Každá z postav inscenace Zpověď bachaře má svůj předobraz v konkrétním člověku. Hru věnujeme těmto skrytým autorům a autorkám – lidem, kteří žili, trpěli, vzdorovali i umírali v komunistických lágrech v době inscenovaných politických procesů vrcholících v 50. letech minulého století.
Inscenace vznikla na motivy dobových dokumentů, textů, vzpomínek a osudů. Děj hry je volně inspirován osudy Mons. Jan Podveského odsouzeného v souvislosti s babickými procesy, jehož příběh zaznamenal Jaroslav Sojka v knize „Příteli, tenkrát jsem věřil, dnes mám vše ověřené“. Kniha také zachycuje vzpomínku Jana Podveského na Marii Rezkovou, která se v reakci na zlovůli režimu nabídla jako smírná oběť a tragicky zemřela ve svých pětadvaceti letech na začátku padesátých let.
Po představení beseda s Janem Urbanem, novinářem a disidentem komunistického režimu, signatářem Charty 77 o vyrovnání se s totalitní minulostí a jejím vlivu na současnou společnost.