archivní článek, informace již nemusí být aktuální

Když půjdete v Tusarově ulici kolem staré budovy naproti azylovému domu a stoupnete si na špičky, můžete každé úterý a čtvrtek pozorovat nadšence stojící u třicetimetrové autodráhy. V ruce budou svírat něco jako joystick, a i když mnohým z nich už dávno bylo padesát či šedesát, v jejich soustředěných tvářích určitě zahlédnete klučičí radost.

Vítejte v klubu dráhových automodelářů, který na Sedmičce funguje již půlstoletí. „V září 1968, po příchodu normalizační šedi, jsme si se skupinkou kamarádů řekli, že když to tady teď nebude stát za nic, založíme si modelářský klub. Počátkem šedesátých let se začala ve světě, především ve Velké Británii, prosazovat nová modelářská disciplína – závody automodelů s elektrickým pohonem na speciálních dráhách. Postupem času jsme se s tímto modelářstvím především díky zahraničním časopisům začali seznamovat i my v tehdejším Československu,“ vzpomíná na počátky předseda klubu Libor Putz. Klub, jenž se oficiálně jmenuje Slot Car Racing Club – Praha 7 (SCRC-Praha 7), v současné době spadá pod křídla Domu dětí a mládeže Prahy 7 a organizačně je začleněn do Svazu modelářů České republiky.

Podobných klubů je v ČR registrováno téměř třicet. „Některé kluby zanikají, jiné vznikají, ale někdy mají jepičí život. Hlavní podmínkou, pominu-li nadšení a obětavost vedoucích, je sehnat vhodnou klubovnu za přijatelný nájem. Takovou, kde by si klub mohl postavit vhodnou autodráhu,“ doplňuje sdílný pan Putz, který je v důchodu, a jak sám říká, má dostatek času. V úterý dohlíží na kroužek automodelářů, čtvrtky patří spíše jeho vrstevníkům, kteří se modelářskému koníčku věnují podobně dlouho jako on.

 

Děti s pájkou
Modelářský kroužek pro mladé, který vede Luděk Seifert, jenž sám kdysi v takovém kroužku začínal, je určen dětem přibližně od osmi let. Začínají s papírovými karoseriemi, které si samy vytvářejí. Sestavují podvozky, obrušují pneumatiky, nastříkávají barvu na karoserie a seznamují se stavebními pravidly. Jemnou motoriku rozvíjejí prací s nářadím, ale třeba i s pájkou. Pak mohou vyjet na svůj první závod, jímž bývá mistrovství kroužku. Pokračovat pak mohou v závodech mistrovství Prahy a pro úspěšné je vrcholem mistrovství České republiky mládeže.

V současnosti automodelářský kroužek navštěvuje asi osm chlapců a dvě dívky, celkově má klub 25 členů všech věkových kategorií. „Za těch padesát let se tu už vystřídaly generace. Děti, které u nás začínaly, vyrostly, měly vlastní děti a ty sem začaly chodit také,“ dodává předseda klubu. Celou dobu našemu rozhovoru přihlíží desetiletý Vojta. Usmívá se, v ruce drží vlastnoručně vyrobený model, který mi nesměle ukazuje, a soustavně přikyvuje. Až po chvíli pochopím, že reaguje na slova pana Putze. „Mně o kroužku řekl táta. Vzal mě sem, ať se podívám, jestli by mě to taky bavilo. No a od té doby tady dělám tohle…“ vyrobené autíčko mám v tu chvíli přímo pod nosem. Nejspíš právě dostalo nový lak, protože ucítím intenzivní vůni barvy. Další dva o trošku starší kluci, Michal a Štěpán, si povídat nechtějí. Pravděpodobně velmi rychle pochopili, že nepatřím mezi znalce, nerozumím elektrickým motorkům a náležitě neocením jejich dráhu, na které může startovat až osm modelů současně. Když se ale za mě pan Putz přimluví, nechají mě vyzkoušet si na vlastní kůži řízení jednoho z modelů. Samozřejmě mi nesvěří žádný z těch, co si pečlivě dolaďují, ale i zde mě pan Putz zachrání a osloví jednoho ze svých kolegů. Dostanu model, u nějž ve vteřině zapomenu název, ale dokonale popíšu barvu – kanárkově žlutá. Ovládání joysticku, kterému se slangově říká régl, je překvapivě jednoduché. Ukazováčkem se pouze přidává „plyn“. Když mi hned v první zatáčce autíčko vypadne z dráhy, zjistím dvě věci: citlivost mého ukazováčku je tristní a projet zhruba třicetimetrovou dráhu bude oříšek.

 

Úspěch na všech frontách
Prakticky každý měsíc se v klubu konají závody. V letošním jubilejním roce pořádali holešovičtí automodeláři mistrovství České republiky mládeže a v listopadu je čeká 50. ročník vytrvalostního šestihodinového závodu dvoučlenných týmů. „U tohoto závodu jezdí závodníci čtvrtinu dne nonstop. Mohou se ve dvojici libovolně střídat, ale jeden jezdec musí odjet minimálně třetinu, tedy v součtu dvě hodiny,“ vysvětluje Libor Putz. 

Za pět desítek let existence se klub může pyšnit mnoha úspěšnými závodníky, vítězi řady pohárových závodů včetně mistrů republiky i Evropy. Právě mistrovské tituly mají modeláři ze Sedmičky ve všech věkových skupinách. Sám Libor Putz vyhrál například mistrovství republiky sedmnáctkrát, ale protože je velmi skromný, upozorňuje hlavně na úspěchy klubu jako takového.

Neodolala jsem a vyrazila do klubovny ještě jednou, na závod Pražský pohár. Nevím proč, ale čekala jsem, že zde potkám rozpumpované závodníky, uslyším hlučné komentáře, fandění či výskot. Opak byl pravdou. Klubovna působila podobně jako při mé první návštěvě, jen v ní už nebyly děti. Dětské duše ano. Opět tam byla cítit vůně lepidla, opět tam byl výřečný a milý pan Putz a konečně – opět tam byly soustředěné tváře s klukovskýma očima. Až někdy půjdete kolem, nezapomeňte nakouknout! Ale pozor, jen úterky a čtvrtky.


Zaujaly vás aktivity klubu a chtěli byste jej navštívit? Automodelářský kroužek pro děti od 7 do 15 probíhá v úterý od 16 do 18 hodin (Luděk Seifert, 730 664 196, seifert.ludek@hotmail.com). Pro straší je ve čtvrtek ve stejném čase klubový den (Libor Putz, 774 960 242). Novinkou je klub pro školní děti v úterý od 14 hodin. Po předchozí domluvě můžete přijít kdykoliv. www.ddmpraha7.czwww.scrc7.wz.cz