Dodnes se připomínají první úspěšné pokusy o létání v Čechách, kterými se proslavil ing. Jan Kašpar, zejména jeho legendární let z Pardubic do Prahy v květnu 1911. Naproti tomu osudy dalších více či méně úspěšných průkopníků českého letectví – Jana Čiháka, Josefa Podhorského aj. – jsou již víceméně zapomenuty. Kolem roku 1910 bylo letectví jako zcela nový fenomén skutečným hitem. Zájemci se mohli s letadly seznámit nejen ve vzduchu při pokusech o vzlet, ale i na zemi. Například v květnu 1910 byl na naší domácí půdě, tedy na výstavišti v Bubenči, vystaven v rámci pražského autosalonu letoun systému Blériot. S ním prováděl o měsíc dříve v Chuchli pokusy o vzlet šéfkonstruktér firmy Laurin a Klement Otto Hieronymus. Právě on údajně zkonstruoval první funkční letecký motor v Rakousku.
Přece jen ale české země, potažmo Rakousko, byly za světem v oblasti nových technologií poněkud pozadu. S trochou nadsázky lze říci, že když se první odvážlivci v Čechách teprve snažili odlepit se se svými stroji od země, v kolébce evropské aviatiky Francii již byli o něco dál. Ve stále se rozšiřujících sportovních rubrikách deníků se čím dál častěji objevovala sekce „vzduchoplavba“, ve které se zájemci mohli dozvědět o nejnovějších pokrocích právě v oblasti létání. V průběhu roku 1913 se zde také čím dál častěji psalo o francouzském pilotovi (tehdy se ovšem používal spíše termín aviatik) Adolphu Pégoudovi a jeho odvážných kouscích. Pégoud totiž nebyl „jen“ pilot, byl především jeden z prvních leteckých akrobatů. Rodák z městečka Montferrat poblíž Grenoblu sloužil v letech 1907–1913 ve francouzské armádě, poté se stal zkušebním pilotem ve firmě založené průkopníkem letectví Louisem Blériotem. Je k neuvěření, že pilotní licenci Pégoud získal až v únoru 1913, přičemž o půl roku později už doslova přepisoval dějiny letectví. V srpnu 1913 se stal prvním Evropanem, který vyskočil z letadla s padákem a snesl se s ním bezpečně na zem. Už předtím měl na svém kontě tehdy dosud nevídané kousky jako let na zádech nebo nejrůznější otočky. Na počátku října 1913 pak předvedl veřejnosti poprvé přemet s letadlem zvaný odborně looping.
Adolphe Pégoud zřejmě brzy pochopil, že jeho um a odvaha mu také mohou zajistit slušné živobytí. Své kousky nejprve předváděl v domovské Francii, na podzim 1913 se vypravil na „turné“ za hranice. Jeho leteckou akrobacii tak mohli spatřit diváci například v Rotterdamu, Berlíně, Miláně nebo Bukurešti, kde dokonce od krále obdržel tamější vysoké vyznamenání Řád rytíře rumunské koruny.
Zkouška motoru před vzletem
V listopadu 1913 začaly českým tiskem probleskovat „zaručené informace“, že se Pégoud chystá vystoupit také v české metropoli. Tyto zprávy byly ale nejprve přijímány s nedůvěrou, zejména proto, že česká veřejnost se zdráhala uvěřit, že se najde odvážlivec, který celou akci uspořádá a především bude schopen a ochoten garantovat francouzskému letci vyplacení vysokého honoráře. Kromě finančních nároků akrobata bylo třeba vyřešit i místo konání celé show. Dosud byly letecké exhibice pořádány v Chuchli, kde byla k dispozici dostatečně velká plocha pro vzlet strojů. Nevýhodou ovšem byla vzdálenost této improvizované letištní plochy od města. Pégoud však požadoval pro vzlet plochu o rozměrech „pouze“ 475 × 200 metrů, což umožnilo konat celou akci v jižní části Letenské pláně přiléhající k parku. Dostupnost místa zlepšovala kromě vlastní polohy v centru města i relativně nová tramvajová trať vedoucí po dnešní ulici Milady Horákové a také zkušenosti s pohybem velkého množství diváků při všesokolských sletech. S tím souvisela i nutnost vybudovat improvizované tribuny kolem provizorního letiště. Na pláni vyrostly celkem čtyři, přičemž na jedné z nich měly vzniknout lóže pro pražskou smetánku. Pégoud nakonec přislíbil dvě představení v termínu 21. a 22. prosince.
