Deskovky jsou víc než jen zábava. Učí nás komunikaci, spolupráci, férovému soupeření, prohlubují naše znalosti a stimulují naši představivost. U moderních her to platí dvojnásob – ať chcete budovat, či bojovat, hráčsky záviset na hodu kostkou, nebo se snažit fikaně pracovat s náhodou. Odložte na chvíli Monopoly či jejich verzi z devadesátých let Business Výstaviště a porozhlédněte se po novém herním světě.

Holandský historik Johan Huizinga ve své knize Homo ludens (1958) říká: „Hra je dobrovolná činnost, která je vykonávána uvnitř pevně stanovených časových a prostorových hranic, podle dobrovolně přijatých, ale bezpodmínečně závazných pravidel, která má svůj cíl v sobě samé a je doprovázena pocitem radosti a vědomím ,jiného bytí, než je ,všední život.“

Lidé hrají hry už déle než 5000 let. Přesně však určit počátek deskových her není možné, stejně jako zodpovědět otázku, která hra je nejstarší. Dlouhá léta se mělo za to, že je to senet ze starověkého Egypta či desková hra ze sumerského města Ur (nazývaná Královská hra z města Ur), jejichž původ lze doložit do třetího tisíciletí před Kristem. Ur byla deskovou hrou pro dva, kde oba hráči házejí kostkami a posouvají po ploše hrací kameny. Dalším adeptem jsou mankalové hry z Afriky, jejichž původ spadá až do neolitu. Jejich herní plán se skládá z určitého počtu důlků, mezi nimiž dva soupeřící hráči přesouvají herní kameny, korálky či prosté kamínky.

Nejstarší dosud hranou hrou je patrně asijské go. Vznik go se datuje do 2. tisíciletí před naším letopočtem na území dnešní Číny. Hraje se na čtvercové herní desce, na niž hráči střídavě pokládají své kameny (bílé a černé). Cílem je obklíčit a zajmout co nejvíce kamenů soupeře a ohraničit si co největší území. Ve hře chaturanga či čaturanga, která vznikla v 6. století a v níž dvě armády bojují o dominanci na bojišti rozděleném do čtverců, zase můžeme spatřit předchůdce dnešních šachů. Z Indie pak pochází hra pačísí, z níž se stalo nám všem známé Člověče, nezlob se.

Přestože církev hrám nepřála, byly to právě křížové výpravy do Svaté země, díky nimž se deskové hry dostaly do Evropy. Hrály se zpočátku především ve šlechtických sídlech, později se i přes zákazy, které lze najít ve starých městských výnosech a zákonech, rozšířily do měst a na venkov. Jedním z prvních, kteří pochopili účinek hry, byl Jan Amos Komenský. Zastával se nejen šachů, které měly mezi ostatními hrami výjimečné postavení, ale i vrhcábů. Jejich obrázek dokonce zařadil do svého díla Orbis pictus, Svět v obrazech.

Od poloviny 19. století byl růst trhu s hračkami doprovázen i zájmem o deskové hry. Na jejich podobě a vývoji se velkou měrou podílel rozvoj průmyslového tisku, nejvýznamnější byl vývoj chromolitografie, jenž umožnil snazší výrobu herních plánů s barevnými obrázky za dostupné ceny. S tím se také pojil vznik specializovaných vydavatelství – anglické vydavatelství Milton Bradley vydalo v roce 1860 hru s názvem Hra života, německá společnost Ravensburger v roce 1884 vydala hru Cesta kolem světa inspirovanou stejnojmenným románem Julesa Verna. Americká firma Parker Brothers v roce 1935 uvedla na trh hru Monopoly, jež se považuje za první moderní hru a její českou obměnou jsou Dostihy a sázky. I v této době bylo mnoho her považováno za „vzdělávací“ prostředek, ale postupem času se z nich stávala zábava pro rodiny, které se po těžkém dni v práci chtěly jednoduše pobavit.


Proti sobě, nebo spolu?
Říká se, že každý rok vyjde ve světě několik tisíc deskových her, v Česku pak kolem 150 (v počtu jsou zahrnuty i reedice). Je to obrovské množství, a aby se v něm člověk neztratil a mohl si jednodušeji najít pro sebe tu pravou hru, ustálilo se několik rozdělení. To se týká nejen doby, kterou chcete hrou strávit, a počtem hráčů, pro něž je určena, ale i zaměřením, tedy tématem hry, vztahem hráčů: kompetitivní – hráči hrají proti sobě a vítěz je pouze jeden či kooperativní – spolupráce všech hráčů s cílem hru pokořit. Další rozdělení se týká herní mechaniky – zda budeme dobývat nějaké území, stavět si balíček karet, které by se vzájemně doplňovaly, nebo zda bude průběh hry dán hodem kostek.

