>Letenští kolonisté II.

Na počátku dvacátých let vznikl na Letenské pláni unikátní komplex budov, který měl nabídnout ubytování nemajetným studentům vysokých škol. Studentská kolonie na Letné, zvaná Kolonka, byla zajímavá nejen tím, že se na její stavbě výraznou měrou podíleli sami její obyvatelé, ale i vlastní samosprávou a samozřejmě studentským životem. 

Po dokončení stavby objektů v průběhu let 1921 a 1922 se život v koleji rozběhl na plné obrátky. Konstituovaly se také orgány, které měly kolej, respektive Spolek studentské kolonie na Letné spravovat. V první řadě se jednalo o tzv. kuratorium, které mělo rozhodovací pravomoci. Jeho členy byli zástupci státu (prostřednictvím úředníků ministerstev školství a osvěty a veřejných prací), města Prahy, Pražského svazu studentstva a v neposlední řadě samotných studentů. Výkonným orgánem koleje byl šestičlenný správní výbor, pět jeho členů volilo kuratorium, předseda byl vždy nominován studentskou samosprávou. Ta zajišťovala organizaci života v kolonii a tvořili ji všichni zde žijící studenti. V rámci spolku také fungovala řada komisí.

 

Pečlivý výběr obyvatel
Patrně nejdůležitější byla komise přijímací, která rozhodovala o přijetí nových obyvatel kolonie. Areál totiž každoročně opouštělo 120–150 čerstvých absolventů a o ubytování byl značný zájem. Měsíc pobytu v Kolonce stával 72 korun, zatímco ceny nájmů v soukromí začínaly na 200 korunách. I proto poptávka po bydlení převyšovala nabídku, žádostí bývalo až sedm stovek. Zhruba polovinu ubytovaných studentů tvořili technici a medici, zbytek reprezentovali posluchači ostatních vysokých škol. Posuzování žádostí byl poměrně složitý proces – do rozhodování vstupovala celá řada údajů o žadateli – příjem rodičů, počet sourozenců, majetkové poměry rodiny apod. Komise sledovala i průběh a výsledky studia již ubytovaných studentů.

V rámci studentské samosprávy fungovaly i další specializované výbory. Sociální komise pomáhala obyvatelům zajistit nákup levných potravin a ošacení. Zároveň sháněla možnost výdělku pro studenty – nejčastěji se jednalo o doučování mladších kolegů, tzv. kondice. Z peněz spolku byla financována i činnost zdejší zdravotnické ambulance. Studentská samospráva dbala také na kulturní život obyvatel. V rámci kolonie tak fungovala knihovna s několika stovkami svazků, stejně jako čítárna, kde bylo k dispozici šest desítek novin, časopisů a revuí. V oblasti kultury byli aktivní i samotní studenti – v kolonii působila dvě hudební kvarteta a pěvecký sbor. Ani sport nezůstával stranou, tenisový kroužek si dokonce v areálu kolejí postavil vlastní kurt, fotbalisté využívali sousedící Letenské sady a pláň. Kolonie měla i svůj vlastní orgán, který řešil spory mezi obyvateli – studentský soud.

 

Zlatá éra i soumrak Kolonky
Během dvacátých let se Kolonka utěšeně rozvíjela, již v roce 1925 byly uhrazeny všechny dluhy pocházející ze stavby kolonie a hospodaření spolku tehdy skočilo poprvé přebytkem. Kaňkou v poklidném životě na koleji byl požár pavilonu VI 21. prosince 1927. Oheň zničil během několika desítek minut celý objekt, a i když se podařilo zachránit část inventáře, devadesát studentů se rázem ocitlo bez střechy nad hlavou. Kolejní samospráva poté vyvinula značné úsilí směřující k obnově pavilonu i nahrazení škod studentům, kteří během požáru přišli o majetek. V areálu docházelo i k dalším drobným stavebním úpravám.

Už v prvním desetiletí existence Kolonky zde pobývala celá řada významných osobností, především z oblasti kultury – básníci Jan Šnobr nebo Vilém Závada, romanopisec A. C. Nor, překladatel Aloys Skoumal nebo slovenský lékař a dramatik Gejza Vámoš. Doslova rájem se stala Kolonka pro studenty výtvarných oborů – během svých studií zde bydleli například malíři František Kříž, Václav Trefil nebo Jan Brukner. Dočasný domov zde našla i řada sochařů, například Karel Lenhart, Cyril Zatloukal nebo průkopník multimediálního kinetického umění Zdeněk Pešánek.

 

Z koleje základna SS
Zlatá éra končí v polovině třicátých let. Zájem o ubytování v koleji klesá, proto je jeden z pavilonů vyhrazen pro nemajetné studenty střední škol, další je v rámci mezivládní pomoci rezervován pro studenty z Jugoslávie. Protože s kolonií bylo od počátku počítáno jako s provizoriem, bylo možné koncem roku 1937 provést demolici čtyř pavilonů. Důvodem byl záměr města Prahy a vlády vybudovat na Letné státní galerii. K její stavbě však nikdy nedošlo.

Tragickým dnem se pro kolonii stal 17. listopad 1939. Někteří studenti byli zatčeni a následujícího dne odvezeni do koncentračního tábora Oranienburg. Celý areál pak zabraly německé okupační orgány. V průběhu Pražského povstání používaly areál koleje jako svou základnu pro bojové operace v okolí početně silné jednotky SS a Schutzpolizei.

Po druhé světové válce se budovy Kolonky vrátily zpět studentům a pod hlavičkou organizace Kolej a mensa na Letné sloužily jako místo k životu až do poloviny sedmdesátých let. V té době ustoupily postupně zbylé objekty kolonie stavbě tramvajové smyčky Špejchar, která zde funguje dodnes. O pozemku, kde stávala Kolonka, se před několika lety uvažovalo v souvislosti s výstavbou nové budovy Národní knihovny podle návrhu Jana Kaplického. Zdá se ovšem, že toto místo je pro podobné stavby jaksi zakleté.