Přijel, nebo nepřijel?
Vše se tedy zdálo být na dobré cestě, organizátoři začali s předprodejem vstupenek, celkem byly v nabídce 4 druhy – „běžné“ na tribuně v ceně od 50 haléřů do 2 korun, lóže pak za celých 60 tehdejších korun. Jak už to ale bývá, začaly se objevovat problémy s úřady. S odstupem více než 110 let lze již jen těžko zjistit, co přesně se představitelům pražské radnice na akci nepozdávalo. Do dobového tisku se dostaly pouze stesky na jednání ředitele pražských elektrických podniků, který upozornil na rizika při eventuálním kontaktu letce s dráty napájejícími blízkou tramvajovou trať. Ředitel to od novinářů pěkně slíznul, dostalo se mu rad ve stylu „co takhle vypnout na dobu produkce elektřinu vedoucí do drátů“ apod. Za pozdější termín vystoupení až po vánočních svátcích se ale přimlouvali i pražští obchodníci, kteří se obávali, že akce by mohla negativně ovlivnit jejich tržby o poslední předvánoční neděli. Každopádně tyto zmatky přispěly k tomu,
že Pégoud oznámil 19. prosince depeší do Prahy, že původní termíny ruší a vystoupí až 25. a 26. prosince. Nicméně ve stejný den dorazil do Prahy aviatikův letoun – jednoplošník značky Blériot.
Zmatky s termínem vystoupení ale neustaly ani poté. I když například Národní listy ještě ve svém vydání na Boží hod vánoční vyzývaly Pražany, aby se vydali na Letnou sledovat úchvatnou podívanou, akce se nekonala a ani nemohla – Francouz do Prahy prostě nedorazil. Ani druhé plánované vystoupení se neuskutečnilo, nicméně právě na sv. Štěpána 26. prosince v pozdním odpoledni přijel Pégoud v doprovodu svého manažera a mechanika na pražské hlavní (tehdy Františkovo) nádraží, kde jej očekávaly zástupy lidí. Akrobat vzal tentokrát opětovné odložení vystoupení na sebe a odůvodnil jej povinnostmi k jeho „domovské“ továrně Blériot: o den dříve musel převádět svůj um „před delegáty z Anglie a Itálie“. Přislíbil, že právě kvůli neplánovanému zdržení se bude o to více snažit předvést Pražanům co nejvíce ze svého umění. Po přivítání odjel Pégoud se svým doprovodem do luxusního hotelu U Arcivévody Štěpána na Václavském náměstí. Ačkoli tentokrát byl za změnu termínu zodpovědný letec sám, tisk opět kritizoval především organizátory, kteří se nesnažili informovat Pražany o zrušení show. Aviatik tak podle nich zbytečně ztratil přízeň části potenciálních diváků. Co bylo ale nejdůležitější – byl stanoven již třetí, a všichni doufali, že definitivní termín Pégoudových vystoupení, která se měla uskutečnit v sobotu 27. a v neděli 28. prosince.