Dělení her je založeno také na samotném herním principu, existují tzv. eurohry a ameritrash (více v samostatném boxu). „Do moderních her vstoupily nové mechaniky a komponenty, které vás dokážou více ponořit do hry, nabízejí více možností, příběh, a musíte pracovat s náhodou. Takové Člověče, nezlob se sice baví lidi dodnes, ale vlastně nikdo moc neví, o čem je, a ani ji moc nehrajete, protože jste závislý na hodu kostky a nemůžete hru nijak ovlivnit. Jiné hry ale využívají kostkový mechanismus, ať se jedná o pohyb, nebo souboj, a pak s náhodou už nějakým způsobem pracujete,“ vysvětluje Sony, hráč z Fyftu, komunity fanoušků her a dalších volnočasových aktivit. Prodejnu Fyftu najdete na Sedmičce v ulici Osadní už čtyři roky a kromě deskových her nabízí i mnoho dalších zábavních artiklů.

Slušně vyhrát, slušně prohrát
Moderní hry se také vyznačují tím, že není nutné k hraní přizvat dva a více hráčů, ale můžete si je zahrát i sami jako jednotlivec. „Deskové hry jsou společenská hra a sólo hraní je určitý kompromis pro lidi, co nemohou najít další spoluhráče nebo těžko přijímají porážku od jiných hráčů,“ říká ale s úsměvem Josef Olt ze Světa her, specializovaného obchodu v ulici Janovského. Svět her zde sídlí už od roku 2006 a jeho vznik se (až pohádkově) pojí s nadšením dvou blízkých přátel, kteří objevili moderní deskové hry a za studentské úspory si otevřeli na ně zaměřenou kamennou prodejnu „Současné hry jsou čím dál tím méně interaktivní a lidé si nechtějí pořizovat hru, u které se pohádají a několik dní spolu nemluví. Podle mě je u her naopak důležité to, že vás naučí jak přijmout prohru, tak i umění vyhrát se slušností. Ale sám vím, že když po několika hodinách hry vyhrajete, zní to jako klišé,“ dodává Josef, který v prodejně pracuje už 13 let. Vzpomíná na doby, kdy nebyly tak rozšířené deskoherní kanály nebo fóra, kde by bylo možné získat informace, a tak hru, která stála i několik tisíc korun, lidem doporučovali trochu „naslepo“. Dnes už je informací všude plno a na fórech se spíše řeší třeba to, jak hry, které má člověk doma, skladovat. Zastřešujícím slovem je kallax, což je typ skříně, která má pro krabice s hrami ideální rozměry. „Pro někoho se tak z hraní stalo spíše syslení,“ říká s úsměvem Josef.

Mít kam jít
Německý spisovatel Friedrich Schiller říkal, že člověk je člověkem pouze tam, kde si hraje. Přidanou hodnotou holešovického obchodu Fyft je i herna, kam si můžete donést svou vlastní hru nebo si zde vybrat z nabídky, která čítá více než 100 deskových her. Hernu můžete navštívit každý všední den odpoledne, navíc ve středu a ve čtvrtek na vás čeká deskoherní večer (za drobný poplatek) a je jedno, zda jste ustálená parta přátel, která si nemá kde (nebo co) zahrát, nebo jste sólo.

Herna má také svoji facebookovou skupinu: Deskohraní ve Fyftu, kde se hráči domlouvají na konkrétních hrách a hledají spoluhráče. „Ze začátku na herní večery chodili hráči sami nebo po dvojicích, ale vypozoroval jsem, že lidé, co sem chodili sami, se pak dali dohromady. Teď už tu je pár stálých skupinek, ale povětšinou vznikly právě tady. Proto lidem říkám, ať se nebojí přijít sami, vždy se tady najde volné místo u stolu, a pokud ne, rád si s nimi zahraju sám,“ říká s úsměvem Sony, kterého v herně během deskoherních večerů vždy potkáte. Doporučí vám nejen hru vaší hráčské úrovně, ale také vám rád vysvětlí pravidla, protože jak sám říká, ne pro každého je jejich (mnohdy) zdlouhavé čtení zábavné. I z tohoto důvodu najdete ke každé moderní hře videotutoriál, jak hru hrát.

