Na podzim oslavil dvanácté narozeniny, je žákem šesté třídy základní školy na Strossmayerově náměstí a většinu svého volného času věnuje karate. Do kroužku Karate Letná při Domě dětí a mládeže Prahy 7 chodí Matěj Cidorák už od osmi let a od června si přes kimono po bílém a žlutém váže už zelený pásek. „Karate je moc zajímavý sport, určitě ale nelámeme cihly, i když jsem si to takhle taky představoval. Je to hlavně o technice a sebeobraně, a pak je tam taky kultura. Pořád se mám co učit a taky mě baví závody,“ popisuje Matěj, který na jaře získal první místo na mistrovství střední Evropy v Polsku. „Jeli jsme tam asi osm hodin, bylo to hrozně náročné a navíc tam nikdo neuměl anglicky. Zkoušeli jsme to česky, ale nešlo to, a tak jsme museli gestikulovat,“ směje se karatista.
Momentálně se chystá na přebor Prahy, a pokud to dobře dopadne, kvalifikuje se rovnou na mistrovství republiky. Během závodů se hodnotí obranné techniky či provedení jednotlivých sestav. Trénuje třikrát, někdy i čtyřikrát týdně v novém prostoru DDM v ulici Františka Křížka. „Je to tam hezčí a větší než v bývalé knihovně, kde jsme trénovali dřív. Máme tam i vlastní šatny, na zdech japonské znaky, je to tam fajn.“
Doma má Matěj hned tři typy kimon – středně hrubé tréninkové, o něco lehčí na boj a pak katařské kimono určené na sestavy. „Je takové dost tuhé, a když udělám nějaký kop, tak to práskne – i podle toho zvuku pak rozhodčí posuzuje techniku,“ vysvětluje Matěj. Kopy a údery v běžném životě zatím nepoužil a doufá, že nikdy nebude muset. Každopádně jako správný karatista je na boj připravený. „Kdybych viděl nějaké bezpráví, tak bych určitě zasáhl.“ Díky karate se ale naučil i další věci. „Na začátku tréninku vždycky meditujeme. Pohodlně si sedneme a snažíme se na nic nemyslet. Uvolníte se, nemyslíte na školu ani na to, co máte udělat, a mnohem lépe se pak soustředíte.“
Ve škole ho nejvíc baví fyzika. „Máme skvělého učitele a rád bych šel na nějakou průmyslovku, ale ještě nevím, čím budu. Možná trenérem karate – to by mě bavilo. Už teď občas vypomáhám trenérce při výuce těch nejmenších.“ Ve volném čase rád jezdí s kamarády do Stromovky, čte si nebo sleduje politiku. „Docela mě to zajímá, občas se koukám na zprávy. Moc nadšený z toho ale nejsem, myslím, že by se politici měli chovat líp.“
Matějovým snem je podívat se do Japonska, odkud karate pochází. „Pár mých kamarádů i moje trenérka tam už byli a říkali, že je to skvělé, ale prý stejně jako v Polsku nikdo neuměl anglicky,“ komentuje s úsměvem. Sám už pochytil několik japonských slovíček a směle mi v japonštině napočítá do desíti. Nejlepší by prý bylo vyrazit do Tokia rovnou na letní olympiádu. Držíme palce!