Poznáte ho podle žlutého trička s logem DHL a psa Čudly. Zatím ještě nenavštívil Jižní Ameriku, ale jinak byl na všech kontinentech světa. Většinu života prožil v Jihlavě, nyní jsou mu již tři roky domovem dolní Holešovice. Zamiloval si je na první pohled, a kdyby měl oblast v zákrutu řeky Vltavy popsat třemi slovy, byl by to klid, pohoda a prostor. „Nejlepší místo na žití! Pracovně mě do Prahy lákali už dlouho, ale já to odmítal. Pak jsem objevil Holešovice a bylo vymalováno,“ konstatuje Kamil Řezáč, pozitivní přispěvatel facebookové komunity Holešovická parta. Místní Sedmičkoví si ho oblíbili díky „momentkám“ z holešovických výjevů – západ slunce, první podzimní listí a sníh v ulicích, výhled na Trojský most nebo zaparkované kolo u Koleta. Prosté a pro někoho možná obyčejné obrazy všedních dnů, pro Kamila Řezáče nikoli. Jeho oko vidí to hezké a nemá potřebu, ba ani důvod si stěžovat. Málokdy potkáte člověka tak klidného a vyrovnaného, který je zároveň plný energie a inspiruje jen tím, že je.
Jeho život plyne jako voda. Občas ho zavede daleko za humna industriálních a bohémských Holešovic, pokaždé se ale rád vrátí a postaví zase hezky nohama na zem. Od 90. let pracuje pro německou logistickou nadnárodní společnost DHL a dá se říct, že je jejím stálým a stabilním zaměstnancem – až na to, že dá vždy po pár letech výpověď a odjede do zahraničí. „Už mě znají a vědí, že se zase za čas vrátím a nastoupím,“ vysvětluje s úsměvem. Kamil Řezáč skutečně působí jako člověk, na kterého se můžete stoprocentně spolehnout, jen má své zásady, svá pravidla a neochvějnou vnitřní svobodu. A právě tím je až uhrančivě osobitý a především, umí svou radost rozdávat dál. „Nejsem korporátní typ, a přesto se mi v korporaci pracuje velmi dobře a postupně kariérně stoupám. Nenosím košile a kravaty, i tak mě ale respektují. A když mě někam nechtějí pustit se psem, nechám mu vyhotovit vlastní identifikační kartu,“ směje se.
Momentálně zastává pozici v oblasti business developmentu (rozvoje obchodu) – hledá nové zákazníky, implementuje je a domlouvá podmínky, většinou v angličtině. Ve volném čase rád zajde na pivo do Lokády, protože tam Čudla vždycky dostane párek, či do hospody U Houbaře anebo fotí. „Já většinou nikam nespěchám a neustále koukám. Hledám zajímavý úhel, světlo, stín. Rád odtud vyjedu, ale ještě raději se vrátím. Máme tady stromy, sluníčko, prostorné ulice, žádné záplavy ani kalamity. A to je dar, kterého bychom si měli vážit,“ říká. Na cestování ho víc než přírodní krásy lákají setkání s lidmi, neotřelé perspektivy a nadhled, který si pak s sebou přiveze zpátky domů. Když se chce, dá se podle Kamila najít vždy to hezké, slunná stránka věci. A to platí i pro Holešovickou partu: „Když jsem se nastěhoval, potřeboval jsem pro úpravy v bytě kousek vaty. Tak jsem to tam ťuknul a už mi volal pán z domu odnaproti. Funguje to perfektně. Já tam přispívám hezkými fotkami a píšu, že tady se žije fajn.“