Do začátku války na Ukrajině byla paní doktorka Halyna Shchepankevych praktickou lékařkou v Kyjevě. Díky 15leté praxi pracovala ve dvou zdravotnických zařízeních na pozici primářky a praktické lékařky. Když přijela do Prahy, rychle se pustila do studia českého jazyka a intenzivně komunikovala s lékaři z Ukrajiny, kteří se jako ona nečekaně ocitli v naší zemi. Jednoho dne našla na internetu ve skupině lékařů oznámení, že paní doktorka Hana Skalová z Prahy 7 hledá lékaře do své ordinace. „Šla jsem na pohovor a dopadlo to dobře. Právě paní Hana a její rodina mě a moji rodinu od začátku velmi podporovaly, což mi dalo příležitost cítit se jako doma nejen v práci, ale i v každodenním životě. Podporu jsem však cítila také od ostatních kolegů z ordinace a poděkování si zaslouží též pacienti a lidé, kteří mě morálně i materiálně podporovali a nadále v tom pokračují.“
Od dubna minulého roku jste tak paní doktorku Haly mohli potkávat v ordinaci Senecio v Tusarově ulici, kde začala pracovat v rámci programu podpory Společnosti všeobecného lékařství při zajišťování práce pro ukrajinské lékaře – s cílem zlepšit komunikaci s ukrajinskými uprchlíky ve vztahu pacient a lékař. Díky tomu ve spolupráci se všemi lékaři v ordinaci a s odborem sociálního začleňování MČ Praha 7 konzultovali a poskytovali pomoc 53 uprchlíkům. „Když neznáte jazyk, jste ve stresujícím stavu, nemocní a nevyznáte se ve zdejším systému zdravotní péče, je to skutečně těžké. Stala jsem se pro ně komunikačním mostem.“ Paní Haly se však nestarala jen o ukrajinské pacienty, ale zapojila se i do každodenního fungování ordinace a preventivní péče. Velkou měrou pomohla dohnat covidový dluh ve zdravotní péči – od května minulého roku kupříkladu společně s doktorkou Skalovou provedly 1265 preventivních prohlídek. „Věřím, že to, co jsem se tady v praxi naučila, plně využiji i po svém návratu domů. Například rehabilitace a pečovatelské služby jsou v Praze 7 na vysoké úrovni, je co se učit.“
Od začátku spolupráce bylo domluveno, že se paní Haly vrátí domů, až válka skončí. Ta ale bohužel nekončí. „Každým dnem se situace mění, ne však k lepšímu. Naučila jsem se proto žít ze dne na den, bez plánů. Až do doby, kdy Rusko přestane bombardovat naše města.“ I navzdory přetrvávajícímu válečnému stavu paní Haly ordinaci s posledním květnovým dnem opustila. Pro to, aby mohla svoji práci vykonávat jako samostatná lékařka, nemá aprobaci, kterou český zákon požaduje. „Pokud se nebudu moci brzy vrátit domů, začnu hledat novou práci a na podzim si udělám aprobační zkoušky, abych zde mohla zůstat. Věřím ale, že po černém pruhu následuje bílý a brzy přijde nový začátek. Ne však bez potřebné pomoci, protože zlo dokážeme překonat jen společně. Přeji všem Čechům, aby se cítili jako svobodní a šťastní lidé a byli dlouho zdraví.“