Její rodina odjakživa bydlela na Vinohradech, na Sedmičku dorazila jako studentka Akademie výtvarných umění a v roce 2014 zde zakotvila natrvalo. „Je to tady skoro jako na vesnici, pořád potkávám nějaké známé, hlavně díky AVU – bydlí tu spousta umělců,“ říká Eva Jiřička u čaje v jedné sedmičkové cukrárně.

Z naší čtvrti s mírnou nadsázkou nevytáhne paty – točí dokumenty a videa o umění pro internetovou platformu Artyčok TV při AVU, ale ze všeho nejradši spolupracuje se seniory. „V roce 2007 jsem začala dojíždět do pečovatelského centra v Kobylisích. Vlastní prarodiče jsem už dlouho neměla a cítila jsem, že mi kontakt s touto generací chybí,“ vypráví Eva.

Když se před dvěma lety v Jankovcově ulici otevřelo nové centrum pro seniory s názvem Přístav 7, nabídla se, že zde jednou týdně povede kurzy kresby. „Snažím se své žáky naučit skutečně se na věci dívat jako dítě, které určitou věc vidí poprvé v životě. Často totiž pracujeme s nějakou jasně danou představou a dost se tak ochuzujeme.“

Nedávno pracovala na projektu pohlednice oblíbeného místa. „Ukázalo se, že lidé si místa idealizují, na ulicích nebyla žádná auta ani popelnice. Pěkně to ilustrovalo pozici umělce a jeho díla, které není přesným odrazem reality, ale toho, jak on vidí svět.“ Občas vyráží do plenéru, třeba malovat zákoutí holešovického přístavu. V hodinách figury zase chodí skicovat jiné seniory, kteří v Přístavu 7 cvičí jógu. „Ta nabídka kurzů je tady tak pestrá, že bych sem nejradši chodila taky. Už se těším, až budu v důchodu,“ směje se Eva, která ve volném čase chodí kreslit se ženami bez domova.

Ačkoliv nepochází z umělecké rodiny, je „v zajetí“ umění odmalička. Začala v lidušce, pokračovala na Střední škole umělecko-průmyslové na Žižkově a pak vystudovala nová média na AVU. Dnes kromě kurzů kresby vede v Přístavu 7 i malou galerii. „Je to opravdu malý prostor, nicméně dost na očích, návštěvníci centra tak mají možnost se byť na malou chvíli potěšit uměním. Momentálně chystáme výstavu prací našich seniorů, kteří do centra chodí třeba jen na přednášku. Hodně z nich totiž doma něco tvoří a možná, že svým dílem podpoří i ostatní,“ říká Eva a dodává: „Umění je tu pro všechny, nezáleží na tom, jestli to člověk studoval, či zda je v tom dobrý. Tvořit či zpívat může opravdu každý, sama si moc ráda broukám.“

Přes všechny aktivity nezapomíná Eva ani na vlastní tvorbu. Společně s umělkyní Mirou Gáberovou pracuje druhým rokem na projektu Sváteční umění – Sváteční umělkyně, v němž se zamýšlí nad způsoby oslav významných státních svátků. „Na svatého Václava jsme loni uspořádali fotbalový zápas bratrských dvojic. Je fajn, když se sváteční den nějak odliší od typického víkendu,“ apeluje Eva.