„Lidi se často vracejí k hrám, které znají z mládí, a pořizují si nové edice, ale pořád je to ta samá hra. Moderní hry ale přinášejí velký zážitek, musí se jim jen dát šance,“ říká Sony, který nedávno počet svých domácích her zredukoval na „pouhých“ 50. „Cíle jsem měl vyšší, ale pak mi došlo, že větší počet bych už stejně nezvládl hrát. Možná je to i tím, že obliba her se u mě každý měsíc mění.“ Na deskových hrách ho baví i to, že on sám hru například s pomocí figurek posouvá a nečeká, až to za něj udělá počítač. „Hry na počítači mají krásný vizuál, ale vy se těch věcí nemůžete dotknout. Ať už na herní desce u stolu odehrajete cokoliv, děláte to tady a teď.“

Deskové hry jsou s námi již tisíce let a při bližším zkoumání zjistíme, že nám krom již zmíněných přínosů umožňují prožívat situace vzdálené naší realitě (dnes jsem hobit a ty jsi elf), poznávat sami sebe skrze herní rozhodnutí (prodám ti jednoho koně z fialové stáje za celou tvoji modrou stáj) nebo jako nácvik na život ve společnosti, kde rovněž platí pravidla, která musíme dodržovat. Ale především jsou hrami společenskými a bez společnosti postrádají smysl.

Miloš Zapletal ve své knize Špalíček her (1988) píše: „… z vlastní zkušenosti víme, že hra patří k našemu životu, bez ní by dny byly nekonečné, šedivé, smutné. Baví nás, dává nám radost, vzrušuje. V tom jej její hlavní smysl.“


ZAHRAJTE SI HRU ZE STAROVĚKÉHO EGYPTA
Senet (hra o průchodu podsvětím) – její nálezy pocházejí z doby cca 3100 př. n. l. Herní desky se často nacházejí v egyptských hrobkách jako součást pohřební výbavy, jedna byla nalezena i v hrobce známého faraona Tutanchamona. Zpočátku šlo zřejmě pouze o volnočasovou zábavu, v Nové říši však senet postupně získal také náboženský význam. Tématem hry je průchod duše podsvětím přes nejrůznější překážky. Pravidla hry se bohužel nedochovala, ale jsou rekonstruovaná. Zmínky o senetu se objevují i v egyptské Knize mrtvých. Jde o „závod“ pro dva hráče, kteří se snaží dostat svých pět kamenů přes „nástrahy“ na herní desce, tvořené 30 políčky ve třech řadách, do cíle. Pohyb kamenů je určován pomocí házecích tyčinek nebo astragálů (hracích kostek). Herní plán i pravidla hry najdete na stránce Národního muzea: www.nm.cz/naprstkovo-muzeum-asijskych-africkych-a-americkych-kultur/na-brezich-nilu. Deskoherním Oscarem je prestižní německá cena Spiel des Jahres (Hra roku), udělovaná od roku 1979. Porota složená z herních žurnalistů každoročně vybírá ze všech titulů vydaných za uplynulý rok pět nejlepších her, které nominuje do souboje o hlavní cenu. Posuzuje se myšlenka hry, design, provedení, ale i pochopitelnost pravidel. Vítěz nedostává finanční odměnu, logo ocenění na obalu hry mu ji ale fakticky zajišťuje. Oceněné hry se takřka okamžitě stávají herními klasikami. Patří mezi ně třeba Osadníci z Katanu (1995), Carcassonne (2001), Dixit (2010) nebo Krycí jména (2016) českého tvůrce Vladimíra Chvátila.


HISTORIE HRY MONOPOLY
Za zrodem první verze hry stála stenografka Elizabeth Magieová, která obdivovala boj ekonoma Henryho George proti spekulantům s nemovitostmi a snažila se prostřednictvím hry vysvětlit lidem jeho počínání. V roce 1904 si nechala patentovat hru The Landlord’s Game (Hra na pana domácího). Valné prodeje však nezaznamenala. Lidé si hru často obkreslovali a vytvářeli vlastní verze pravidel, čímž však paradoxně došlo k jejímu značnému rozšíření do rodin a do dalších kruhů, populární byla především u studentů. Oblíbenost hry a také prodej vzrostly až ve chvíli, kdy její autorství odkoupila společnost Parker Brothers a práva na ni byla přiřčena Charlesi Darrowovi, který své první Monopoly nakreslil doma v kuchyni. První verze, kterou Darrow firmě prodal, byla situována do Atlantic City. Parker Brothers poté začala vyrábět všechny možné národní mutace Monopolů a názvy smyšlených nemovitostí později vystřídala jména z ulic měst, do kterých hra pronikla. Daň z pozemku byla postupně nahrazena jinými daněmi a poplatky, cíl však zůstal stejný – kupovat pozemky, stavět domy a hotely, vybírat nájemné od soupeřů, provádět peněžní transakce a získat co nejvíce finančních prostředků.

