Minulý měsíc se po celé Praze 7 rozeběhla soutěž Nejlepší na Sedmičce o podnik, firmu nebo živnostníka roku. Kromě toho také radnice nedávno uspořádala kurzy pro začínající podnikatele, ve kterých radila, jak na finance, byznys plán nebo odvahu. Další turnus Podnikavé 7 začne na jaře.

Na pohledu Petra Andrse je znát, že má za sebou náročný rok. Po dvou desítkách let práce v hospodách a restauracích se rozhodl osamostatnit a představit světu prototyp digitální váhy, kterou poslední léta po večerech vyvíjel. Jeho přístroj je schopný zvážit a přepočítat na koruny obsah otevřených lahví s alkoholem, a tak barmanům ulehčit každodenní inventuru a majitele restaurací ochránit před okrádáním.

Na svůj vynález je patřičně hrdý, jenže teď ho čeká těžká zkouška – přesvědčit investory, že je jeho nápad životaschopný. K tomu mu může pomoci to, že se stal vítězem prvního ročníku podnikatelského inkubátoru Podnikavá 7, praktického kurzu, který pro začínající podnikatele připravila radnice Prahy 7 spolu s finančníkem Zbyňkem Mátlem ze společnosti Partners. Zúčastnilo se ho okolo čtyřiceti lidí a Andrs v něm se svou vizí zvítězil stylem start–cíl.

Nejlepší na Sedmičce
Nejde ale o jedinou věc, kterou se Praha 7 snaží drobné a střední podnikatele podporovat. V prosinci odstartoval další ročník ankety Nejlepší na Sedmičce, která chce propagovat firmy, provozovny a živnostníky z Letné, Holešovic a Bubnů. „Aktuální soutěž o nejlepšího podnikatele má několik kategorií,“ vysvětluje radní František Vosecký. „Hlasovat mohou zákazníci i veřejnost a je pak na samotných podnicích, jak se během ankety dokážou zviditelnit.“

Nominovat podniky je možné do 15. ledna na stránkách www.nejlepsinasedmicce.cz, hlasování poběží do konce února, aby se v březnu mohlo uskutečnit vyhlášení. V nabídce je 12 kategorií – najdete mezi nimi restaurace, kavárny, zdravotní služby, právní kanceláře, architektonická studia, účetní služby, volnočasové aktivity nebo třeba květinářství. V době uzávěrky Hobuletu se na soutěžním seznamu objevilo přes sto podniků a firem. Každá z kategorií bude mít tři finalisty, kteří obdrží certifikát kvality a vítězové pak i prostor na prezentaci v Hobuletu. „Všichni z medailových pozic si budou moct certifikát vylepit na výlohy, a tak zákazníkům říct, že se jedná o to nejlepší z Prahy 7,“ dodává Vosecký. Hlasuje se online s ochranou proti zneužití.

Je dost možné, že se mezi nominovanými objeví i některé jméno z inkubátoru Podnikavá 7, který na radnici probíhal zdarma každý týden od května do listopadu. Otevřený byl každému, kdo chtěl začít podnikat, ale nedokázal si sestavit byznys plán nebo řešil, jestli založit společnost s ručením omezeným, či fungovat na IČO. Týdenní kurzy připravil s dalšími lektory Zbyněk Mátl a celá akce byla završena soutěží o nejlepší podnikatelský záměr. Zvítězil Petr Andrs s gastronomickými váhami, druhý byl tým projektu Obal.me (čti Obal mě) s luxusními pouzdry na iPady a třetí Lucie Levinská se značkou zdravých svačin Eat in Peace.

 

Inventura za dvacet minut
„Když vy večer skončíte v práci, tak vypnete počítač a jdete domů. Ale lidé v hospodě musí spočítat, kolik zbylo materiálu, a čísla předat další směně,“ popisuje v kavárně s výhledem na holešovický přístav svou ideu Andrs. Jak sám říká, jako číšník a později vedoucí směny pracoval za posledních dvacet let v podnicích od čtyřky bez větráku po kongresový hotel a každodenní inventura patřila k tomu nejotravnějšímu ve všech typech provozoven.

Kusové zboží se spočítá jednoduše, otevřené lahve s alkoholem se však musí přelévat do odměrek a skleniček. Vymyslel proto váhu se čtečkou čárových kódů, na kterou stačí postavit lahev, počítač sám odečte obal a přes vzorec hmotnosti a hustoty tekutiny vypočítá zbývající objem alkoholu, který převede na koruny. „To, co vám dřív trvalo dvě hodiny, teď zvládnete za dvacet minut,“ líčí Andrs. Podobné váhy již existují, ale Andrsův systém umí inventuru provést tak, že při ní není v podstatě nutné vzít tužku do ruky.

