archivní článek, informace již nemusí být aktuální

Život v karanténě zhoršuje situaci obětí domácího násilí, jelikož jsou s agresory neustále doma. I když se o tomto palčivém tématu začíná mluvit čím dál tím víc, nedaří se zcela rozptýlit některé mylné představy o tom, co vlastně domácí násilí je a jak může projevovat. První měsíc nouzového stavu přinesl zvýšení počtu kontaktů na Lince pomoci obětem kriminality a domácího násilí s číslem 116 006. V době od 16. března do 16. dubna se na linku obrátilo celkem 672 volajících. Oproti stejnému období v minulém roce došlo k nárůstu poptávky po poskytovaných službách, a to o 42 %.

Projevy domácího násilí

Domácí násilí se může odehrávat na rovině psychického, fyzického, sexuálního a příp. ekonomického násilí od blízké osoby. Je to útok na lidskou důstojnost, ohrožuje zdraví a v závažných případech i život oběti. Dochází k němu převážně v soukromí a tím skrytě mimo kontrolu veřejnosti. Může se stát, že oběť domácího násilí nenalezne pomoc u své rodiny a přátel. Rodina se často stydí, že se něco takového u nich vůbec děje a přátelé se mylně domnívají, že tento problém je soukromou záležitostí aktérů. Domácí násilí může směřovat od kohokoliv ke komukoliv. Ve většině případech je však pácháno muži na ženách, rodiči na dětech nebo je tato agrese směřovaná i na seniory či handicapované jedince. Je to jedna z nejrozšířenějších forem agrese – děje se nezávisle na věku, vzdělání, materiálním zabezpečení, profesi, náboženském vyznání a národnosti.

Oběti, které zažívají domácí násilí, potřebují zejména rychlou pomoc a podporu a ta spočívá především v získání informací o tom, co dělat v případě nebezpečí či napadení, zajištění bezpečného bydlení, bezpečnostního plánu, právní, sociální a psychické podpory a pomoci.

Domácí násilí je tedy násilí mezi sobě blízkými osobami, které žijí ve společné domácnosti. Jedná se o vztah, kdy jedna osoba (násilník) získává nad druhou osobou (obětí) moc, přičemž intenzita násilí se časem stupňuje. Podstatné je, že k němu dochází zásadně v soukromí a je tak těžké ho zvenčí rozpoznat, pokud se jeho oběť sama nerozhodne situaci řešit s pomocí ostatních, ať už policie nebo některých z nestátních organizací, které se na pomoc obětem domácího násilí zaměřují.

Pro domácí násilí je charakteristické:

  • opakovanost – jednání, které má svůj vývoj, opakované projevy; je dlouhodobé, přičemž intervaly mezi jednotlivými útoky se zkracují – není to tedy jednorázový či ojedinělý incident
  • postupný nárůst intenzity – začíná zpravidla psychickým násilím, postupně se přidává fyzické násilí, útoky směřují proti lidské důstojnosti, posléze proti zdraví, mohou vyústit až v útoky proti životu
  • jasné role – domácí násilí se odehrává mezi blízkými osobami (manželé, partneři, rodiče, děti, prarodiče, vnoučata, sourozenci), kde lze jasně rozlišit roli ohrožené a násilné osoby, role se nezaměňují, nejedná se o tzv. italská manželství
  • soukromí – k násilí dochází zpravidla beze svědků, v soukromí společného obydlí, jednotlivé incidenty se však mohou odehrát i mimo soukromí

Pro případ vyhrocení situace zvažte tyto kroky:

Uschovejte si u důvěryhodné osoby náhradní klíče, oblečení, důležité dokumenty, lékařské předpisy a určitý peněžní obnos.

Uschovejte si všechny důkazy o fyzickém násilí (roztrhané oblečení, fotografie modřin a zranění atd.).

Naplánujte si nejbezpečnější dobu k případnému útěku.

Pamatujte si, kam se můžete obrátit se žádostí o pomoc. Řekněte někomu, co se u vás děje. Noste s sebou telefonní čísla svých přátel.

Nepopírejte násilí před dětmi, řekněte jim pravdu a určete jim bezpečné místo v bytě – pokoj, který lze zamknout, sousední dům, kam se mohou v případě hrožení ukrýt. Poučte je, že jejich úkolem je zůstat v bezpečí, a nikoliv vás ochraňovat.

Domluvte si signál se sousedy (např. světlo venku je rozsvícené = zavolejte policii).

Když jde o život:

  • Pokud jste v nebezpečí a potřebujete pomoc, zavolejte policii (158, 156)
  • Pokud jste napaden(a) během volání na polici, nechte telefon vyvěšený, mluvte a křičte.
  • Když přijede policie, jděte s ní do jiného pokoje, abyste mohl(a) mluvit bez přerušování.
  • Pokud jste zraněn(a), jděte na pohotovost nebo k lékaři a oznamte, co se vám stalo.
  • Požádejte je, aby vaši návštěvu zadokumentovali, případně vám napsali zprávu.
  • Po útoku ihned neuklízejte a důkazy (rozbité sklo, roztrhané oblečení, chomáče vlasů atd.) uložte do igelitového sáčku a předejte je policii.
  • Škody vyfotografujte, snímky dejte vyvolat i s datem, je-li to možné.
  • Nikdy neodcházejte bez dětí.

Kam se obrátit:

  • Linka obětem kriminality a domácího násilí –  tel. 116 006
  • SOS linka ROSA – tel.  602 246 102 (Po-Pá 9-18 hod.)
  • Linka důvěry Senior – tel. 800 157 157
  • Bílý Kruh Bezpečí – nepřetržitá telefonická linka pro pomoc obětem domácího násilí – tel. 251 511 313
  • RIAPS nonstop telefonická linka – tel. 222 586 768
  • ACORUS – tel. 283 892 772
  • Diakonie ČCE – Středisko křesťanské pomoci v Praze – tel. 222 520 589

Vyhledejte pomoc odborníků:





– Publikováno 27. 4. 2020
– Upraveno 28. 4. 2020