V Československu se hra prodávala před druhou světovou válkou pod názvem Business. Hráči si kupovali pozemky v Praze, od nejlevnějších v Braníku až po nejdražší na Václavském náměstí, elektrárnu, vodárnu, telefonní společnost či železniční tratě. U příležitosti Všeobecné československé výstavy na Výstavišti v roce 1991 vyšla další verze s příhodným názvem Business Výstaviště.

V roce 1984 pak tiskař Ladislav Mareš upravil Monopoly do světa dostihových závodů pod názvem Dostihy a sázky. Třináct jmen koní z celkových dvaadvaceti je odvozeno od skutečných závodních koní Velké pardubické – Fantome z oranžové stáje byl vítězem 1. ročníku závodu 1874, Lady Anne z hnědé stáje byla vítězkou v letech 1891, 1894 a 1896 a všichni tři koně z růžové stáje také získali medaile v pardubickém dostihu – Grifel (vítěz 1960 a 1961), Mohyla (druhá 1969), Metál (druhý 1971 a třetí 1972).


EUROHRY VS. AMERITRASH
Eurohry
Počátky euroher najdeme v Německu v 60. letech minulého století, hlavní rozvoj zaznamenaly v 80. a 90. letech, kdy se rozšířily i do dalších evropských zemí. Známí Osadníci z Katanu vyšli poprvé v roce 1995 a svým úspěchem odstartovali expanzi euroher i mimo Evropu. K tomuto rozšíření přispěly i další úspěšné deskovky jako Carcassonne, Puerto Rico nebo Jízdenky prosím.

● poměrně jednoduchá pravidla
● relativně krátká hrací doba
● nekonfliktnost
● prakticky nulový vliv náhody
● téma obvykle ekonomické
● přístupné všem
● nulová eliminace hráčů

Ameritrash
Mezi ameritrash se zdaleka neřadí pouze americké hry, paradoxně ve skutečnosti najdeme kořeny tohoto žánru v Británii. Praotcem žánru jsou hry Risk a Monopoly, ale nejvýraznějšími průkopníky se staly kousky jako Arkham Horror, Cosmic Encounter, StarCraft, Talisman nebo Duna.

● důležité je téma a silný příběh, který je často doplněn o texty, jež dokreslují atmosféru
● složitější pravidla
● delší herní doba
● přímý konflikt mezi hráči
● čím víc hráčů, tím lepší zážitek
● vliv náhody
● eliminace hráče

zdroj: fyft.cz


SCRABBLE V KNIHOVNĚ
Městská knihovna Praha nabízí kromě zápůjček knih také deskové hry. Prozkoumejte jejich nabídku a užijte si rozmanité deskovky v poklidu domova. Knihovna však hráče přivítá i u sebe. Pobočka Sedmička (Tusarova 35) každé pondělí a středu od 16 hodin pořádá (zdarma) hraní scrabblu. K dispozici jsou dvě hry pro dva až čtyři hráče, nebo si můžete přinést vlastní hru. Nutnost rezervace osobně v pobočce.
www.mlp.cz

Scrabble vymyslel Newyorčan Alfred Butts. Hře dal různé názvy, třeba To, Lexiko nebo Criss-Cross Words. První verzi vydal samonákladem v roce 1934. Po válce od něj koupil práva James Brunot a přejmenoval hru na scrabble. Butts se inspiroval novinovými křížovkami v tom, že slova se i v jeho hře tvořila tak, aby se dala číst zleva doprava a seshora dolů a položená slova musela navazovat na slova, která už na desce ležela. Další inspirací mu byl Edgar Allan Poe s krátkou povídkou z roku 1843 s názvem Zlatý brouk. V příběhu hrdina objeví skrýš se zakopaným pokladem poté, co rozluští zprávu napsanou v kódu založeném na četnosti výskytu jednotlivých písmen abecedy v anglickém jazyce. Butts se rozhodl, že podobně jako Poe ve své povídce využije nejčastěji používaných písmen z angličtiny a stvoří z nich slovní hru.

→ Senioři se na herní potkávačky můžou zastavit v Přístavu 7 (Jankovcova 8b)
Každé pondělí 14.30 Klub deskových a karetních her
Každý čtvrtek 13.00 Klub hráčů mariáše
Pravidelně v Přístavu 7 probíhá také Šachový klub, v březnu jej můžete navštívit 12. a 26. 3. od 13.30 hodin.
www.elpida.cz

→ Pro děti ve věku 8–15 let pořádá Dům dětí a mládeže ve Vodárenské věži na Letné kroužek deskových her pro začátečníky i zkušené hráče (vždy ve čtvrtek od 14 do 16 hodin). Více informací najdete na stránkách DDM.