V současné chvíli má hotové tři prototypy, z nichž dva testuje v ostrém provozu. Čeká ho ale jednání s investory, kteří by mu měli výrobu financovat. K tomu mu pomohly semináře Podnikavé 7, v rámci kterých si nad rámec výuky zaplatil extra kurzy prezentace. „Kdybych takové školení dostal ve dvaceti nebo pětadvaceti, byl bych už dneska jinde. Naučil jsem se sestavit byznys plán, rozvrhnout finance a také to, jak si všechno spočítat, aby bylo podnikání skousnutelné. Navíc jsem objevil problémy, o kterých jsem do té doby netušil,“ přiznává Andrs. Pokud všechno půjde podle plánu, jeho váhy se na trhu objeví letos na jaře.

 

Místo obleku obal na iPad
Zatímco Petr Andrs svůj budoucí byznys buduje z domova, za značkou Obal.me je potřeba vystoupat do posledního patra bývalých Elektrických podniků v Bubenské. Tvoří ji architekti Petr Vojáček a Vratislav Jandík s designéry Jakubem Goldmannem a Davidem Švejdou, kteří se jednoho dne rozhodli rozšířit své portfolio webových stránek a mobilních aplikací o něco hmatatelnějšího.

Jejich nápad na luxusní obaly pro tablety Apple vznikl náhodou. David Švejda dostal před časem od svého dědečka takzvaně na oblek, ale místo toho, aby si z koupené láky nechal ušít šaty, vyrobil z ní obal na tablet. „Štvalo mě, že iPady stojí přes třicet tisíc korun, ale pak si na ně musíte koupit neoprenový výlisek z Číny,“ vysvětluje Švejda. Jeho kašmírová „frajeřinka“ se zalíbila ostatním a podnikatelský záměr byl na světě. „Výsledek je ten, že jsme se my, designéři od počítače, pustili do prozkoumávání světa luxusních látek a podšívek. Objíždíme velkosklady a budujeme sbírku textilií,“ doplňuje Švejdu Goldmann.

Obaly v jejich podání mají vzhled pánského obleku. Jsou vyrobené z látek s decentním vzorem, mají polstrování s hladkou podšívkou a zavírání na magnet připomínající klopu saka. Střih a provedení ladili s oděvními designérkami Lindou Kaplanovou a Terezou Ujevičovou, které mají dílnu několik pater pod nimi. Momentálně hledají švadleny, jež by byly schopné obaly šít ve velkém a zároveň udržet kvalitu. Takových krejčovských dílen je v Česku přibližně šest. „Nechceme využívat fabriky v Asii, i když by to bylo velmi snadné a levné. Snažíme se prezentovat tím, že jde o regionální výrobek z kvalitní látky v evropské kvalitě,“ vysvětluje Vojáček.

Ve chvíli, kdy ty správné najdou, rozjedou výrobu. Byli by rádi, kdyby se jejich obaly objevily na trhu do Valentýna. Ohledně distribuce chtějí spolupracovat s internetovým obchodem Amazon. „Je schopný se postarat o distribuci, zabalení a dovezení zboží na druhý konec světa,“ vypočítává Goldmann. „Rádi bychom začali Německem a Anglií. V Česku není tak velká kupní síla.“

 

Ovoce ve skleničkách
Svým způsobem nouze přivedla k podnikání i Lucii Levinskou, která rozjíždí značku ovocných svačin Eat in Peace, jež chce rozvážet na objednávku do firem a časem i do škol. Levinská dřív pracovala v rezervačním oddělení aerolinek a později jako relokační konzultantka. A protože má ráda zdravou stravu, ale supermarkety v okolí její kanceláře nenabízely to, co by si představovala, začala si přesnídávky z ovoce, granoly, ořechů a semen všech kombinací nosit z domova. Odtud byl už jen krok k tomu podobnou službu nabízet ostatním.

„Všechny recepty jsou bez přidaného cukru, protože si myslím, že ovoce je dost sladké samo o sobě,“ vysvětluje Levinská, zatímco si nad hrnkem čaje odkládá tlustou šálu. „Sladím jen datlovým sirupem nebo medem.“ V současné chvíli má hotové receptury a hledá prostor pro profesionální kuchyni. Jedno místo má vyhlédnuté na Sedmičce, ale bude v něm zřejmě potřeba probourat zeď dělící kuchyni od skladu.

Svačiny bude dávkovat do vratných skleniček, čímž se chce odlišit od konkurence. „Jsou sice dražší, těžší a náročnější na údržbu, ale dají se recyklovat, což byl od začátku můj záměr,“ líčí Levinská. Jejich vlastnosti si nedávno otestovala na přátelích, takže teď už ví, že musí opustit vypouklé tvary (špatně se vyjídají lžičkou) a nakoupit sklenice s rovnými stěnami. Zavrhla i nápad na ovocné pyré, protože netáhlo tolik jako ovoce nakrájené na kousky. Ve svých receptech používá rostlinná „mléka“, aby se vyhnula laktóze, pro bezlepkovou variantu má připravené typy s tapioky, pohankou a chia semínky. K dispozici budou i slané varianty nebo zeleninové mixy.

