hranic. Graffiti, jak ho známe dnes, se zrodilo v 60. letech minulého století v USA a jeho původním významem bylo poukázat na ekonomické a sociální problémy. Jeho prostřednictvím si také zločinecké gangy značkovaly svá teritoria. S otevřením hranic po pádu komunistického režimu začala vznikat graffiti scéna i u nás. Gangy amerického střihu v Česku nemáme, s graffiti se tu ale i tak potkáte téměř na každém kroku.

Komplexně zpracovat fenomén graffiti v celé jeho šíři není jednoduché a není to ani smyslem tohoto článku. Úhlů pohledu je totiž mnoho: od otázky subjektivního pocitu líbí – nelíbí přes názor, že graffiti do městského koloritu jednoduše patří a je jednou z forem výtvarného umění, až k mínění, že se jedná pouze o bezohledné ničení veřejného majetku. Jako ničení lze jednoznačně označit nejrozšířenější formu graffiti ve formě podpisů sprejerů, takzvaných tagů, jež odsuzuje i velká část sprejerské komunity.

Existuje nějaké vysvětlení? „Současné bezobsažné graffiti, především samostatné tagy, které vídáme všude, jsou podle mě důsledkem komercializace veřejného prostoru. Je to pouze dopad toho, že samotné vedení města si svého veřejného prostoru neváží a nechává ho kolonizovat reklamou. Mládež na to pochopitelně reaguje. Tagy stejně jako reklama jsou založené na namnožení určitého jména – značky. Nedivím se, že writeři nemají respekt k sdílenému prostoru, když k němu nemají úctu ani jeho správci,“ shrnuje možné důvody sochař, pedagog a popularizátor výtvarného umění ve veřejném prostoru Pavel Karous.

Ať už je příčinou cokoliv, jasné je, že ilegální graffiti je trestným činem. Statistiky Policie ČR uvádějí, že zhruba třetina dopadených pachatelů je zadržena přímo při činu. To byl i případ trojice dívek, které loni v létě v blízkosti ulice Janovského růžově posprejovaly fasádu domu, odpadkový koš a plot. Zažitá představa sprejera je teenager s kapucí na hlavě a batohem plným sprejů, ale jak je vidět, může jít i o dívky a z policejních statistik navíc vyplývá, že pachatelé jsou nejčastěji ve věku dvaceti až čtyřiceti let. Nejlepší prevencí je dle vyjádření Policie ČR přítomnost policistů v ulicích či použití speciálního nátěru fasády, který usnadňuje odstranění graffiti. 

Rychlost odstranění je obecně považována za nejúčinnější opatření v boji proti graffiti. Neodstraněné klikyháky totiž na další sprejery fungují jako spolehlivý magnet. V této souvislosti se často mluví o teorii rozbitého okna. Ta ve zkratce říká, že pokud se ocitneme v prostředí, které je poničené, ať už graffiti, nebo třeba právě rozbitými okny, upadá naše pořádkumilovnost a některé zásady společenského chování a obecně jsme náchylnější ke kriminální činnosti – když mohou ostatní, můžu i já. „Lidé se takovýmto místům často vyhýbají. Odstraněním graffiti dává město viditelně najevo, že se snaží vytvořit bezpečné a příjemné místo pro život. Jejich likvidace dává smysl i z ekonomického hlediska. S postupným čištěním veřejných ploch se městská část stává atraktivnější pro život,“ říká Pavel Riegger, vedoucí partner oddělení poradenství pro finanční instituce ve společnosti Ernst & Young, který o ekonomickém přínosu boje s graffiti promluví na semináři určeném pro zástupce majitelů domů z Prahy 7, který radnice připravuje.  


 

Sedmičkový boj
Fenomén graffiti a tagů se samozřejmě nevyhýbá ani Sedmičce. Kromě počmáraných fasád odkryl nedávno své sprejerské „poklady“ i svah Letenských sadů. Boj s graffiti nicméně komplikuje skutečnost, že se ve většině případů jedná o místa, která radnice nemá ve správě. „Téměř 95 procent objektů a veřejného prostoru naší městské části nepatří. Vlastníkem je buď jiná instituce, nebo soukromá osoba. Samospráva nemůže do jiného vlastnictví investovat. Je ale nutné hledat cesty, jak se s tímto problémem vypořádat,“ dodává radní MČ Praha 7 pro veřejný prostor a životní prostředí Jiří Knitl. To je i případ zmíněných Letenských sadů, jež patří pod správu magistrátu.