Pégoudovy pražské letecké exhibice se dokonce staly námětem pro vtipy. Tento otiskl satirický časopis Kopřivy
Král vzduchu v Praze
Po všech peripetiích se nakonec v sobotu 27. prosince odpoledne objevil Pégoud na Letenské pláni, aby se poprvé představil pražskému publiku. A to i přesto, že tentokrát celou akci téměř zmařilo počasí – bylo zataženo, foukal skutečně silný západní vítr, který „chodcům bral na ulici klobouky a odnášel je, několika strážníkům na Letné dokonce vyrval pérové chocholy, zmítal haluzemi stromů, zbavených listí“. Panovaly tedy obavy, zda se vzlet uskuteční, nicméně francouzský akrobat se údajně vyjádřil ve smyslu, že doufá, že nepřízeň počasí nebude vadit divákům, protože on s ní nemá žádný problém. Po druhé odpolední aviatik konečně odstartoval, nejprve provedl několik průletů nad provizorním letištěm, předvedl několik otoček a přibližně po šesti minutách přistál. Během letu mu totiž na pár chvil vysadil motor. Po přistání se stroji věnovali cca tři čtvrtě hodiny mechanici, než akrobat mohl znovu odstartovat. Po chvilce Pégoud vystoupal téměř po vertikále do výše cca 1000 metrů a poté při klesání převedl několik svých slavných loopingů a další triky, několikrát také proletěl nízko nad plochou, takže možná slyšel jásání a frenetický potlesk přítomných diváků. Po dvaatřiceti minutách nakonec přistál a mohl si užít ovací přímo na zemi. Poté ještě nasedl do přistaveného automobilu a objížděl bariéry, které oddělovaly plochu od hlediště a zdravil přítomné obecenstvo. I když sám letec ujišťoval, že panující nečas neovlivní jeho výkon, bylo patrné, že právě nepřízeň počasí spolu se zmatky s termíny se odrazila na návštěvnosti, když jeho sobotní představení sledovalo „jen“ 20–30 tisíc diváků. Nutno také připomenout, že sobota byla tehdy běžným pracovním dnem. Větší zájem se tedy očekával na nedělní vystoupení.
V neděli bylo na letenském aerodromu živo už od časného rána. Mechanici pracovali na letadle, se kterým byly v sobotu drobné problémy. Po jedné hodině odpolední konečně ustal déšť, který už od rána zkrápěl pražské ulice. Mezitím proudily na Letnou desetitisíce lidí v očekávání silného zážitku. Ještě před startem se Pégoud věnoval v provizorním hangáru podepisování kartiček se svou podobiznou. V půl třetí konečně nakráčel na plochu, usedl do letadla, jehož motor tentokrát fungoval jako pověstné hodinky a mohl začít „aviatický koncert“. Pégoud postupně předvedl své nejlepší triky, prvním z nich bylo salto neboli looping, které reportér deníku Právo lidu popsal následovně: „Looping the loop, salto smrtelné, salto, které provádí člověk ve výši 1200 metrů v přístroji vážícím několik metráků. Aeroplán pojednou poskočí kupředu jako bujný koník a již nosem se překrucuje vzad, táhnouc za sebou obě křídla a celý ostatní přístroj. Na okamžik jsou aviatiku protinožci obyvatelé planet, zatímco jeho opřilbená hlava visí dolů k nám. Kolečka stroje jsou obrácena k obloze a aeroplán vypadá jako těžce raněný dravec povětří, klesající v předsmrtné resignaci k zemi, raněnou hruď vypínaje k obloze. To jest looping the loop.“ V jednu chvíli Pégoud provedl dokonce šest oněch přemetů za sebou.
Další Francouzovým trikem byl „mrtvý list“, který byl patrně nejdramatičtější kousek z celé produkce. S letadlem při něm vystoupal do výše 200 metrů, vypnul motor a nechal letadlo padat k zemi. Teprve těsně nad zemí pilot opět nahodil motor a vystoupal výš. Tisíce diváků si hlasitě oddechly. Jakousi variací na předchozí kousek byla vývrtka, kdy letoun klesal se zapnutým motorem a opisoval dráhu připomínající tu, kterou vykrouží vývrtka v korku zátky. Novinář z Práva lidu k tomuto kousku poznamenal: „Vývrtka je salto mortale, podnikané čelem proti zemi, je to provokace zákonu setrvačnosti, je to souboj života se smrtí.“
Po riskantních kouscích Pégoud trochu zvolnil a předvedl „valčík“, jakýsi tanec ve vzduchu plný otoček, osmiček, zatáček, jenž ukázal, že letec může být zároveň umělcem či spíš choreografem. Poslední z celkových čtyř nedělních vzletů věnoval Pégoud snaze o dosažení co největší výšky. Dokázal vystoupat do téměř dvou kilometrů, aby posléze přeletěl nad Vltavou, zakroužil nad Stromovkou a přistál mezi tribunami plnými diváků. Celkem strávil ve vzduchu téměř hodinu. Stejně jako v sobotu poté král nedělního podvečera projel pod špalíry nadšených diváků. Krásný zážitek pak, alespoň dle některých diváků, zkazil zásah pražské policie proti divákům, kteří vznikli na improvizované letiště ve snaze přiblížit se k hangáru, kde odpočíval aviatik, a osobně mu poděkovat. Přitom stačilo, aby pilotův tlumočník požádal zdivočelé diváky, aby se rozešli, a ti tak bez váhání učinili.