Jakmile bude mít Levinská zařízený provoz, už nic nebrání tomu začít shánět zákazníky a rozvážet přesnídávky do firem. Pokud půjde všechno podle plánu, chtěla by si na Sedmičce otevřít s podobným sortimentem snídaňové bistro. Inspirovala se také neziskovkou Zachraň jídlo, která se věnuje osvětě a záchraně zemědělských produktů nestandardního vzhledu, jež velké supermarkety odmítají prodávat. „Nepotřebuju, aby ovoce svým vzhledem splňovalo standardy Evropské unie. Stejně ho nakrájím,“ uzavírá Levinská.

 

Jak získat odvahu
Podle finančníka Zbyňka Mátla spočívá hranice mezi koníčkem a podnikáním v tom, jestli nás uživí. To se také – bez nároku na honorář – snažil posledních několik měsíců vštěpovat svým studentům na workshopech Podnikavé 7.

Kromě praktických tréninků a uvedení do světa byznysu chtěl začínajícím podnikatelům zvednout sebevědomí a zároveň je varovat před neúspěchem. Ze zkušeností svých kolegů ví, že než uspěje jeden podnikatelský záměr, musí se pětkrát až šestkrát přepracovat nebo úplně změnit. Příkladem může být start-up Obal.me, který na semináře přišel s ideou mobilní aplikace pro nákup ojetých vozů, kterou postupně opustil, aby nakonec objevil svět obalů na tablety.

„Jedním ze smyslů Podnikavé 7 bylo odhalit záměry, které by byly sice krásným koníčkem, ale naprosto nefunkčním a devastujícím podnikáním,“ vysvětluje Mátl. Na semináře proto přizval tým lektorů se zkušenostmi z praxe. Šlo o koučku a specialistku na komunikaci Svatavu Petrovičovou, autora byznys plánů Roberta Stuchlíka, investora a multiformátového podnikatele Karla Marouška, finančníka Radima Dohnala, metodika Michala Holíka a lektorku cizích jazyků Olgu Hladovou.

Z devadesáti přihlášených dokončilo kurz přibližně čtyřicet lidí a vzešlo z něj čtrnáct životaschopných podnikatelských záměrů. Protože zájem překvapil i samotné organizátory, musely se hodiny zdvojit a studenti rozdělit do dvou skupin. „Zjistili jsme, že lidé nejvíc tápou v prezentaci a finančním plánování. Na to se chceme v dalším běhu víc zaměřit,“ vysvětluje Mátl. Na programu bude tedy marketing, finance, daně, účetnictví a právní forma podnikání. Kurzy se rozeběhnou na jaře, konat se budou zdarma dvakrát měsíčně. Tentokrát ale chce radnice nastavit přísnější vstupní podmínky. „Chtěli bychom, aby se nám hlásili lidé s jasným záměrem a aby semináře nebrali jen jako zábavu na večer,“ doplňuje Mátla Vosecký.

A co přesně chce Podnikavá 7 svým studentům předat? Ukázat, kde získat kapitál, know-how, kontakty, zázemí a odvahu. Zabránit tomu, aby s podnikáním museli zbytečně skončit nebo zbankrotovat. A v neposlední řadě také zájemce naučit techniky, které jim pomohou zvýšit šance na úspěšný byznys. „Jedním z překvapení byla pozitivní odezva jak od účastníků, tak od lektorů. Ti to totiž nedělali kvůli penězům, ale protože jsou přesvědčeni, že pomoct lidem vést lepší život má smysl. A podnikání podle mého názoru k lepšímu životu vede,“ uzavírá finančník.

 

Překážky a bariéry
I když se všechno může zdát růžové, i v Praze 7 existují překážky, které radost z podnikání kazí. Podle Voseckého jde o elektronickou evidenci tržeb (EET), která podle něj tvoří bariéru pro začínající podnikatele nebo méně technicky zručné živnostníky s malým obratem, složitou administrativu, nepřehledné, často se měnící daně a vysokou cenu práce, jež nutí řadu firem využívat takzvaný švarc systém s živnostenskými listy. Proto chce radní pro podnikatele připravit sadu dotazníků a zjistit, co by jim mohlo na území Letné a Holešovic pomoct. Chybějícímu typu podnikání by mohla radnice na určitých místech nabízet snížené nájemné v nebytových prostorech.

A co na Sedmičce chybí radnímu Voseckému? „Vždycky jsem si říkal, že mi tady schází dobrá rybárna,“ říká Vosecký. „Ryby se dají koupit v Holešovicích na Komunardů, v tržnici a v jednom řeznictví. Ale klasická rybárna nabízející pstruhy, candáty nebo filety, jaká existuje ve většině centrálních městských částí, tady není. Přitom rybí maso je nejzdravější a v takové lifestylové čtvrti, jako je Sedmička, by se podobný obchod určitě uživil.“