Kwaidan: Muž bez uší

Přednáška japanologa Petra Holého na téma film *Kwaidan*, doplněná o čtení povídky Miminaši Hóiči z knihy *Kwaidan – Příběhy a studie o podivných věcech* (překlad Petr Holý, K-A-V-K-A, 2024) a diskusí s Aňou a Ester Geislerovými. Kwaidan (japonsky 怪談, dnes zapisováno modernější transkripcí kaidan) je japonský výraz pro podivné (vlastní význam prvního znaku 怪, který sám o sobě, ve čtení ajakaši, můžeme překládat jako „strašidlo“ nebo „duch“) a strašidelné příběhy, v prvopočátcích pocházející z čínského kontinentu, které se dodnes zejména v Japonsku těší mimořádné a neutuchající oblibě. Povídkový film *Kwaidan* je dnes považován za jeden z nejlepších a vizuálně nejpůsobivějších japonských klasických hororů. V roce 1964 jej podle knižní předlohy Lafcadia Hearna natočil světoznámý japonský režisér Masaki Kobajaši 小林正樹 s působivou hudbou japonského „Zdeňka Lišky,“ Tórua Takemicua 武満徹. Ve své době patřil Kwaidan k nejnákladnějším filmům. Jedná se o filmový omnibus, který tvoří čtyři strašidelné povídky z několika knih Lafcadia Hearna. V Československu byl od roku 1967 uváděn ve dvou dílech: *Černé vlasy* a *Muž bez uší*. V roce 2024 vyšel v nakladatelství K-A-V-K-A u příležitosti významného životního jubilea Jana Švankmajera a 120 let od úmrtí Lafcadia Hearna zatím poslední překlad *Kwaidan – Příběhy a studie o podivných věcech*, jehož autorem je Petr Holý, kolážemi jej doprovodil Jan Švankmajer. Lafcadio Hearn (japonským jménem Koizumi Jakumo 小泉八雲) byl rodák z řeckého ostrova Lefkada, který působil v letech 1890–1904 v Japonsku a publikoval řadu knih s japonskou tematikou, které ovlivnily soudobé smýšlení o Japonsku v době, kdy Evropané prahli po japonismu. Akce je součástí doprovodného programu k výstavě [GA-I-SU-RA](https://goout.net/cs/ga-i-su-ra/szyhjgy/). Spolupráce: Pavel Rajčan, Terryho ponožky