Ze svého nemovitého majetku městská část Praha 7 odstraňuje graffiti prostřednictvím firmy 7U s.r.o. a jejích externích dodavatelů. Boj s graffiti ale z velké části leží na majitelích či správcích domů a jejich přístup se značně liší. „Někteří čmáranice vůbec neřeší, někteří je svépomocí okamžitě přetírají. Někteří jsou pojištění a řeší vše zdlouhavým procesem od policie přes pojišťovnu až k realizační firmě, která graffiti odstraní,“ doplňuje místostarosta Prahy 7 Kamil Vavřinec Mareš.

Firem, které tuto službu zprostředkovávají, existuje několik desítek. Ve svém sortimentu nabízejí odstraňovače pro různé druhy omítek, jednorázové vlhčené ubrousky, revitalizační nátěry pro ochranu uměleckých streetartových maleb a především ochranné antigraffiti nátěry, díky kterým stačí k odstranění graffiti pouhá voda. Od používání těchto nátěrů ale majitele odrazuje jejich finanční nákladnost – navíc čím častěji nové přírůstky mažete, tím víc odstraňujete právě i ochranný nátěr. Je třeba také zmínit, že značná část Sedmičky se nachází v památkové zóně a jakýkoliv zásah nejen do fasády – včetně antigraffiti nátěru – by měl být schválen Odborem památkové péče Magistrátu hl. města Prahy.

Tagy a graffiti z místních domů často zmizí i díky zájmu filmových štábů, kteří mají naši čtvrť v oblibě. Ne vždy se totiž posprejované fasády hodí do scénáře, a tak je štáb na vlastní náklady odstraní. K pravidelnému boji s graffiti se ale radnice snaží motivovat i další správce zdejších budov. „Například ředitelé škol na území MČ Praha 7 mají rychlé odstraňování graffiti a tagů ze školních budov jako jeden z mnoha dílčích parametrů hodnocení jejich činnosti,“ doplňuje Mareš. Vedení radnice obecně záleží na tom, jak to v naší čtvrti vypadá, o čemž svědčí kromě jiného i nedávno přijatý manuál reklamy, o kterém se více dočtete na straně 24 v březnovém čísle Hobuletu.

Jak to řeší jinde?
Některá česká města bojují s graffiti důrazněji. Kupříkladu vedení Břeclavi či Valašského Meziříčí začalo využívat služeb firmy Tagbust. Ta přišla na trh s počítačovým systémem, který dokáže hledat podobnost mezi jednotlivými graffiti tagy na základě společných rukopisných prvků a autory graffiti identifikovat. Díky údajům v databázi umožňuje vyhledat místa s největším počtem tagů a odhalovat i rizikové časy, což se pak využívá k prevenci. Tagbust v současné době umožňuje sbírat fotky tagů přes formulář na svých webových stránkách či v mobilní aplikaci.

I některé pražské městské části se rozhodly být více proaktivní. Například městská část Praha 3 spustila v roce 2016 antigraffiti program. Objekty, které se chtěly do programu zapojit, získaly antigraffiti nátěr a městská část jim v současné době odstraňuje graffiti na své náklady.  Odstranění graffiti může být zároveň příležitost pro vytvoření podpořených pracovních míst. Právě to je jedna z aktivit organizace Rubikon, která se zaměřuje na integraci osob po výkonu trestu. Radnice Prahy 7, která vytvořila už řadu pracovních míst v rámci venkovního úklidu, aktuálně prověřuje možnost kombinovat vytvoření pracovních míst a boj s graffiti. „Spolupracujeme s projektem, který se zabývá vytvořením pracovních míst pro osoby v nouzi. Rádi bychom nabízeli nad rámec úklidových prací další možnosti uplatnění. Právě odstraňování graffiti je jedna z možností, o kterých přemýšlíme,“ říká radní pro sociální a zdravotní politiku a národnostní menšiny Jakob Hurrle.

