Za normálních okolností byste ji dost možná potkali někde mezi Spartou a Korunovační ulicí. Právě tam se totiž nachází hala Královka – domov ZVVZ USK Praha, nejlepšího ženského basketbalového týmu v ČR, v jehož dresu Tereza Vyoralová hraje sedmou sezonu. Na trénink sem spolu s dvanácti dalšími hráčkami dochází dopoledne a v podvečer. Pravidelné trénování jim teď ale znovu přerušila druhá vlna pandemie. „Od kondičního trenéra jsme dostaly posilovací sestavy, které cvičíme doma, tréninku v hale se ale nic nevyrovná. Vedení se snaží vyjednat výjimku, ale zatím se to nedaří,“ posteskne si Tereza, která měla nedávno sama pozitivní test na COVID-19.
„Jsem moc ráda, že už to mám za sebou. Dva dny jsem měla horečku, bolela mě hlava a vůbec to nebylo příjemné. Také jsem měla strach, že jsem nakazila babičku a mamku, se kterými jsem se viděla den před začátkem nemoci. Zatím to vypadá, že všechno dobře dopadlo.“
Volný čas během karantény teď využívá pro studium i odpočinek. „Tolik filmů a seriálů, kolik jsem v posledních dnech zkoukla na Netflixu, to jsem snad nikdy nezažila. Mám taky čas dohnat školu, no a pak také moc ráda spím,“ popisuje svou denní rutinu sportovkyně, která se pro basketbal narodila. „Rodiče mě ke sportu vedli odmala. Chodili jsme se dívat na zápasy našeho táty, ten se basketbalu věnoval profesionálně. Hrál za Spartu, která tehdy obývala právě halu Královka, takže jsem se tak trochu vrátila na místo činu,“ směje se rozehrávačka. Basketbal hraje profesionálně od svých patnácti let a sportu obětovala už mnohé. „Když to chce člověk dělat vrcholově, musí to dělat opravdu na sto procent. Osobní život jde trochu stranou.“
Za sebou má reprezentaci ČR na mistrovství světa nebo vítězství v evropské lize v roce 2015, kdy se spoluhráčkami porazily tým Jekatěrinburgu – úspěch, který se prý v loňské sezoně mohl zopakovat. „Měly jsme opravdu skvěle našlápnuto, ale bohužel spousta zápasů byla zrušená. Koncem listopadu a v lednu bychom měly absolvovat euroligové zápasy nové sezony, už se moc těším, hra mi chybí,“ konstatuje Tereza. I když v Česku nemá její tým vážnou konkurenci, každý zápas se snaží si užít. „Snažíme se hrát naplno, protože jakýkoliv zápas je lepší než trénink.“
Bez míče nezůstává ani během letního volna. „O prázdninách hrajeme s kamarády plážový volejbal, je to taková fajn rehabilitace pro moje odoperovaná kolena. Občas si také vyjedeme na kola. Užiju si ale i procházku Stromovkou nebo jen lelkování v kavárně, třeba v Letce. Kafe mám totiž moc ráda,“ přiznává Tereza, jejímž snem je samozřejmě zahrát si na olympijských hrách. „Bylo by skvělé, kdyby to vyšlo, ale teď jsme se nekvalifikovaly a roky samozřejmě přibývají…“
A protože se poslední dobou náš život mění téměř ze dne na den, než jsme sepsaly tento text, získali profesionální sportovci výjimku. V Královce se tak už zase vesele dribluje