Odvážný aviatik kontroluje řízení letounu
Kolosální úspěch
I přes tuto drobnou kaňku se nedělní odpoledne vydařilo ještě více než sobotní představení. Na Letnou dorazilo přes šedesát tisíc diváků, další obrovské množství lidí sledovalo Pégoudovu show z jiných míst Prahy. Francouzskému akrobatovi stačily pouhé dva dny a i přes počáteční trable s termíny se stal doslova hvězdou české metropole. Jeho příjezd do hotelu na Václavském náměstí zde očekávaly tisíce lidí. Pilot ale zamířil do pražského Obecního domu, kde se na jeho počest uskutečnila velká recepce. Pořadatelé se pokusili vyjednat s aviatikem ještě jedno představení. Pégoud už měl ovšem domluvené novoroční představení v Bruselu, kam se z Prahy přesouval.
Ještě před Pégoudovým odjezdem se ale nakonec podařilo domluvit další show, která měla proběhnout odpoledne v sobotu 4. ledna. Pořadatelé předpokládali, že toto představení přiláká do Prahy i návštěvníky z venkova, pro které byly prosincové termíny nevhodné. Francouzský letec tentokrát dorazil v předstihu už 2. ledna. Ještě téhož dne se zúčastnil promítání filmů pořízených při jeho vystoupení před několika dny. I na následující den pořadatelé připravili Pégoudovi program – dopoledne navštívil továrnu na uzenářské výrobky Antonína Chmela na Vinohradech a pak automobilku Praga ve Vysočanech. Poté se přesunul na Letenskou pláň, kde absolvoval krátký zkušební let, jehož využil k vyhození tisíců letáků s textem: Zítra na Letné na shledanou! Pégoud.
Během třetího a posledního vystoupení v Praze Adolphe Pégoud prakticky zopakoval kousky, které předvedl během svých prosincových show – úspěšně a za velkého nadšení přihlížejících, stejně jako několik dnů zpět. Večer se aviatik zúčastnil večeře, kterou na jeho počest uspořádal ve známém Choděrově restaurantu Cercle Français de Prague (Francouzský kroužek v Praze), a jeho členové mu věnovali „nádherný vavřínový herec se stuhami ve francouzských barvách“. Recepce se zúčastnili i zástupci francouzského konzulátu v Praze. Pravděpodobně naposledy navštívil Pégoud krátce Prahu koncem ledna 1914, zastavil se zde, když cestoval na představení, které před zraky 20 000 diváků provedl v sobotu 24. ledna 1914 v Brně.
A jaké byly další osudy krále vzduchu Adolpha Pégouda, který si na několik dnů na přelomu let 1913 a 1914 podmanil Prahu? Sedm měsíců po pražských představeních začala první světová válka. Jak už to bohužel bývá, právě ozbrojený konflikt výrazně zasáhl do vývoje letectví a akceleroval jeho rozvoj. Pégoud jako bývalý voják neváhal a přihlásil se ke službě ve francouzské armádě. Zpočátku to vypadalo, že letouny budou sloužit k pozorování nepřátelských pozic, nicméně záhy začaly být využívány k boji. Dle dobových zdrojů si Pégoud připsal celkem pět sestřelů nepřátelských strojů. Osudným se mu stal jeden ze soubojů s německým protivníkem 31. srpna 1915, kdy byl jeho stroj sestřelen a teprve šestadvacetiletý Pégoud v jeho troskách zahynul.
Reklama na Pégoudovy lety z dobového tisku