„To místo mi pomohl najít můj pes, protože předtím tady byla psí školka,“ říká Diana Vishnevetskaya, která ve svém ateliéru Layers Clothing ve Strojnické ulici od roku 2020 šije oděvy na zakázku. Ručně vyráběné oblečení ráda tvořila i nosila už od dětství, které strávila v malém městě u Černého moře v Krasnodarském kraji ležícím na jihozápadě evropské části Ruska. Jedna z mála věcí, které jí na Sedmičce chybějí, je právě pohled na moře, a tak si občas představuje, že se rozprostírá za estakádou, na kterou se dívá z okna svého ateliéru.
Do světa módy se plně ponořila až před pár lety. Do té doby pracovala v korporátním prostředí v oboru IT. „Po více než deseti letech jsem došla k závěru, že digitální produkty už mě nenaplňují a chci tvořit něco skutečně hmatatelného,“ vysvětluje. Ačkoli vystudovaný obor ve své současné profesi využije a množitelné vir-
tuální zboží – třeba oděvní střihy – je pro ni dnes dobrým zdrojem pasivního příjmu, ručně šité oblečení má zkrátka své nenahraditelné kouzlo. A pár kvalitních kousků na míru by doporučila každému, koho trápí šatní skříň plná věcí, které člověk nenosí.
Nová profesní éra přirozeně vyvstala jako
další krok po přestěhování do Česka – nový domov, nový začátek. Z jí neznámého důvodu do minimalisticky laděného prostoru jejího ateliéru zavítají mnohem častěji mužští zákazníci, obvykle jednoduše proto, že šli zrovna kolem. „Záměrně tu nemám závěsy, aby lidé zvenčí
viděli, co se uvnitř děje. Inspirovala jsem se touhle přirozenou reklamou v Berlíně a Amsterodamu, kde je u komerčních prostor běžné,
že jsou takto transparentní,“ dodává Diana. Říká, že sice nechtěla vytvořit přímo „operační sál“, ale čistý a vzdušný prostor bez zbytečných ozdob je jí pro práci nejpříjemnější.
Ze začátku brala doslova každou zakázku a byla potěšena tím, jak často si i mladí lidé (a muži!) nechávají své oblíbené oblečení opravit. „Nečekala jsem třeba od chlapů takovou starost o věci, ale i oni o svůj šatník pečují,“ směje se Diana. Teď nejčastěji šije věci účelové, zamýšlené pro konkrétní událost, nebo outfity pro umělce, moderátory či hudební interprety, kteří potřebují zajímavý a extravagantní kousek. Nejzajímavější zakázky přitom často zaklepou na dveře samy od sebe – jako třeba trička z látek, které pohlcují ultrafialové záření, nebo oděv pro houslistu Pavla Šporcla, na němž momentálně spolupracuje s jeho dcerou.
„Umělci se starají o svou image a mají speciální požadavky na pohodlí. Pokud houslista bude hrát ve fraku, musí mu dokonale padnout. Potřebuje, aby ho nic neomezovalo v pohybu a ve hře,“ líčí Diana. Právě drobné detaily jsou tím, na čem ráda pracuje a čeho si všímá i kolem sebe. „V lidech je hodně inspirace. Občas zalituji, že nemám zrovna po ruce blok a tužku, abych mohla zachytit, co vidím. Když se posadím do kavárny, nedívám se do mobilu, ale kolem sebe a jsem často překvapená, že lidé vážně přemýšlejí, co si na sebe oblečou, než vyjdou ven.“