Další antigraffiti program měl vzniknout i v Praze 11. Městská část oslovila vlastníky společenství vlastníků jednotek (SVJ) s návrhem, že na nákladech na ochranné nátěry se s nimi bude podílet v poměru 50:50. Zájem byl však minimální a projekt zanikl. Také se zde rozhodli posprejovat velkokapacitní kontejnery. „Kontejnery jednak vypadají lépe než ty klasické šedé, a navíc když jsou někde postavené, nelákají tolik k nevkusnému posprejování jako ty čisté,“ dodává Petra Víznerová z Oddělení krizového řízení a koordinace prevence kriminality MČ Praha 11.

I tohle opatření je možné vnímat jako preventivní. Realizace graffiti na objednávku je údajně vyhledávanou službou. Malbou na objednávku můžete zabránit vzniku nežádoucího umění pochybné kvality, byť jde de facto o ústupek. „Je to v podstatě systém výpalného, praktiky mafie. Sami si zaplatíme ochranu svého majetku tím, že ho za své peníze nabídneme těm, kdo sprejují,“ shrnuje Pavel Karous. Každopádně v případě secesních domů a činžáků v památkové zóně Prahy 7 jde o řešení naprosto nepoužitelné.


Seminář SVJ
Od roku 2017 radnice pořádá tematicky zaměřené přednášky pro společenství vlastníků nebo bytová družstva. Po právním a technickém poradenství nyní přichází právě s tématem graffiti. Seminář se koná dne 11. března v budově Úřadu MČ Praha 7 (nábř. Kpt. Jaroše 1000, 2. patro, zasedací místnosti č. 225) od 17 hodin. Na semináři se vystřídají přednášející z různých oborů (prevence, odstraňování graffiti apod.), v krátkých 30 min. blocích. Maximální délka semináře je 2 hodiny. Pokud bude velký zájem, seminář bude v budoucnu rozšířen. Přednášky jsou určeny především pro statutární zástupce společenství vlastníků a bytových družstev z Prahy 7. Účast na seminářích je zdarma. Zúčastnit se mohou dvě osoby za společenství vlastníků nebo bytové družstvo. Z důvodu omezené kapacity je třeba předem zajistit rezervaci na emailu: gregorovaj@praha7.cz


Sundané kapuce
Kromě Jana Kalába se na české umělecké scéně pohybuje několik dalších autorů, kteří přesunuli svoji tvorbu z ulice do galerií: za všechny jmenujme alespoň Michala Škapu, který nedávno vystavoval v nedaleké Ville Pellé, Pastu Onera, Vladimira 518, Eposa 257 aj.


Sprejerství v číslech
Z 50 726 trestných činů spáchaných v Praze v roce 2017 bylo 1113 případů sprejerství
16 839 718,50 Kč vynaložil Dopravní podnik hl. města Prahy v roce 2017 na odstranění graffiti z vozů metra, 1 915 797,10 Kč z autobusů a 3,3 mil. Kč z tramvají


Slovník
Writer – osoba malující graffiti
Tag – podpis writera
Mural –velkoplošná malba na zakázku
Street art – druh tvorby vycházející z graffiti, který kromě spreje využívá například i válečky, nálepky, šablony či plakáty


Legální plochy na Sedmičce
Kromě v textu zmíněné stěny u holešovické tržnice je další z legálních ploch i Zóna Bubny – stěna pod železničním mostem v ulici U Papírny, kde naposledy v srpnu minulého roku proběhl již tradiční jam, tedy setkání sprejerů, na kterém společně tvoří. Další legální plochou je prostranství u zastávky MHD Vltavská. V rámci prvního mezinárodního street art a graffiti festivalu, který se uskutečnil v roce 2008, zde vznikla malba britského umělce Mode 2, jež však musela nedávno ustoupit revitalizaci celého prostoru. Dopravní podnik hl. města Prahy ve spolupráci s radnicí se však chystá tyto plochy pouličnímu umění znovu nabídnout. Zda se tak stane v rámci soutěže, festivalu, nebo přímého oslovení graffiti komunity, zatím není jasné.